PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Koncert měl nevšední podobu, vystřídala se na něm dvě symfonická tělesa.“

„Ten nejmarkantnější rozdíl se překvapivě nachází v kompaktnosti zvukového obrazu, v jeho dokonalé jednotě, což mladým hudebníkům pochopitelně ještě chybí.“

„Sukův Epilog je dílem hluboké myšlenkové závažnosti a tvůrčího mistrovství, tlumočí naléhavá poselství světla, lásky a smrti.“

Šestý orchestrální koncert abonentní řady „B“ Česká filharmonie naplánovala do tří po sobě jdoucích večerů 30. dubna a 1. a 2. května. Dramaturgicky měl program nevšední podobu, na pódiu Rudolfina se vystřídala dvě symfonická tělesa. Česká studentská filharmonie nejprve přednesla symfonickou suitu Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova, ve druhé části večera pak orchestr České filharmonie spolu s Pražským filharmonickým sborem (sbormistr Lukáš Vasilek) a sólisty přednesl symfonický Epilog Josefa Suka. Obě díla zazněla v nastudování a pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Jakuba Hrůši. Sólové vokální party v Sukově skladbě přednesli Alžběta Poláčková (soprán), Jiří Brückler (baryton) a Jan Šťáva (bas).

„Základem kvality nové inscenace je pěvecké obsazení. A tak tomu ostatně v opeře má být!“

„Barokní orchestr zněl v prostoru Janáčkova divadla poněkud dutě, lze konstatovat, že jeho výkon nebyl nijak oslňující.“

„Tvůrci nové brněnské inscenace předem avizovali, že se budou snažit operu inscenovat v duchu, v jakém ji autoři zamýšleli: Figarova svatba je komedie pevně zakotvená v době svého vzniku.“

Brněnští milovníci opery mají možná v paměti nešťastnou inscenaci Mozartovy Figarovy svatby v Mahenově divadle v roce 2011. Po čtrnácti letech se tato opera do Brna vrátila a je radostné konstatovat, že debakl minulého představení může být zapomenut. Premiéra se uskutečnila 22. března v Janáčkově divadle.

„Dnešní opera nemůže být tím, čím byla v době Monteverdiho, Mozarta, Pucciniho nebo i Janáčka.“

„Životní příběh osobnosti rozehrál neobyčejně dramaticky.“

„Obvykle primární tvůrčí dvojice skladatel s libretistou nemá v tomto představení výlučné postavení.“

Dramaturgie Festivalu hudebního divadla Opera nabízí pokaždé pestrou paletu představení operních domů nejen domácích, ale i zahraničních. Ta obvykle spočívá v různorodosti interpretačního uchopení tradičního repertoáru, nejednou však nabídla i podněty k úvahám o současném směřování opery, tohoto specifického hudebního žánru. Dnešní opera nemůže být tím, čím byla v době Monteverdiho, Mozarta, Pucciniho nebo i Janáčka. Současné trendy, zejména díky nabízejícím se novým výrazovým prostředkům a scénickým technologiím, nelze s tvorbou minulosti ve všem srovnávat. Právě na tomto se 10. února shodla vzrušená debata, následující po pražském uvedení opery Komenský od Jana Jiráska. Do Státní opery s tímto titulem přijel operní soubor Jihočeského divadla.

„Ambiciózní premiéra – s laťkou vysoko, na úrovni evropských událostí – otevřela devátý ročník sebevědomého festivalového bienále Janáček Brno.“

„Britský tenorista Nicky Spence je v roli opilce, v závěru šťastně a naivně vyspinkaného, neodolatelný.“

„Na Měsíci i mezi husity je v opeře tolik krásných míst, že není proč ji upozaďovat.“

Matěj Brouček, tragikomický pan domácí z Janáčkovy dvoudílné opery, se v nové inscenaci Národního divadla Brno ocitá, jak libreto káže, nejprve na Měsíci a jinou noc pak mezi husity, ale jeho opilecké snové výpravy jsou nad rámec libreta surreálnější. Vizuálně se do nich totiž prolínají „Sixties“ – roky 1968 a 1969: let Apolla 11 na Měsíc, festival Woodstock, takzvané pražské jaro, okupace, následná oběť Jana Palacha i legendární hokejový zápas, kdy Československo porazilo Sovětský svaz… Je to nečekané spojení. Přinejmenším pro koprodukční operní projekty chystané v budoucnu do Berlína a Madridu je ovšem toto scénické řešení, dílo Roberta Carsena a jeho týmu, výhodné. Janáčkovu hudebnímu divadlu taková obecněji srozumitelná poetika v cizině výrazně umete cestu.

„Režisér volil tradiční pojetí, naplněné ale dynamismem a stálým pohybem.“

„Blatské kroje Dany Haklové jsou přímo senzačním nápadem.“

„Exceloval baletní soubor Jihočeského divadla; tanečníci rozdávají publiku svoji upřímnou radost.“

Opera Jihočeského divadla již třetím rokem ve své letní sezóně uvedla v jihočeských Holašovicích, letos ve dnech 5. až 7. července, jako open air Smetanovu Prodanou nevěstu. A to v Roce české hudby, v roce Smetanova výročí, v památkově chráněném prostředí obce, pod taktovkou Davida Švece a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře. Inscenaci obohacují výrazné, krásné blatské kroje, vytvořené výtvarnicí Danou Haklovou. Letos se opera uvádí nově jako součást festivalu Jižní svéráz, jeho „nultého“ ročníku.

„Režisér vzpomínal na své zážitky z moravského Horňácka, na vesnické způsoby či muzicírování a děj tedy přenesl tam, časově do období masopustu.“

„Panovalo značné horko, je tedy třeba obdivovat všechny maskované účinkující, že zvládli v těchto podmínkách podávat výborné výkony.“

„Hudební složka představení byla vynikající.“

Dne 29. června bylo v rámci festivalu Smetanova Litomyšl provedeno jedno z nejznámějších Smetanových děl, opera Prodaná nevěsta. O produkci se postaral sbor, orchestr a balet Národního divadla Brno a komparz. Inscenaci v režii Ondřeje Havelky řídil dirigent Jakub Klecker.

„Kateřina Kněžíková představila Libuši možná méně jako kněžnu, o to více však jako ženu.“

„Jakub Hrůša se prezentuje jako člověk nesmírně skromný, hluboce přemýšlivý a naprosto precizní detailista.“

„Koncertní provedení opeře nikterak neubralo na atraktivitě, ba naopak.“

Letošní ročník národního festivalu Smetanova Litomyšl dospěl sotva do poloviny, a přesto lze bez nadsázky říci, že má za sebou svůj vrchol. Dlouhý – více než čtyřhodinový – nedělní večer patřil Smetanově Libuši v podání České filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, našich předních operních sólistů a Pražského filharmonického sboru. A výsledek jejich společného snažení nelze popsat jinak než jako oslnivý.

„Režisér Itzik Galili dal jasně najevo, že je především choreograf, a baletní scény představení dominovaly.“

„Oscilace mezi operou a baletem tady měla svoje opodstatnění a přinese jistě divácký zájem. Je to inscenace hravá, dravá a osvěžující.“

„Prosazující se dřevěné dechové nástroje forzí získávaly ostrou barvu a nejinak tomu bylo u smyčců.“

Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka byly 6. června v Národním divadle moravskoslezském poslední operní premiérou aktuální sezóny. Hudebního nastudování se zhostil hudební ředitel souboru Marek Šedivý a režie se na scéně Daniela Dvořáka ujal izraelský choreograf Itzik Galili. V roli Bystroušky se na první premiéře představila Lada Bočková, v roli Revírníka publikum slyšelo Martina Gurbaľa a Lišákem Zlatohřbítkem byla Dominika Škrabalová. Představení plné poezie a vzruchu spojilo organicky žánr opery a baletu v jeden funkční celek.

„Filharmonici pod vlivem Hrůšovy invence a vedení vytvořili nádherně strukturovaný a dýchající hudební organismus.“

„Vroucnost v hlase Kateřiny Kněžíkové – a obdobná vroucnost nacházená dirigentem v orchestru – je znakem, který Smetanu od Wagnera odlišuje nejvíc.“

„Jeho sváteční opera vznešeně korunuje dobu národního obrození, ale úplně stejně důležité je to, že jeho hudba je i sama o sobě hodnotná a nádherná.“

Koncertní provedení Smetanovy opery Libuše se na Pražském jaru ukázalo být pravým festivalovým projektem. Jedinečným a ojedinělým, dokonce asi bezprecedentním, k tomu navíc umělecky skvostným. Jakub Hrůša s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a tuctem sólistů, v čele s Kateřinou Kněžíkovou v titulní roli, připravil v úterý publiku v Rudolfinu mimořádně silný zážitek. Koncert byl nabit muzikalitou, hudební krásou a obrovskou energií. Právě takové interpretační činy dávají odkazu klasiků zásadní impulsy k novému oživení.

„Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba až desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat.“

„Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše a těším se na to, až stanu vedle těch úžasných pěvkyň, které Libuši zpívaly.“

„Smetanova hudba je mému srdci asi nejbližší z českých autorů a Libuše samozřejmě zastává výsostnou pozici naší národní opery.“

Za nejočekávanější projekt Pražského jara k Roku české hudby označují pořadatelé festivalu koncertní uvedení Smetanovy Libuše, naplánované na 28. a 30. května. Libuše zazní v Rudolfinu pod taktovkou Jakuba Hrůši v provedení České filharmonie s Pražským filharmonickým sborem. Titulní postavou bude Kateřina Kněžíková, Přemyslem Adam Plachetka. Stejný projekt je pak 16. června ještě na programu festivalu Smetanova Litomyšl ve skladatelově rodišti.

„Nová inscenace Rusalky na scéně Janáčkovy opery především není pohádkou pro děti.“

„Čeká-li někdo na kultovní árii Ježibaby Čurymury fuk, nebo na komické duo Hajný + Kuchtík, nedočká se.“

„Lesní žínky jsou tak jediným odlehčujícím prvkem inscenace.“

Opera Rusalka Antonína Dvořáka je českým hudebním klenotem. Operní režiséři nepřestávají hledat její účinný výklad. David Radok na brněnské scéně sáhl Rusalce až na dno duše a zbavil ji pohádkového nimbu. Tragická láska v neutrálních kulisách a podaná mistrovskými pěveckými i hereckými výkony, je kruté psychodrama. Nádherná Dvořákova hudba pod taktovkou Marka Ivanoviće je stále stejně nesmrtelná a sdělná.

„Novou inscenaci Jakobína realizuje na jihu Čech velmi mladý tým, k tomu ještě i nejmladší kantor Benda, kterého jsem viděl i slyšel.“

„Pohoda, pocit štěstí a víra v dobro z Jakobína září.“

„Šéfdirigent David Švec vede soubor s jistotou, temperamentem, se smyslem pro hybnost a zároveň s kontrasty v tempech.“

Ve dnech 9. a 10. ledna se na jihu Čech uskutečnily dvě premiéry Dvořákovy půvabné opery Jakobín, na libreto Marie Červinkové-Riegrové, několikrát upravované do verze, kterou po léta vnímáme a která učinila z Jakobína dílo dramatické, s patřičným divadelním spádem.

„Provedení opery Prodaná nevěsta se přizpůsobilo dětským měřítkům.“

„Samozřejmě že nejvíc na sebe poutaly pozornost figurky Hurvínka, Spejbla a Máničky, ale největší aplaus měl pes Žeryk.“

„Dobrá věc se podařila, vzniklo úžasně vtipné a živé představení, které má spád a děti baví.“

Spojení Janáčkovy opery s produkcí Divadla Spejbla a Hurvínka je nápad, jehož výsledkem je veselé a inspirativní představení pro nejmenší diváky, které mělo premiéru v brněnském divadle Reduta 24. listopadu. Autorkou projektu je dramaturgyně opery Patricie Částková, hudební nastudování je dílem dirigenta Ondreje Olose, režie se ujala Hana Mikolášková a autorem scény a kostýmů je David Janošek. Ten je také uměleckým šéfem Divadla Spejbla a Hurvínka a vodičem Hurvínka. Spojením dvou českých divadelních ikon vzniklo kouzelné představení, při kterém se děti prostřednictvím humoru seznámily s operou.

„Martin Glaser a šéf opery Jiří Heřman připravili velké entrée ministru kultury Martinu Baxovi, aby společně, před zraky publika, stvrdili podpisem Memorandum o spolupráci.“

„Na jevišti seděli členové orchestru Janáčkovy opery a čekali na svoji příležitost se konečně ukázat v záři reflektorů, zatímco jindy jsou bezpečně ukryti v příšeří orchestřiště.“

„Zdá se, že Festival Janáček Brno 2024 má dobře našlápnuto a je se na co těšit, ta smršť světových Janáčkovských inscenací v hvězdném provedení, to v Brně ještě nebylo!“

Festival Janáček Brno je bienále, které bude realizováno v listopadu roku 2024, tedy v roce České hudby. Jeho „nastartování“ koncertem už v sobotu 4. listopadu 2023 však mělo své důvody. Byla odtajněna dramaturgie festivalu a jednotlivé tituly jdou již do prodeje a představitelé Národního divadla v Brně, kteří jsou organizátory, dostali dar od Ministerstva kultury – memorandum o spolupráci pro rok 2024 i 2026 a zajištěné financování. Tohle velkorysé startovné přijel stvrdit ministr kultury osobně.

„Z realizace čiší oslava vlastenectví a české vesnice a zůstávají vykresleny s laskavým nadhledem i negativní vlastnosti české povahy. To vše zabalené do krásné hudby a zasazené do půvabného ladovského obrázku a do espritu krkonošských pohádek.“

„Dirigent Jakub Klecker se opíral do temp i do dynamiky, a niterné lyrické části měly patřičnou kantabilitu i sladkost, orchestr zněl hutně a bezpečně.“

„Výkony sólistů jsou vzácně vyrovnané a všechny špičkově podané, a to jak po stránce herecké, tak především pěvecké.“

Soubor opery Národního divadla v Brně se připravuje na Rok české hudby, a proto uvedl v neděli 8. října na scéně Janáčkova divadla premiéru opery Antonína Dvořáka Jakobín. Režijní zpracování je dílem ředitele Národního divadla Martina Glasera, hudebního nastudování i dirigování premiéry se ujal dirigent Jakub Klecker, sbormistrem byl Pavel Koňárek.