Ve věku devětasedmdesáti let se uzavřel život jedné z čelných představitelek britské operní a koncertní scény. Dame Felicity Lott, kterou kolegové i publikum po celém světě znali pod přezdívkou ‚Flott‘, proslula svými intepretacemi Mozarta, Strausse i francouzského repertoáru. Obdivována byla pro mimořádně kultivovaný hlas, aristokratický jevištní projev i lidskou srdečnost. Vedle britských operních scén se zapsala i do historie dalších evropských a zámořských operních domů.

Dame Felicity Lott patřila k nejuznávanějším britským sopránům druhé poloviny dvacátého a počátku jednadvacátého století. Narodila se do rodiny amatérských hudebníků v Cheltenhamu a původně se chtěla věnovat tlumočnictví. Na londýnské Royal Holloway College vystudovala francouzštinu a latinu, během studijního pobytu poblíž Grenoblu však začala navštěvovat hodiny zpěvu na tamní konzervatoři. Po návratu do Británie pokračovala ve studiu na Royal Academy of Music, kde získala prestižní Principal’s Prize. V opeře debutovala v roce 1975, a to v English National Opera jako Pamina v Mozartově Kouzelné flétně. O rok později vystoupila v londýnské Royal Opera House při premiéře opery Hanse Wernera Henzeho We Come To The River. Právě rok 1976 zároveň odstartoval její celoživotní spojení s festivalem v Glyndebourne, kde se postupně stala jednou z klíčových umělkyň souboru.

Mezinárodní renomé získala především díky rolím v operách Richarda Strausse a Wolfganga Amadea Mozarta. Kritici i publikum oceňovali zejména její interpretaci Maršálky v Růžovém kavalírovi, role, která se stala symbolem její kariéry. Výrazně se prosadila také jako Hraběnka Almaviva ve Figarově svatbě, Fiordiligi v Così fan tutte nebo Donna Elvira v Donu Giovannim. Vedle německého a rakouského repertoáru byla ceněna i jako specialistka na francouzskou hudbu, například v Poulencových Dialogues des Carmélites, Offenbachově Krásné Heleně či v operetě La Grande-Duchesse de Gerolstein. Během své kariéry vystupovala na nejvýznamnějších světových scénách včetně Metropolitní opery v New Yorku, Vídeňské státní opery, Bavorské státní opery, pařížské Opery Bastille či londýnské Covent Garden. Spolupracovala s dirigenty, jako byli Carlos Kleiber, Georg Solti, Bernard Haitink, sir Simon Rattle, André Previn, Kurt Masur nebo Andrew Davis.

Vedle opery se intenzivně věnovala koncertnímu a písňovému repertoáru. Dlouhá desetiletí spolupracovala s pianistou Grahamem Johnsonem a byla zakládající členkou souboru Songmakers’ Almanac, který se zaměřoval na objevování méně známé písňové literatury. Zvláštní vztah měla k londýnské Wigmore Hall, kde pravidelně vystupovala a později působila i ve vedení instituce.

Za svůj přínos hudbě obdržela řadu domácích i mezinárodních ocenění. V roce 1990 byla vyznamenána titulem CBE, o šest let později získala šlechtický titul Dame Commander of the Order of the British Empire. Francie ji ocenila Řádem umění a literatury i Řádem čestné legie, Bavorsko jí udělilo titul Bayerische Kammersängerin.

Ještě v posledních letech života zůstávala aktivní. Svá poslední operní vystoupení absolvovala v roce 2024 v pařížské Opeře Bastille, poslední samostatný písňový recitál pak odezpívala v květnu 2025 v Théâtre de l’Athénée v Paříži.

Felicity Lott se narodila 8. května 1947 v Cheltenhamu ve Velké Británii a zemřela 15. května 2026.

Foto: Askonas Holt, Wikipedia.org

Facebook X E-mail WhatsApp