PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Czerného Variace, op. 33 by si víc všeobecné pozornosti zasloužily určitě.“

„Klavíristka navzdory oktávám v pravé i levé ruce rozezněla hudbu jako samozřejmou, nevinnou písničku.“

„Klobouk dolů před každým, kdo zahraje fugu z Hammerklavieru tak vyrovnaně a beze strachu.“

Recitálová programová řada Janáčkovy filharmonie Ostrava má čím zaujmout hudební nadšence, zvolené kombinace umělců s jejich programy bývají svěží, nepředpokládané. Korejská klavíristka Yeol Eum Son na svém koncertě 2. prosince v Kině Vesmír předvedla svoje dary a neotřelé skladby. Zaryla se ale publiku doopravdy pod kůži?

„Festivalový koncert z května 1990 je z těch, na které se nezapomíná.“

„Nadchne technikou, kterou nikdy nějak okázale nezdůrazňoval, ale vždy jen diskrétně používal, noblesou a bezpečným nadhledem.“

„Zůstává největším českým pianistou.“

Rudolf Firkušný, stejně jako Rafael Kubelík, se v emigraci dožil pádu komunistického režimu v roce 1989. Oba stačili symbolicky vystoupit v roce 1990 na prvním svobodném Pražském jaru – festivalu, u jehož zrodu v roce 1946 osobně jako mladí umělci plní sil byli. Čechoameričan Firkušný plánoval na počátku 90. let, že se usadí ve vlasti. Nestihl to, jeho život se v USA uzavřel 19. července 1994, tedy před 25 lety. Bylo mu dvaaosmdesát. O dva roky později, také v dvaaosmdesáti, zemřel v létě ve Švýcarsku Kubelík.

„Je-li někde prováděna Má vlast právem, pak je to historicky samozřejmě Pražské jaro a právě Smetanova Litomyšl, tedy rodiště Bedřicha Smetany.“

„S Kubelíkem nešlo jenom o muziku, najednou jsme to slyšeli v úplně jiném kontextu. Jako když se po druhé světové válce hrála Prodaná nevěsta.“

„Šokovat umí každý hlupák, ale udělat operu tak, jak ji skladatel a libretista zamýšleli, a představit jí dnešnímu divákovi? Géniům je to dáno.“

Právě dnes vrcholí 61. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Uzavře se tak další etapa práce pro Vojtěcha Stříteského, dramaturga a uměleckého ředitele, který se navíc, stejně jako loni, objeví i na pódiu závěrečného koncertu v roli průvodce Velkým finále. Další část rozhovoru pro KlasikuPlus (první si můžete připomenout ZDE) jsme věnovali zejména pohledu do dramaturgické kuchyně jednoho z nejstarších našich festivalů.

„Odvážná slova Daliborova, vmetena do očí přímo králi Vladislavovi. Idea svobody a živelné lásky v tomto díle je vysoce nadčasová.“

„Najít dva vyrovnané představitele titulní role je pro inscenátory úspěch.“

„Potvrdila se stará divadelní pravda, že každý večer je vždy jiný, dvakrát se nikdy nevstupuje do téže řeky!“

Národní festival Smetanova Litomyšl vrcholil 4. a 5. července dvěma představeními tragické opery Dalibor Bedřicha Smetany. Ve zcela novém nastudování Opery Národního divadla v Praze. Dirigentem byl Jaroslav Kyzlink, režisérem Jiří Nekvasil, na scéně Daniela Dvořáka. Kostýmy vytvořila Zuzana Bambušek Krejzová, sbormistrem je Pavel Vaněk. Obdobně jako o týden dřív v Praze, představila se i v Litomyšli obě premiérová pěvecká obsazení, nicméně v jiných kombinacích.

„Sólista je pánem situace.“

„Lidé, kteří jsou skutečnými hvězdami, jsou jimi nejen na pódiu, ale i v soukromí.“

„V letošním kalendářním roce budu mít celkem osmdesát sedm koncertů, což je docela velké penzum…“

Dirigent Leoš Svárovský se v sobotu vrací po třech týdnech na festival Smetanova Litomyšl, aby dirigoval Sólo pro sto smyčců – vděčný koncertní formát, jehož protagonisty jsou hráči na smyčcové nástroje tří orchestrů – z Ostravy, Olomouce a Pardubic. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus si vybavuje začátek letošní přehlídky, kdy na pódiu svedl zápas s deštěm, přibližuje zkouškový proces s třemi filharmoniemi, který v těchto dnech předcházel a předchází předposlednímu koncertu festivalu, vzpomíná, kde všude už letos dirigoval, a prozrazuje, co všechno ho poutá k Litomyšli.

„K čemu jsou životopisy a recenze? To nejpodstatnější je, co dokážou umělci přednést v daný okamžik na pódiu.“

„Šlo o osobní výběr sopranistky, kdy se střídala díla z celého Schubertova tvůrčího období. A byl to výběr znamenitý, propojený v krásný celek.“

„Horowitz říkal: abych vyjádřil vše, co skladatel zamýšlel, je třeba mít v sobě jak anděla, tak ďábla.“

Asi tak po čtrnácti dnech, kdy jsem navštívil koncert Magdaleny Kožené a Yefima Bronfmana, jsem dostal chuť zajít na další berlínský koncert. Jak jsem již zmiňoval v článku Za Magdalenou Koženou a Yefimem Bronfmanem do Berlína, Pierre Boulez Saal jsem si velice oblíbil, a tak jsem se podíval do programu, jaké ještě zbývají koncerty v závěru sezóny…

„Sním teď konkrétně o tom, že bych v beethovenském roce 2020 objel Českou republiku se všemi 32 sonátami. Máme to rozjednané, držte palce, ať to vyjde.“

„Každá komorní spolupráce je pro mě svátkem hudby a výbornou zkušeností, ze které pak čerpám pro své sólové hraní.“

„Nevyhýbám se žádné hudbě, která ke mně přijde. Nechávám si cestu otevřenou. Ale myšlenkové a hudební bohatství Beethovenova světa mě přímo pohltilo.“

Má za sebou četná studia i soutěžní úspěchy, hraje sólově a zároveň doprovází mnoho hudebních kolegů, zejména pěvců. Klavírista Pavel Voráček zítra zahájí sérii písňových recitálů VIVAT PÍSNI! s mezzosopranistkou Michaelou Zajmi v kostele Českobratrské církve evangelické na Vinohradech. Nabídnou výběr z Moravské lidové poezie Leoše Janáčka, Čtyři poslední písně Richarda Strausse, výběr z písní Franze Schuberta a Dvořákovy Cigánské melodie. A jak potvrdil KlasicePlus.cz, v příštím roce chce oslavit výročí Beethovena provedením všech jeho klavírních sonát.

„Hra v študentskom orchestri je u nás pre poslucháčov škôl často skôr nemilou povinnosťou, než skutočne prínosnou praxou, v zahraničí je to nastavené tak, aby sa školským ansámblom darilo viac.“

„Čo sa týka technických dispozícií, hráči sú nepochybne vybavení dostatočne a najmä v sláčikovej sekcií možno hovoriť o dobrých výkonoch.“

„Najviac rezerv mal orchester vo výraze.“

Siedmy ročník koncertného cyklu Musica Orbis do Prahy opäť prináša zaujímavé poloprofesionálne a najmä mládežnícke zoskupenia z celého sveta. 20. júna sa tak v Rudolfine predstavil New England Conservatory Youth Philharmonic Orchestra, uznávaný ansámbel študentov vo veku 14-18 rokov. Do Prahy so sebou priviezli Jubilee zo Symphonic Sketches Georgea Whitefielda Chadwicka, Totenfeier Gustava Mahlera a Beethovenovu Piatu symfóniu, vystúpili pod taktovkou Davida Loebla.

„Chuť dětí objevovat je neunavená „životní prózou“, což je odzbrojující.“

„Litomyšl vzkvétá a lidem se tam žije dobře.“

„Mozart (a také Bach) jsou v podstatě studnice hudby, stejně jako se říká, že celá evropská filosofie jsou jen poznámky k Platónovi.“

Na prázdniny se těší, ale jak postupně vyplývalo z našeho rozhovoru, bude i přes ně mít pěkně napilno! Ivo Kahánek patří v současné době mezi nejžádanější české klavíristy a zároveň jeho jméno zaznívá stále častěji i s pedagogickou činností. Učí na HAMU i soukromě, vede několikery mistrovské kurzy a také se stal jedním z mentorů projektu MenART. A právě v rámci nich se s ním můžete setkat v sobotu 22. června na festivalu Smetanova Litomyšl.

„Nyní je mi vlastně každé vystoupení v Česku svátkem.“

„Kdyby mě zahraniční a vlastně i naše orchestry chtěly jen na český repertoár, byl bych smutný, ale opak je pravdou.“

„k opeře se dostanu ve svátečním modu, což mně odjakživa vyhovuje a asi na tom nehodlám nic měnit.“

Jakub Hrůša má jaro zahajovacích koncertů. Před měsícem s nadšenými ohlasy dirigoval zahájení Pražského jara tradičně Smetanovou Mou vlastí a podobnou příležitost dostává hned s dalším významným festivalem – Smetanovou Litomyšlí. 13. června tak stane na dirigentském stupínku a zahájí 61. ročník. Zazní Smetanův Pražský karneval, Čajkovského Houslový koncert s Josefem Špačkem, Dvořákův Karneval a Janáčkova rapsodie Taras Bulba.

„Detaily jsou v editorské práci zásadní, jinak to nemusíte dělat.“

„Nastupující šéfdirigent Berlínských filharmoniků Kirill Petrenko zvolil Sukovu hudbu jako jeden z hlavních pilířů svého programu.“

„Radost z napsaného uměleckého textu je euforie, něco úplně jiného je zanícení pro badatelský nápad, za kterým si jdete. Je to jiné, ale oboje neméně intenzivní.“

„Je to nejmodernější hudba, kterou máme, a zařadí se patrně k té nejtrvalejší,“ napsal hudební kritik Emanuel Chvála na adresu Sukovy smuteční symfonie Asrael po její premiéře v roce 1907. Urtextová edice Sukovy velkolepé skladby, kterou loni vydalo hudební nakladatelství Bärenreiter Praha, získala od Německého svazu hudebních nakladatelů ocenění Best Edition 2019…

„Je to tak trochu mystérium. Přicházejí noví hráči, nová generace, ale od starších přejímají tradice, učí se od nich. A tak Česká filharmonie je prostě stále svoje.“

„Jsem přesvědčený, že musíme bránit a prosazovat hudbu naší doby. Z klasické hudby se stalo trochu muzeum a z toho se musíme dostat.“

„U Mahlerových symfonií, tam je vše skoro dané, zato u Francka naopak, toho musíte přímo vysochat, dát mu eleganci, sensualitu, obrysy.“

Louis Langrée (58) je francouzský dirigent, působící nyní jako hudební ředitel Cincinnati Symphony Orchestra i jako ředitel festivalu Mostly Mozart v newyorském Lincoln Centru. Dirigoval  řadu špičkových orchestrů (Berlínské, Vídeňské a Londýnské filharmoniky a další) a představil se na řadě významných festivalů. V České republice pracuje poprvé a na festivalu Pražské jaro bude za pár minut řídit Českou filharmonii na večeru, věnovaném francouzské hudbě.

„Se stylem Jiřího Bělohlávka dennodenně konfrontováni.“

„V případě mého recitálu je základ ve francouzské hudbě, která se zároveň vine jako červená nit celým šéfovským obdobím Emmanuela Villauma u PKF.“

„V triu někdy bývá debata citově zabarvenější. Ale to je zdravé a vždycky se dohodneme.“

Jan Fišer, koncertní mistr PKF — Prague Philharmonia, je jedním z nejvýraznějších houslistů mladé generace. Vztah k hudbě a houslím získal v rodině a ve folklorním prostředí. Po absolvování Pražské konzervatoře studoval v USA na Carnegie Melon University, kde byl žákem Andrese Cárdenese. Vystupuje sólově doma i v zahraničí, kromě svého domovského orchestru spolupracuje s dalšími předními hudebními tělesy, věnuje se i komorní hudbě…

„Berlín je velmi vzdušný, jakoby otevřený, kultura je všudypřítomná a naprosto samozřejmá.“

„Pierre Boulez Saal nemá téměř žádný dozvuk a bylo by slyšet spadnout špendlík, ale akustika není suchá, je naprosto ideální.“

„Kožená s Bronfmanem souzní jako jeden, všechno je podřízené hudbě, žádná gesta zbytečná, tedy nic než hudba.“

Michal Mašek je klavírista a manažer a jeho hudební postřehy a dojmy, i jeho podíl na organizování hudebního života, mají jeden cíl a touhu: aby se hudba dostávala mezi lidi a aby lidé byli schopni vnímat její krásu, její smysl, její poselství. Tentokrát Michal Mašek podává svědectví o umění pěvkyně Magdaleny Kožené a pianisty Yefima Bronfmana, kteří byli před několika dny protagonisty písňového recitálu v berlínské koncertní síni Pierre Boulez Saal. I o ní a o berlínské kulturní atmosféře autor svědčí. Jak píše, bylo by moc pěkné, kdyby se podbné koncerty, jako byl tento, častěji konaly – a byly vnímány jako naprosto samozřejmá součást života – i u nás.

„Komořina je hodně důležitá nejen pro hráče, ale je to slyšet i v orchestru. Je velkým přínosem, ať pokud jde o ladění, nebo o souhru.“

„My všichni jsme vyrůstali za socialismu a trochu nám ujel vlak v oblasti hudebního managementu.“

„Víme, že tzv. „vážná“ hudba je řadě lidí odcizená. A když dokážeme zaujmout děti, které pak chtějí jít ještě na koncert, je to krásná odměna.“

Původně se sešli v orchestru – tehdejší Pražské komorní filharmonii. Pět hráčů na dechové nástroje – Jan Brabec na klarinet, Jiří Ševčík na flétnu, Vladislav Borovka na hoboj, Václav Fürbach na fagot a Jan Musil na lesní roh – si řeklo, že vedle orchestrální hry by bylo příjemné svůj muzikantský život ještě rozšířit, a založili dechový kvintet. Ani po letech je společné hraní v komorním souboru bavit nepřestalo. Před aktuálním koncertem v břevnovském klášteře v úterý 14. května jsem hovořila s hobojistou Vladislavem Borovkou a flétnistou Jiřím Ševčíkem.

„Angažmá Harryho Bicketa by vzhledem k jeho životopisu člověk očekával u orchestrů se zaměřením na autentickou interpretaci. Pozvání od PKF považuji za velmi osvěžující.“

„Úsměvné oživení připravil stroj na vítr.“

„Vrcholem večera pro mě zůstala barvitá a hravá partitura Rameauova.“

PKF si pro svůj sedmý abonentní koncert pozvala za dirigentský stupínek distingovaného anglického gentlemana Harryho Bicketa. Renomovaného interpreta staré hudby. Jak dopadla kombinace jeho poučeného přístupu a moderních nástrojů nespecializovaného tělesa?