Cenná různost. Finále flétnové soutěže Pražského jara
„Mathilde Alvin Besson zaujala především v Bachovi. Její podání mělo kultivovanou eleganci a vnitřní soustředění, které v akustice Rudolfina působilo téměř spirituálně.“
„Iris Daverio ve Feldově koncertu předvedla nejpřesvědčivější výkon večera – technicky bezchybný, s mimořádným dynamickým rozsahem, zvučným tónem, dramatickým výrazem a jistotou sólistického projevu.“
„Výkon nejmladšího z finalistů, dvaadvacetiletého Maëla Metzgera, působil ze všech tří interpretací nejvyrovnaněji.“

Přestože festival Pražské jaro tradičně zahajuje 12. května Smetanova Má vlast, pro mladé hudebníky začíná pražskojarní svátek už o několik dní dříve. Mezinárodní interpretační soutěž Pražské jaro je intenzivní hudební maraton, který je nedílnou součástí festivalu a který každoročně přivádí do Prahy desítky talentovaných umělců z celého světa. Letošní ročník v oboru flétna nabídl pestrou národnostní skladbu soutěžících, přesto se ve finálovém kole nakonec setkaly tři výrazné osobnosti reprezentující výhradně Francii. Doprovodila je Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Kaspara Zehndera.
Dramaturgie finále spojila dva odlišné póly flétnového repertoáru: Bachovu sólovou Partitu a moll, BWV 1013 a Koncert pro flétnu a orchestr Jindřicha Felda. Zatímco Bach představuje introvertní, kontemplativní svět, Feldův koncert přináší moderní, rytmicky bohatý dialog sólového nástroje s orchestrem, plný kadenčních ploch a výrazových kontrastů. Podmínkou soutěže bylo provedení Bachovy Partity zpaměti, Feld naproti tomu prověřil sólisty po technické i zvukové stránce v celém rozsahu nástroje, a dokonce i mimo něj (autor na konci třetí věty dává flétně možnost zahrát f3 o oktávu výš a málokterý sólista tomuto pokušení odolá).
První soutěžící Mathilde Alvin Besson zaujala především v Bachovi, jehož interpretaci obdařila organickou flexibilitou frází a jemně modelovaným tónem bez vibrata. Její podání mělo kultivovanou eleganci a vnitřní soustředění, které v akustice Rudolfina působilo téměř spirituálně. Stejnou jemnost přenesla i do Feldova koncertu, kde však zůstala spíše v lyrické poloze.

Iris Daverio se naopak profilovala jako výrazně extrovertní interpretka. Ve Feldově koncertu předvedla nejpřesvědčivější výkon večera – technicky bezchybný, s mimořádným dynamickým rozsahem, zvučným tónem, dramatickým výrazem a jistotou sólistického projevu. Její Bach byl však poněkud překvapivý: neobvyklá artikulace, ozdoby i rytmické odchylky vyvolávaly otázky, zároveň ale svědčily o odvaze hledat vlastní výraz.

Výkon nejmladšího z finalistů, dvaadvacetiletého Maëla Metzgera, působil naproti tomu ze všech tří interpretací nejvyrovnaněji a stylově přesvědčivě. Sólista zvládl obě skladby s jistotou, nadhledem i svěžestí, aniž by se uchyloval k výrazovým extrémům. Jeho výkon dokázal udržet pozornost publika po celou dobu a spojoval technickou spolehlivost s muzikantskou přirozeností.

Významným partnerem všech finalistů byla Filharmonie Hradec Králové se svým šéfdirigentem Kasparem Zehnderem. Šlo o mimořádně šťastnou volbu. Orchestr Feldův koncert uvedl v loňské sezóně na domácím pódiu, a získal tak skvělý základ pro tento zodpovědný úkol. Zehnder je navíc sám špičkovým flétnistou, což se kromě dokonalé znalosti všech aspektů díla projevilo v citlivém vedení orchestru s ohledem na potřeby jednotlivých sólistů i specifika sólového nástroje. Orchestr v komorním složení smyčců, bicích a harfy měl místy až symfonický zvuk, jindy naopak dokonalou souhrou a křehkostí zvuku připomínal komorní ansámbl.

Porota svým rozhodnutím nakonec seřadila soutěžící v opačném pořadí, než v jakém vystoupili: třetí cenu získala Mathilde Alvin Besson, druhé místo obsadila Iris Daverio a vítězem se stal Maël Metzger.
V průběhu večera bylo možné na chodbách Rudolfina zaslechnout odhady konečného pořadí, které nabízely všechny možné varianty. To jen podtrhuje vyrovnanost všech tří výkonů. Finále flétnové soutěže tak nepřineslo jen jasné rozdělení cen, ale především setkání tří výrazných interpretačních přístupů, které se v mnohém doplňovaly i vymezovaly. Právě v této konfrontaci odlišných estetických představ – od introvertní, stylově ukotvené výpovědi přes výrazně individualizovaný projev až po technicky suverénní a koncepčně vyvážené pojetí – spočívala jeho největší hodnota. V tomto smyslu zůstává Mezinárodní interpretační soutěž Pražské jaro nejen kláním o cennou trofej, ale především živým prostorem pro hledání a sdílení současné podoby interpretačního myšlení.

***
Redakční příspěvky k výsledkům soutěže Pražského jara ZDE a ZDE.
Foto: Jan Kantor
Příspěvky od Jana Jarkovská
- Philippe Bernold: To, co je v notách, naprosto nestačí
- Očarováni oslnivou osobností… Emmanuel Pahud se zaskvěl s Prague Philharmonia
- Emmanuel Pahud: Umělec se nemá opájet úspěchem, musí umět ukázat křehkost a zranitelnost
- Barbora Trnčíková: Těch zážitků s Českou filharmonií! Dřina stála za to
- Carin van Heerden: Za zobcovou flétnu se neschovám. Při hře obnažuju svou duši
Více z této rubriky
- Tři světy. Simon Rattle s Haydnem, Wagnerem a Brahmsem
- Prague Organ Competition podruhé pro mladé varhaníky
- Filharmonie Brno v péči o mladé i s výhledem do Indie
- Sentimentálně po Francii a Itálii s Collegiem Marianum
- Nejlepším klavíristou na pražskojarní soutěži se stal Sehyeok Son
- AudioPlus | Ondřej Soukup: Velký festival – velká zodpovědnost
- Chanson neboli šanson. To není jen Piaf nebo Aznavour!
- Salon ZUŠ na Pražském jaru propojí mladé talenty s renomovanými hudebníky. Zazní i tři světové premiéry
- Čtyřnásobné české zastoupení ve finále šedesátého Concertina Praga
- Elitní české klavírní mládí v Salónu Celetná