PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Měl jsem při hře takovou radost.“

„Všichni soutěžící byli úžasní lidé a skvělí houslisté.“

„Václav Hudeček mě inspiruje bytím na pódiu a komunikací s publikem.“

Letošní pětasedmdesátý ročník soutěže Pražské jaro přinesl v oboru housle velkou českou radost. Mladý talent Jan Novák se v nabité konkurenci dokázal prosadit a obsadil nejen celkové druhé místo, ale získal i řadu dalších cen, které byly v rámci soutěže udělovány. A jak sám mladoboleslavský talent ověnčený i loňským prvenstvím na luhačovické Akademii Václava Hudečka říká, i pro něj to byla radost… i když to bylo „obrovsky těžké“.

„Po delší době Pražské jaro uspořádalo varhanní koncert.“

„Sólistkou byla titulární varhanice Labské filharmonie v Hamburku Iveta Apkalna.“

„Téměř dvouhodinový program s přestávkou nadšeně přijala vyprodaná Smetanova síň.“

Monumentální varhany z dílny Heinrich Voit und Söhne z Durlachu u Karlsruhe s doplňujícími velkými píšťalami varhanáře Jana Tučka z Kutné Hory a tehdejší novinkou, totiž posuvným hracím stolem, byly postaveny ve Smetanově síni Obecního domu v Praze roku 1912. Nástroj se k naší škodě sólově příliš nevyužívá, s výjimkou tří matiné v sezoně, pořádaných orchestrem FOK. Letos jej po delší době využil Mezinárodní hudební festival Pražské jaro a uspořádal varhanní koncert, když k recitálu pozval renomovanou sólistku Ivetu Apkalnu, v současné době titulární varhanici Labské filharmonie v Hamburku.

„Vilém Vlček ukázal velikou jemnost, možná až hebkost. Publikum se po první skladbě neodvážilo tleskat a setrvalo v soustředěném tichu.“

„Poprvé se festivalový koncert konal ve Velké aule Karolina. Byl věnován památce muzikoložky Lenky Hlávkové.“

„Alinde Quintet hraje vlastně velmi klidně. Hráči nestavějí na odiv virtuositu, zato jejich souhra je úžasná.“

Jedním z cenných povahových rysů Pražského jara je, že už léta dává prostor mladým umělcům. V sobotu 25. května poprvé vystoupil na festivalovém matiné violoncellista Vilém Vlček a v podvečerním koncertu soubor Alinde Quintet. V obou případech šlo o prvotřídní zážitek.

„S postupujícím večerem narůstala míra hudebního humoru vklíněného do jednotlivých skladeb.“

„Interpreti se dokázali se udržet na velice vysoké úrovni intonační čistoty; o to lépe pak mohly vyznít Rejchovy zvukové experimenty s kombinacemi nástrojových rejstříků.“

„Vůdcem nadšení byl Kossenko, jenž intepretaci pozvedal svým entuziasmem.“ 

Jméno Antonína Rejchy bývá spojováno především s jeho dechovými kvintety. Francouzský dirigent a flétnista Alexis Kossenko však na Pražské jaro přivezl jeho méně hranou komorní hudbu pro smyčcové uskupení, jemuž vévodí flétna. Ještě více než tato Rejchova díla však v nedělní podvečer v Anežském klášteře překvapila kompozice Rejchova žáka Eugèna Walckierse.

„Vystudoval sice Pařížskou konzervatoř, kořeny však má v jihokorejském Soulu.“

„Ravelovská série pianistova programu měla jak kompozičně, tak i interpretačně logický gradační průběh.“

„Sedmidílný Lisztův cyklus ‚Léta putování, rok druhý: Itálie‘ je dílem náročným nejen technicky, ale i přednesově.“

Třicetiletý jihokorejský pianista Seong-Jin Cho není na Pražském jaru poprvé. České publikum jej zná již od roku 2016, kdy zde přednesl recitál z děl Fryderyka Chopina, Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schuberta. Letos jsme jej tedy přivítali podruhé. Provází jej pověst instrumentalisty první třídy, který nespoléhá jen na svoji virtuozitu, ale oslovuje publikum i vřelým a jemným přednesem, navíc je lidsky neokázalý a skromný.

„Vnímám se jako služebnice díla. To zní strašně kýčovitě, ale my jenom pracujeme na díle, které tady někdo zanechal.“

„Pokud vám lidé léta tvrdí, že máte něco zpívat, a vy nakonec zjistíte, že se cítíte dobře v něčem jiném, na koho se tedy máte spoléhat?“

„Všichni se mě ptají, jaká ta moje Libuše bude… už mi to trochu překáží. Já vždy odpovídám: bude taková, jaká je napsaná.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je na české scéně nepřehlédnutelná, mnoho prostoru dostává i v letošním Roce české hudby. Vidět ji přitom můžeme i v projektech, které ona sama označuje za zpestření a posun v rámci jejího repertoáru – takovou příležitostí bude především koncertní provedení Libuše na Pražském jaru, kde bude v roli debutovat. Jako pěvkyně, která hudbu českých autorů vyhledává a cítí se v ní podle svých slov skvěle, má však k české hudbě či k jejím oslavám co říct i v daleko širších souvislostech než jen skrze své konkrétní projekty. Ostatně, díky svým zkušenostem a přehledu mluví podnětně i o mnoha dalších tématech, která s její profesí souvisejí – a to s cennou otevřeností, kterou vyzařovala od prvních minut našeho setkání.

„Partituru perfektně ovládal i se všemi jejími nuancemi a rytmickými nástrahami.“

„Korunou jeho debutu se staly Tance z Galanty Zoltána Kodályho.“

„Sólista přišel na pódium ležérně a jen v černobílém svetru.“

Poprvé v Rudolfinu a hned s Prague Philharmonia. Takový byl úspěšný debut dvaatřicetiletého dirigenta Jiřího Habarta na Pražském jaru. Je zajímavé, že tento rodák z Frýdku-Místku vyrůstal v Litomyšli a tam také prošel hudební průpravou na Základní umělecké škole Bedřicha Smetany. A další už profesionální školení absolvoval výhradně na Moravě: na Vejvanovského konzervatoři v Kroměříži a na brněnské Janáčkově akademii múzických umění.

„Schumannova hudba je tak mnohoznačná; člověk se s ní může velmi dobře identifikovat.“

„Výzva je zprostředkovat hudbu tak, aby ji pochopili i lidé, kteří ji uslyší poprvé.“

„Na svém prvním koncertě jsem hrál Miniaturu od Martinů.“

Koncem dubna se portál KlasikaPlus.cz spojil s výborným a obdivuhodně rychle zrajícím violoncellistou Vilémem Vlčkem, kterého právě čeká vystoupení na festivalu Pražské jaro. Rozhovor se týkal zvoleného repertoáru a plánované nahrávky kompletního díla Bohuslava Martinů pro violoncello a klavír. V odpovědích umělec zodpovědně váží každé slovo, jeho myšlenky jsou svěží a plné ideálů.

„Italové byli se svým hlavním hostujícím dirigentem na evropském turné. Završili je v Praze v dobré kondici, motivovaní, rozehraní a navíc v souladu s ním napojeni na emoce, že je má u sebe doma.“

„Hrůša působí hodně v cizině, ale doma se o něm moc dobře ví. Když se vrací, je vnímán jako poctivá a už vyzrálá stálice, jako úspěšná a mimořádná osobnost.“

„Spolu s mohutně obsazeným orchestrem dokázali v publiku vzbudit dojem, že je proč ten večer být přítomen.“

Spontánní koncert, neméně spontánní ohlas. Hostování římského tělesa Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia na festivalu Pražské jaro vykazovalo obrovský pozitivní náboj. Lví podíl na tom má jeho hlavní hostující dirigent Jakub Hrůša. Inspiroval a vedl skvěle disponovaný orchestr tak, že se hudbě od Martinů, Gershwina a Rachmaninova dostalo mimořádně velké dávky hráčského umu, krásy a energie. Přídavkem z Prodané nevěsty pak večer definitivně posunuli až ke společnému uměleckému triumfu.

„Lze se ptát, proč si zdejší pořadatelé na Miah Persson vzpomněli až nyní a ne v době, kdy na vrcholu kariéry na předních zahraničních scénách zpívala Mozarta či Richarda Strausse.“

„Neměla jsem pocit, že poslouchám nezapomenutelnou interpretaci slavného cyklu, ale zas ne že by mne to vyloženě nudilo.“

„Celkově vzato vytříbeně odstíněný zpěv paní Persson a sympatická neokázalost, s níž si počínala na pódiu, měly na Pražském jaru své místo.“

Poprvé v Česku vystoupila švédská sopranistka Miah Persson. Spolu s pianistou Malcolem Martineauem připravila pro Pražské jaro program spojující písně Clary a Roberta Schumannových s písňovou tvorbou skandinávských autorů.

„Monotematická antologie, intelektuálně podnětný a interpretačně vzrušující hudební příběh plný detailů a nuancí.“

„Převládala pomalejší tempa a nižší dynamika, toužebně posmutnělý, jemný až přejemnělý výraz a trochu manýristická atmosféra.“

„Hodinu intimního plynutí slov a hudby završila Monteverdiho skladba spějící ve znázornění šťastného shledání milenců k roztančenému finále.“

Madrigaly v Arkádii. Už samotný název pátečního koncertu festivalu Pražské jaro jasně signalizoval, že vystoupení souboru Collegium Vocale Gent bude dramaturgicky sofistikované…

„Program Madrigaly v Arkádii spojuje světská díla italských mistrů přelomu 16. a 17. století, inspirativně čerpá i z antické mytologie.“

„Imponovala mi zejména barokní hudba Johanna Sebastiana Bacha a názory, které s provedením jeho skladeb prosazoval dirigent Nikolaus Harnoncourt.“

„Vždy, když diriguji orchestry, které hrají na moderní nástroje, pokouším se díla provádět s historickými poznatky interpretace staré hudby.“

Na Mezinárodní hudební festival Pražské jaro se vrací světoznámý belgický Maestro Philippe Herreweghe, aby ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupil 17. května se svým tělesem Collegium Vocale Gent. Hovoří o zrodu několika těles, která během let založil, a o filozofii přístupu k interpretaci děl staré hudby. Na adresu letošního pražského programu v rozhovoru zdůrazňuje, jak důležitá je při provedení exprese.

„Zhudebněný jazyk dělá barvu hudby.“

„Interpretace písní je velmi intuitivní záležitostí.“

„Muzikalita a citlivost k písňovému repertoáru a zpěvákům činí z Malcolma Martineau jednoho z těch vůbec nejlepších, jaké máme.“

Od první lásky po ztrátu milovaného, to je pomyslný příběh, který dokázala vytvořit z písní skandinávských autorů švédská sopranistka Miah Persson s klavíristou Malcolmem Martineauem. V recitálu připraveném na 16. května do Rudolfina v rámci festivalu Pražské jaro tak doplnili Schumannův proslulý písňový cyklus Láska a život ženy. Často jsme spolu už romantika Schumanna uváděli, stejně jako hudbu švédských a dalších skandinávských autorů – tak proč je nepropojit, shodli se oba umělci na setkání s pražskými novináři.

„Všichni finalisté podali vysoce kvalitní výkony.“

„Odlišnosti, nebo dokonce chyby se v takto kvalitních interpretačních výkonech hledají opravdu jen velmi těžko.“

„Vítězem se stal Zhicheng Jin, druhé místo obsadil Nicolas Ramez, na třetí pozici se umístil Felipe Santos.“

Rudolfinum v pondělí 13. května hostilo závěrečné kolo 75. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara. Letos byla zaměřena na dva interpretační obory, housle a lesní roh. Do té hornové se přihlásilo celkem 139 soutěžících ze třiceti zemí, z toho třináct domácích, tedy českých. Po přísném výběru vylučovacích kol, při němž důležitou roli sehrál anonymní poslech zvukových nahrávek, se do finálového klání dostala jen trojice těch opravdu nejlepších.

„Interpret mě musí tak říkajíc nalákat do svého světa.“

„Není nic horšího než hrát ‚jako někdo‘. To je opravdu špatně.“

„Je mnohem snazší najít sponzory pro festival, než je najít pro soutěž.“

Málokdo zná Mezinárodní hudební soutěž Pražské jaro z tolika různých úhlů a do takového detailu jako dlouholetý pedagog pražské HAMU Jiří Hlaváč. V mládí si ji vyzkoušel coby soutěžící, jako pedagog později výrazně ovlivnil řadu českých klarinetistek a klarinetistů, kteří se v klání probojovali do finálových kol. Mezi lety 1994 a 2014 byl předsedou stálé soutěžní komise Pražského jara a soutěž i nadále bedlivě sleduje coby člen správní rady festivalu.

„Pozastavovat se nad tím, že skladba vyzněla ´jinak´, nedává smysl. Naopak – právě tohle dává smysl.“

„Mou vlast zahráli za sedmdesát minut. Poměrně hodně rychle.“

„Celek v Petrenkově pojetí vzbuzoval respekt, ale přesto se asi čekalo z hlediska symfonického lesku a obsahu ještě víc.“

Historicky ojedinělým se stalo hostování Berlínských filharmoniků při zahájení letošního Pražského jara. Především proto, že se uskutečnilo v Roce české hudby 2024. Mou vlast hrají zřídkakdy a v české metropoli ji zahráli poprvé. Smetanův cyklus evidentně v mezinárodních souvislostech krásně funguje a zafungoval. Přesto se nelze ubránit dojmu, že ještě zajímavější ve festivalové historii byla jiná provedení než to, které s nimi přivezl a zrealizoval šéfdirigent Kirill Petrenko.

„Mám rád citát Václava Havla, že Česko je moje vlast a Evropa je vlast našich vlastí.“

„Zcela jistě je Óda na radost správně vybrána pro reprezentaci jednotné Evropy.“ 

„Přímočaré vyznání pocitu viny Němců, jež explicitně uvedl prezident Frank-Walter Steinmeier, považuji za nesmírně důležitou katarzi.“ 

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák převzal po dohodě s Úřadem vlády České republiky a vedením Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro záštitu nad akcí s názvem Berlínští filharmonikové na Kampě. Ve vládě má Dvořák na starosti agendy spojené s obecným fungováním Evropské unie a evropské politiky, které přesahují působnost jednotlivých ministerstev. Každý měsíc reprezentuje Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států EU připravuje jednání Evropské rady, řeší víceletý rozpočet nebo i rozšíření Evropské unie.

„Soutěže jsou pro nás hlavně podnětem k sebezdokonalení.“

„Hledání společného zvuku je práce na dlouho. Možná nekonečná.“

„Na podzim nás čeká účinkování na festivalu Lípa Musica, kde s Adamem Plachetkou provedeme kompletní Biblické písně v úpravě Kryštofa Kosky pro dechové kvinteto.“

Alinde – severské ženské jméno, píseň Franze Schuberta, ale také název mladého českého dechového kvinteta, které za sebou má i přes krátké působení na hudební scéně množství soutěžních i koncertních úspěchů. Genealogii názvu, co v sobě skrývá také německou mutaci názvu českého národního stromu (Linde = lípa), vysvětlila hobojistka souboru a zároveň členka Filharmonie Brno Barbora Trnčíková. Rozhovor portálu KlasikaPlus.cz poskytla krátce před zkouškou kvinteta – těleso čeká vystoupení na dvořákovském festivalu v Příbrami (14. května), zájezd do Británie a hlavně debut na festivalu Pražské jaro (25. května), později také jedna z nejprestižnějších evropských soutěží.

„Robert a Clara se přirozeně ovlivňovali, protože si navzájem porovnávali a sdíleli své nápady a skladby, ale přesto mám pocit, že se stylově liší.“

„Pokud budu interpretovat stejnou píseň s různými klavíristy, bude se vždy lišit podle toho, s kým zrovna zpívám – to je na tom to krásné.“

„Malcolm je jedním z nejcitlivějších, technicky nejlépe vybavených klavíristů s obrovskými znalostmi písňové tradice, historie a jazyků. A je také dobrý zpěvák!“

Letošní Pražské jaro přivítá mimo jiné i švédskou sopranistku Miah Persson. Pěvkyně, která na světové operní scény vstoupila na přelomu tisíciletí, se zapsala do povědomí především v rolích z oper W. A. Mozarta, s nimiž se objevila v Salcburku, Metropolitní opeře, Královské opeře Covent Garden či na festivalu v Glyndebourne. Ztvárnila například i Maršálku v Růžovém kavalírovi Richarda Strausse a další úlohy. Do jejího uměleckého portfolia patří též písňové projekty a právě jeden originální představí spolu s pianistou Malcolmem Martineauem pražskému publiku.

„Soutěž Pražského jara 1947 byla vyhlášena pro housle a vše začalo opravdu velkolepě, vždyť pozvání do poroty přijal mimo jiné David Oistrach.“

„Jednou z hlavních příležitostí, které sebou přináší první cena, je pozvání k sólovému vystoupení na následujícím ročníku festivalu.“

„Často to tak prostě je – čím víc toho někdo umí, tím bývá pokornější.“

Pozítří 7. května odstartuje již 75. ročník mezinárodní soutěže Pražského jara. Pro portál KlasikaPlus.cz o ní promluvil violoncellista Michal Kaňka. Rozpovídal se o historii soutěže, vlastních zkušenostech laureáta i o svých současných aktivitách spojených s funkcí předsedy stálé soutěžní komise.