František Kinský, majitel Nového zámku v Kostelci nad Orlicí a potomek slavného českého šlechtického rodu, pořádal letos další open air minifestival klasické hudby v anglickém parku, který jeho zámek obklopuje. Tři večery od 30. července do 1. srpna byly věnovány mistrovským dílům hudby osmnáctého až dvacátého století v provedení nejen renomovaných, ale přímo fenomenálních interpretů současné světové elity. Každý z koncertů přinesl jiný charakter, jiný obor a jiný počet účinkujících, ale všechny propojovali čeští a světoví mistři, kteří do Kostelce nad Orlicí na pozvání Františka Kinského rádi zavítali.

Koncert ve čtvrtek 30. července lze jako první z večerů letošního Novozámeckého hudebního léta bez nadsázky označit jako „plný zázraků“. Vynikající dramaturgie spojila v perlách romantické hudby dnes nejuznávanějšího českého klavíristu Lukáše Vondráčka s dirigentem Radkem Baborákem a jeho Českou Sinfoniettou, orchestrem tvořeným sólovými a komorními hráči i pedagogy špičkových kvalit.

Po úvodním slovu hostitele Františka Kinského a pořadatele festivalu, ředitele Českého královského institutu Zdeňka Prázdného, přivítal pan Kinský vzácnou návštěvu pana prezidenta Petra Pavla s chotí Evou, kteří přijali jeho pozvání k návštěvě zahajovacího koncertu.

Úvod koncertu v krásném slunečném večeru patřil Akademické slavnostní předehře, op. 80, Johannesa Brahmse, který přednesla Česká Sinfonietta pod taktovkou Radka Baboráka s půvabným, lehkým a melodickými prvky ozdobeným měkkým projevem. Následovalo překrásné hornové téma, které převzaly fanfáry smyčců a dechů. Ani skotačivé fráze jednotlivých nástrojů nezabránily orchestru, aby si zachoval slavnostní charakter skladby. Střídavé rytmy neubraly na vřelosti projevu i v hybnějším tempu a výrazná linka akademické hymny Gaudeamus igitur přinesla v závěrečném vytříbeném tutti vznešenost s působivou projasněností. Sledovat plné souznění dirigenta s tělesem byla čirá radost, což auditorium na zaplněném zámeckém nádvoří ocenilo velkým aplausem.

Osobnost klavíristy Lukáše Vondráčka byla skutečnou ozdobou prvního večera a možnost přivítat jej v Kostelci nad Orlicí lze jistě označit za jeden ze zázraků. Velké očekávání slyšet v jeho podání nádherný Koncert a moll pro klavír a orchestr, op. 54 , Roberta Schumanna naplnil umělec měrou vrchovatou. Sledovat klavíristovo romantické nitro prostřednictvím jeho virtuózních rukou, které každý tón, každý akord či sekvenci odvažují s precizností prodchnutou vnitřním hlasem, bylo skutečně svátkem. Allegro affettuoso s něžným rozehráváním melodické linky, sledované propracovanými vstupy jednotlivých sekcí orchestru, se v crescendu měnilo v energickou, ale pečlivě odvažovanou až pokornou souhru sóla s doprovodem. Proslulá invence Schumannova génia vložila do romantické věty nové melodické prvky a změny, probouzející sílu a suverenitu nádherné souhry, aby se náhle ztišila v něze dotýkající se srdce a opět se vzedmula melodickou bohatostí sólového i orchestrálního partu k vrcholu. Úchvatný klavír s procítěným výrazem výborně vystřídaly jednotlivé nástroje a pohrávaly si s jeho vytříbeností. Sólista světové úrovně a kvalitní těleso efektně zakončili rozsáhlou první větu koncertu ve fortissimu a okamžitě vzbudili jásavý ohlas. Úsměv Lukáše Vondráčka a hezky s humorem vyslovený dirigentův pokyn, že skladba následuje dalšími větami, dovolila pokračování.

Intermezzo: Andantino grazioso ve volnějším tempu dalo vyniknout skutečně graciéznímu klavíru, v jednotlivých staccatových frázích vázaných smyčcovými legaty, až hravost a půvab braly dech. Allegro vivace s výrazným rytmem a melodickými běhy výtečně sledoval a podtrhoval orchestr v sekcích i tutti. Sólo nabývající na tempu a dynamice krásně provázely žestě, aby radost vyvěrající z bohaté hudby znásobily. Excelentní úhozová technika klavíristy vskutku čarovala s pestrostí výrazu, staccaty i běhy vzhůru, takže působily až nadpozemsky. Jasná suverénní souhra, klavír neskutečně bohatý výrazově, technicky i niterně doslova kraloval až do závěrečného závratného tempa. Lukáš Vondráček, opravdová hvězda tohoto večera, se s radostí mnohokrát děkoval nadšenému publiku a odměnil je přídavkem – Schumannovou mistrnou Arabeskou C dur, op. 18. Hravá a romantická krása, v níž každý tón znamenal pro Lukáše Vondráčka předání kousku srdce, oslovil přesně v tomto duchu každého z posluchačů.

Po přestávce připravil Radek Baborák auditoriu svůj dárek ve formě proslulé Symfonie č. 8 Anglické Antonína Dvořáka. Velebný úvod Allegro con brio dýchal emocemi s precizními flétnovými trylky, hezky vyvážené jednotlivé sekce uchopily Dvořákovo mistrovství s oddaností a virtuozitou. Svítivé smyčce a témata v dechových nástrojích se výborně snoubily. Adagio dýchalo jemností, půvabné trylky kouzelně ztišily atmosféru, aby v nabývající energii daly prostor zvukovým kaskádám s naprostou přesností, které zakončily úžasné trubky a závěrečné údery tympánů.

Allegretto grazioso – Molto vivace představilo těleso výtečně odstupňovanými sekvencemi s dýchající dynamikou, krásně rozkvétajícími tanečními rytmy a proplétajícími melodiemi, kterými Mistr Dvořák nikdy nešetřil. Allegro ma non troppo s fanfárami skvostných trubek rozehrávaly vřelé vzpomínky na domov niternými detaily. Tempa zvolená Radkem Baborákem zvládala Česká Sinfonietta precizně a energický závěr potvrdil její velké kvality.

Nekončící potlesk si zasloužil odměnu a dirigent důvtipně zvolil pro anglický park Nového zámku z díla anglického skladatele Edwarda Elgara Pochod č. 1 ze sbírky Slavnostních vojenských pochodů. Výborné nastudování s tvárnou energií a vznešenou melodií hrál soubor s anglickou noblesou a vytvořil ze skladby skutečnou přehlídku virtuozity.

Příprava vynikajícího letního festivalu pod širým nebem prokázala rovněž profesionalitu ve všech směrech a zajistila kromě prohlídky celého parku stánky s občerstvením i suvenýry. Více než šest set posluchačů mohlo komfortně sledovat živý přenos na rozměrném plátně přímo nad pódiem. Blízcí hosté a účinkující včetně redakčního zázemí měli k dispozici prostory Nového zámku a vybrané salonky, kam František Kinský sympatickým gestem pozval hosty k sobě domů a dal nahlédnout do sbírek obrazů, porcelánu i rodinných fotografií. Autogramiády před koncerty považuje za samozřejmé pro každého z návštěvníků a rád také s kýmkoliv pohovoří – také jeden ze zázraků, že?

Foto: František Renza, Facebook Nového zámku Kostelec nad Orlicí

Facebook X E-mail WhatsApp