PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

V nadcházející divadelní sezoně uvede Bavorská státní opera celkem sedm nových operních inscenací a dalších devětadvacet je na repertoáru. Mnichov však disponuje i další scénou zvanou Theater am Gärtnerplatz. KlasikaPlus.cz přibližuje plány těchto dvou operních domů pro ročník 2026/27, kdy z českých tvůrců si v Mnichově najdou čas na Leoše Janáčka.

Na Mnichovských operních slavnostech, které se těší pozornosti milovníků opery doslova z celého světa, se vždy v měsíci červenci uvádí nové inscenace uplynulé sezóny, z nichž dvě mají vždy premiéru právě na festivalu, a některé další inscenace z bohatého repertoáru Bavorské státní opery. Většina rolí je atraktivně obsazena, takže návštěvníci mají možnost slyšet ty nejlepší pěvce současného operního nebe. Závěr letošního festivalu patřil dvěma novým inscenacím populárních oper – Gounodovu Faustu (premiéra 8. února 2026) a Verdiho Rigolettovi (premiéra 7. března).

V Mnichově v Bavorské státní opeře v posledním čtvrtstoletí studují již třetí inscenaci Wagnerova Prstenu Nibelungova. V roce 2002 mělo premiéru Zlato Rýna týmu Zubin Mehta a Herbert Wernicke, který ovšem zemřel, a další opery pak režíroval David Alden. O deset let později mělo premiéru Zlato Rýna vytvořené Kentem Naganem a Andreasem Kriegenburgem a 27. října 2024 Zlato Rýna dirigenta Vladimira Jurowského a režiséra Tobiase Kratzera. Poslední inscenace Valkýry měla premiéru letos 25. června a premiéry Siegfrieda a Soumraku bohů jsou naplánovány na říjen 2026, respektive na červen 2027. Nová inscenace celého cyklu bude pak dvakrát provedena v rámci Mnichovských slavnostních operních her v roce 2027. 

Každým rokem jsou červencové operní slavnosti v Mnichově tamním vyvrcholením bohaté sezony. Do bavorské metropole na festival zavítá velké množství operních milovníků nejen z celého Německa a Evropy, ale i ze zámoří. Většina představení a dalších projektů festivalu, který se pořádá již sto padesát let, je dlouho dopředu beznadějně vyprodána. Jednou z uvedených novinek letošního ročníku je opera Of One Blood současného australského autora Bretta Deana.

Gruzínská mezzosopranistka Ekaterine Buachidze v loňském roce uchvátila porotu Operalie svou strhující interpretaci árie z Rossiniho Popelky a odnesla si hlavní cenu, cenu v kategorii Zarzuela i cenu Rolex. Ekaterine vystoupila na významných scénách v Římě, Mnichově či v legendární Aréně di Verona a od září 2024 je členkou Operního studia Bavorské státní opery. 16. března pěvkyně debutuje v Praze na Novoměstské radnici při koncertu pořádaném Spolkem přátel hudebních talentů. Doprovodí ji česká pianistka Kateřina Ochmanová a německý houslista Kurt Mitterfellner.

Když jsem po roce 1990 vyrazila na Západ, samozřejmě i za operou, zamířila jsem napřed kromě Vídně a Salcburku též do Mnichova. Dodnes tvrdím, že éry Ioana Holendera ve Vídni, Gérarda Mortiera na Salcburském festivalu a Petera Jonase v Mnichově byly pro mne vysokou školou hudebního divadla. S rovnoměrným důrazem na obě slova. Z tohoto období Bavorské státní opery je také záznam Händelova Rinalda, který v režii Davida Aldena a s taktovkou Harryho Bicketa stojí za připomínku.

Německý dirigent Michael Hofstetter zasvětil svou už více než třicetiletou kariéru interpretaci hudby od baroka po vídeňský klasicismus a dnes je vnímám jeho jeden z předních specialistů na toto období. Vedle spolupráce s prestižními operními scénami, jako jsou Bavorská státní opera, Staatsoper Hamburg či Royal Opera Copenhagen, se prosadil také na festivalových pódiích od Salcburku po Halle. V rozhovoru se dělí o vášeň pro historicky poučenou interpretaci i o to, jak se mu daří vdechovat život novému nastudování mistrovské opery Henryho Purcella Dido a Aeneas, která bude uvedena 15. ledna ve Stavovském divadle s Markétou Cukrovou v roli Dido a Lukášem Bařákem jako Aeneasem.

Česká republika se může chlubit dirigenty, kteří překračují hranice naší republiky a stále více se prosazují u zahraničních orchestrů i na zahraničních scénách. Překvapivě jde o dirigenty střední generace, kteří jsou silnými osobnostmi. Patří k nim i dirigent Robert Jindra, který přesvědčil o svých kvalitách nejprve v České republice a poté i v Evropě. Nyní prožívá svůj debut ve Státní opeře ve Vídni, kde převzal obnovení inscenace opery Antonína Dvořáka Rusalka, která bude představena 8. ledna. I proto jsme se sešli k rozhovoru.

„Opera Rimského-Korsakova Noc před Vánocemi vychází z ukrajinských lidových písní.“

„V inscenaci nechybí humor, který je prezentován především karikovanými postavami.“

„Za dobu existence Bavorské státní opery je to první opera Rimského-Korsakova, která zde byla uvedena.“

Bavorská státní opera se pravidelně věnuje uvádění ruských oper, v minulosti to byly např. Čajkovského opery Eugen Oněgin a Piková dáma, Musorgského Chovanština a Boris Godunov, Prokofjevův Ohnivý anděl a Vojna a mír, Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu a Nos. Nejnovějším titulem od ruského skladatele je opera Noc před Vánocemi Nikolaje Rimského-Korsakova na námět podle stejnojmenné povídky Nikolaje V. Gogola, která měla premiéru 29. listopadu 2025 a která se stala první premiérou letošní operní sezóny, Reflexe je psána z reprízy 7. prosince.

„O jak novátorské a ojedinělé dílo šlo, si nejlépe uvědomíme, když se podíváme, jaké opery byly krátce před a po premiéře Pellea a Melisandy uvedeny.“

„Christian Gerhaher byl hvězdou večera.“

„V Mnichově hrají Idomenea snad bez jediného škrtu, představení trvá s jednou přestávkou téměř čtyři hodiny, končí se poměrně dlouhým baletem.“

Při Mnichovském operním festivalu se každoročně konají také dvě premiéry. Letos to byla po Ligetiho opeře Le Grand Macabre impresionistická opera z roku 1902 Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho. V každém operním průvodci se dočteme, že se jedná o klíčové dílo v historii opery, které významně ovlivnilo další vývoj tohoto žánru. Škoda jen, že sám její autor už žádnou další operu nedokončil.

„Operní festival v Mnichově přináší nejen ty nejlepší inscenace uplynulé sezóny, ale i další bohatý repertoár a k tomu již tradičně dvě operní premiéry.“

„Hudební nastudování Kenta Nagana je jedním slovem úchvatné.“

„Le Grand Macabre asi nikdy nebude oblíbenou repertoárovou operou pro široké publikum à la La traviata, ale své obecenstvo si určitě najde.“

Mnichovský operní festival je každoročním vyvrcholením bohaté operní sezóny Národního divadla v Mnichově. Poprvé se konaly již v roce 1875, tradice je tedy opravdu dlouhá a příští rok budeme slavit 150 let od jejich založení. Jednou ze dvou letošních premiér se stala Ligetiho anti-anti-opera Le Grand Macabre.

„Asmik Grigorian patří k nejvyhledávanějším operním pěvkyním současnosti.“

„Představení bylo hudebně na mimořádné výši.“

„Inscenaci režiséra Andrewse lze označit za působivou a dramaticky věrohodnou.“

Vynikající litevskou sopranistku Asmik Grigorian zná i pražské publikum – zpívala titulní roli v koncertním provedení Dvořákovy Rusalky s Českou filharmonií a dirigentem Semjonem Byčkovem. Operní zpěv má v krvi, oba její rodiče jsou (byli) operními pěvci. Asmik Grigorian nyní patří k nejvyhledávanějším operním pěvkyním současnosti, je doma na Salcburském festivalu (Salome), v Metropolitní opeře (Čo-Čo-San) a v dalších světových operních domech. Je také hvězdou nové inscenace Čajkovského opery Piková dáma v Bavorské státní opeře, jejíž premiéra se uskutečnila 4. února; recenzované představení pak 17. února.

„Kdo by od režiséra Michieletta čekal, že uvidí Aidu zasazenou mezi pyramidami, slony a velbloudy na scéně, mýlil by se.“

„Vynikající bylo hudební nastudování Daniela Rustioniho, který v mnohokrát slyšené partituře odkryl sebemenší detaily, přičemž ctil interpretační tradici.“

„Mezinárodní obsazení Aidy bylo velice vyrovnané a kvalitní.“

Po několikaleté přestávce se do repertoáru Bavorské státní opery v Mnichově vrátila Verdiho nesmrtelná opera Aida. Nová inscenace této opery měla premiéru 15. května 2023 v mnichovském Národním divadle. Je dílem italského dirigenta Daniela Rustioniho, který je od roku 2021 prvním hostujícím dirigentem v Mnichově (především pro italský obor) a režiséra, rovněž italského původu, Damiana Michieletta, dnes jednoho z nejrenomovanějších operních režisérů vůbec. Scénu vytvořil Paolo Fantin, kostýmy Carla Teti, choreografii Thomas Wilhelm a sbory nastudoval Johannes Knecht. Inscenace byla také třikrát uvedena v rámci letního operního festivalu. Pochopitelně se setkala s velkým zájmem publika, neboť se jedná o jednu z nejoblíbenějších oper celé historie tohoto žánru.

„Semele je oratorium na světské téma, které Händel napsal během jednoho letního měsíce v roce 1743.“

„Režisér Guth ctil hudbu a veškeré akce na jevišti důsledně vycházely právě z dokonalé znalosti Händelovy partitury a z respektu, který k ní Guth chová, což je u dnešních režisérů spíš ojedinělé.“

„Guthovy nároky na ztvárnění jednotlivých rolí byly značné a všichni je bez problémů zvládli.“

Pokud operní soubor v kterémkoliv divadle vede vzdělaná umělecká osobnost, na repertoáru nejsou jen opery od Mozarta po Pucciniho, ale i opery barokní – před Mozartem existovala opera již více než 150 let. Dále klasika 20. století i díla zcela současná (podotkněme, že od smrti Pucciniho v příštím roce uplyne už sto let). To mají na paměti například v Bavorské státní opeře v Mnichově. Současný intendant Serge Dorny přinesl do repertoáru Purcellovu operu Dido a Aeneas a Händelovu Semele. Druhá jmenovaná se stala jednou ze dvou premiér letošního Mnichovského operního festivalu, kdy byla uvedena celkem pětkrát před beznadějně vyprodaným hledištěm Divadla prince regenta. Premiéra Semele se konala 15. července 2023.

„Operní libreto vcelku sleduje původní Shakespearovu předlohu, samozřejmě se od ní odchyluje, ale pouze v tom, jaký je rozdíl mezi hrou a operním libretem.“

„Všichni pěvci, kteří byli obsazeni do rolí v této opeře, jsou nejen vynikajícími pěvci ve smyslu techniky i muzikality, ale i zdatnými herci.“

„Jsem přesvědčen, že se jedná o jednu z nejlepších operních partitur současnosti. Hudba opery Hamlet je velice pestrá, lyrické pasáže střídají dramatické, většinou je přitom psána velice přístupnou formou.“

Je neuvěřitelné, jak Shakesperovo více než čtyři sta let staré dramatické dílo stále láká operní skladatele jako předloha pro jejich tvorbu. Jedním z nich je Australan Brett Dean. Jeho druhá opera, Hamlet, byla nyní provedena v rámci Mnichovského operního festivalu a nikoho nenechává na pochybách o kvalitách tvůrčího týmu v čele se skladatelem. Dílo vyložené veskrze klasicky, avšak obloukem se zároveň vyhýbající staromódnosti, přináší komplexní hudebnědivadelní zážitek. Text je reflexí reprízy z 1. července.

„Zapotřebí je především vyzdvihnout hudební nastudování francouzského dirigenta Françoise-Xaviera Rotha.“

„Recenzent s plným vědomím, že jde o jednoho z nejžádanějších wagnerovských tenoristů současnosti, je přesvědčen, že Vogtův hlas je ideální pro Nemorina nebo Ferranda a že Wagnerovy role vyžadují daleko dramatičtější hlas.“

„Pojetí opery maďarským režisérem Kornélem Mundruczóem absolutně nectilo skladatelův podtitul ‚romantická opera‘.“

Opery Richarda Wagnera jsou pevnou součástí repertoáru zejména německých operních scén. Pro ty menší jsou některé jeho opery svými interpretačními nároky zcela nedostupné, střední německé scény se však dnes dokonce pouštějí i do tetralogie Prsten Nibelungův a ty největší pravidelně uvádějí ve svém repertoáru většinu skladatelových oper, zejména od Bludného Holanďana po Parsifala. Dostát nárokům, které tyto opery svým interpretům přinášejí, je ovšem obtížné i pro velká divadla. Jaká tedy je nová inscenace Lohengrina v Mnichově?

„Obě představení Straussových oper v Mnichově byla bez nadsázky na světové úrovni.“

„I při Růžovém kavalíru můžeme konstatovat to, co při představení opery Capriccio. Vynikající orchestr, moderní režie a výborné pěvecké i herecké výkony všech rolí.“

Na Mnichovských operních slavnostních hrách zazněly bezprostředně po sobě dvě opery Richarda Strausse. Capriccio v režii Davida Martona 23. července řídil Leo Hussain, o den později uvedeného Růžového kavalíra v pojetí Barrieho Koskyho dirigoval Vladimir Jurowski. V obou operách se sešlo vzácně vyvážené obsazení inscenačního týmu i interpretů.

„Dirigent Rustioni Berliozovu operu výstižně charakterizoval třemi slovy: efektní, spektakulární, naturalistická.“

„Na těchto dvou inscenacích si divák mohl zcela jasně uvědomit, co je to moderní operní divadlo 21. století a co jen sled prázdných nápadů s vnějším kalkulem zaujmout.“

Mnichovskými slavnostními hrami každoročně vrcholí operní a baletní divadelní sezóna v Bavorské státní opeře. Na mezinárodní festival, který se letos pořádá ve dnech 24. června až 31. července, se každoročně sjíždějí milovníci oper doslova z celého světa. Však také má festival každoročně co nabídnout. Letos jsou vedle třinácti oper uvedeny také čtyři balety, pět komorních koncertů, písňové recitály… Podívejme se blíže na dvě inscenace první poloviny letošního programu – operní bilogii Les Troyens od Hectora Berlioza, uvedenou 6. a 10. července, a na festivalovou premiéru inscenace opery Ďáblové z Loudunu od Krzysztofa Pendereckého.