Pražský filharmonický sbor (PFS) je především špičkové těleso mezinárodní úrovně, které posluchači znají ať už z jeho vlastních koncertů nebo ze spoluúčinkování s Českou filharmonií. Nicméně PFS je rovněž instituce, která podobně jako například symfonické orchestry vyvíjí i další aktivity, jejichž cílem je příprava dorostu pro vlastní potřeby a výchova a vzdělávání mladé generace posluchačů. A protože zpívat může – na rozdíl od hry na hudební nástroje – vlastně každý, vznikl uvnitř sboru i projekt či workshop Odemčený hlas.

Vzdělávací projekty Pražského filharmonického sboru připomněl odpolední komorní koncert či spíše jakési přátelské setkání spojené s dvěma hudebními produkcemi, které se uskutečnilo v sobotu 16. května odpoledne v pražském evangelickém kostele sv. Salvátora. V první části se představil Komorní ansámbl Akademie PFS k poctě Soni Červené. Akademie PFS je studio pro mladé zpěváky, kteří se v něm mohou pěvecky zdokonalovat, podílet se na vybraných projektech, případně do sboru posléze nastoupit jako řádní členové. Od února 2024 je partnerem Akademie Nadační fond Soni Červené.

Na koncertě vystoupili čtyři ženy a čtyři muži pod vedením sbormistra a dirigenta Lukáše Kozubíka, který je uměleckým vedoucím Akademie. Předvedli sedm kratších skladeb: Regina coeli od G. P. Palestriny, Alleluja v podobě, které mu roku 1988 dal filipínský skladatel Nonoy Diestro, jenž zkombinoval tradiční evropskou polyfonii se synkopovanými rytmy, dále pak moderní, meditativní zpracování Panis Angelicus od soudobého lotyšského skladatele Rihardse Dubry, zastoupen byl též Arvo Pärt se svým stručným, svižným, rytmicky pulsujícím zhudebněním pravoslavné modlitby Bogoroditse djevo a nechyběly ani dvě české lidové písně – Teče voda, teče v aranži Petra Řezníčka a Až já pojedu v úpravě Petra Ebena. Na závěr pak zazněl gospel I’m gonna sing. Všechny skladby byly zazpívány výborně, hlasy byly pěkně barevné, dobře sladěné a v jejich celkovém souzvuku se dal, byť i v takto malém formátu, vytušit onen široký a košatý zvuk, který posluchač zná z vystoupení PFS – Akademie tedy bezesporu plní svůj účel.

Z podhoubí, v němž vyrůstají budoucí profesionálové, se poté program přenesl do světa nadšených amatérů, účastníků workshopu Odemčený hlas. Ten PFS zorganizoval pro zájemce z řad veřejnosti, kteří by si chtěli zazpívat ve sboru, lhostejno, zda už to někdy zkoušeli. Odvahu našlo (pokud jsem dobře počítala) třiadvacet žen a pět mužů, k nimž se občas, v číslech a cappella, připojil i doprovázející klavírista Haštal Hapka.

Pod vedením lektorky Marie Puttnerové, která program i moderovala, skupina secvičila během šesti týdnů kolekci několika skladbiček – gregoriánský chorál Universi populi, kánon Per crucem od francouzského skladatele 20. století Jacquese Berthiera, Lásku opravdivou od Leoše Janáčka, skladbu Da pacem, Domine od pozdně renesančního německého autora Melchiora Franckaagospel Way Over Yonder od americké písníčkářky Carole King.

V tomto workshopu přirozeně nešlo o to, dosáhnout profesionální kvality co do zvuku, intonace a tak dále, ale prostě si spolu zazpívat, vyzkoušet si sborový zpěv na různých stylech, dokázat si, že nám to jde zpívat spolu a že máme z takového společného zpívání radost. A v tomto smyslu se to podařilo, výsledek byl pěkný, muzikantsky upřímný.

Jako překvapení na úplný závěr ještě účastníci workshopu zazpívali píseň Shosholoza původem z jižní Afriky. Zpěváky při ní doprovodil na tradiční africký bicí nástroj balafon Antonín Procházka, perkusionista a skladatel, který se věnuje propojování klasické evropské hudby s hudebním jazykem Afriky. Slovo z názvu imituje zvuk jedoucího parního vlaku, který symbolizuje těžkou cestu za prací, ale i touhu vrátit se domů k rodině. Text nelze přeložit přesně, znamená něco jako Jdi vpřed, stále vpřed. V přeneseném slova smyslu se pak dá obsah písně vyložit tak, že když existuje víra, je snadnější zdolávat překážky. Byla to trefná tečka za sympatickým projektem.

foto: PFS / Ivan Malý

Facebook X E-mail WhatsApp