KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Wojciech Kowalski: V Karlových Varech jsem překročil své obvyklé hranice english

„Polská opera rozhodně nezačíná ani nekončí u Moniuszka či Szymanowského!“

„Úspěch chutná ještě sladčeji, když ho můžete sdílet s někým, s kým každý den společně pracujete.“

„Soutěže by totiž neměly sloužit pouze k získávání cen a ocenění, ale měly by také podporovat umělecký růst, rozšiřovat obzory a obohacovat repertoár.“

Wojciech Kowalski se stal jednou z výrazných osobností letošního ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Mimo titulu absolutního vítěze získal i první cenu v juniorské kategorii a také první místo v kategorii Píseň. Vystudoval Hudební akademii Ignacyho Jana Paderewského v Poznani a nyní studuje na Hudební akademii Krzysztofa Pendereckého v Krakově. Má za sebou řadu úspěchů na polských i mezinárodních pěveckých soutěžích, koncertní vystoupení i operní debut na festivalu Opera Rara v Krakově. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz hovoří o polské pěvecké tradici, vztahu k písňovému repertoáru, svých uměleckých vzorech i o výzvách, které čekají mladé pěvce na začátku kariéry.

Polští pěvci letos doslova ovládli Dvořákovu pěveckou soutěž. V posledních deseti či dvaceti letech dala polská operní scéna světu řadu mimořádných hlasů, které dnes září na předních mezinárodních jevištích: Piotr Beczała, Mariusz Kwiecień, Artur Ruciński, Aleksandra Kurzak, Jakub Józef Orliński, Tomasz Konieczny a mnozí další. Čím si tento pozoruhodný úspěch vysvětlujete? Existuje podle vás něco jako svébytná polská pěvecká škola?

Domnívám se, že pěvci bez ohledu na svou národnost budují svou uměleckou identitu především díky tvrdé práci, talentu, charismatu, inteligenci a někdy také jednoduše díky špetce štěstí. Možná mají polští umělci určitou osobitou citlivost, kterou dokážou přenést na jeviště a nebojí se ji dát najevo. Nemyslím si však, že existuje jedna jasně vymezená polská pěvecká škola. Každý pěvec má svůj jedinečný nástroj, který je třeba rozvíjet individuálně s ohledem na jeho možnosti a přirozené dispozice. Ať už člověk čerpá inspiraci z italské, ruské či německé školy, nejdůležitější je najít si vlastní cestu a vědomě rozvíjet právě to, co činí jeho hlas výjimečným. Každý z nás je koneckonců jiný a jedinečný – a právě tato rozmanitost dělá pěvecké umění tak krásným.

Máte bohaté zkušenosti s polskými hudebními vzdělávacími institucemi. Čím se podle vás polské hudební akademie vyznačují? A je něco, co vám v dosavadním vzdělávání chybělo nebo co byste si zpětně přál mít jinak?

Domnívám se, že to, co v Polsku nejvíce postrádáme, jsou operní studia – místa, kde by mladí talentovaní pěvci mohli postupně vstupovat do profesionálního světa, získávat jevištní zkušenosti a už od počátku své kariéry poznávat, jak funguje každodenní provoz operního domu. Takové prostředí by jim umožnilo rozvíjet se nejen po pěvecké stránce, ale také jako hercům a jevištním umělcům. V současnosti nabízí podobnou příležitost pouze Opera Academy – program rozvoje mladých talentů při Velkém divadle Polské národní opery ve Varšavě.

Nerad bych se však stavěl do role odborníka na polské hudební akademie, přesto se domnívám, že na základě vlastních pozorování by se větší pozornost mohla věnovat studiu písňové literatury. Je to nesmírně důležitá disciplína, která rozvíjí hudební citlivost, schopnost interpretovat poezii, stylové cítění i umění spolupracovat s klavíristou. Jsem přesvědčen, že mladým pěvcům může být v tomto ohledu velmi prospěšná, ať už se nakonec vydají na operní nebo koncertní dráhu. Mám to štěstí, že mohu studovat u svého pěveckého pedagoga, doktora Sebastiana Szumského, který pečlivě provází můj hlasový vývoj a klade velký důraz na správnou pěveckou techniku a zdraví hlasu. Kromě mimořádné profesionality a obětavosti je to také člověk s opravdu krásnou povahou. Jsem hluboce vděčný za jeho vedení, podporu i všechno, co mě na mé dosavadní cestě naučil.

A právě Píseň byla další kategorie, kterou jste ve Varech ovládnul. Čím je pro vás tento obor? Chtěl byste se v budoucnu věnovat také kariéře koncertního pěvce se zaměřením na písňové recitály?

Abych byl zcela upřímný, musím přiznat, že právě v písňové tvorbě se cítím nejvíce doma. Kdybych měl tu možnost, bez váhání bych se věnoval výhradně tomuto repertoáru.

Operní role se řídí určitými pravidly – vyžadují konkrétní hlasový obor a jsou formovány specifickými stylovými i dramatickými konvencemi. Píseň mi naproti tomu dává pocit téměř neomezené svobody. Mohu experimentovat s tóninami, vykládat text podle vlastního cítění, hledat osobité výrazové prostředky a vyprávět literární příběh po svém. A právě tuto interpretační svobodu považuji za to nejkrásnější. Věřím, že skutečné umění nespočívá pouze v tom píseň zazpívat, ale především v tom dokázat posluchače zaujmout, dojmout a umožnit mu, aby se alespoň na několik okamžiků zcela ponořil do vyprávěného příběhu.

Mohl byste nám přiblížit program, který jste na soutěži představil?

V prvním kole jsem se rozhodl vynechat mimo jiné klasický repertoár a namísto toho se soustředit na barokní virtuozitu. Na úvod jsem zvolil árii Leoneho „Nel mondo e nell’abisso“ z opery Tamerlano Georga Friedricha Händela. Chtěl jsem na ní ukázat hlasovou obratnost, lehkost v koloraturách, ale také osobnost samotné postavy – člověka, který ztělesňuje odvahu, zůstává věrný svým zásadám a je připraven postavit se tyranii.

Hned poté jsem posluchače přenesl do zcela odlišného emocionálního světa čtvrtou písní z Biblických písní Antonína Dvořáka. Je to skladba plná klidu a rozjímání, která vytváří obrovský kontrast k předchozí árii. První kolo jsem uzavřel árií Giorgia z Belliniho Puritánů. Ta mi umožnila předvést belcantové frázování a znovu vytvořit kontrast k baroknímu charakteru úvodní skladby.

V druhém kole jste zpíval árie z u nás v podstatě neznámých polských oper. Přibližte je českým čtenářům…

Druhé kolo jsem zahájil árií Jagiełła z opery Jadwiga Henryka Jareckého. Člověk by mohl snadno podlehnout pokušení pojmout text v buffo stylu, můj hlavní záměr však byl zcela jiný: chtěl jsem posluchačům i porotě představit nádherný svět polské hudby. Jde o repertoár, který se uvádí jen velmi zřídka, a samotná opera byla naposledy inscenována přibližně před sto čtyřiceti lety!

Při této příležitosti bych rád vzdal hold vynikajícímu polskému barytonistovi Szymonu Mechlińskému, který odvádí obrovský kus práce při znovuobjevování a oživování zapomenutých děl polské opery. Vždyť máme nesmírné bohatství hudebních partitur, z nichž mnohé byly v průběhu let, zejména během válek, zničeny, ukryty nebo jednoduše upadly v zapomnění. Naše vlastní operní kultura tím nesmírně utrpěla. Polská opera rozhodně nezačíná ani nekončí u Moniuszka či Szymanowského! Je toho ještě tolik, co stojí za to objevit, a jsem přesvědčen, že svět si zaslouží dostat příležitost tuto hudbu poznat.

Druhou skladbou byla píseň „Jesienią“ Stanisława Lipského, kterou jednoduše miluji celým srdcem. Druhé kolo jsem uzavřel Ralfovou árií „Quand la flamme de l’amour“ z opery Kráska z Perthu Georgese Bizeta. Tentokrát jsem chtěl ukázat své možnosti v dramatickém repertoáru.

Pro závěrečnou část soutěže jsem se rozhodl představit něco ve zcela odlišném stylu: Dulcamarovu árii z Donizettiho Nápoje lásky. Ta mi umožnila předvést nejen hlasové kvality, ale také herecké schopnosti a umění navázat bezprostřední kontakt s publikem. Byla to pro mě obrovská výzva, protože když jsem tuto árii zařadil do přihlášky na soutěž, neměl jsem ji do té doby ani jednou zazpívanou! Jednoduše jsem si řekl, že zkusím něco zábavného. Jak se ukázalo, tento nápad přinesl opravdu krásné výsledky. (úsměv)

Co podle vás přesvědčilo porotu, aby vám udělila titul absolutního vítěze? 

Myslím, že jsem do této soutěže vložil mnohem více ze sebe, než jsem si kdy dokázal představit, že jsem schopen. U každé skladby jsem se maximálně soustředil na to, abych zprostředkoval smysl zpívaného textu, stejně důležitý pro mě však byl i jeho emocionální rozměr. Někdy byly tyto emoce natolik intenzivní, že jsem po dozpívání potřeboval chvíli, abych popadl dech a znovu se dokázal soustředit.

Měl jsem pocit, že jde o mnohem víc než jen o to zazpívat jednu notu za druhou. Každá nota měla co sdělit, vyprávěla svůj příběh a nesla v sobě vlastní emoce. Zdá se mi, že jsem během těchto vystoupení překročil obvyklé hranice vlastní citlivosti i intimity. Dovolil jsem si před publikem odhalit mnohem více ze svého nitra, než bych za normálních okolností byl ochoten ukázat. Možná právě to pro mě celou zkušenost učinilo tak výjimečnou. Během těch několika minut na jevišti jsem nebyl pouhým pěvcem, který předvádí připravený program. Především jsem se snažil stát vypravěčem – člověkem, který sám naplno uvěřil příběhům, jež vypráví.

Co si kromě samotného ocenění si odvážíte Karlových Varů?

Především nesmírný pocit hrdosti, ale také obrovskou motivaci pokračovat v další práci, zejména na písňovém repertoáru. Za zmínku určitě stojí, že jsem na tuto cestu nevyrazil sám. Po celou dobu této náročné zkušenosti mě doprovázel můj klavírista Szymon Chorobiński, který rovněž získal ocenění. Mám z toho obzvlášť velkou radost a jsem na nás oba hrdý. Je to totiž poprvé, co jsme se ze soutěže vrátili s takovým úspěchem, a přitom rozhodně nejde o naši první společnou soutěž.

Už delší dobu se velmi intenzivně věnujeme písňovému repertoáru a mám pocit, že naše práce začíná přinášet opravdu krásné plody. Dalším jejím výsledkem je pozvání k našemu příštímu recitálu, tentokrát v kostele sv. Vavřince v Praze. Připadá nám to téměř neuvěřitelné! Myslím, že kromě samotného výsledku soutěže je nejcennější především to, že nám tato zkušenost otevřela nové možnosti a posílila naši víru, že má smysl jít za zvolenou cestou důsledně a s odhodláním. Úspěch chutná ještě sladčeji, když ho můžete sdílet s někým, s kým každý den společně pracujete.

Dokázal byste nějak porovnat Dvořákovu soutěž s ostatními pěveckými soutěžemi, kterých jste se zúčastnil?

Domnívám se, že Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka se od mnoha jiných soutěží odlišuje v několika velmi podstatných ohledech. Jedním z těch méně obvyklých je rozdělení kategorií podle pohlaví a také samostatná kategorie věnovaná písňové tvorbě. To považuji za nesmírně cenné, protože soutěž dává prostor a uznání nejen operním pěvcům, ale také těm, kteří se cítí obzvlášť doma v koncertním repertoáru.

Významná je také osobnost, jejíž jméno soutěž nese. Skutečnost, že je zasvěcena Antonínu Dvořákovi, motivuje účastníky k hlubšímu poznávání jeho tvorby a k hledání stále zajímavějších, někdy dokonce i poněkud netradičních repertoárových voleb. Soutěže by totiž neměly sloužit pouze k získávání cen a ocenění, ale měly by také podporovat umělecký růst, rozšiřovat obzory a obohacovat repertoár.

Musím však přiznat, že to byla nejdelší soutěž, které jsem se kdy zúčastnil, což samo o sobě představovalo značnou výzvu. Intenzita jednotlivých kol vyžadovala pečlivé hospodaření s energií i schopnost udržet si soustředění. Mrzí mě, že jsem neměl možnost poznat Karlovy Vary a jejich okolí tak, jak bych si přál. Nakonec jsem se ale rozhodl, že mou prioritou musí být odpočinek a regenerace mezi jednotlivými koly, nikoliv mé turistické plány.

Máte nějaké vzory mezi stále aktivními pěvci?

Z aktivních pěvců je mým vzorem již zmíněný Szymon Mechliński. Obdivuji ho nesmírně za odhodlání, s nímž uchovává a znovu oživuje polskou operní hudbu, která byla po tolik let zapomenuta. Má navíc mimořádný hlas a výjimečné jevištní charisma. Měl jsem možnost vidět jako debut v opeře Král Roger a musím přiznat, že jsem během celého představení plakal. Byl to pro mě nesmírně dojemný zážitek. Zajímavé je, že jsem ho po představení náhodou potkal na divadelní chodbě. Jeho prosté, nenucené „ahoj!“, které mi řekl naprosto přirozeně, jako by se před chvílí nestalo nic mimořádného, ve mně zanechalo téměř stejně silný dojem jako samotné představení. Myslím, že je v tom něco velmi důležitého. Bez ohledu na to, kolik uznání se nám dostane, na jak prestižních scénách vystupujeme nebo jak velký obdiv vzbuzujeme, bychom nikdy neměli zapomínat především na to, že jsme lidé. Skromnost, pokora a obyčejná laskavost jsou pro mě stejně důležité jako talent a umělecké úspěchy. Rád bych věřil, že ať už mě moje vlastní cesta zavede kamkoli, nikdy na to nezapomenu.

Zajímalo by mě také, jak se na budoucnost opery dívá mladý umělec. Co vás na dnešním operním světě těší a co ve vás vzbuzuje obavy?

Abych byl naprosto upřímný, z pozice člověka, který zatím nemá v tomto oboru mnoho zkušeností, se mi o budoucnosti opery vyjadřuje poměrně obtížně. Samozřejmě mě nesmírně láká možnost ztvárňovat nejrůznější postavy a objevovat jejich povahy, emoce i příběhy. Právě to mě na opeře přitahuje asi nejvíce.

Nemůžeme však přehlížet, že pracovní trh je nesmírně náročný, zejména pro mladé umělce, kteří se teprve pokoušejí udělat první kroky v profesi. Už samotná možnost vystoupit nebo získat angažmá může být obrovskou výzvou. Talent a příprava jsou jedna věc, stejně důležité jsou ale také zkušenosti, správné kontakty, příležitosti a trocha štěstí. Myslím, že právě to patří k nejobtížnějším stránkám začátků operní kariéry. Mladí pěvci a pěvkyně potřebují prostředí, ve kterém mohou získávat zkušenosti, dělat chyby, rozvíjet se a postupně si budovat profesní postavení. Bez takových příležitostí je přechod od studia ke skutečnému životu na jevišti nesmírně obtížný.

Sám jste naznačil, že operní kariéra je nesmírně náročná. Co kromě hlasové přípravy děláte pro to, abyste se s jejími úskalími dokázal vyrovnávat? 

Myslím, že vědomí vlastních možností a schopnost naslouchat svému tělu jsou v této profesi naprosto zásadní. V této souvislosti bych také rád vzdal hold své milované manželce Viktorii, která je sama skvělou pěvkyní a dokonale rozumí všem stránkám života v této profesi. Je mi nesmírnou oporou, povzbuzuje mě na každém kroku a dává mi pocit jistoty, který je v tak náročné kariéře k nezaplacení. Samozřejmě to platí oboustranně – vzájemně se podporujeme, motivujeme a rozumíme si, takže spolu můžeme sdílet úspěchy i chvíle, které jsou mnohem obtížnější. Právě tato duševní pohoda je klíčová. Vědomí, že máte po boku někoho, kdo vás nejen miluje, ale také skutečně rozumí povaze cesty, kterou jste si zvolil, vám dodává nesmírnou sílu. Ne všechno lze vyjádřit zpěvem nebo zdokonalit cvičením. Někdy je nejdůležitější prostě vědět, že na vás někdo čeká, až sestoupíte z jeviště.

Kdybyste mohl pozvat na sklenku vína jakoukoliv kapacitu z operního světa, koho byste si vybral a o čem byste si s ním chtěl povídat?

Bez sebemenšího zaváhání bych pozval Mathiase Goerneho. Je mým naprostým vzorem, zejména pokud jde o interpretaci písňové tvorby. Jeho nahrávky poslouchám každý den, znovu a znovu se k nim vracím, čerpám z nich inspiraci a v mnoha ohledech se díky nim neustále učím. Myslím, že bych na něj měl nespočet otázek. Především bych se ho rád zeptal, jak v jednotlivých okamžicích skladby pracuje s různými barevnými odstíny svého hlasu a jak dosahuje tak mimořádné schopnosti sdělovat význam a vytvářet emocionální příběh. Zajímalo by mě, jak dokáže vytvořit tak neuvěřitelné pasáže v pianissimu, jak přistupuje k dynamickým kontrastům a co mu umožňuje posouvat tempovou interpretaci až k tak krajním mezím, a přitom zůstat z hudebního hlediska naprosto přesvědčivý.

Fascinuje mě i jeho vypravěčské umění. Mám pocit, že v jeho podání má každé slovo, každý tón, a dokonce i sebemenší změna barvy hlasu svůj vlastní význam. Právě takovou uměleckou svobodu a interpretační cit bych v sobě chtěl rozvíjet. Nebudu skrývat, že jsem jeho obrovský fanoušek! Představuji si, že jedna sklenka vína by se snadno mohla proměnit ve velmi dlouhý rozhovor, po kterém bych nejspíš odcházel s ještě větším množstvím otázek, než s jakým jsem přišel. (smích)

Foto: archiv KlasikaPlus.cz

Jan Sebastian Tomsa

Jan Sebastian Tomsa

Hudební publicista a editor. Jeho specializací jsou velké hlasy světové opery, operní tvorba 20. století a moderní hudební divadlo. Ve své publicistické práci se věnuje rovným příležitostem a otázkám postavení žen ve světě klasické hudby. Vedle hudby se zajímá o kunsthistorii a věnuje se autorské keramické tvorbě inspirované japonskou tradicí.



Příspěvky od Jan Sebastian Tomsa



Více z této rubriky