Jedním z vrcholů letošního festivalu Janáček Brno bude hostování Bavorské státní opery z Mnichova, která v Janáčkově divadle uvede 13. listopadu svou inscenaci opery Káťa Kabanová. Pod taktovkou Roberta Jindry a v režii Krzysztofa Warlikowského ztvární roli Kabanichy litevská pěvkyně Violeta Urmana.

Ta se proslavila mezzosopránovými i sopránovými dramatickými rolemi, jakož i přestupem mezi oběma obory. Začínala totiž jako mezzosopranistka, pak přešla na soprán a posléze se zase vrátila k níže položeným partům. Během své kariéry tak ztvárnila Aidu i Amneris, Isoldu i Brangäne, Alžbětu i Eboli, Normu i Adalgisu a dále Kundry, Ortrudu, Azucenu, Toscu a řadu dalších rolí. Nyní k nim tedy přibude i Kabanicha. „Je to pro mě obrovská odpovědnost a čest a zároveň velká radost, že mohu navštívit Brno,“ vzkazuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz před představením opery, která měla v Brně v listopadu roku 1921 světovou premiéru.

Je Kabanicha vaší první janáčkovskou rolí, nebo jste již zpívala v některé ze skladatelových oper?

Studovala jsem roli Kostelničky v Její pastorkyni, ale nakonec jsem se rozhodla ji nezpívat, protože moje sopránová éra již tehdy skončila a Kostelnička je podle mne role spíše pro sopranistku. Kabanicha mi sedí víc a je to zajímavá postava.

Janáčkův kompoziční styl je hluboce zakořeněn v českém jazyce a jeho rytmech. Pro zpěváky, kteří nemluví česky, to může být obrovská výzva. Vy sama zpíváte v různých jazycích… Jak obtížné je proniknout do Janáčkovy velmi specifické hudební dikce a deklamace?

Pro někoho, kdo nezná český jazyk, není snadné zpívat v češtině. Umím polsky, takže rozumím velké části textu. Snažím se vcítit do rytmu jazyka a osvojit si tu specifickou výslovnost. Možná to není špatné, ale k dokonalosti mám ještě daleko. Zpívala jsem hlavně v němčině, italštině a francouzštině, to je snadnější. Dokonce i maďarština je snadnější než čeština.

Proslula jste mimo jiné jako interpretka oper Richarda Wagnera a Richarda Strausse. Jaké jsou podle vás největší rozdíly – nebo možná naopak podobnosti? – v Janáčkově přístupu k vokálnímu dramatu ve srovnání s těmito dvěma německými skladateli?

Janáčkovo hudební drama je velmi blízké skutečnému životu, ponořuje se do nejtemnějších hlubin duše a do nejskrytějších emocí. Také Janáčkova hudba je komplikovanější. Některé fráze není snadné zpívat. Jsou však velmi expresivní a to pomáhá při vytváření postavy. Wagner a Strauss se možná zpívají lépe. Komponovali jinak a my pěvci jsme více zvyklí na německý jazyk.

Kabanicha je tradičně vnímána jako krutá a citově chladná žena. Vidíte na ní také nějakou lidštější stránku, něco, co by mohlo vysvětlovat, proč se chová tak, jak se chová? Jak si jako herečka na jevišti vysvětlujete její činy?

Záleží na interpretaci režiséra. Vždycky se snažím zapadnout do atmosféry inscenace, moje pojetí role závisí také na dané scéně a kostýmu. Kabanichu ztvárňuji poprvé, takže na tuto postavu nemám pohled odlišný od režisérova. Myslím si, že je přesvědčena o tom, že Káťa není pro jejího syna tou správnou manželkou. Kvůli matčině drtivému útlaku ztratil syn schopnost dát Kátě lásku, kterou tak moc potřebovala, a ona pak hledá náklonnost jinde. Odhadla tedy Kabanicha Káťu správně, nebo byla strůjkyní celé tragédie? Myslím, že obojí…

Krzysztof Warlikowski je známý tím, že v opeře zkoumá moderní, často velmi temné psychologické vrstvy a rodinná traumata. Jakou Kabanichu uvidíme v jeho mnichovské inscenaci?

Warlikowski (rozhovor čtěte ZDE) je režisér, který jde do hloubky díla, a rozvíjet s ním celou strukturu dramatu je velmi tvůrčí proces. V této inscenaci je Kabanicha od samého začátku patronkou místní společnosti, libuje si v pozici důležité a mocné ženy, ale je také chladná a krutá, arogantní a neschopná dát svému synovi skutečnou lásku; ten pro ni zřejmě představuje spíše objekt než někoho, koho by mohla milovat. Svému synovi a jeho ženě způsobuje trauma.

V průběhu své kariéry jste úspěšně přešla z mezzosopránu k dramatickému sopránu a později jste se vrátila k níže položeným partům. Jak vám tato pěvecká zkušenost pomáhala při studiu vokálního partu Kabanichy? Vyžaduje Janáček odlišný přístup k pěvecké technice než vaše slavné wagnerovské či straussovské role?

Pěvecká technika a hlas jsou vždy stejné, ale jazyk a odlišná hudba někdy vyžadují specifický přístup. Kabanicha zpívá spíše ve vyšších než v nízkých polohách. Pohybuje se ve středním a velmi často ve vysokém a nepohodlném rejstříku. Její pěvecká linka je místy drsná, odráží její despotickou povahu. Moje zkušenosti s repertoárem pro soprán a mezzosoprán mi v tom určitě pomohly.

Představují role jako Klytaimnestra z Elektry, Herodias ze Salome nebo právě Kabanicha zajímavější či komplexnější herecké výzvy než hrdinky, které jste zpívala ve své „sopránové éře“?

Jsou to velmi komplexní a zajímavé postavy, jejichž ztvárnění mi přináší spoustu radosti. Ráda jsem zpívala mnohem jemnější sopránové hrdinky, ale vždy jsem si uvědomovala, že tyto ženy, často vnímané jako oběti, jsou ve skutečnosti velmi silné. Stačí si vzpomenout na Aidu, která se rozhodne zemřít společně se svým milovaným Radamem. Nebo na úžasnou Isoldu, Toscu, Giocondu. Zpívala jsem je opravdu ráda. Ale teď si užívám další postavy se silnými charaktery. V této fázi mé kariéry mi velmi vyhovují.

Hodně jste pracovala s mladými zpěváky, mimo jiné v rámci mistrovských kurzů a projektu „Young Singers Project“ na Salcburském festivalu. Co byste ráda předala další generaci zpěváků?

Mladým zpěvákům doporučuji, aby následovali svou vášeň, sny a instinkt, ale zároveň aby tvrdě pracovali na zdokonalování svého nástroje – hlasu, který by měl být dostatečně flexibilní, aby dokázal vyjádřit veškerou expresi a barvy vyžadované skladatelem. Poté by si měli vytvořit vlastní vizi role a dát správný smysl, či dokonce skrytý význam textu. Vokální technika musí sloužit k vyjádření emocí, které vycházejí z hlubokého vnitřního významu slov samých.

Foto: Ivan Balderramo, Arunas Baltenas, Bavorská státní opera

Facebook X E-mail WhatsApp