Jedna houslistka, tři role. Komorní večer s Martinou Bačovou
„Hra Martiny Bačové byla naprosto precizní, technické pasáže zvládala s lehkostí a noblesou.“
„Třetí věta přinesla taneční, živoucí, až dračí temperament.“
„Virtuózní pasáže houslí byly vkusně zdobené, nátryly i trylky byly třpytivé, a přitom decentní.“

Moravská filharmonie Olomouc připravila pro letošní sezónu celkem čtyři komorní koncerty. První z nich se odehrál 12. listopadu v Červeném kostele. Jako sólistka a umělecká vedoucí souboru byla pozvána houslistka Martina Bačová. Nejprve se předvedla jako sólistka se smyčcovým orchestrem, poté usedla na místo koncertní mistryně a nakonec hrála jako členka septeta. Celým programem procházela ohnivá energie houslistky, kterou předávala i hráčům Moravské filharmonie.
Jako první 12. listopadu zazněl Koncert pro housle a smyčcový orchestr d moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Sólistka Martina Bačová nezahálela a pustila se nejen dirigentsky, ale i hráčsky s orchestrem do předehry. Její dirigentské gesto bylo naprosto čitelné a doprovázely ho významné pohledy, především směrem k prvním a druhým houslím. Když však pozvedla nástroj k bradě, aby se pustila do sólového výkonu, byla okamžitě znát změna držení těla a nastoupila naprostá soustředěnost. Její hra byla naprosto precizní, technické pasáže zvládala s lehkostí a noblesou. Přísně dodržovala přírazy, artikulace byla velmi zřetelná, neubrala však na sametovosti houslového tónu. Na její hře byla rozpoznatelná vášeň a naprostá oddanost, které pro sólový part má. Ve druhé větě zjemnila gesto a drobné signály orchestru vysílala celým tělem: schoulením zad, pokyvem hlavy či pohybem jednotlivých prstů. Výrazné byly perfektní zlomy v náladě, které předznamenávaly harmonické změny, přesto však umělkyně udržela delikátní atmosféru. Třetí věta přinesla taneční, živoucí, až dračí temperament. Bačová až do poslední chvíle pocitově zrychlovala tempo, to jí ale neubralo na sebejistém, virtuózním výkonu.

Následovaly Bartókovy Rumunské lidové tance. Šest krátkých kontrastních tanců bylo v poněkud živějším tempu, které Bačová udržovala z první židle. V jednu chvíli se zbytek orchestru o něco opozdil a nestihl nástup. Nejednalo se však o zásadní škobrtnutí a jednotliví hráči se rychle srovnali. Jediným rušivým elementem byl častý skřípavý zvuk z místa koncertní mistryně. Bačová si během koncertu opakovaně otírala struny od kalafuny, nejspíš tedy šlo o technický problém, po přestávce nakrátko ustal.

Na druhou polovinu koncertu dramaturgie pro posluchače připravila Beethovenův Septet Es dur, op. 20. Dílo ve skladatelově raném stylu je líbivé a nekonfliktní, proto je na interpretech, zda s ním dokáží vymyslet něco zajímavého. Pod vedením Bačové takovým prvkem byly opět tempo a svérázný charakter, zbytek septeta se přizpůsoboval okamžitě každému interpretačnímu rozhodnutí. Bačová je na oplátku odměňovala uznalými pokyvy hlavou a vřelým úsměvem. Večer plný smyčců doplnil kulatý zvuk dechových nástrojů. Dechové nástroje se barevně dobře propojily, především klarinet s fagotem; bylo znát, že jsou hráči sehraní. Témata mannheimských raket byla konkrétní a rozpoznatelná, stejně jako vkusné průtahy. Dalším stupněm sehranosti byly společné nádechy, a to nejen hráčů na dechové nástroje, ale celého septeta, dosáhlo tak jednolitého zvuku a včasných nástupů. Častým problémem klasicistních skladeb je opakování téhož tématu několikrát za sebou, kdy pokaždé zní stejně. Septetu se ale povedlo tohoto vyvarovat, každá hlava tématu byla sice jasně zřetelná, charakter se však měnil a každý z hráčů tématu přidal něco ze sebe. Taneční ráz třetí části hrál uskupení do karet, především laškovná nálada, kterou Bačová vnesla, se setkala s pohotovou reakcí. V další části se nachází synkopované téma, které zejména violoncellistka odlišila přenesením akcentů, přidala tak další změnu textury. V posledních dvou částech dostal prostor lesní roh, který na svou příležitost celou dobu čekal. Hornista pojal své sólové vstupy spíše majestátně, byla proto škoda, že na něj zbytek souboru agogicky nepočkal. V poslední části už k takovému problému nedošlo, především proto, že si hornista dal větší pozor a přizpůsobil se tempu, které dodržoval zbytek souboru. Virtuózní pasáže houslí byly vkusně zdobené, nátryly i trylky byly třpytivé, a přitom decentní. Bohužel se houslistce vrátil i skřípavý zvuk pravděpodobně způsobený přebytečnou kalafunou, který jinak sofistikovaný projev poněkud srážel. Návrat po závěrečné houslové kadenci působil lehce nejistě, šlo však jen o chvilkové zaváhání.

První komorní večer Moravské filharmonie ukázal, kolik může jediná osobnost dát celému souboru. Martina Bačová obstála ve všech třech rolích, jako sólistka, koncertní mistryně i komorní partnerka, a její temperament se přenášel na všechny hráče kolem ní. Drobné nepřesnosti sice jinak vytříbený dojem občas narušily, na energii a radosti z hudby, kterou večer přinesl, to ale nic neubralo. Komorní řada MFO tak odstartovala slibně a je na co se těšit.
Foto: Filip Jančo
Příspěvky od Daniela Klapková
- Nová hudba všemi smysly. EnsembleSpectrum svérázně uzavřel festival MusicOlomouc
- Šum, puls a ticho. Časová schránka souboru Síntese
- Zouhar 60, Martinů 136, Mozart 270. Energie, která nestárne
- Kratší neznamená chudší. Janáčkova filharmonie Ostrava nabídla Brahmse v plné síle
Více z této rubriky
- Káťa ve vitríně. Brno vstalo hned se spadnutím opony
- Hudební Odyssea v žižkovském Atriu aneb Když mladí mají co říct…
- Dobrodružství s Bohuslavem Martinů a jeho violoncellovým koncertem
- Juraj Valčuha a Ester Pavlů dominovali na koncertě Slovenské filharmonie
- Mládí Leoše Janáčka připomenul koncert v bazilice na Starém Brně
- Slyšet 2x. Agata Zubel a Orchestr Berg
- První houslový koncert Viktora Kalabise zazněl v Plzni
- Dvořákovská ‚nabíječka‘ u výročí hudebního gymnázia
- Šárka a Pohádka. Slovanská mytologie ožila na festivalu Janáček Brno
- Nové šestinotónové harmonium poprvé s orchestrem