V Pražském obecním domě 16. listopadu vystoupí Drážďanská filharmonie a spolu s ní s taktovkou v ruce skotský rodák sir Donald Runnicles. Mluví perfektní němčinou, je milovníkem přírody a létání a v den pražského koncertu, konaného pod hlavičkou FOK za umělecké účasti pianisty Emanuela Axe, oslaví své dvaasedmdesáté narozeniny. V rozhovoru pro portál Klasikaplus.cz odkrývá, co je pro něj při práci s orchestrem klíčové, v čem vidí sílu hudby a hovoří o také o svém vztahu k českým skladatelům.

Jak byste popsal Drážďanskou filharmonii, její zvuk, esprit, hudební filozofii? V čem je tento orchestr výjimečný?

Drážďanská filharmonie je orchestr, který je právem hrdý na svou bohatou historii i svůj plný, sytý zvuk. V tradici tohoto tělesa jsou hluboce zakořeněny hudební světy Brahmse a Brucknera, Richarda Strausse či Šostakoviče. Co mě však také velmi zaujalo, je otevřenost orchestru a především jeho chuť objevovat nový repertoár. Během naší první společné sezóny jsme se, vedle děl Brahmse a Beethovena, lépe poznávali také prostřednictvím britské a francouzské hudby. Tato zvídavost a smysl pro dobrodružství jsou pro mě klíčové. Společné muzicírování je v podstatě rozhovorem vedeným v mnoha hudebních jazycích mezi dirigentem a orchestrem. A je velkým privilegiem, že součástí tohoto dialogu může být i publikum.

Co považujete za nejdůležitější při práci s orchestrem během zkoušek?

Pro mě je lidský vztah mezi dirigentem a orchestrem naprosto zásadní. Je založen na vzájemném respektu a důvěře; hudebníkům takových kvalit není třeba říkat, co mají dělat. Naslouchám jim, těší mě jejich vášeň a nasazení. Společně pak třeba zkoumáme různé myšlenky, barvy či pojetí. To vše stojí na důvěře, která je pro náš rozvíjející se vztah klíčová. Právě v tom spočívá jedna z krásných odměn dlouhodobé spolupráce s orchestrem.

Jaký je váš osobní vztah k české hudbě? Existují nějací konkrétní čeští skladatelé či díla, která pro vás byla obzvláště významná?

Jako mladý dirigent jsem zbožňoval hudbu Dvořáka a Smetany. Když jsem pak pronikl do světa opery, naprosto jsem si zamiloval hudbu Leoše Janáčka. Opravdu! Jsem velmi hrdý na řadu Janáčkových oper, které jsem za posledních patnáct let uvedl v Deutsche Oper Berlin.

Pro koncert v Praze jste zvolil Beethovenův Druhý klavírní koncert a Brucknerovu Sedmou symfonii. Čím jsou pro vás tato díla obzvláště významná a co byste si přál, aby v nich publikum objevilo?

Dvě ikonická díla, zvukový svět Drážďanské filharmonie a skvělý Emanuel Ax. Tak jednoduché to je!

Co podle vás může hudba, které se věnujete po celý život, přinést do života lidí, zejména v dnešním světě?

Existují slova jako nesmrtelná, prastará, nadčasová a krásná, a pak slova, která ve mně neustále rezonují, slova Platónova: „Hudba dává duši vesmíru, mysli křídla, představivosti schopnost vzlétnout a všemu kolem dává život.“

Na zahajovacím koncertu nové sezóny Drážďanské filharmonie v místním Paláci kultury zazněla i Orffova kantáta Carmina Burana, ve které účinkoval také Pražský filharmonický sbor. Čeho si na spolupráci s českými hudebníky obzvláště ceníte? Vidíte prostor pro další společné projekty?

Spolupráce s Pražským filharmonickým sborem mi byla potěšením i ctí. Je to nesmírně inspirativní těleso! Pevně doufám, že budeme mít příležitost spolupracovat častěji, a to jak v Praze, tak v Drážďanech. Už nyní intenzivně pracujeme na tom, aby se to podařilo. Je to velmi vzrušující vyhlídka.

A na závěr: Na co se v souvislosti s návratem do Prahy těšíte nejvíce, pomineme-li samotný koncert v Obecním domě?

Vaše nádherné město jsem navštívil pouze jednou. Bylo to dávno, když jsem ještě jako mladý hudebník působil na festivalu Richarda Wagnera v Bayreuthu a měl zrovna den volna! Přijel jsem sem a zamiloval se do Prahy. Od té doby bylo mým snem se sem vrátit. A to, že mohu po tolika letech stát v čele Drážďanské filharmonie právě v Praze, kde zahajujeme naše turné, je pro mě splněným snem.

***

Sir Donald Runnicles (*16. listopadu 1954), rodák ze skotského Edinburghu, patří na mezinárodní scéně k nejvýznamnějším dirigentům své generace. Po studiích hry na lesní roh, klavír a dirigování na univerzitách v Edinburghu, v Cambridge a v Londýně zahájil svou úctyhodnou uměleckou dráhu v roce 1980 jako korepetitor v Národním divadle v Mannheimu, jako asistent na operním festivalu Richarda Wagnera v Bayreuthu a poté byl tři roky generálním ředitelem divadla ve Freiburgu. Během více než pětačtyřicetileté kariéry patřil a stále patří mezi žádané dirigenty v operních domech i v orchestrech od Evropy přes Spojené státy až po Austrálii. Je považován za specialistu na operní dílo Richarda Wagnera a na pozdně romantický repertoár.

Drážďanská filharmonie, se kterou v roli šéfdirigenta zahájil druhou sezónu, patří mezi špičkové orchestry s bohatou historií. Za jejím dirigentským pultem stáli například Petr Iljič Čajkovskij, Antonín Dvořák či Richard Strauss. Byl to zároveň první německý orchestr, který se v roce 1909 vydal na turné do Spojených států, kde během šedesáti dní odehrál ve třiceti městech 56 koncertů.

***

Časová stopa sira Runniclese

– od 2025/26: šéfdirigent Drážďanské filharmonie

– 2009–2026 generální hudební ředitel Deutsche Oper Berlin

– od 2005 hudební ředitel Grand Teton Music Festival, Wyoming

– 1992–2008 hudební ředitel San Francisco Opera

– 2009–2016 šéfdirigent BBC Scottish Symphony Orchestra

– 2001–2007 Orchestra of St. Luke, New York

– 2001–2023 hlavní hostující dirigent Atlanta Symphony Orchestra

– 2020 povýšen britskou královnou Alžbětou II. do rytířského stavu (Knight Bachelor)

– od 2019 hlavní hostující dirigent Sydney Symphony Orchestra

– 2016 nominace na Grammy Award za nahrávku Janáčkovy Jenůfy

– 2004 Řád britského impéria (třída Officer)

***

Koncertu 16. listopadu 2026 v Obecním domě

– Ludwig van Beethoven: Klavírní koncert č. 2 B dur, op. 19

– Anton Bruckner: Symfonie č. 7 E dur

Drážďanská filharmonie

Emanuel Ax – klavír 

Sir Donald Runnicles – dirigent 

Foto: archiv sira Donalda Runniclese

Facebook X E-mail WhatsApp