KlasikaPlus.cz i letos přináší seriál rozhovorů s vítězi a vítězkami Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. První v pořadí odpovídala letošní Operní naděje, devatenáctiletá slovenská pěvkyně Marianna Čurková. Ta stojí na začátku umělecké dráhy, na níž už ale stihla zaujmout několika soutěžními úspěchy. Jak se rodí mladá operní osobnost, co obnáší první setkání s profesionálním divadelním provozem a jaké místo má opera v představách nastupující generace?

Mladé sopranistky často vzhlížejí k velkým pěveckým osobnostem minulosti, jako byly například Montserrat Caballé nebo Renata Tebaldi, nicméně si asi všichni uvědomujeme, že se opera od jejich časů změnila. Jak tuto změnu vnímáte vy coby představitelka nejmladší generace?

Myslím, že se proměnil zejména posluchač a jeho očekávání. Díky nahrávkám máme dnes přístup k těm nejlepším uměleckým výkonům historie, což přirozeně zvyšuje soudobé nároky na pěvce. Vnímám to ale pozitivně, protože právě tyto nároky nás motivují k dalšímu rozvoji a posouvají nás dál.

Ve vašich devatenácti letech už máte za sebou několik pěveckých soutěží a nyní také první velký mezinárodní úspěch. Jak sama vnímáte své dosavadní pěvecké zrání? Máte pocit, že už začínáte nacházet vlastní uměleckou identitu?

Věřím, že mám ještě hodně před sebou, a to i pokud jde o hlubší porozumění vlastní interpretaci a hudebnímu cítění. Uvědomuji si každý dosavadní úspěch a jsem za něj vděčná, zároveň jsem ale připravena přijímat další příležitosti a přistupuji k nim s velkým respektem.

Povězte nám, jak jste se dostala k hudbě, konkrétně k opeře. Byla hudba součástí vašeho dospívání? Pocházíte z muzikantské rodiny?

Ano, pocházím, hudbou jsem obklopená už od malička. Můj otec je nadaný muzikant a věnuje se komponování znělek pro televizní pořady. Ke zpěvu jsem si našla cestu ještě dříve, než jsem vůbec začala objevovat hudební nástroje, které jsme měli doma. Později jsem začala navštěvovat základní uměleckou školu, kde jsem postupně objevovala kouzlo klasické hudby.

Vzhledem k vašemu věku a dosavadním úspěchům se nabízí otázka: Rozhodla jste se už definitivně pro operu, nebo máte i nějaký plán B?

Nemyslím si, že se na této profesní dráze dá fungovat s plánem B. Člověk musí být stoprocentně soustředěný na to, za čím si jde. Snažím se dělat všechno pro to, aby vyšel můj plán A.

Opera je nesmírně náročná profese a prosadit se v ní není snadné. Sopranistek, i těch opravdu dobrých, je opravdu hodně. Konkurence na světových pódiích navíc stále sílí, zatímco možností, jak se uplatnit, spíše ubývá. Mladí lidé někdy vstupují do tohoto světa s idealistickými představami, aniž by byli připraveni na jeho nároky a nejistoty. Kde čerpáte víru v to, že vaše rozhodnutí je správné a že se vám podaří uspět?

Velmi si zakládám na autentickém projevu a na tom, aby každé vystoupení bylo zážitkem nejen pro posluchače, ale i pro mě samotnou. Věřím, že odlišnost a jedinečnost si vždy dokážou najít cestu k uplatnění.

Máte už konkrétní představu o dalším studiu po absolvování konzervatoře?

Přiznám se, že zatím úplně konkrétní představu nemám, ale určitě bych chtěla pokračovat ve studiu zpěvu na vysoké škole.

Momentálně se účastníte přípravy Pucciniho jednoaktovky Sestra Angelika v rámci Operního studia Slovenského národného divadla. Co vás při prvním bližším setkání s profesionálním operním provozem nejvíce překvapilo? A jaká je Marianna Čurková jako herečka?

Nejvíce mě při prvním setkání s profesionálním divadelním provozem překvapila důkladnost plánování a systematičnost zkoušek. Člověk si uvědomí, kolik práce, příprav a koordinace se za každým představením skrývá.

Pokud jde o hereckou stránku, snažím se vždy co nejvíce proniknout do textu a ztotožnit se s postavou, kterou ztvárňuji. Je pro mě důležité nejen správně zazpívat jednotlivé fráze, ale také pochopit, co postava prožívá a jaké jsou její motivace.

Pojďme k vašemu nedávnému úspěchu. V Karlových Varech jste představila poměrně pestrý repertoár: od Dvořákových Písní milostných přes barokní árii Antonia Lottiho až po Liszta a Gounodova Fausta. Podle čeho jste jednotlivé skladby vybírala?

Výběr repertoáru vždy konzultuji se svou profesorkou Katarínou Juhásovou-Štúrovou, která mi dokáže velmi dobře poradit, co je pro mě v dané fázi pěveckého vývoje nejvhodnější. Obecně mě ale přitahuje především francouzská hudba a její poetika. Je mi blízká také francouzská estetika, způsob práce s textem i celkové hudební vyjadřování.

Čím se vám podle vašeho vlastního názoru podařilo přesvědčit porotu, aby vám udělila první místo?

Věřím, že tvrdá práce přináší výsledky, a jsem ráda, že se to potvrdilo právě touto cestou.

Účast na pěveckých soutěžích není pro mladého člověka vůbec levná záležitost. Podporují slovenské školy v této oblasti své svěřence a svěřenkyně?

Škola mi poskytla především morální i psychickou podporu. Finanční podporu jsem získala prostřednictvím programu Erasmus+.

Co si kromě ceny ještě z Karlových Varů odnášíte?

Kromě cenných zkušeností a nových poznatků si odnáším také nová přátelství a kontakty s lidmi, které jsem měla možnost poznat právě díky této soutěži. A samozřejmě také krásné vzpomínky na celý pobyt.

Operní naděje 2026 bych se rád zeptal jakou naději má opera do budoucna? Kam spěje a co ji trápí?

Operu určitě ovlivňuje trend dnešní doby. Pokud nejde o filmovou hudbu, lidé už nejsou tolik vedeni k poslechu klasické hudby jako kdysi, kdy byla přirozenou součástí společenského života. Přesto si myslím, že si k ní mnoho lidí najde cestu s přibývajícími léty.

Kdybyste mohla pozvat jakoukoli postavu z opery na sklenku vína, kdo by to byl a o čem byste si chtěla povídat?

Pozvala bych Figara z Rossiniho Lazebníka sevillského. Mohl by mi u skleničky vína poradit s nejlepším účesem a vyprávět své vtipné historky. (smích)

Archiv Hudobného centra, Archiv KlasikaPlus.cz, Roderik Kučavík

Facebook X E-mail WhatsApp