PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Till Schuler vstoupil do Bachovy suity vkusně, výrazově odměřeně a s přímým vhledem do jejího architektonického řešení.“

„Pro drsnější a emočně prohnutější vyznění Bachovy kompozice Yuya Mizuna zdůraznil roli disonancí, s nimiž zacházel jako se specifickými funkcemi hudebního výrazu.“

„Předností výkonu Alexandry Kahrer bylo geometricky přesné vykrajování frázových linií a precizní vrstvení souzvuků, jimž propůjčila podobu transparentních akustických vertikál.“

V pondělí 14. května se ve Dvořákově síni uskutečnilo dechberoucí klání mezi finalisty soutěže Pražského jara. Špičky světové scény violoncellové hry se s podporou FOKu utkaly v pomyslném ringu pražského Rudolfina a s mladistvou dravostí a elánem vykřesaly ze svých muzikantských dovedností to nejlepší, co se za roky pilného studia naučily a co si pracně ozkoušely na pódiích evropských koncertních domů. Do programové linie byly zasazeny hvězdy hudebních nebes Johann Sebastian Bach a Antonín Dvořák, které důstojným světlem ozářily pestrou scenérii bravurních výkonů, a symbolicky tak zakončily violoncellovou kapitolu jedné z nejprestižnějších soutěží na tuzemské koncertní scéně.

„Třičtvrtěhodinový houslový koncert přináší nekonečně posmutnělé, intenzivně působící plochy, které hraničí s tichem.“

„Sólistka Baiba Skride obdařila provedení v první a třetí větě neuvěřitelně krásnými pianissimy, ale i obdivuhodně dravými pasážemi, kterým padlo za oběť mnoho žíní ze smyčce.“

„Andris Nelsons dirigoval věcně, přesně, zřetelně a názorně, aniž by to ovšem znamenalo, že výsledkem byla pouze přesně odehraná hudba.“

Bostonský symfonický orchestr zvolil pro debut na festivalu Pražské jaro náročný, ale nádherný program. Tvořila ho výhradně hudba Dmitrije Šostakoviče. Šéfdirigent Andris Nelsons s houslistkou Baibou Skride ji spolu s tělesem zpřítomnili ve středu ve Smetanově síni jako mimořádně působivé svědectví o době před sedmdesáti lety i jako skvěle zvládnutou, ani trochu banální novou alternativu k zavedenému efektnímu symfonickému repertoáru.

„Hudba Dmitrije Šostakoviče je Andrisi Nelsonsovi obzvlášť blízká, zaujímá v jeho spolupráci s BSO ústřední místo.“

„V Bostonu měly během třinácti let premiéru tři ze šesti symfonií Bohuslava Martinů.“

„Boston Symphony Orchestra je výrazně spojen i s letními edukačními aktivitami v Tanglewoodu v pohoří Berkshire Hills.“

Poprvé v historii zahraje na Pražském jaru ve středu 14. května Boston Symphony Orchestra, těleso patřící ve Spojených státech z hlediska interpretační úrovně do půltuctu nejuznávanějších. V jeho historii figuruje dlouhá řada světových premiér, včetně děl Bohuslava Martinů. Andris Nelsons, který s ním přijíždí, je jeho hudebním ředitelem již desátou sezónu. Na koncertě v Obecním domě zazní hudba Dmitrije Šostakoviče, od jehož úmrtí uplyne v létě padesát let.

„Dílo vyznělo důvěrně známým způsobem, bez schválností, svévole a překvapení, příjemně ukotvené do očekávatelného a očekávaného průběhu.“

„Hráli na očekávané nejvyšší vlně svého standardu, ve kterém se snoubí charakteristicky jedinečný zvuk tělesa a špičkové hráčské kvality s nenapodobitelnou znalostí díla.“

„Vzhledem ke kosmopolitnímu zázemí šéfdirigenta jsou jeho interpretační podněty co do dosaženého vhledu do tak specifického díla v podstatě hodny obdivu.“

Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem zahájila osmdesátý ročník mezinárodního festivalu Pražské jaro. Smetanova Má vlast vyzněla při té příležitosti v Obecním domě 12. května jako důvěrně známá hudba ukotvená v tuzemských tradicích, jako poctivě uchopená klasika, jako neuspěchaná, usedlá a spolehlivá kreace.

„Čím viac spolu hráme, čím viac spolu a s hudbou žijeme, tým väčšia je naša jednota.“

„Neexistuje čosi ako fixná interpretácia.“

„Hudobné dielo sa rodí od prvej noty, dokonca od ticha predtým, ako zaznie prvá nota.“

Je to tak trochu ďalší koncert, ale zároveň nie je. Aj tak uvažuje Semjon Byčkov o zahájení osemdesiateho ročníku Pražského jara, kde už dnes uvedie tradičnú Mou vlast s Českou filharmonii. Zo slov šéfdirigenta prvého českého orchestru je zrejmé, že o Smetanovom cykle uvažuje ako o veľkom diele, v ktorom je napriek programu a tradícii na prvom mieste stále samotná hudba. Tá podľa Byčkova osloví každého bez ohľadu na národnosť či znalosť reálií, hoci je najprirodzenejšie zakotvená práve v génoch českých hudobníkov. 

„Tenorový part v Mahlerově Osmé je nesmírně náročný, má vysokou tessituru v hutné orchestraci, ale ve skutečnosti je pro můj hlas ideální.“

„Semjon Byčkov skvěle doprovází zpěváky, máte opravdu pocit, že dýchá s vámi.“

„Ve Velké Británii je téměř nemožné rozvíjet kariéru operního pěvce.“

Britský tenorista David Butt Philip se bude na Pražském jaru spolu s Českou filharmonií a dalšími účinkujícími podílet na provedení Osmé symfonie Gustava Mahlera. Ta pod taktovkou dirigenta Semjona Byčkova letošní přehlídku uzavře.

„V kombinaci Kašpara noci a Boulezovy První sonáty mě zajímá, jak oba skladatelé zacházejí s nástrojem.“

„Antonella Manacordu pokládám za jednoho z nejlepších hudebníků na této planetě.“

„Mozek není žádná krabice, která se naplní a přestane pojímat další věci.“

Francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard, výrazná osobnost světa soudobé klavírní hudby, vystoupí 22. května na festivalu Pražské jaro s postupimskou Kammerakademie a tentýž den povede také veřejný masterclass. V rozhovoru vzpomíná na Pierra Bouleze, přibližuje své přemýšlení o interpretaci i výuce a sdílí, co pro něj znamená být v kontaktu s novou hudbou.

„Obecně se vyžívám v detailní instrumentaci.“

„Často pracuju s hmatovým pocitem – jak někdo ‚vidí barvy‘, když slyší tón, tak já mám pocit ‚povrchu‘.“

„Původně jsem studoval klarinet, poté skladbu a k ní zároveň čtyři roky lesní roh, což mi pomohlo proniknout více do specifik žesťových nástrojů.“

Vítězství v Reading Lessons 2022, nová skladba pro Prague Offspring 2023 a poté už rozsáhlejší a velice regulérní kompozice pro letošní jubilejní ročník festivalu. Růst a zrání skladatele Pavla Šabackého mladšího jsou silně spjaty s naší nejprestižnější přehlídkou klasické hudby, Pražským jarem. Letos uvede autorovu skladbu Awakening, jejíž interpretace se 30. května v Centru současného umění DOX chopí v Německu založený ansámbl Ensemble Modern. Komponista u této příležitosti poskytl rozhovor portálu KlasikaPlus.cz.

„Každá hudba by měla člověkem nějak otřást a nenechat ho chladným.“

„Na Dvořákovu Třetí jsem myslel už jako student Pražské konzervatoře. Vždy se mi moc líbila a bylo mi líto, že se tolik nehraje.“

„Pracovat s Leonidem Grinem bylo naprosto skvělé, takže momentálně sháním finanční prostředky, které by mi umožnily studovat u něj pravidelně.“

Oblibenou diváckou platformou i zásadní příležitostí pro mladé dirigenty je Debut Pražského jara. Při osmdesátém ročníku tuzemské největší klasickohudební přehlídky tentokrát dostane příležitost Jan Sedláček, který má přes status studenta pražské HAMU na kontě už také některé úspěchy včetně asistence nejslavnějšímu českému dirigentovi Jakubu Hrůšovi. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Sedláček odpovídal zejména na otázky týkající se důležitého koncertu – uskuteční se 28. května v Obecním domě s rozhlasovými symfoniky –, ale zmínil také svoji nedávnou americkou zkušenost.

„Už jako studenti jsme chtěli, aby náš repertoár odrážel také jiné hudební styly, protože každý z nás vzešel z jiné ‚hudební kolébky‘: z jazzu, rocku, popu.“

„Bachovy chorály jsou pro nás jako dát si ráno sprchu nebo vyčistit si zuby.“

„Tehdy jsem pocítil, jak hluboký má hudba smysl, že je cestou ke svobodě a zachraňuje.“

Pevné ebenové dřevo je součástí hudebních nástrojů napříč žánry. Stejně tak se pohybuje francouzské smyčcové kvarteto Quatuor Ébène s neuvěřitelnou lehkostí od klasiky přes jazz až po různé experimenty typu Waves. 25. května se tento soubor poprvé představí na festivalu Pražské jaro, aby zahrál skladby Beethovena, Čajkovského a v české premiéře také kvartet Tetrhappy od svého dlouholetého kolegy Raphaëla Merlina. O tom, jak úžasným a zároveň složitým mechanismem je smyčcové kvarteto, o emotivním projektu Beethoven Around the World nebo o mezzofortissimu Györgyho Kurtága ve velmi upřímném rozhovoru povyprávěl druhý houslista souboru Gabriel Le Magadure.