Slavnostním koncertním provedením Smetanovy Prodané nevěsty vyvrcholil v sobotu 29. srpna jubilejní patnáctý ročník Festivalu Jarmily Novotné na zcela zaplněném nádvoří liteňského zámku s více než sedmnácti sty diváky. Open air koncert s hvězdným obsazením připomínal 160. výročí premiéry Prodané nevěsty v Prozatímním divadle roku 1866 a stal se unikátní oslavou patnáctého výročí založení neziskové organizace Zámek Liteň i Festivalu Jarmily Novotné, jejichž společným cílem je obnova odkazu světově proslulé české operní pěvkyně a záchrana kulturních památek bývalého sídla této umělkyně.

Zakladatelka a ředitelka obou jmenovaných institucí Ivana Leidlová pojala oslavy ve velkém stylu a jako vždy připravila se svým týmem večerní představení s nejlepšími umělci z nejlepších. Rozměrná scéna před hospodářskými budovami zámeckého statku hostila světově proslulé sólisty v čele s nepřekonatelným Adamem Plachetkou v roli Kecala a úžasně procítěnou Mařenkou v podání Kateřiny Kněžíkové; Jeníka výtečně zpíval mladý tenorista, sólista Národního divadla Daniel Matoušek, jehož kariéra strmě stoupá také na zahraničních scénách. Hudební ředitel Národního divadla, dirigent Robert Jindra vedl zkušenou rukou špičkové sólisty spolu s Orchestrem Národního divadla také Sbor Národního divadla, připravený sbormistrem Lukášem Kozubíkem. 

Pro osmnáct vybraných scén nejoblíbenější české opery, včetně známé předehry, vybudoval kreativní scénický režisér Michal Caban na velkém pódiu osobitou výzdobu ve stylu venkovského posvícení, plnou barev, květin na loukách i lidových ornamentů a na připravených velkoformátových obrazovkách se střídaly v pečlivě komponovaném videoprogramu historické plakáty k Prodané nevěstě, tituly partitur i rozepsaných árií, kresby Adolfa Kašpara, ale také půvabná náves s proslulými barokními statky a mnoho dalších námětů. Ostatně celé nádvoří vítalo návštěvníky stylově krojovanými chlapci a děvčaty u vstupu i v celém prostoru, pouťový stánek dokresloval atmosféru v letním zapadajícím slunci. 

Jubileum Festivalu Jarmily Novotné zahájila zakladatelka a ředitelka úvodním slovem k projekci dvou důležitých dokumentů o prvních deseti letech neziskové organizace Zámek Liteň a Festivalu Jarmily Novotné. Po zakoupení zámku a zjišťování jeho historie se manželé Leidlovi rozhodli návštívit syna původních majitelů Jiřího Daubka a světoznámé pěvkyně Jarmily Novotné, kteří prchli před nacisty do USA, George Daubka v New Yorku. Dokument se záběry celé nemovitosti ve značně zbědovaném stavu a neskutečně rychlá rozhodnutí a realizace myšlenky obnovit odkaz někdejší majitelky, české operní pěvkyně a velké vlastenky Jarmily Novotné, byl velmi působivý. Každý rok prvního desetiletí i dalších pěti let až dodnes byl naplněn vynikajícími koncerty, výstavami, návštěvami velkých osobností, uměleckými kurzy a postupnou obnovou jednotlivých částí zámeckého areálu. Entuziasmus a výjimečná osobnost Ivany Leidlové dokázala za pouhých patnáct let doslova zázraky, s podporou manžela a spolupracovníků vytvořila z Litně centrum kultury a setkávání, které rezonuje po celé republice i ve vzdáleném zahraničí. Nesporně počin hodný úcty a ocenění. 

Orchestr a Sbor Národního divadla zahájily výtečnou předehrou k Prodané nevěstě, tolikrát slyšenou, a přesto znovu osvěžující precizní souhrou, stylovým rytmem a pečlivě odstíněnou dynamikou; Robert Jindra se představil jako špičkový dirigent, tvořící niternou hudbu s jedinečným výrazem. Jásavou Smetanovu hudbu, pro rozsáhlou open air scénu výborně, až senzitivně ozvučenou, provázela projekce na panoramatickém panelu nad pódiem a postranních velkoplošných panelech s doprovodným videoprogramem.

Úvodní sbor Proč bychom se netěšili zazněl s nakažlivou radostí a rázem proměnil nádvoří ve velkou venkovskou náves, publikum nadchlo jásavé hudební provedení provázené vkusnou pestrou videoprojekcí se záběry Prodané nevěsty s Gabrielou Beňačkovou a Peterem Dvorským, natáčené v roce 1981 Československou televizí. Mařenka Kateřiny Kněžíkové s Jeníkem Daniela Matouška vstoupili na scénu se smutnou zprávou Tak přece se to státi má; stříbřitý soprán a mladistvý tenor poprvé a poté stále znovu provázely dějem opery, které Bedřich Smetana dal tak nádherný hudební obraz, že dodnes neztratil nic na kráse a operním mistrovství. Mladý skladatel a vynikající pěvci stvořili během jednoho duetu příběh lásky, která proniká do hloubi duše. Něžný duet Věrné milování je vlastně širokou veřejností považován za nejkrásnější milostnou píseň, Kateřina Kněžíková s Danielem Matouškem ji prožili a podali jako pravý skvost. Barvy jejich hlasů, emocemi naplněný výraz a pěvecké mistrovství proniklo do srdcí všech posluchačů a herecké ztvárnění zamilovaného páru podtrhlo pěvecký soulad. Kateřina Kněžíková, dnes naše nejlepší sopranistka s výjimečným pěveckým potenciálem, je spolu se svým manželem Adamem Plachetkou Matouškovou mentorkou a jejich krásné duety měly pevný působivý základ. Jeníkovo Sbohem, dívko milená vystřídal rázem výstup Kecala, kterého si Adam Plachetka velmi přál konečně zpívat a v árii Jak vám pravím, pane kmotře plnokrevně zobrazil mluvného, sebejistého a úspěšného venkovského dohazovače opravdu s chutí. Postavou, herectvím, pěveckým uchopením i výrazem si lze jen obtížně představit lepšího Kecala. Při vzpomínce na legendárního Eduarda Hakena byl Adam Plachetka zcela srovnatelný a snad díky i svému temperamentu energičtější. Dnes velmi ceněný a často obsazovaný sólista Metropolitní opery v New Yorku zúročil svůj talent a zkušenosti s neskrývanou radostí právě v této postavě. S mimořádně přesnou dikcí českého textu naplnil postavu Kecala pěveckou výmluvností a báječným důrazem na své mínění.

Krušinovy, Mařenčiny rodiče, přednesli v pěkném souladu výborný basbarytonista Lukáš Bařák, renomovaný sólista Národního divadla, a sopranistka Tamara Morozová se svítivým znělým hlasem, s nímž sklízí úspěchy na zahraničních scénách a soutěžích. Po příchodu Mařenky zaznělo hezké trio s rodiči Sama ho poznáš… a přerušilo Kecalovo naléhání a přemlouvání. Pěkně sytý mužský sbor To pivečko, věru, je nebeský dar rozeznělo celou scénu vřelostí, radostí, ale také kultivovaným pěveckým projevem. Daniel Matoušek jako Jeník, který právě na pivu také byl, velebil ovšem lásku nad pivo a se vzpomínkou na Mařenku zněl jeho tenor zasněně lyricky. Vaškovo sólo Má matička povídala podal vynikající tenorista Raman Hasymau, hostující sólista Národního divadla, s precizním koktáním. Rodák z Minsku vystudoval HAMU a úspěšně působí na českých a evropských scénách; spolupráce s Kateřinou Kněžíkovou na rozvoji pěvecké techniky je zřetelným vkladem pro tohoto pěvce. Raman Hasymau, podobně jako další hlavní sólisté, byl během své árie přenášen live záběrem na obou bočních velkoplošných panelech jako portrét ve zlatém rámu, což videoprogram vždy vkusně doplňovalo. Známť já jednu dívčinu, duet Mařenky a Vaška, další nádherný výstup, zaujal souladem barevných plných hlasů Kateřiny Kněžíkové a Ramana Hasymaua vycizelovaných do nejmenšího detailu.

Dva hlavní sólisté Adam Plachetka a Daniel Matoušek dostali krásnou příležitost v duetu o přemlouvání vzdát se Mařenky. Peníze jsou přece to hlavní… Každý jen tu svou a Znám jednu dívku jsou nejvyšší metou Kecalova dohazovačského umění, vidět a poslouchat Adama Plachetku spolu s Danielem Matouškem bylo jedním z vrcholů koncertního provedení. Jak precizní a báječní byli oba pěvci se svými úžasnými hlasy, na to posluchači určitě nezapomenou. Jeníkovo vítězné sólo Až uzříš, komus koupil nevěstu… uvedl Daniel Matoušek přímo spiklenecky, následující Jak možná věřit změnilo tenoristův projev od základů; láska, vřelost a nelíčená zamilovanost byly až dojemné v lyrické něze. Setkání Mařenky s rodiči, s Kecalem a Míchovými i s Vaškem, který poznal Mařenku jako falešnou dívku, vrcholil slavným sextetem Rozmysli si, Mařenko. Smetana v něm spojil mladý zrazený dívčí hlas s chlácholivými hlasy rodičů a nabádání dohazovače v náročný komorní výstup, který výborně provedli všichni pěvci, včetně vynikajícího basisty Jana Hnyka v roli Tobiáše Míchy, který působí v Národním divadle a sklízí úspěchy i v zahraničí, a mezzosopranistky Jarmily Vantuchové v roli jeho ženy Háty, pěvkyně širokého repertoáru a bohatých zkušeností v operním i písňovém oboru. 

Osamocenou Mařenku jako hluboce raněnou dívku v árii Och, jaký žal podala Kateřina Kněžíková s velkým smutkem, její jasný soprán sametové barvy se skutečně zastřel; pěvkyně disponuje bohatým výrazem a režie podpořila její projev live portrétem na bočních velkoformátových panelech, kde střídala ve zlatém rámu árii Kateřiny Kněžíkové s legendární Mařenkou Gabriely Beňačkové, jako poctu dnešní Mařence. Následující povzdech Ten lásky sen ztvárnila Kateřina Kněžíková s něhou a vzpomínkou, která brala dech jedinečnou virtuozitou. Dvojzpěv Jeníka a Mařenky Jak tvrdošíjná dívko jsi zazpívali Kateřina Kněžíková s Danielem Matouškem výtečně a hned se připojil Kecal v tercetu Utiš se dívko, i když Mařenka nebyla srozuměna. Naléhavý sbor Jak jsi se, Mařenko, rozmyslila v dívce vyvolal touhu po pomstě.

Rychlý sled setkání Jeníka s otcem Tobiášem Míchou, Kecalova zloba a Jeníkova připomínka, že to byla pouhá lest přerušil náhlý příchod Vaška s vysvětlením Nebojte se, já nejsem medvěd. Překvapivé řešení smlouvy na tři sta zlatých pochopila Mařenka s radostí a lásce už nestálo nic v cestě. Závěrečné Dobrá věc se podařila rozeznělo všechny hlasy a náhlý dětský výkřik Medvěd se utrhl s přeběhnutím celé scény zvládla dcera manželů Plachetkových výborně.

Smetanův úžasný dar zvedl ze sedadel všechny posluchače. Nádherná hudba ve špičkovém provedení pěvců, orchestru i sboru pod vedením výborného dirigenta a na krásně stylové scéně se skutečně velmi podařila! Ředitelka Ivana Leidlová se dočkala uskutečnění své myšlenky o Prodané nevěstě v Litni a všem velmi děkovala. Chtěla ovšem připomenout, že Jarmila Novotná, která zde žila, musela odejít a zahájit novou kariéru v cizině, nepřestala být velkou vlastenkou. Tečkou za Smetanovou hudbou v Litni se stal krátký filmový dokument, v němž česká pěvkyně vzpomínala na své začátky v Metropolitní opeře, kde se snažila uvést svoji milovanou Prodanou nevěstu. Když jí přinesli klavírní výtah opery s německým textem, okamžitě jej vrátila s tím, že právě německý vůdce ji vyhnal z vlasti. Dosáhla brzy provedení opery v anglickém překladu a zpívala v ní Mařenku mnohokrát na mnoha operních scénách. Svoji vlast si nesla v srdci až do smrti a je v Litni uložena v rodinné hrobce. Čest její památce!

Foto: Jan Žirovnický, Kateřina Fialová

Facebook X E-mail WhatsApp