Letošní jubilejní 35. ročník festivalu Svátky hudby v Praze odstartoval v úterý 20. října ve zcela zaplněné Dvořákově síni Rudolfina nádherný večer vynikajících uměleckých výkonů v pestré dramaturgii. Zakladatel festivalu Václav Hudeček připomněl své začátky, kdy v rozhlasové soutěži mladých interpretů stál na tomto pódiu před šedesáti lety vůbec poprvé a o rok později v 1967 již v soutěži s názvem Concertino Praga obdržel první cenu pro nejlepšího houslistu za výkon ve skladbě Maurice Ravela Tzigane, která letos také zazněla. Nezapomněl uvést, že myšlenka Svátků hudby v Praze patří také jeho manželce Evě, kterou na koncertech vždy potkáváme.

Přátelské slovo Václava Hudečka s představením každého sólisty a zařazením jeho skladby do programu se týkalo také orchestru Prague Philharmonia,který provázel sólisty a uvedl i orchestrální skladby pod vedením svého stálého hostujícího dirigenta, šéfdirigenta Karlovarského symfonického orchestru Ondřeje Vrabce. Dlouholeté zkušenosti a renomé vynikajícího tělesa, které od založení v roce 1994 Jiřím Bělohlávkem dosahuje světových parametrů, se snoubí s dlouhodobými zkušenostmi Ondřeje Vrabce, rovněž vynikajícího hornisty, již od úspěšných společných zahraničních turné před patnácti lety.

Program večera otevřela v podání Prague Philharmonia Mozartova předehra k opeře Il re pastore, K. 208, která patří ke skvostům skladatelova odkazu. Orchestr pod Vrabcovým vedením dodal dílu mladého, ale již zralého autora virtuozitu jednotlivých sekcí, perfektní dynamiku v tutti i v jemných sekvencích. Působivost precizního podání násobil pohled na dirigenta. Ondřej Vrabec, osobnost doslova prodchnutá hudbou, v rytmických frázích nejen vedl přesné náročné party, ale svá gesta provázel pohybem celého těla, doslova na stupínku tančil. Dirigentův prožitek hezky doplňoval jiskrné provedení Mozartovy opery.

Přislíbené provedení skladby Maurice Ravela Tzigane, M.76, svěřil Václav Hudeček vítězi letošního ročníku Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích, mistrovských letních kurzů pro mladé houslisty, Arnauovi Izardovi, houslistovi s víceletými zkušenostmi z kurzů. Mladý sólista potvrdil svou suverenitu ve výborném a současně moderním pojetí náročné Ravelovy skladby. Hluboký prožitek náročného díla se všemi záludnostmi originality technicky dokonalé, čisté i rafinované kompozice podal houslista s doprovodem orchestru s mimořádnou jistotou. Uvedení koncertní rapsodie z roku 1924 nabídlo v úvodní houslové kadenci perlivou virtuozitu a jemnost flažoletů v pianissimu, souzvuk se zvonkohrou bral dech a vstup harfy provázely housle s blyštivým jasem sametového tónu. Decentní dechy a smyčce přecházely se sólistou do acceleranda efektní orchestrace s plným porozuměním.

Neméně výtečné bylo provedení skladby pozdního romantika Maxe Brucha Koncert pro housle a violu e moll, op. 88, se sólisty Václavem Hudečkem a Kristinou Nouzovskou Fialovou. Dva mistři byli ozdobou nádherného dvojkoncertu a Václav Hudeček úvodem vysvětlil účast skvělé violistky. Před časem se účastnila luhačovických kurzů, kde se talent budoucí virtuózky plně projevil; nebylo ovšem možné ji odměnit, všechny ceny byly určeny houslistům. Odměnou pro Kristinu Nouzovskou Fialovou se tedy stalo vystoupení na zahajovacím koncertu jubilejního ročníku Svátků hudby v Praze a umělkyně, která dnes patří ke špičce violistů v mezinárodním kontextu, dokonale naplnila očekávání. 

Souhra s Václavem Hudečkem v Bruchově dvojkoncertu s velmi náročnými, ale vysoce působivými hudebními dialogy sólistů, byla skutečně mistrovská. Svítivé housle si s melodicky vřelou a emocionální violou za doprovodu renomovaného orchestru dobře rozuměly. Ve druhé větě s lehce žertovnou melodickou linkou viola oslnivě vedla sólo s houslovou vybroušenou oporou i v nepřeberných romantických linkách. Fanfáry třetí věty orchestru ve velkolepém úvodu rozsvítily slavnostní atmosféru, aby předaly slovo oběma sólistům. Jásavý duet splynul s doprovodem, aby se vždy znovu vynořil a klenutým obloukem opět ponořil do orchestrálních akordů. Vrchol uzavřel dirigent s evidentním potěšením souznění všech umělců.

Po přestávce byli instrumentální sólisté vystřídáni sólisty operními, sopranistkou Lucií Kaňkovou a tenoristou Danielem Matouškem. Václav Hudeček uvedl dvojici pěvců s vysvětlením, že od dob covidu měli připravené operní árie a duety, ale až Svátky hudby jim daly příležitost své koncertní provedení představit. Operní část večera zahájila Prague Philharmonia předehrou k prvnímu dějství slavné La traviaty Giuseppe Verdiho. Sotva slyšitelné pianissimo smyčců s překrásnou rozvíjející se hlavní linkou v působivém legatu naladil orchestr k provázení vybraných špičkových výkonů.

Nejprve tenorista Daniel Matoušek, sólista opery Národního divadla, s erudicí uvedl árii Alfreda De´ miei bollenti spiriti, aby ji doplnil o následnou odlišnou pasáž O mio rimorso! O infamia! Kariéra mladého pěvce, strmě stoupající pod vedením pěveckých pedagogů, v současnosti skvělých pěvců Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky, je znát na každém jeho vystoupení operním či koncertním. Zrání sytého hlasu bylo slyšet od počátku ve výrazově báječně posazeném témbru dramatického i lyrického charakteru; roli Alfréda zprvu zamilovaného muže, který se mění vzápětí v uvědomění možných úskalí vztahu, uvedl něžně smutným tónem s precizním emocionálním napětím. Sopranistka Lucie Kaňková v árii Violetty Sempre libera s rozjasněným půvabem podávala pocity dívky v úžasných výškách i v něžném pianissmu a zpěv Daniela Matouška jako Alfréda zdáli, za dveřmi pódia, prokládal její pochyby ve znělých suverénních výškách náročné árie. Duet posledního dějství La traviaty Parigi, o cara dal oběma příležitost představit svou virtuozitu výborným zpěvem i tvárností plných, velmi pohyblivých a výrazově přebohatých hlasů. Excelentní souzvuk vynikal překrásným pianissimem tenoru a oddaného, milostného sopránu; sledování jejich hlasů spolu s postavami dvou mladých lidí v příjemném hereckém projevu bylo čistou radostí.

Skutečně hvězdný duet Giuseppe Verdiho střídala orchestrální La tregenda z mladistvé opery Giacoma Pucciniho Le Villi. Mistr hudebního impresionismu se zde teprve orientoval v novém stylu, ale orchestrace již naznačuje budoucí typické prvky, jež skladatel v dalších operách dovedl k dokonalosti. Pasáže v tutti fortissimo prokládané jemnějšími odstíny s náznaky melodických prvků přinášely spíše temnější ráz hybnějšího orchestrálního čísla, velmi kvalitně představeném orchestrem Prague Philharmonia.

Francouzský romantik Charles Gounod, oblíbený autor nezapomenutelných melodií, není u nás často uváděný. Ze známé opery Roméo et Juliette zpívala Lucie Kaňková árii Je veux vivre brilantní kantilénovou technikou, v níž její hlas zachoval plnost výrazu do nejvyšších a nejnáročnějších partií. Svěžest s jímavými znělými výškami, výtečně podané valčíkové rytmy s jemností, důrazem i vášní v překrásných koloraturách přednesla pěvkyně perfektní hlasovou technikou, přirozenou virtuózitou v jakýchkoliv polohách, a proto sklidila velký potlesk.

Snad nejslavnější tenorovou árii vůbec, árii Calafa z opery Turandot Giacoma Pucciniho Nessun dorma přednesl Daniel Matoušek s mistrným ovládáním všech rejstříků, přesně vyvážených přechodů a excelentní dikcí. Orchestr tentokrát dynamikou občas překrýval hlasový part, ale v průběhu árie od jemných intimních melodií až ke stoupajícímu sebevědomí Calafa se dařilo ji vyrovnávat. Závěr oddaného a plnokrevného podání slavné árie s vrcholem Vinceró ve fortissimo však bohužel zcela překryl doprovod, škoda.

Následný duet z Pucciniho opery La Bohéme O soave fanciula byl duetem na rozloučenou, aby Lucii Kaňkové a Danielu Matouškovi dal možnost rozezpívat okouzlení s upřímností a neokázalostí. Kouzlo setkání dvou lidí bylo hudebním vyprávěním o začínající lásce. Vyjádřili ho oba s přirozenou noblesou a šarmem včetně pěkných hereckých gest. Občasné překrývání zvučnějšího doprovodu, naštěstí mírnějšího, poslech sice ztížilo, ale v závěru se vše společně zjemnilo a splynulo do milostného vzplanutí s něžným Amor, amor…, v němž orchestr precizně provázel pomalu odcházející dvojici z pódia.

Jak jinak odměnit bouřlivý potlesk nadšeného publika než krásným přídavkem, vybraným duetem z La traviaty, z úvodu prvního jednání Libiamo ne´ lieti callici. Lucie Kaňková s Danielem Matouškem v hezkém uvolnění zazpívali přímo od srdce známou valčíkovou melodii se stejně naladěnou Prague Philharmonií. Nadšení na pódiu, kde se pěvci po prvních taktech již roztančili, nadchlo velmi spokojené publikum. Hudba zněla celým sálem s tak živelnou radostí, že nebýt sedadel, roztančili by se posluchači také. Chvála Svátkům hudby a manželům Hudečkovým, zahájení 35. ročníku proběhlo ve velkém stylu!

Foto: Svátky hudby v Praze

Facebook X E-mail WhatsApp