Základní umělecké školy (ZUŠ) jsou českým fenoménem, jímž prošel nejeden pozdější špičkový interpret, ale na nějž vzpomínají i obyčejní milovníci hudby (a nejen hudby). Upozorňovat na něj a rozvíjet ho je hlavní cíl Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Ten letos slaví deset let existence, během nichž se do povědomí široké veřejnosti zapsal především festivalem ZUŠ Open. Méně nápadnou, ale přínosnou novinkou by mohla být Letní škola pro pedagogy ZUŠ, jejíž pilotní ročník proběhl v uplynulých dnech. Na závěr se v sobotu uskutečnil koncert v pražském evangelickém kostele U Salvátora.

Myšlenka uspořádat Letní školu pro pedagogy vznikla podle ředitelky fondu Ireny Pohl Houkalové po debatě s Magdalenou Koženou. „Vyjádřila přání, abychom navázali na projekty, jež připravujeme ve prospěch nadaných žáků ZUŠ, a naši podporu nasměrovali i na jejich pedagogy. A na základě mé spolupráce se sopranistkou Simonou Šaturovou a zkušeností s kurzy Margaret Hönig jsme vytvořili model, kdy jsme týden pracovali nejen s žáky, ale i s jejich pedagožkami a navzájem jsme sdíleli zkušenosti,“ vysvětluje Pohl Houkalová.

Kromě zpěvu, jejž vyučovala Simona Šaturová, se pozornost věnovala i varhanám. „Měli jsme velkou radost, že se k nám připojil i Petr Čech, který je vynikajícím varhaníkem i pianistou a umožnil pedagogům i studentům bližší obeznámení s různými nástroji, ať už u Salvátora, nebo v kostele Panny Marie před Týnem. Ale také řešili jiné otázky, třeba v jakou chvíli by dítě, které hraje na klavír, mohlo začít s varhanami,“ popisuje Pohl Houkalová.

Kromě ZUŠek se do Letní školy zapojila též Pedagogická fakulta UK, v jejíž budově v Celetné ulici výuka probíhala. Účastníky, mezi nimiž byli pedagogové i jejich žáci, celý týden provázela i psycholožka Lucie Netopilová, která působí mimo jiné jako školní psycholog na kroměřížské konzervatoři a jakožto manželka dirigenta Tomáše Netopila je navíc s uměleckým prostředím dobře sžitá. Na jeden den mezi účastníky kurzů zavítala i sama Magdalena Kožená.

„Myslím, že společný týden splnil naše očekávání ve smyslu vzájemného sdílení a chuti na sobě pracovat, protože to je naše hlavní motto. Věřím, že první ročník budeme dál rozvíjet, protože takovýto prostor si zasluhují všichni pedagogové ZUŠek. Čím lepší umělci a pedagogové budou působit na nejnižším stupni uměleckého vzdělávání, tím menší riziko je, že pokazíme výchovu v budoucnosti,“ uzavírá Pohl Houkalová.

Týden není tak dlouhá doba, ale vnímavý účastník si i z něj může odnést cennou zkušenost. V Letní škole se potkalo na čtyřicet lidí, z nichž někteří se představili i na podvečerním koncertě. Otevřela jej Hana Švajdová, pedagožka ze ZUŠ Žerotín v Olomouci, kde vyučuje klavír, ale příležitostně hraje i na varhany. Na ně předvedla dvě vlastní, posluchačsky přitažlivé skladby – Ostinato in A a Chorál, toccatu a fantazii in A. Za varhany zasedly ještě Zuzana Richterová z Pedagogické fakulty UK, která zahrála dvě skladby Edvarda Griega, a Kateřina Holá ze ZUŠ Chrudim, jež si připravila Allegro con brio z Varhanní sonáty č. 4 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Zazpívalo šest dívek-žaček ze ZUŠ v Olomouci, Frýdlantu nad Ostravicí a Prahy, k nimž se připojily jedna studentka Pedagogické fakulty UK a tři pedagožky, dvě v duetu se svými žačkami, jedna sólově. Na klavír všechny dívky a dámy doprovázel Petr Čech, mimochodem jediný muž mezi účinkujícími na celém koncertě – doufám, že ne v celé Letní škole…

U projektu jako je tento nejde o to hodnotit každý jednotlivý výkon. ZUŠky nemusí vychovávat budoucí hvězdy (samozřejmě pokud se to povede, tak je to jen dobře), ale především kulturní lidi. Nicméně: co chtít od žáků, respektive žaček, které se učí zpívat na ZUŠ, třeba s výhledem dalšího studia na specializovaných školách? Osobně bych čekala, že jejich hlásky budou co nejpřirozenější a nejsvěžejší s ohledem na věk, že nebudou působit kvazi dospěle ve smyslu předčasného přebírání „hříchů“ z profesionálních scén, jako je třeba huhlání do nosu a pronikavé tlačení zvuku, že bude rozvíjena muzikalita a uvolněné podání. Z tohoto pohledu, tedy že lepší je nezralá přirozenost než předčasná přezrálost, bych zmínila Veroniku Vahalovou z Olomouce, která pěkně zazpívala Pergolesiho (respektive Parisottiho) píseň Se tu m’ami a píseň Sedí kukuk na javori od Mikuláše Schneidera-Trnavského, anebo Elišku Mistrovou z Pedagogické fakulty UK, která z kůru za doprovodu varhan přednesla Mozartovo Exsultate, jubilate a poté se svou učitelkou a (předpokládám) maminkou Šárkou Mistrovou Saint-Saënsovo Ave Maria. To byly asi nejpříjemnější jiskřičky talentu, ale bylo jich víc, takže žačkám nelze než popřát, ať je zpívání baví, i kdyby se mu v dalším životě věnovaly jen amatérsky, a Letní škole, ať se v dalších letech úspěšně rozvíjí a ať se jí daří získávat renomované spolupracovníky.

Foto: Milan Mošna

Facebook X E-mail WhatsApp