14. listopad
Svátek má Sáva.
1978 – narodil se Petr Wajsar, skladatel, pianista, zpěvák a textař – muzikanta, autor a aranžér pohybující se v klasické, jazzové, populární, rockové, alternativní a elektronické hudbě, v koncertní i scénické a filmové tvorbě. Skládá a aranžuje i pro ansámbly, se kterými vystupuje: pro vokální soubor Skety a pro skupinu HI-FI, jejíž repertoár se vyznačuje funkovým základem s prvky elektroniky; v ní hraje na basovou kytaru. Na Pražské konzervatoři absolvoval obor skladba a aranžování moderní populární hudby, ve studiu kompozice pokračoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka a pak na AMU u Václava Riedlbaucha.
1977– zemřel Richard Addinsell, anglický skladatel (narodil se 13. ledna 1904). Je známý především filmovou hudbou, zejména Varšavským koncertem, který složil pro film Nebezpečný měsíční svit z roku 1941. Filmaři prý tehdy chtěli něco ve stylu Sergeje Rachmaninova, ale samotného Rachmaninova nedokázali přesvědčit, aby skladbu napsal…
1970 – narodil se Václav Luks, dirigent a sbormistr, cembalista, hornista, muzikolog a pedagog, specialista na historicky poučenou interpretaci staré hudby. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Pod jeho vedením soubory brzy po vzniku (2005) začaly hostovat na prestižních festivalech, ve významných evropských koncertních síních i operních divadlech a vystupují s nejuznávanějšími pěvci. Collegium se stalo jedním z předních evropských souborů. Od roku 2012 mají vlastní koncertní sezónu v Praze. V roce 2021 zahájili s dobovými nástroji Smetanovou Mou vlastí Pražské jaro. Collegium 1704 také nahrálo hudbu k celovečernímu filmu Il Boemo režiséra Petra Václava o životě Josefa Myslivečka. Významnou součástí umělecké práce V. Lukse je dlouhodobé objevování a propagace díla českých skladatelů Jana Dismase Zelenky a Josefa Myslivečka. Věnuje se Bachovi, Händelovi i italským a francouzským barokním autorům. Jako dirigent však spolupracuje i s moderními orchestry. Je absolventem Konzervatoře v Plzni a Hudební fakulty AMU, ve studiích pokračoval na Schole Cantorum Basiliensis ve třídě Jörga-Andrease Böttichera a Jespera Christensena v oborech historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe. Zprvu působil jako sólohornista Akademie für Alte Musik Berlin a koncertoval po celé Evropě i v zámoří.
1967 – první koncert tělesa Orchestre de Paris, prvního orchestru sestaveného ve Francii z hudebníků na plný úvazek. Vystoupení dirigoval zakladatel tělesa Charles Munch. Jeho iniciativa, ve které s ním aktivně působil dirigent Serge Baudo, byla reakcí na rozpuštění Orchestre de la Société des concerts du Conservatoire, který v Paříží existoval od roku 1828. Nové těleso na inauguračním koncertě hrálo Debussyho Moře, ve francouzské premiéře Stravinského Requiem Canticles a Berliozovu Fantastickou symfonii.
1948 – narodila se Blanka Vítková, operní pěvkyně – mezzosopranistka (zemřela 24. dubna 2014). Z Hudebního divadla Karlín, kde vystupovala už během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři, přišla roku 1972 jako sólistka opery do Národního divadla v Praze. Působila tam do roku 1992, do roku 1994 pak byla sólistkou Státní opery Praha.
1946 – zemřel Manuel de Falla, španělský skladatel a klavírista (narodil se 23. listopadu 1876). Zajímal se o hudbu rodné Andalusie, zejména o flamenco, jehož vliv je silně cítit v mnoha jeho skladbách. Mezi jeho raná díla patří řada zarzuel, prvním významným dílem byla jednoaktová opera La vida breve (Život je krátký). V roce 1907 se přestěhoval do Paříže, kde zůstal sedm let. V letech 1921 až 1939 žil v Granadě a pak v Argentině. Mezinárodního úspěchu dosáhl svými balety Třírohý klobouk (El sombrero de tres picos) a Čarodějná láska (El amor brujo), zpěvohrou Divadélko loutkáře Pedra (El retablo de maese Pedro) a Koncertem pro cembalo. Teprve posmrtně byla uvedena jeho největší práce, opera Atlantida… Ačkoli celkový počet skladeb, které složil, je relativně skromný, může být s Isaacem Albénizem, Franciscem Tárregou a Enriquem Granadosem řazen k nejvýznamnějším španělským hudebníkům první poloviny 20. století.
1944 – zemřel Carl Flesch, maďarský houslista (narodil se 9. října 1893). Měl jako sólista široký repertoár sahající od barokní hudby po současnou, ale proslavil se také jako komorní hráč. Studoval ve Vídni a v Paříži. V roce 1903 se usadil v Amsterdamu, v roce 1908 v Berlíně a v roce 1934 v Londýně. Jeho kompendium Systém stupnic je základem houslové pedagogiky, v knize Umění hry na housle z roku 1923 se zasazuje o pojetí houslisty jako umělce, nikoli pouze jako virtuosa… Mezi jeho žáky patřili Ivry Gitlis, Ida Haendel, Henryk Szeryng, Henri Temianka a mnozí další.
1943 – za nemocného Bruna Waltera zaskočil u Newyorské filharmonie jeho tehdejší asistent Leonard Bernstein (1918–1990), a to bez jediné zkoušky. Koncert přenášený rozhlasem měl obrovský úspěch a udělal z něj doslova přes noc celebritu. V letech 1958–1969 byl pak hudebním ředitelem tělesa – prvním, který se narodil a vystudoval v Americe. Jejich vztah trval celkem 47 let, během nichž oddirigoval 1244 koncertů a s orchestrem vytvořil více než 200 nahrávek. Přibližovali spolu také klasickou hudbu milionům diváků – jeho legendární televizní pořady Young People’s Concerts získaly během 14 sezón celkem 11 cen Emmy. Pro hudebníky prosadil celoroční zaměstnanost díky mimosezónním turné. Zadal objednávky na více než 100 nových skladeb a v roce 1966 přijal do orchestru vůbec první ženu, kontrabasistku Orin O’Brien.
1919 – narodila se Lisa Otto, německá pěvkyně – sopranistka (zemřela 18. září 2013), v letech 1951 až 1985 členka souboru berlínské Státní opery. Hostovala ve Vídeňské státní opeře, na Salcburském festivalu, v milánské La Scale, v Pařížské opeře a na operním festivalu v Glyndebourne v jižní Anglii. Nejvíce se proslavila rolemi v Mozartových operách. Debutovala v roce 1941 jako Sophie v Růžovém kavalírovi ve Slezské opeře v Beuthenu, zpívala v Norimberku a do roku 1951 v Drážďanech.
1915 – zemřel Teodor Leszetycki, polský pianista, skladatel a hudební pedagog (narodil se 22. června 1830). Ve Vídni byl jeho učitelem klavíru Carl Czerny. V roce 1854 odešel do Petrohradu, kde v roce 1862 spolu s Antonem Rubinsteinem založil konzervatoř. Učil tam do roku 1878, pak se vrátil do Vídně. Mezi jeho žáky byli Ignacy Jan Paderewski, Paul Wittgenstein nebo Artur Schnabel.
1914 – narodil se František Vrána, pianista a skladatel (zemřel 16. června 1975). V letech 1939–1945 byl klavíristou v ostravském studiu Čs. rozhlasu a po osvobození působil jako klavírista a hudební režizér v Praze. Na koncertech často vystupoval jako doprovazeč a společně s Marií Knotkovou vytvořili klavírní duo. V kompozici byl žákem Viléma Petrželky, Josefa Suka a Vítězslava Nováka, ve hře na klavír Viléma Kurze a ve hře na varhany Eduarda Treglera.
1900 – narodil se Aaron Copland, americký skladatel, klavírista a dirigent (zemřel 2. prosince 1990).
1900 – zemřel Adolf Pollitzer, maďarský houslista (narodil se 23. července 1832). Studoval u Josepha Böhma na vídeňské konzervatoři, v Paříži studoval u Alarda, pak se odstěhoval do Anglie a působil v Her Majesty’s Theatre, novém filharmonickém orchestru a v Royal Choral Society. Byl vyhledávaným učitelem, když v roce 1861 vznikla London Academy of Music, byl jmenován jejím profesorem hry na housle. Toto místo zastával až do roku 1870, kdy vystřídal Wyldeho na pozici vedoucího akademii.
1864 – zemřel Karel František Rafael, český kontrabasista a skladatel (narodil se v roce 1795). Hrál v orchestru městského divadla v Brně, kde zkomponoval hudbu k tamnímu prvnímu českému zpěvohernímu představení; tím byla zpěvohra Strašidlo ve mlejně. Od roku 1828 působil jako operní zpěvák ve Vratislavi, kde měla roku 1829 premiéru jeho zpěvohra Fiakrista markýzem. V roce 1835 se vrátil do Brna a stal se v divadle sbormistrem. Později působil jako dirigent divadelních orchestrů v Opavě, Krakově, Olomouci a v Brně. V roce 1846 přesídlil do Slovinska, kde koncertoval, založil smyčcové kvarteto a vyučoval hudbu. Studoval na Pražské konzervatoři hru na kontrabas a zpíval v křížovnickém chrámu svatého Františka z Assisi na Starém Městě. Jeho otec František Rafael, bratr skladatele Ignáce Václava Rafaela, byl kantorem v Žamberku.
1831 – zemřel Ignaz Joseph Pleyel, rakousko-francouzský skladatel, hudební nakladatel a stavitel klavírů (narodil se 18. června 1757). Vyrůstal v Rakousku, ale přestěhoval do Francie, kde žil po zbytek života. Začínal ve Štrasburku, kde pracoval po boku Franze Xavera Richtera, kapelníka v tamní katedrále. Po revoluci v roce 1791 hledal zaměstnání a odcestoval do Londýna, kde vedl Profesionální koncerty organizované Wilhelmem Cramerem. Stal se tak neúmyslně rivalem svého učitele Haydna, který tam ve stejnou dobu vedl koncertní sérii organizovanou Johannem Peterem Salomonem. Po návratu do Štrasburku mu hrozilo v době „vlády teroru“ uvěznění či dokonce poprava. Oportunisticky si Pleyel zachránil život a budoucnost tak, že složil několik skladeb na počest nové republiky… Po přestěhování do Paříže založil v roce 1797 hudební nakladatelství Maison Pleyel, které pak během 39 let činnosti vydalo tiskem na 4000 děl. V roce 1807 se Pleyel stal výrobcem klavírů. Než zaal podnikat, byl plodným autorem: složil na 40 symfonií, 70 smyčcových kvartetů a několik oper.
1816 – narodil se John Curwen, anglický kongregacionalistický kazatel (zemřel 26. května 1880), který rozvinul systém tonické (relativní) solmizace – metody pro výuku zpěvu z listu a rozvoj hudebního sluchu, kdy slabiky (nahrazující notovou osnovu) označují vztahy mezi tóny v dané tónině. Navázal na Sarah Annu Glover (1786–1867) z Norwiche. Metodu později dále rozvinul skladatel Zoltán Kodály.
1805 – narodila se Fanny Mendelssohn, německá klavíristka a skladatelka (zemřela 14. května 1847), nejstarší sestra a blízká důvěrnice skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Napsala na pět set skladeb, pětinu z nich pro klavír, ale většina zůstala v rukopise. V roce 1829 se provdala za pruského dvorního malíře Wilhelma Hensela. Po smrti matky v roce 1842 zdědila dům Mendelssohnů v Berlíně, který se pod jejím vedením stal místem koncertů a společenských setkání. Byla například jednou z prvních skladatelek smyčcových kvartetů. Napsala také klavírní kvartet a v posledním roce života Klavírní trio, op. 11. Její Velikonoční sonáta z roku 1828 zůstala nevydána. Byla nalezena v roce 1970 a připsána jejímu bratrovi. Až v roce 2010 bylo stanoveno, že je dílo její.
1804 – narodil se Heinrich Dorn, německý skladatel a dirigent (zemřel 10. ledna 1892). Je autorem tuctu oper. Byl tvrdým kritikem Richarda Wagnera. Dříve než Wagner napsal tetralogii Prsten Nibelungův, zkomponoval operu Die Nibelungen. Jako pedagog učil kontrapunkt mladého Roberta Schumanna, byl přítelem Franze Liszta. Jako operní dirigent působil v divadlech v Královci, Lipsku, Hamburku, Rize, Kolíně nad Rýnem a po dvě desetiletí v berlínské opeře Unter den Linden.
1788 – narodil se Josef František Wittoch, český kantor, varhaník, sbormistr a skladatel (zemřel 1. dubna 1871). Varhaničil a komponoval hlavně chrámové skladby. Desítky jeho rukopisů jsou uloženy v Národním muzeu, další skladby v archivu Východočeského muzea v Pardubicích. Kantorský život strávil v Ostřetíně a pak v Horní Rovni. Stal se zakladatelem rodu, jehož členové se po několik generací zabývali hudbou. Nejznámějším se stal jeho vnuk Karel Wittoch (1856–1907), houslista, sbormistr, skladatel a hudební pedagog.
1778 – narodil se Johann Nepomuk Hummel, rakouský skladatel, klavírista, dirigent a pedagog (zemřel 17. října 1837). Tvořil v přechodném období mezi klasicismem a romantismem. Ve své době patřil k nejuznávanějším hudebníkům Evropy a byl považován za vážného konkurenta a zároveň respektovaného přítele Ludwiga van Beethovena. Byl zázračné dítě. Jeho mimořádný talent zaujal i samotného Wolfganga Amadea Mozarta, u kterého Hummel od svých osmi let dva roky bezplatně bydlel a studoval. Pak se učil u dalších největších mistrů své doby, Josepha Haydna, Antonia Salieriho a Johanna Georga Albrechtsbergera. Působil na několika prestižních místech, mimo jiné jako kapelník v Eisenstadtu, kde nastoupil po Haydnovi, ve Stuttgartu a nakonec ve Výmaru. Jako pedagog ovlivnil celou generaci klavíristů a jeho učebnice klavírní hry z roku 1828 patřila k zásadním dobovým textům. Skládal i opery, kantáty a mše, jeho hlavní doménou ale byla klavírní a koncertní tvorba. Zásadně ovlivnil tvorbu autorů jako Frédéric Chopin, Franz Liszt nebo Felix Mendelssohn-Bartholdy.
1774 – narodil se Gaspare Spontini, italský skladatel a dirigent (zemřel 24. ledna 1851). V letech 1796 až 1803 uvedl na scénu 11 oper, které se hrály v předních italských operních divadlech – v Římě, Benátkách, Palermu, Neapoli a Florencii. V roce 1800 vystřídal ve funkci dvorního skladatele v Palermu Domenica Cimarosu, který byl pravděpodobně jeho učitelem. V dalších letech žil v Paříži, kde byl díky úspěchu svých komických oper jmenován dvorním skladatele císařovny. Premiéra opery La vestale 15. prosince 1807 v pařížské Opeře učinila ze Spontiniho jednoho z největších italských skladatelů té doby. Dílo obdivovali jako mistrovské skladatelé Cherubini, Meyerbeer, Berlioz a Wagner. Spontini byl jmenován hlavním dirigentem divadla Théâtre Italien de Paris. Další úspěchy slavil v Berlíně, kde byl jmenován prvním kapelníkem, obdržel titul generální hudební ředitel a komponoval pro Státní operu. Později byl s poctami přijat v Londýně královnou Viktorií, pro kterou zkomponoval několik kantát. Konec života strávil v Itálii. Na jeho počest byla rodná obec Maiolati přejmenována na Maiolati Spontini.
1771 – zemřel František Xaver Brixi, skladatel (narodil se 2. ledna 1732). Patřil mezi nejvýznamnější autory působící v 18. století v českých zemích. Stylově se řadil k hudebnímu předklasicismu a ranému klasicismu. Byl synem proslulého pražského varhaníka Šimona Brixiho (1693–1735) a z matčiny strany byl spřízněn s hudební rodinou Bendů. Počátkem roku 1759 se stal dómským kapelníkem katedrály sv. Víta a tuto tehdy snad nejvýznamnější funkci v pražském hudebním životě zastával až do smrti. Jako hudební skladatel v Českých zemích ve své době dominoval. Jeho dílo se odhaduje na více než 400 skladeb.
1719 – narodil se Leopold Mozart, rakouský skladatel, houslista a pedagog, otec Wolfganga Amadea Mozarta (zemřel 28. května 1787). Už během studia v rodném Augsburgu se objevoval ve studentských divadelních produkcích jako herec a zpěvák a stal se zručným houslistou a varhaníkem. Rodiče pro něj plánovali kariéru katolického kněze, avšak on v Salcburku studoval filozofii a právo. V roce 1740 zahájil dráhu profesionálního hudebníka, stal se houslistou a komorníkem jednoho z univerzitních kanovníků, hraběte z Thurn-Valsassiny a Taxis. Vydal také své první hudební dílo, šest triových sonát. V roce 1743 byl jmenován na pozici čtvrtého houslisty v hudebním zařízení hraběte Leopolda Antona von Firmiana, vládnoucího knížete-arcibiskupa salcburského; mezi jeho povinnosti patřilo komponování a výuka hry na housle a na klavír určená pro sbormistry salcburské katedrály. V roce 1763 byl povýšen na zástupce kapelníka. Jako skladatel byl podle některých autorů nevýznamný, neprosadil se, podle jiných se jeho díla hojně šířila v německy mluvící Evropě. Reputaci každopádně po Evropě získal svou knihou – učebnicí Versuch einer gründlichen Violinschule, obsáhlým pojednáním o hře na housle z roku 1755… Dne 21. listopadu 1747 se oženil s Annou Marií Pertlovou (zemřela v roce 1778 v Paříži). Z jejich sedmi dětí jen dvě přežily kojenecký věk: Maria Anna Walburga Ignatia zvaná „Nannerl“ (30. července 1751 aý 29. října 1829) a Johann Chrysostomus Wolfgang Theophilus (27. ledna 1756 – 5. prosince 1791). Roku 1759 Leopoled Mozart zjistil, že jeho dvě děti jsou zázračné. Do roku 1762 je připravil jako koncertní umělce a začal je brát na rozsáhlá koncertní turné, kde vystupovali pro aristokracii i veřejnost po celé střední a západní Evropě. Po roce 1762 se jeho skladatelské úsilí zřejmě omezovalo na revizi dřívějších děl a kolem roku 1771 přestal komponovat úplně. Jeho hlavní starostí se stal boj o nalezení profesionálního uplatnění pro syna.
1663 – narodil se Friedrich Wilhelm Zachow, německý varhaník, pedagog a skladatel (zemřel 7. srpna 1712). Byl učitelem Georga Friedricha Händela, k jeho žákům patřil i Gottfried Kirchhoff, Johann Krieger a Johann Gotthilf Ziegler.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1940 – při náletu byla zničena katedrála v Coventry, anglikánský katedrální kostel svatého Michaela. Nový moderní chrám byl postaven bezprostředně vedle ruin a věže bývalé katedrály – a vysvěcen 30. května 1962. Při té příležitosti tehdy v premiéře zaznělo Válečné requiem Benjamina Brittena.
1918 – na první schůzi Revolučního národního shromáždění byla vyhlášena republikánská forma státu, z trůnu sesazena Habsbursko-Lotrinská dynastie, Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prvním československým prezidentem a ustavena první vláda s předsedou Karlem Kramářem. O tomto jmenování se dozvěděl Masaryk telegramem v Americe.
1883 – spisovatel Robert Louis Stevenson poprvé vydal knižně Ostrov pokladů
1882 – v Brně otevřeli nové Divadlo Na Hradbách – první plně elektricky osvětlené divadlo na evropském kontinentě, dnešní Mahenovo divadlo.