20. květen
Svátek má Zbyšek.
2018 – zemřel Dieter Schnebel, německý skladatel, teolog a muzikolog (narodil se 14. března 1930). Stal se duchovním a vyučoval teologii a náboženství, filozofii a psychologii. Později vyučoval religionistiku a hudbu. V letech 1976 až 1995 působil pak jako profesor experimentální hudby na Hochschule der Künste v Berlíně. Jako skladatel se zabýval zkoumáním prostoru – umisťováním interpretů do oddělených pozic, experimentálním využíváním lidského hlasu, fyzickou produkcí zvuku a využíváním řeči a dýchacích orgánů neobvyklými způsoby. Zkomponoval i skladbu Harley-Davidson pro trubku, syntezátory a devět motocyklů. Umělecký vliv na něj měli Karlheinz Stockhausen, Mauricio Kagel a John Cage.
2003 – zemřel Ivo Žídek, operní pěvec – tenorista (narodil se 4. června 1926), v letech 1948 až 1991 člen Národního divadla. Poslední dvě sezóny byl prvním polistopadovým ředitelem ND. Začínal v Ostravě, kde jako devatenáctiletý zpíval Massenetova Werthera. Následovala řada jeho dalších výrazných rolí: Fernando ve Fibichově Bouři, Debussyho Pelléas, Gounodův Faust, Čajkovského Heřman, Offenbachův Hoffmann, Verdiho Alfréd a Otello, Pucciniho Pinkerton. Svého později proslaveného Jeníka v Prodané nevěstě ztvárnil v pražském Národním divadle poprvé ještě jako host, na podzim roku 1947. Nezapomenutelný byl i jako Števa v Janáčkově Její pastorkyni a Princ v Dvořákově Rusalce. Střídat různorodý repertoár – od Mozartova Ottavia či Belmonta po Wagnerova Lohengrina, Walthera Stolzinga nebo Siegmunda, od Čajkovského Lenského po Pucciniho Kalafa, od Jiřího v Jakobínovi po Florestana v Beethovenově Fideliovi. Učinkoval také jako Michel na nahrávce Julietty Bohuslava Martinů. V roce 1956 se poprvé objevil ve Vídeňské státní opeře, a to jako Verdiho Don Carlos. Jako stálý host tam potom zpíval Jeníka, Števu, Ferranda v Cosi fan tutte, Narrabotha v Salome, Pěvce v Růžovém kavalírovi, Bakchuse v Ariadně na Naxu, Mattea v Arabelle, Offenbachova Hoffmanna, De Grieux v Pucciniho Manon Lescaut, Chevaliera v Dialozích karmelitek nebo Dona Ottavia v Donu Giovannim. Hostoval také v berlínské Státní opeře, v Buenos Aires, Barceloně nebo Hamburku… Je otcem herce a zpěváka Libora Žídka a scénografa Ivo Žídka mladšího. Roku 1998 obdržel cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
2000 – zemřel Jean-Pierre Rampal, francouzský flétnista (narodil se 7. ledna 1922), jeden z nejvýznamnějších flétnistů 20. století. Uváděl do života starou hudbu, zajímal se však i o tvorbu současníků. Premiéroval Flétnový koncert Jindřicha Felda a po tři desetiletí až do roku 1984 spolupracoval s Milanem Munclingerem a jeho souborem Ars rediviva. Munclinger vyučoval pravidelně v Rampalově Académie Internationale v Nizze a býval porotcem v soutěži Concours de flûte Jean-Pierre Rampal v Paříži.
1997 – narodil se Alexandre Kantorow, francouzský klavírista, v roce 2019 nositel první ceny, zlaté medaile a Grand Prix na 16. mezinárodní soutěži P. I. Čajkovského. V roce 2023 Kantorow vyhrál prestižní cenu Gilmore Artist Award udělovanou festivalem Gilmore z Kalamazoo v Michiganu. Časopis Fanfare ho označil za „reinkarnovaného Liszta“.
1988 – zemřel René Defossez, belgický skladatel a pedagog (narodil se 4. října 1905). V roce 1929 začal dirigovat orchestr Spa Casino a představil své první skladby. V roce 1935 získal 1. cenu Prix de Rome za svou kantátu Le Vieux Soudard. Byl jmenován hudebním ředitelem svého rodného města Spa. V roce 1937 se stal šéfdirigentem orchestru v bruselské opeře La Monnaie, v roce 1953 hudebním ředitelem divadla. Později byl hostujícím dirigentem různých belgických i zahraničních orchestrů. Vyučoval na konzervatoři v Bruselu a po několik sezón byl profesorem orchestrálního dirigování na Národní konzervatoři v Mexico City a uměleckým ředitelem tamní opery Palacio de Bellas Artes. V letech 1951 a 1956 byly jeho houslový koncert a klavírní koncert vybrány jako povinné skladby pro soutěž královny Alžběty. Avantgardní směry považoval za příliš intelektuální, tíhl spíše k impresionismu.
1961 – premiéru měla opera Elegie pro mladé milence (Elegie für junge Liebende) Hanse Wernera Henzeho, a to v zámeckém divadle na festivalu ve Schwetzingenu pod taktovkou Heinricha Bendera. První uvedení s použitím původního anglického libretra se konalo v Glyndebourne v témže roce. Příběh se odehrává v Alpách v roce 1910. Básník manipuluje s hosty, aby mu poskytli inspiraci pro dílo, a nezabrání smrti mladých milenců ve sněhové bouři; tragédii použije jako inspiraci pro závěrečnou Elegii.
1955 – narodil se Zbigniew Antoni Preisner, rodným příjmením Kowalski, polský skladatel, především autor filmové a scénické hudby, ale i koncertních děl. Jeho styl je neoromantický. Posílel se na filmové trilogii Tři barvy, soundtrack zaznamenal více než 700.00 prodaných CD. Úspěšné bylo i album se soundtrackem z filmu Dvojí život Veroniky, prodalo se ho přes 300.000 kusů. Třikrát za sebou byl Asociací filmové kritiky v Los Angeles na počátku 90. let vyhlášen nejvýraznějším skladatelem filmové hudby. Dvakrát byl nominován na Zlatý glóbus. V roce 1998 mělo ve Velkém divadle ve Varšavě světovou premiéru Preisnerovo Requiem dla mojego przyjaciela (Requiem pro mého přítele), věnované památce režiséra Krzysztofa Kieślowského, volně plynoucí mysteriózní koncertní skladba, která stylově a výrazově osciluje na pomezí duchovní a filmové hudby.
1951 – narodil se Vladimír Koronthály, muzikolog a politik. Působil jako lektor církevního zpěvu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích a jako hudební režisér, byl poslancem Parlamentu ČR, náměstkem ministra kultury, místostarostou Prahy 1 a kancléřem pražského arcibiskupství.
1948 – narodila se Kamila Klugarová, varhanice (zemřela 20. února 2025), sólistka zaměřená zejména na moderní českou hudbu, od roku 1990 pedagožka JAMU v Brně. Stala se tam roku 1991 docentkou a roku 2002 profesorkou, byla vedoucí Katedry klávesových nástrojů, proděkankou a v letech 1999 až 2002 děkankou tamní Hudební fakulty. Patřila k nejznámějším žákům varhanice Aleny Veselé (1923–2025). Pod jejím vedením dokončila studia na brněnské Janáčkově akademii múzických umění v roce 1973. Vzdělání následně završila pětiletým postgraduálním studiem na Hudební fakultě AMU v Praze u varhaníka Milana Šlechty. Absolvovala také mistrovské kurzy v zahraničí u Flora Peeterse, Antona Heillera, Wernera Jacoba a Daniela Rotha. Jako studentka byla úspěšná v řadě soutěží, včetně mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, v níž se v roce 1971 s druhým místem stala laureátkou. Učitelskou dráhu zahájila v základním uměleckém školství – v Rosicích u Brna a v Letovicích. Premiérovala řadu děl soudobých skladatelů, mimo jiné Fausta, Joba a Biblické tance od Petra Ebena, koncerty pro varhany a orchestr od Miloše Sokoly, Petra Fialy a Aloise Piňose nebo skladbu Per organo e big band Pavla Blatného. V její diskografii vedle Fausta a Joba figuruje z díla Petra Ebena i Druhý koncert pro varhany a orchestr, natočený s Českou filharmonií a Liborem Peškem.
1939 – narodila se María Luisa Ozaita, španělská klavíristka, cembalistka, muzikoložka, dirigentka a skladatelka (zemřela 5. dubna 2017). Koncertovala v Evropě a Severní Americe, její skladby byly hrány ve Španělsku i v zahraničí. Přednášela hudební dějiny a publikovala odborné články. Byla zakládající prezidentkou Španělské asociace žen v hudbě.
1926 – narodil se George Hurst, britský dirigent (zemřel 15. září 2012). V letech 1958 až 1968 byl šéfdirigentem orchestru BBC Northern, později BBC Philharmonic. Dirigoval také Bournemouth Symphony Orcehstra na jihu Anglie a založil tam v roce 1968 soubor Bournemouth Sinfonietta. V letech 1986 až 1989 byl hlavním hostujícím dirigentem BBC Scottish Symphony Orchestra a v letech 1990 až 1993 hlavním dirigentem irského RTÉ National Symphony Orchestra. Narodil se v Edinburghu rumunským a ruským rodičům. Studoval v Londýně a v Kanadě.
1925 – narodil se Chester Ludgin, americký operní pěvec – barytonista (zemřel 9. srpna 2003), sólista opery v San Franciscu v letech 1962 až 1985. Profesionální debut absolvoval v roce 1956 v Experimental Opera Theatre of America v New Orleans v roli barona Scarpii v Pucciniho Tosce. Následující rok se poprvé objevil v newyorské City Opera ve Straussově Netopýrovi. Zpíval tam ve světové premiéře opery The Crucible Roberta Warda a v operách Dobrý voják Švejk Roberta Kurky, Triumf sv. Jana od Normana Dello Joia nebo Golem Abrahama Ellsteina a v premiéře revidované verze opery Ten, kdo dostane facku od Roberta Warda. Ocenění se mu dostalo i za ztvárnění Horace Tabora v Baladě o laňce. Ztvárnil i desítky rolí standardního klasického repertoáru. V roce 1983 završil kariéru poslední z dvanácti světových premiér, rolí Starého Sama v Bernsteinově Tichém místě. Inscenace byla k vidění v Houstonu a Washingtonu a v Evropě v Teatro alla Scala v Miláně a ve Vídni.
1901 – zemřela Betty Fibichová, operní pěvkyně – altistka (narodila se 16. března 1846), manželka skladatele Zdeňka Fibicha. Debutovala roku 1868 a brzy se stala hvězdou souboru jak Prozatímního divadla, tak později Národního divadla. Její hlas poprvé zazněl v prostoru Národního divadla při slavnostní premiéře Smetanovy Libuše 11. června 1881, když jako Radmila oslovila Libuši… Byla také první Pannou Rózou v Tajemství a Závišem v Čertově stěně. Altové role pro ni komponoval i Dvořák a samozřejmě Fibich. Měla mohutný hlas velkého rozsahu a patetický projev. Operní scénu opustila v lednu 1891.
1896 – zemřela Clara Schumann, rozená Wieck(ová), německá hudební skladatelka a pedagožka, vynikající klavíristka (narodila se 13. září 1819), manželka Roberta Schumanna a blízká přítelkyně Johannesa Brahmse. Byla jednou z nejvýznamnějších klavíristek romantické éry; svůj vliv uplatnila během 61leté koncertní kariéry, započaté v dětském věku. Oficiálně debutovala 28. října 1828 v Gewandhausu v Lipsku. Nejvíc vystoupení měla s houslistou Josephem Joachimem: více než 230, zejména v Německu a Británii. Kromě sólových klavírních recitálů, komorní hudby a doprovodu zpěváků i nadále často vystupovala s orchestry. Dochovalo se přes 1300 koncertních programů z jejích vystoupení. Zastávala se děl svého manžela a dalších současníků, jako byli Brahms, Chopin a Mendelssohn. Svůj poslední veřejný koncert odehrála ve Frankfurtu 12. března 1891. Posledním dílem, které hrála, byly Brahmsovy Variace na Haydnovo téma ve verzi pro dva klavíry s Jamesem Kwastem. Změnila formát a repertoár klavírních recitálů tím, že snížila význam čistě virtuózních děl. V roce 1878 byla jmenována první učitelkou hry na klavír v nové Konzervatoři Dr. Hocha ve Frankfurtu… Komponovala sólové klavírní skladby, komorní hudbu, sborové skladby a písně, napsala klavírní koncert.
1861 – narodil se Martin Zaus, český varhanář (zemřel 19. ledna 1905). Pracoval u varhanářských firem ve Weißenfelsu, v Janově a u Josepha Merklina v Paříži a Lyonu. Od roku 1892 se osamostatnil a začal působit v Chebu. Pro region byl jednoznačně nejvýznamnějším stavitelem varhan. Jeho třímanuálový nástroj v arciděkanském chrámu sv. Mikuláše, dokončený v roce 1894, patří k jeho největším a nejzdařilejším. Tato zakázka mu byla svěřena poté, co byla jako velmi kvalitní vyhodnocena jeho předchozí díla – například nástroj v již neexistující chebské synagoze. Zaus postavil varhany ve městě i okolí – Chlum sv. Máří, Kynšperk nad Ohří, Karlovy Vary, Františkovy Lázně…
1843 – narodil se Pere Miquel Marquès, španělský hudební skladatel a houslista (zemřel 15. února 1918). Už od čtyř let ukázal výjimečný hudební talent. V jedenácti letech hrál na housle v operním orchestru, pro který zkomponoval Fantasii pro housle a orchestr, sklidila značný úspěch. Studoval na pařížské konzervatoři. V roce 1863 se stal členem orchestru v Theatre Lyrique, ale pokračoval ve studiu kompozice a instrumentace, mimo jiné u Hectora Berlioze. Po vykonání vojenské služby se stal členem orchestru Teatro de la Zarzuela v Madridu a pokračoval ve studiu na madridské konzervatoři. Housle ho učil Jesús de Monasterio a skladbu Emilio Arrieta. Svou první zarzuelu Justos por pecadores uvedl na scénu v roce 1871. Kromě jevištních prací zkomponoval pět symfonií a další drobnější orchestrální skladby a písně. Počínaje rokem 1878 působil jako inspektor Národních hudebních škol a učil zpěv na dívčí škole v Madridu. Vydal instruktivní příručku pro učitele houslí na hudebních školách.
1751 – zemřel Domènec Terradellas, španělsky Domingo Miguel Bernabé Terradellas, italsky Domenico Terradeglias, katalánský skladatel (narodil se 13. února 1711). Žil a tvořil v Itálii. Studoval skladbu na konzervatoři v Neapoli u věhlasného skladatele Francesca Duranteho. Stal se kapelníkem (maestro di capella) v Římě v kostele San Giacomo e San Ildefonso degli Spanuoli, který byl navštěvován převážně obyvateli španělské národnosti. V té době zkomponoval minimálně čtyři mše, několik motet a řadu drobnějších prací určených k bohoslužebným účelům. Je autorem více než desítky oper. Po neshodách s podřízeným odjel do Londýna, kde úspěšně uváděl opery. Na sklonku života se vrátil do Itálie, kde opět uvedl několik oper.