Sopranistku Kateřinu Kněžíkovou není třeba představovat. Jako jedna z mála současných českých operních pěvkyň je známá i daleko za hranicemi světa klasické hudby; vedle pravidelného vystupování na předních českých i zahraničních scénách zaujala také svými nahrávkami, písňovými recitály, pedagogickou činností či popularizací klasické hudby. Na konci srpna se představí jako Mařenka v koncertním provedení Prodané nevěsty na zámku v Litni, kde po boku dalších pěvců vystoupí za doprovodu Orchestru Národního divadla pod taktovkou Roberta Jindry. Při této příležitosti jsme ji požádali o rozhovor, během něhož nám přes rameno nahlížely nejen Mařenka a Jenůfa, ale i další hrdinky, které výrazně formovaly uměleckou cestu zpěvačky.

Tento rozhovor vedeme v době, kdy se připravujete na novou inscenaci Prodané nevěsty na zámku v Litni. Kolikátá je to vaše Mařenka?

Vlastně mám za sebou teprve dvě inscenace Prodané nevěsty. První byla nádherná klasická produkce Národního divadla moravskoslezského. Tato inscenace předurčila mé další hudební kroky. Nejdříve jsem v ní vystupovala jako Esmeralda a zhruba po deseti letech jako Mařenka. Momentálně vstupuji v pražském Národním divadle v modernější inscenaci tohoto díla. Představení v zámeckém areálu Liteň bude v koncertní podobě, takže mohu využít již získané zkušenosti z jeviště a vkusně je přenést i na pódium.

V Litni zazní zkrácená verze opery. O které části díla budou návštěvníci takzvaně ochuzeni? 

Dílo budeme uvádět v jeho devadesátiminutové verzi. Jde o koncertní open air provedení, které bude doplněno videomappingem Michala Cabana. Diváci neuslyší scény s Principálem a Esmeraldou, také bude vypuštěno pár árií a duetů, ale věřím, že bude pro koncertní publikum tato forma atraktivní a nebudou ochuzeni o hlavní linku celého díla a ty nejkrásnější a nejznámější kusy.

V tomto nastudování dojde k poněkud komické situaci, kdy váš manžel bude „překecávat“ (doslova) Daniela Matouška v roli Jeníka, aby vás prodal… Jak se na tuto situaci oba těšíte?

Vždycky se těším na jakoukoli kuriózní situaci na jevišti. Nutno ale dodat, že když interpretuji roli, osobní vztahy jdou stranou a vnímám danou osobu skrz charakter a roli, kterou zpívá. Na zkouškách se párkrát pousmějeme nad absurdností té situace, ale na koncertě už to vnímat nebudeme.

Kdo je podle vás Mařenka? Spíše naivní česká dívka, nebo silná a rozhodná žena? Jaká by tato postava byla, kdyby jí Smetana napsal v roce 2026?

Je to velice bystrá a inteligentní mladá žena. Odvážná, temperamentní, samostatná, důvtipná a věrná. Dovolila bych si tvrdit, že tato postava je velice nadčasová a překvapivě podobná ženám v našem tisíciletí. Její hlavní poselství je stále aktuální: Člověk by měl mít právo rozhodovat o svém životě a láska by neměla být výsledkem nátlaku nebo výhodného obchodu. Kdyby psal Smetana tuto operu teď, ponechal by Mařence stejné atributy: odvážná, inteligentní, věrná sama sobě a beze strachu vyjádřit svůj názor. Jen by možná své hodnoty prosazovala modernějšími prostředky.

Je podle vás těžší hrát dílo, které má silnou tradici a historický nános, než operu, kterou publikum teprve objevuje?

Je podstatné, zda je „historický nános“ ku prospěchu věci, či nikoli. Já sama jsem při studiu byla několikrát upozorněna, že jen kopíruji něčí interpretaci a nehledím na podstatu věci. Čili na to, co autor zanechal. Myslím, že by notový materiál měl být vždy základem a odrazovým můstkem pro další kroky a takzvanou interpretační licenci. Věřím, že Mařenka, kterou interpretuji na jevišti, je Mařenka Kateřiny Kněžíkové, nikoliv jiné operní zpěvačky. A pak samozřejmě záleží na koncepci inscenačního typu a na samotném divákovi – co očekává a jakou Prodanou nevěstu chce slyšet.

Vnímáte, že zahraniční publikum reaguje na Smetanu, Janáčka nebo Dvořáka jinak než české publikum?

Samozřejmě a není to jen otázka vnímání publika. I samotní výkonní umělci vnímají naši hudbu jinak. Právě bez těch nánosů, předsudků a názoru, že vím, jak se co má a nemá zpívat. To je velký nešvar…

V současné době se stále více profilujete v českých operách. Dokázala byste několika slovy popsat vztah mezi těmito stěžejními postavami? Nejdříve Kateřina a Mařenka.

Osudová postava, je mi sympatická svou kuráží, odhodláním, laskavostí a oddaností. Ale zároveň přímočarostí ve svém konání.

Kateřina a Rusalka.

Fascinuje mě její přerod během celé opery. Naivita, která se mění v životní poznání a nakonec v pokoru přijetí takového osudu, jaký je. Nelitovat ani vteřiny a být pevná ve svých činech. Laskavost snoubící se s odhodláním. Nádherná bytost, od které jsem se mnoho naučila.

A Kateřina a Jenůfa?

Není lepších postav než Jenůfa nebo Káťa Kabanová. Hrdinky s krutým životním osudem, které nenechají člověka chladným. Absolutní láska. Emoce proudící do morku kostí, velké životní vzory a fascinace krutostí dobou, do které byl jich osud zasazen. 

Na začátku kariéry jste byla vnímána především jako mozartovská pěvkyně. Kdy jste začala cítit, že se váš hlas a váš repertoár posouvají jiným směrem? Byl to konkrétní moment, nebo spíše pozvolný proces?

Změny si nejdříve všimlo mé okolí a až na dotazy, co dělám technicky jinak, jsem se nad tím začala zamýšlet. Bylo to po porodu mé první dcery a hlas se začal zakulacovat a začal být více zakořeněn v těle než do té doby. Snažila jsem se nereagovat na tu změnu překotně a stále si udržovat stejný obor a pracovat více na repertoáru bel canta. Po narození druhé dcery bylo ale zcela evidentní, že hlas dozrává a chce změnu v podobě jiného repertoáru. Ani tak ale nenechávám Mozarta stranou a vždy se snažím na jeho díle ujistit o správném směřování do dalšího mladodramatického repertoáru.

Jak se těšíte na nadcházející sezónu? Na co byste pozvala čtenáře portálu KlasikaPlus.cz?

Ráda byl pozvala všechny na koncertní provedení opery Jakobín na festival Dvořákova Praha, dirigovat bude Tomáš Netopil a já se zhostím partu Julie, což bude zároveň můj debut. No a pak na mého milovaného Janáčka na festivalu Janáček Brno, kde objevím jako Káťa Kabanová, Liška Bystrouška a zhostím se i sopránového sóla Glagolské mše. Moc se také těším na zimní blok Rusalky, nově pod taktovkou Roberta Jindry…

Mimo operní role jste také významnou propagátorkou písňové tvorby. Co je pro vás těžší – zazpívat velkou operní scénu, nebo tři minuty písně, kde není kam se schovat? 

Písňovému repertoáru člověk věnuje více času právě pro jeho větší propracovanost a propojenost s textem než v operní literatuře. Jsou to mikrodramata, která v celku dávají nahlédnout do těch nejniternějších emočních komnat nejen skladatele, ale především interpreta. Příprava na písňový repertoár mi vždy trvá mnohonásobně déle než na operní představení. Ač by se mohlo jevit, že by tomu mohlo být právě naopak. 

Jaké písně byste si přála veřejně zazpívat, ale zatím se vám k tomu nenaskytla příležitost?

Moc bych si přála zpívat Mahlerovy Rückert Lieder a samozřejmě mé oblíbené francouzské autory.

V současné opeře se stále více mluví o herectví, autenticitě a pravdivosti. Má podle vás dnes krásný hlas stejnou hodnotu jako dříve?

Jsem z generace, kdy hlas byl kladen na první místo, což se v dnešní době bohužel neděje. Jsem si vědoma toho, že ostatní přednosti pěvce tvoří takzvaný balíček dovedností, bez kterého se v dnešním světě neobejde. Domnívám se však, že díky krásnému a zapamatovatelnému hlasu je pěvec autentický a dokáže díky němu vložit do svého projevu ty správné emoce.

Jakým největším nešvarem podle vás trpí současná opera?

To je velice jednoduché: Rychlost na úkor kvality, škatulky a věta „vždyť ono to nějak dopadne“.

Hodně se věnujete vzdělávání mladých. Jakou hlavní věc, znalost či poselství se snažíte předat svým studentkám a studentům?

Snažím se o to, aby ke své profesi přistupovali s respektem, vždy byli připravení, poctiví sami k sobě, pokorní a aby „vyčuhovali“ z řady.

Kdybyste mohla pozvat jakoukoli postavu z operní literatury na sklenku vína, byla by to Mařenka, nebo byste dala přednost někomu jinému?

To je opravdu nelehká otázka. Skladatelů bych vyjmenovala hned několik v čele s Richardem Straussem či Gustavem Mahlerem, ale operní postava je oříšek. Z českých hrdinek by to možná opravdu byla Mařenka nebo Káťa Kabanová a ze světové literatury mě napadá Čajkovského Taťána. Mám ráda osudy hrdinek, od kterých se můžu poučit a nahlédnout do jejich komplikovaného života. Je to fascinující proces.

Foto: Petr Weigl, web Kateřiny Kněžíkové, archiv KlasikaPlus.cz, IMG Artists

Facebook X E-mail WhatsApp