4. listopad
Svátek má Karel.
2005 – zemřel Bohumil Gregor, dirigent (narodil se 14. července 1926), významný janáčkovský interpret. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na kontrabas. Dirigentský debut měl 26. října 1947 v Divadle 5. května (Státní opera). Dirigoval ve Státním divadle v Brně, v pražském Národním divadle, ve Státním divadle v Ostravě a v letech 1966 až 1969 v Královské švédské opeře ve Stockholmu, další tři sezóny ve Státní opeře v Hamburku a pak i v De Nederlandse Opera v Amsterdamu, kde se výrazně zapsal nastudováním Dvořákovy Rusalky. V roce 1969 debutoval v USA uvedením Její pastorkyně v San Francisku. Dirigoval rovněž v operních souborech ve Filadelfii a ve Washingtonu. V Curychu uvedl poprvé operu Z mrtvého domu, pro dánskou televizi nastudoval Káťu Kabanovou, pro švédskou Věc Makropulos… V roce 1999 se vrátil do Státní opery Praha, kde byl do roku 2022 hudebním ředitelem; nastudoval tam tehdy operu Bubu z Montparnassu Emila Františka Buriana, Thomasova Hamleta, operu Polský žid Karla Weise a novinku Zdeňka Merty La Roulette. V Opeře Národního divadla byla jeho poslední inscenací premiéra Dvořákova Čerta a Káči v roce 2003. V jeho diskografii figurují nejen Janáčkovy opery, ale například také symfonické básně Antonína Dvořáka, Lyrická symfonie Alexandra Zemlinského, Händelova Vodní hudba nebo skladby Pavla Vranického a dalších starých českých mistrů.
1964 – premiéru měla kompozice In C amerického skladatele a pianisty Terryho Rileyho. Uskutečnila se v Tape Music Center v San Franciscu. O díle se hovořívá jako o prvním mistrovském minimalistickém kuse.
1953 – zemřela Elizabeth Sprague Coolidge, americká hudební mecenáška a klavíristka (narodila se 30. října 1864). Zdědila po rodičích značnou částku peněz a rozhodla se ji utratit za podporu komorní hudby, což bylo poslání, které plnila až do své smrti. Vzhledem k povolání svého manžela, lékaře, který však brzy zemřel, finančně pomáhala také zdravotnickým zařízením. Silou osobnosti a přesvědčení se jí podařilo pozvednout status komorní hudby ve Spojených státech. V roce 1916 stála u zrodu souboru Berkshire String Quartet, o dva roky později zahájila Berkshire Music Festival v South Mountain v Pittsfieldu v Massachusetts, ze kterého později vzešel Berkshire Symphonic Festival v Tanglewoodu, který také podporovala. Její partnerství s Kongresovou knihovnou vedlo v roce 1924 k výstavbě Coolidgeova auditoria s 500 místy, určeného speciálně pro komorní hudbu. Toto úsilí bylo doprovázeno založením Nadace Elizabeth Sprague Coolidge, která má dodnes za úkol pořádat koncerty v tomto auditoriu a objednávat novou komorní hudbu od evropských i amerických skladatelů… Do soutěže o cenu Elisabeth Sprague-Coolidge, které se zúčastnilo 145 skladatelů z celého světa, poslal v roce 1932 svůj Smyčcový sextet Bohuslav Martinů. Vyhrál hlavní cenu tisíc dolarů a mohl si pak konečně pořídit vlastní pianino. Dubnová premiéra ve washingtonské Library of Congress měla v roce 1933 takový úspěch, že dílo muselo být na témže koncertě celé ještě jednou opakováno…
1950 – zemřel Karel Kügler, operní pěvec–tenorista, herec a režisér (narodil se 1. ledna 1885). Působil nejprve v Kielu, Hamburku a Kodani, v období první světové války zpíval v opeře Městského divadla Královských Vinohrad, od roku 1914 do roku 1919 byl členem operního souboru Národního divadla. Dvcet let působil v ostravské opeře a operetě jako pěvec, režisér, překladatel operních i operetních libret a scénograf. V roce 1939 emigroval do Íránu, po válce byl ještě ředitelem a šéfrežisérem opery v Opavě.
1948 – premiéru měla skladba Ten, který přežil Varšavu, op. 46 Arnolda Schoenberga pro vypravěče, mužský sbor a orchestr. Zazněla pod taktovkou Kurta Fredericka v Albuquerque v Novém Mexiku. Expresionisticky vyhrocené dílo zachycuje zážitek z varšavského ghetta: vypravěč vzpomíná na ranní budíček, surové zacházení nacistických stráží a na okamžiky, kdy jsou vězni počítáni před odchodem do plynové komory. Během zrychlujícího se počítání začnou vězni spontánně zpívat starou hebrejskou modlitbu Šema Jisrael.
1943 – premiéru měla Symfonie č. 8 c-moll, op. 65 Dmitrije Šostakoviče. V Koncertním sále Moskevské konzervatoře ji uvedl Státní symfonický orchestr SSSR s dirigentem Jevgenijem Mravinským, kterému skladatel toto hluboké a tragické válečné dílo věnoval. Po americké premiéře v roce 1944 dostala skladba krátce přezdívku Stalingradská symfonie.
1924 – zemřel Gabriel Fauré, francouzský skladatel a varhaník (narodil se 12. května 1845), jeden z předních autorů své generace, jehož hudební styl ovlivnil mnohé skladatele 20. století. Jeho hudba se stala spojnicí mezi koncem romantismu a modernismem; ze současníků ho obdivovali zejména P. I. Čajkovskij, Isaac Albéniz, Richard Strauss a Edward Elgar, ale i členové Pařížské šestky nebo Aaron Copland. Mezi jeho učitele patřil Camille Saint-Saëns, který se mu stal celoživotním přítelem. Byl mimo jiné sbormistrem v kostele Église Saint-Sulpice pod vedením skladatele a varhaníka Charlese-Marie Widora. Později zastával důležité posty varhaníka v kostele Église de la Madeleine a ředitele pařížské konzervatoře. Nespokojenými členy staré gardy konzervatorních pedagogů byl přezdíván Robespierre, protože modernizoval a rozšiřoval škálu vyučované hudby… Byl zakládajícím členem Société Nationale de Musique, založené roku 1871 s cílem propagovat novou francouzskou hudbu. Mezi další členy patřili Camille Saint-Saëns, Georges Bizet, Emmanuel Chabrier, Vincent d’Indy, Henri Duparc, César Franck, Édouard Lalo a Jules Massenet. Komponoval hlavně o prázdninách na venkově, většinou v hotelu u některého ze švýcarských jezer. Obdivoval a detailně znal hudbu Riharda Wagnera, jezdil do zahraničí na jeho opery, ale zůstal jedním z mála skladatelů své generace, kteří se nedostali pod Wagnerův hudební vliv. Mezi jeho žáky patřili Maurice Ravel, Florent Schmitt, Charles Koechlin, George Enescu nebo Nadia Boulanger.
1891 – narodil se Miroslav Krejčí, skladatel a pedagog (zemřel 29. prosince 1964). Vystudoval přírodopis, zeměpis a hudební vědu, skladbu studoval soukromě u Vítězslava Nováka. Vyučoval na středních školách. Jako autor zasáhl do všech hudebních forem. Jeho dílo bylo prováděno předními tuzemskými umělci a získalo řadu ocenění.
1890 – premiéru měla opera Kníže Igor, posmrtný úspěšný debut Alexandra Borodina v Mariinském divadle v Petrohradu. Jeho jediná opera, kterou psal osmnáct let a ne zcela dokončil, vznikla na námět historického eposu Slovo o pluku Igorově. Definitivní podobu jí podle jeho poznámek dali Nikolaj Rimskij-Korsakov a Alexandr Glazunov. První představení mimo Rusko se konalo v roce 1899 v Praze. Kníže Igor se brzy stal trvalou součástí světové operní tvorby.
1878 – narodil se Giuseppe Adami, italský libretista, dramatik a hudební kritik (zemřel 12. října 1946). Spolupracoval s Giacomem Puccinim na jeho operách La rondine, Il Tabarro a Turandot. Po skladatelově smrti publikoval sbírku jeho korespondence, v roce 1935 napsal jednu z prvních Pucciniho biografií a roku 1942 další – Il romanzo della vita di Giacomo Puccini. Psal libreta i pro jiné skladatele, například Riccarda Zandonaie.
1877 – premiéru měl Houslový koncert č. 2 d moll, op. 44 Maxe Brucha. V Londýně dílo uvedl španělský houslista Pablo de Sarasate, kterému bylo věnováno. Známější a oblíbenější Bruchův Koncert č. 1 g moll měl premiéru 24. dubna 1866 a v přepracované podobě 7. ledna 1868.
1876 – premiéru měla Symfonie č. 1 c moll Johannesa Brahmse, a to v Karlsruhe, v budově Muzejní společnosti. Ta byla v roce 1918 zničena požárem a později nahrazena bankovní budovou… Na symfonii pracoval Brahms dvě desetiletí. Velkou část původního materiálu nejprve totiž přepracoval do svého prvního klavírního koncertu.
1863 – premiéru měla opera Trojané (Les Troyens) Hectora Berlioze, pětihodinové dílo o pěti dějstvích. Lilbreto si napsal skladatel podle Vergiliovy epické básně Aeneida. První uvedení obsáhlo pod názvem Trójané v Kartágu jen kratší verzi. První inscenace celé opery se konala až v roce 1890, dvě desetiletí po Berliozově smrti.
1863 – Richard Wagner ve Stavovském divadle v Praze navštívil představení své opery Bludný Holanďan, hrané k jeho poctě
1859 – narodil se František Černín, varhaník, sbormistr, pedagog a skladatel (zemřel 13. listopadu 1928). Je autorem sta preludií a meziher a několika mší. V Pusté Polomi založil orchestr, se kterým provedl i svoji operu Pán Lysé hory. Roku 1906 stál u zrodu Pěveckého sdružení slezských učitelů a byl jeho prvním sbormistrem.
1847 – zemřel Felix Mendelssohn-Bartholdy, německý romantický skladatel a dirigent (narodil se 3. února 1809). Jméno Bartholdy přijal po svém strýci. Podobně jako Mozart byl ve své době označován za zázračné dítě. První významnější dílo, klavírní kvintet op. 1, složil ve třinácti letech, první smyčcové symfonie, bez opusových čísel, mezi 12. a 14. rokem, první dobře přijatou Symfonii c moll op. 11 v patnácti. O rok později zkomponoval Smyčcový oktet e moll a předehru k Shakespearově hře Sen noci svatojánské, kde už se naplno projevil jeho hudební génius. Další hudbu pro tuto hru složil šestnáct let poté, včetně známého Svatebního pochodu. V Paříži se seznámil s Luigi Cherubinim. Tehdy renomovaný italský skladatel rozpoznal Felixův mimořádný talent a doporučil jeho otci, aby synovi umožnil plně se věnovat hudbě. Celkem desetkrát navštívil Británii, setkal se s královnou Viktorií a jejím hudbymilovným manželem princem Albertem, oba se stali jeho obdivovateli. Británie ho inspirovala k napsání koncertní předehry Hebridy a Skotské symfonie. Během pobytu v Římě začal komponovat symfonii č. 4 Italskou. V roce 1835 se stal dirigentem už tehdy renomovaného Gewandhausorchestru v Lipsku, v roce 1841 byl jmenován královským saským kapelníkem, v říjnu téhož roku následovalo jmenování královským pruským kapelníkem. V roce 1843 založil konzervatoř v Lipsku a byl jmenován čestným občanem města. Získal Ignaze Moschelese a Roberta Schumanna, aby se spolu s ním stali na konzervatoři profesory. Na Nový rok 1846 dirigoval v Lipsku premiéru Schumannova Koncertu pro klavír a orchestr, provedla ho autorova manželkou Clara. Byl velice dobrý kreslíř, dopisy někdy doplňoval humornými ilustracemi a dochovalo se i několik jeho akvarelů. Zasloužil se o znovuobjevení a vzkříšení hudby J. S. Bacha, když v Berlíně s mimořádným úspěchem v roce 1829 nazkoušel a dirigoval poprvé od autorovy smrti Matoušovy pašije. Zajímal se také o hudbu Franze Schuberta. Více než deset let po jeho smrti dirigoval v Lipsku premiéru jeho osmé symfonie C-dur zvané Velká, kterou objevil Robert Schumann. Podle oficiálního soupisu Mendelssohn složil 750 skladeb. Poslední léta měl podlomené zdraví, které završila série infarktů. Je pohřben na berlínském hřbitově Nejsvětější Trojice I ve čtvrti Kreuzberg. Nejstarší Felixova sestra Fanny, později provdaná Henselová (1805–1847), se stala známou klavíristkou a sama také komponovala.
1823 – narodil se Karel Komzák starší, kapelník a skladatel (zemřel 19. března 1893). Od šesti let hrál na housle a v devíti už zastupoval varhaníka při bohoslužbách v kolodějské zámecké kapli a bavil zámecké hosty. Později hrál na téměř všechny hudební nástroje a zvládal řízení chrámového sboru. Studoval na Varhanické škole v Praze. Hraběnka Karolina Marie Anna Vratislavová mu dopomohla k místu vychovatele a varhaníka v Zemském ústavu pro choromyslné, kde působil 19 let. Z pacientů dokonce sestavil orchestr, se kterým koncertoval i před císařem Františkem Josefem. Řídil také kapelu Sboru pražských ostrostřelců, která se pod jeho vedením stala nejlepším tělesem ze všech pražských pluků. Založil salónní orchestr, který si brzy získal velkou oblibu; těleso koncertovalo na Střeleckém ostrově, na Žofíně i v zahraničí a později se stalo základem stálého orchestr Prozatímního divadla. Na violu v něm hrál Antonín Dvořák. Mezi ním a Komzákovou rodinou vznikly přátelské vztahy. Dvořák byl jejich častým hostem a učil dceru Marii na klavír. Komzák také komponoval, napsal na tři stovky skladeb, zněly zejména na koncertech jeho syna Karla, který se stal rovněž oblíbeným a slavným kapelníkem. Pohřben byl za obrovské účasti obyvatel z okolí na hřbitově v Týně nad Vltavou. Skládal i jeho vnuk. Rozeznat autorství je ale dodnes problém i pro hudební vědce. Skladby všech tří jsou si žánrem i instrumentací velmi podobné.
1783 – premiéru měla Symfonie č. 36 C dur Wolfganga Amadea Mozarta, známá jako Linecká. Dílo vzniklo během čtyř dnů v Linci z podnětu pražského rodáka Jana Josefa Františka Antonína hraběte z Thun-Hohensteinu. Proto se i první provedení uskutečnilo v Linci. Vídeňskou premiéru měla skladba 1. dubna 1784.
1753 – zemřel Johann Nicolaus Bach, německý varhaník a skladatel (narodil se 10. října 1669). Působil v městském kostele sv. Michala v Jeně a v univerzitním kostele Kollegienkirche. Komponoval duchovní a instrumentální skladby, vedl univerzitní Collegium musicum a zabýval se stavbou hudebních nástrojů – je považován za vynálezce loutnového klavíru. Byl synem Johanna Christopha Bacha, který byl bratrancem Johanna Sebastiana Bacha.
1737 – v Neapoli bylo otevřeno Teatro di San Carlo, dnes nejstarší stále existující operní scéna v Evropě. Stalo se tak operou Achille in Sciro skladatele Domenica Sarra a libretisty Pietra Metastasia.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
2008 – Barack Obama byl jako první Afroameričan zvolen prezidentem USA
1956 – sovětská vojska vstoupila do Maďarska, aby potlačila tamní povstání
1938 – vláda rozhodla o zavedení jízdy vpravo na území Československa, a to s platností od 1. 5. 1939. Už v říjnu byla totiž zavedena na území Sudet, záhy po jejich odstoupení Německu; jednalo se například o Liberec, Ústí nad Labem, Český Krumlov, Cheb, Karlovy Vary a Opavu. Provoz na pravostranný pak de facto převedli němečtí vojáci, když v březnu obsazovali okleštěné Československo. Oficiálně se tak v Protektorátu Čechy a Morava stalo 17. března 1939.
1619 – Fridrich Falcký, vůdce Protestantské unie, byl korunován českým králem. Vzhledem k pouze roční vládě je v Čechách známý jako „zimní král“.