Janáček Brno 2026 skončil monumentálně, emotivně, ale především exkluzivně. A co bude dál?
„Podařilo se splnit původní zadání, tedy že všechny operní produkce budou realizovány brněnským operním souborem.“
„Šéf opery Jiří Heřman dostal před publikem od Nadace Leoše Janáčka Pamětní medaili Leoše Janáčka.“
„Projekt, který byl v tento večer uveden na jevišti Janáčkova divadla naposledy, vznikl z popudu dirigenta Jakuba Hrůši.“

Festival Janáček Brno 2026 je historií. V úterý 17. listopadu se odehrála v Janáčkově divadle poslední akce, když pod taktovkou Roberta Kružíka hrál orchestr Janáčkovy opery dvě nejsilnější díla Leoše Janáčka, operu Z mrtvého domu, na kterou plynule navázala Glagolská mše. Soubor Janáčkovy opery posílili hosté, kteří dali večeru náležitý lesk. Kateřina Kněžíková a Štefan Margita zpívali spolu se sólisty opery Peterem Bergerem, Romanem Hozou, Janem Šťávou i sborem. Byl to večer plný exkluzivních uměleckých výkonů a silných emocí, i díky režii Jiřího Heřmana.
Desátý ročník festivalu Janáček Brno se konal od 13. října do 17. listopadu a byl naplněný vynikajícími výkony i neobvyklými produkcemi. Podařilo se splnit původní zadání, tedy že všechny operní produkce budou realizovány brněnským operním souborem. Přesto byla jedna opera – Káťa Kabanová (reflexe ZDE) – odehrána ještě navíc operním souborem z Mnichova; bylo možné slyšet a vidět také mnoho zahraničních umělců. A to i pod vedením vynikajících českých dirigentů, jako byli Jakub Hrůša, Tomáš Hanus či Robert Jindra. Byla to přehlídka toho nejlepšího, co lze v současnosti v Evropě vidět a slyšet z produkce děl Leoše Janáčka. A diváci to vnímali a dokázali ocenit. Výrazné množství návštěvníků dorazilo ze zahraničí, a to nejen z Evropy, ale třeba i z Austrálie. Celkově se jubilejní 10. ročník těšil zájmu cca 28 tisíc diváků, kterým produkce nabídla rekordních 71 produkcí! A to při zachování vysoké umělecké úrovně. I proto dostal umělecký šéf opery Jiří Heřman před publikem od Nadace Leoše Janáčka, reprezentovanou její ředitelkou Ludmilou Louckou, Pamětní medaili Leoše Janáčka za „mimořádný přínos k režijní interpretaci Janáčkových děl a za kompletní uvedení Janáčkova operního díla“.

Úvod večera se tedy neobešel bez formalit a proslovů, také bez děkování sponzorům a podporovatelům, zejména Městu Brnu, za které se zúčastnil nově zvolený primátor Jakub Hruška. Připomínka událostí 17. listopadu si vyžádala státní hymnu, což trošku zaskočilo orchestr, ale ten se rychle přizpůsobil a hymna zazněla slavnostně a s plnou vážností.
Závěrečný projekt, který byl v tento večer uveden na jevišti Janáčkova divadla naposledy, vznikl z popudu dirigenta Jakuba Hrůši, který přišel s myšlenkou propojit dvě nejsilnější a nejkomplikovanější Janáčkova díla, operu Z mrtvého domu a Glagolskou mši v jednom večeru. Myšlenku režijně naplnil šéf Janáčkovy opery Jiří Heřman a vznikla tak ojedinělá kompozice se silným myšlenkovým i emočním nábojem. V den ukončení festivalu se konala současně i derniéra tohoto náročného projektu.

U dirigentského pultu protentokrát stanul šéfdirigent Janáčkovy opery Robert Kružík, jehož pečlivé nastudování a detailní provedení zaručilo vysokou uměleckou kvalitu orchestrálního projevu. Orchestr Janáčkovy opery hrál s plným nasazením a s maximální koncentrací, která umožnila vznik hudebně obdivuhodného díla. Jasná a čistá intonace, dokonalá souhra, plastická dynamika s něžnými piany a impozantními forte, s agogicky geniálně vystavěnými oblouky do emotivně vypjatých celků, v těsné součinnosti s děním na jevišti, to vše dohromady vytvářelo neopakovatelný hudební zážitek. Ten byl na jevišti zajištěn především výkonem Sboru Janáčkovy opery, skvěle připraveného sbormistry Pavlem Koňárkem a Martinem Buchtou. Byl to úžasný výkon, hlasově vyrovnaný a dokonale propojený, i přes složité herecké i působivé choreografické kreace Jana Kodeta. Opera Z mrtvého domu přitom je hudebně i textově hodně členěná hudebně tematicky na kousky replikami jednotlivých postav, které se rychle prolínají, ale dohromady dávají uvěřitelně plastickou hudební materii, vytvářející obraz ruského vězení. Román Dostojevského Zápisky z mrtvého domu, který použil Janáček jako předlohu ke svému libretu, je zde rozbit na střípky, ze kterých Janáček vytváří kaleidoskop příběhů minulých i současných. Z příběhů prostých, negramotných, až živočišných postav postupně staví jedinou myšlenku, o potřebě svobody, která dělá z těchto lidských ztroskotanců lidi. Pokračování Glagolskou mší jen utvrzuje tuto myšlenku a posiluje ji silnou vírou v Boha, ke které se upínají zubožení a zoufalí lidé, nacházející svobodu v humanitě a v lásce k bližnímu.

První část večera, opera Z mrtvého domu, probíhá na scéně Tomáše Rusína a v kostýmech Zuzany Štefunkové Rusínové. Oba výtvarníci si konvenují, drží stylově stejnou ideu. Uprostřed otevřeného jeviště visí polonahá postava, připomínající Ježíše Krista. Řetězy visící shora vážou vězně, provizorní pódium uprostřed je základem pro divadlo, desky, které nosí vězni jako svoji výbavu, jsou znamením jejich postavení. Režisér Jiří Heřman se vyhnul příběhu o zdecimování prostitutky a nechal raději divadlo smířlivě vyznít. Dobře působilo vtažení první řady v hledišti do děje i zapojení jevištní kapely přes hlediště do příběhu. Jednotlivé postavy vystupovaly na různých místech jeviště a mnohdy bylo těžké rozklíčovat kdo je kdo. Všichni měli stejně vyholené hlavy a stejný vězeňský úbor je sjednocoval. Srozumitelný byl Gorjančikov v podání znělého barytonu Romana Hozy, nezaměnitelný byl Placmajor, kterého ztvárnil znělým basem Jan Šťáva. Výraznou postavu přinesl i hostující Štefan Margita v roli Luky (Filka Morozov), který se profiloval nezaměnitelnou barvou svého stále nosného a pevného tenoru. Peter Berger v roli Skuratova dokázal i zde uplatnit šťavnatý a plný tenor, a dokonce přinést i hluboké emoční poselství. Plnokrevnou postavu vykreslil i Karóly Szemerédy v roli Šiškova a dal mu barevný znělý baryton. Postavu týrané Akuliny ztvárnila Kateřina Kněžíková, přestože byla jen mimická. Bylo tu spousta dalších menších vstupů postav, u kterých byla obdivuhodná hlasová vyrovnanost. Dojemnou postavou byl pubertální chlapec Aljeja, ztělesněný uvěřitelně sopranistkou Romanou Kružíkovou. Závěrečné „Vzkříšení z mrtvých…“ a „(…) svoboda, svobodička“, provázející odlétajícího uzdraveného orla i odcházejícího Gorjančikova, vyústilo do sugestivního závěru.

Díky přestávce už po první části opery bylo možné prolnout přímo do Glagolské mše (Mša glagolskaja), JW III/9. Tato monumentální kantáta pro sóla, sbor, orchestr a varhany, která zazněla poprvé v Brně v prosinci 1927, patří k Janáčkovým nejefektnějším a nejobtížnějším dílům. Při koncertním provedení posluchač vnímá hudbu a už méně text, zatímco v tento večer byla hudba prolnuta s textem a doplněna živými obrazy, které nevtíravě evokovaly první křesťany, pronásledování i přerod lidí v bratrské společenství. Závěrečný obraz volné krajiny, do které běží s nadšením a vírou svobodný chlapec Aljeja, je silným zakončením imaginárního příběhu. Nositelem emocí je zde opět sbor, tentokrát v čistých bílých řízách, podporovaný plným a barevným orchestrem. Po obou stranách jeviště jsou nad orchestrem umístěny bicí soupravy s tympány, jejichž mohutné údery mrazí. Varhanní Postludium v podání Petra Kolaře díky reprodukci do sálu až svíralo, čemuž napomohlo i setmění na jevišti a hořící svíce v rukou účinkujících. Sopránový part zpívala Kateřina Kněžíková, která plynule vplula z postavy Akuliny do Glagolské mše. Další party zastaly Romana Kružíková a Jana Hrochová (alt), Peter Berger se v tenorovém partu střídal s Eduardem Martyniukem a basový part si rozdělili Jan Šťáva a Josef Škarka. Vyrovnanost hlasů způsobila, že posluchač nestačil postřehnout změny a vnímal jen celkový efekt skladby. A ten byl velmi silný, až exaltický, a vizuální stránka se ústrojně propojovala s hudebním vyjádřením, což mělo za následek frenetický, dlouhotrvající potlesk. Byl to důstojný a efektní závěr festivalu, předznamenávající i festival budoucí.
Odpověď na otázku, co bude za dva roky, je zatím v mlhách. V této chvíli zveřejnilo Národní divadlo v Brně, že 11. ročník festivalu Janáček Brno se odehraje na podzim roku 2028 a připomene si sté výročí úmrtí Leoše Janáčka. S tím se pojí i podtitul Nesmrtelnost, což skladateli zajistilo jeho dílo, které se těší stále větší popularitě, jistě i díky festivalu Janáček Brno. Malý vhled do budoucna prozrazuje, že v roce 2028 zhlédnou návštěvníci operu Příhody lišky Bystroušky a operu Věc Makropulos a že mezi světovými hvězdami zazáří Magdalena Kožená a sir Simon Rattle. Letos se také do Brna sjeli představitelé evropských operních domů i specialisté na digitální technologie a pod ústředním tématem Amplifying Opera (Zesilování opery) diskutovali o budoucnosti opery a její digitální transformaci. Vrcholem tohoto setkání se stal slavnostní podpis mezinárodní koprodukční smlouvy mezi Národním divadlem Brno, Teatro Colón v Buenos Aires a New National Theatre Tokyo na nové nastudování Janáčkovy Její pastorkyně v režii Jiřího Heřmana, které vzniká ke stému výročí skladatelova úmrtí v roce 2028. Víc se diváci budou moci dovědět až po spuštění předprodeje, k čemuž dojde za rok, v listopadu 2027. Přejme festivalu, aby příští ročník byl přinejmenším tak úspěšný, jako byl ten letošní!








Foto: Marek Olbrzymek
Příspěvky od Karla Hofmannová
- Mládí Leoše Janáčka připomenul koncert v bazilice na Starém Brně
- Šárka a Pohádka. Slovanská mytologie ožila na festivalu Janáček Brno
- Operní líheň JAMU se představila na festivalu Janáček Brno
- Dušičkový koncert Českého filharmonického sboru Brno navodil pohodu
- „Včil k tobě mě dovedla láska, ta větší!“ Hrůša, Bamberští a spol. předvedli Janáčka v mimořádné hudební explozi
Více z této rubriky
- Drážďanská slohová syntéza neboli Kterak hráti Beethovena a Brucknera
- Pěvecká soutěž Antonína Dvořáka nabídla svěží vystoupení letošních oceněných
- Klavír v tanečním stylu. Marek Kozák na festivalu Janáček Brno
- Káťa ve vitríně. Brno vstalo hned se spadnutím opony
- Hudební Odyssea v žižkovském Atriu aneb Když mladí mají co říct…
- Dobrodružství s Bohuslavem Martinů a jeho violoncellovým koncertem
- Juraj Valčuha a Ester Pavlů dominovali na koncertě Slovenské filharmonie
- Jedna houslistka, tři role. Komorní večer s Martinou Bačovou
- Mládí Leoše Janáčka připomenul koncert v bazilice na Starém Brně
- Slyšet 2x. Agata Zubel a Orchestr Berg