PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Znalecké nadšení pro francouzskou hudbu, kterým je tak dobře známý hudební ředitel Národního divadla v Praze Robert Jindra, přineslo do programu Pražského jara mimořádně zajímavou položku: koncertní provedení oratoria Máří Magdalena Julese Masseneta. Divadelní sbor a orchestr a čtveřice sólistů pod Jindrovou taktovkou rozezněli ve středu rozsáhlou partituru do krásných romantických obrazů majících až operní působivost.

Izraelský dirigent Ilan Volkov patří k nejvýraznějším dirigentským osobnostem současnosti. Kombinuje tradiční a soudobý repertoár a za své četné nahrávky získal řadu ocenění, mimo jiné několikrát i prestižní Cenu Gramophone. Na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro v rámci koncertní řady Prague Offspring bude dnes večer a zítra v pražském Centru DOX+ dirigovat díla slavné korejské skladatelky Unsuk Chin i současných českých autorů. Se souborem Ensemble Modern také povede workshop mladých skladatelů. V rozhovoru pro server KlasikaPlus.cz mluví o své fascinaci hudbou Unsuk Chin, vztahu k Praze, odkazu Seidžiho Ozawy i o tom, proč je živý kontakt se soudobou hudbou tak nenahraditelný.

Nedělní koncert loutnisty Thomase Dunforda chystalo původně Pražské jaro v Anežském klášteře na odpoledne, ale pro velký zájem byl koncert 24. května dlouho dopředu zdvojen; a vždy před plným sálem, večer především zahraničních návštěvníků. Hudbu 16. až 18. století v precizním autentickém, ale také inspirovaném podání uvedl známý loutnista svým unikátním pohledem na propojení hudby staré i současné.

Dvořákova síň Rudolfina už dlouho nezažila takový umělecký výkon a tak bouřlivou reakci na něj, jako když tam na Pražském jaru v úterý vystoupila rezidenční umělkyně letošního festivalu Barbara Hannigan. V tomto případě v dvojroli pěvkyně a dirigentky, ve Straussových Metamorfózách bez zpěvu, ale v Poulencově operním monodramatu Lidský hlas zrealizované současně.

Když v srpnu loňského roku vydal Supraphon Janu Schulmeisterovi profilové album s klavírními skladbami M. P. Musorgského, A. Skrjabina a S. Rachmaninova, nemohl nikdo tušit, jaký rozruch v pianistických kruzích tato nahrávka v krátké době způsobí. Ve středu 22. dubna 2026 za ni totiž mladý umělec převzal ve 21. ročníku BBC Music Magazine Awards prestižní ocenění Newcomer of the Year (Objev roku), které mu otevírá dveře do nejvybranější klavíristické společnosti. Schulmeisterův debutový recitál, který nabídlo svému publiku Pražské jaro v Anežském klášteře o měsíc později, 23. května, byl pochopitelně zcela vyprodaný. Za zmínku pak určitě stojí skutečnost, že 22. června, měsíc po svém festivalovém recitálu, oslaví Jan Schulmeister své dvacáté narozeniny.

Koncert Salon ZUŠ Akademie MenART byl v letošním ročníku Pražského jara zaměřen na spojení violoncella a kontrabasu, aniž by dramaturgie rezignovala na klavír, housle, flétnu a klarinet. Konal se v koncertním sále Anežského kláštera 17. května. Mentoři violoncellové a akordeonové sekce sestavili dva soubory, jejichž kreace rámovaly program naplněný sólovou hrou klavíru a duety s různých sestavách. Do sestavy sedmnácti autorů vstoupili Pavel Samiec a Nikol Bóková se skladbami na objednávku Pražského jara a zazněla také novinka Matea Hagera a jedna skladba od mentora akordeonové skupiny Jakuba Jedlinského.

V případě vítěze Chopinovy soutěže ve Varšavě nikdo neočekává, že by z koncertu odcházel zklamaný. Ale věděl někdo z publika předem, jak intenzivní zážitek tento osmadvacetiletý americký pianista v pátek 22. května na koncertě v rámci 81. ročníku festivalu Pražské jaro připraví? Erica Lu není třeba blíže představovat, přesto raději nejvýznamnější fakta: Kromě jeho vítězství na Chopinově soutěži v roce 2025 získal také čtvrtou cenu na stejné soutěži o deset let dříve jako sedmnáctiletý, v roce 2018 vyhrál Mezinárodní klavírní soutěž v Leedsu, spolupracuje s prestižním vydavatelstvím Warner Classics a koncertoval po celém světě v nejvýznamnějších sálech a s mnoha prestižními orchestry.

Na konci května uplyne rovných sto let od chvíle, kdy zemřel Antonín Bennewitz (1833–1926), jeden z prvních ředitelů pražské konzervatoře a významná postava české houslové pedagogiky. Jeho jméno by dnes – navzdory nesporným zásluhám – bylo prakticky neznámé. Avšak o Bennewitzově kvartetu se ví čím dál, tím víc: už téměř třicet let se drží na špičkové úrovni; 23. května těleso stane na pražskojarním pódiu. Houslista Štěpán Ježek je neoficiálním (ale každopádně výkonným) mluvčím kvarteta a poskytl rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Na festivalu Pražské jaro měla ve středu kanadská sopranistka Barbara Hannigan první z pětice svých rezidenčních vystoupení. Ani trochu nešlo o zahřívací kolečko, spíše rovnou o extrém. Písňový recitál se spirituálními díly Oliviera Messiaena a Johna Zorna, do kterého skvěle spolupracující pianista Bertrand Chamayou přispěl dvěma Skrjabinovými skladbami, byl výjimečný dramaturgií i interpretačně. Festival nabídl program dovedený do krajnosti. Takový, jaký v běžné sezóně posluchač nepotká.

Zvídavost, otevřenost a důvěra. To byla slova, která jsme s letošní rezidenční umělkyní Pražského jara skloňovaly asi nejčastěji. Fascinující umělkyně, která na festival přináší čtyři rozličné programy, je známá především jako neúnavná ambasadorka soudobé hudby. Proslavila se však také bravurní kombinací role dirigentky a zpěvačky. Než si ale Barbaru Hannigan půjdete poslechnout, možná bude nejlepší všechny představy odložit. Tak to totiž dělá ona sama – a na oplátku nikomu neříká, co by „měl slyšet“.

Orchestrální řada festivalu Pražské jaro každoročně přiváží světovou kvalitu a letošní 81. ročník není výjimkou. V úterý 19. května se ve Dvořákově síni Rudolfina uskutečnil koncert s poutavými a v Čechách méně uváděnými orchestrálními skladbami 20. století. Zazněla energická tvorba pro housle Luboše Fišera a orchestrální suity mistrů Leoše Janáčka a Bély Bartóka. To vše v živelné interpretaci Patricie Kopatchinské ve společnosti České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši.

Koncert, který v neděli 17. května nabídlo svým posluchačům Pražské jaro ve Dvořákově síni Rudolfina, patřil k nejpřitažlivějším festivalovým magnetům. Vystoupil na něm světově proslulý londýnský orchestr Academy of St Martin in the Fields, k němuž se ve dvou číslech připojilo hvězdné nizozemské klavírní duo Lucas a Arthur Jussenovi. Na programu byly skladby Johanna Sebastiana Bacha, jeho syna Johanna Christiana Bacha a také Wolfganga Amadea Mozarta. O tom, že se jednalo o mimořádně významnou událost, vypovídalo nejen do posledního místa zaplněné Rudolfinum, ale i to, že záštitu nad koncertem převzali nizozemská velvyslankyně Mina Noor a britský velvyslanec Matt Field.

Tradiční řada Debut Pražského jara, kterou v roce 2014 inicioval Jiří Bělohlávek a která dlouhodobě umožňuje mladým dirigentům spolupracovat s předními domácími orchestry, představila 18. května v Rudolfinu novou výraznou tvář české dirigentské scény. Pro koncert, jenž v minulosti stál u počátků kariér celé řady českých dirigentů, měl Ondřej Soukup k dispozici silné interpretační zázemí v podobě orchestru Prague Philharmonia a sopranistky Simony Šaturové. Zároveň dostal příležitost sestavit program vyhýbající se ustáleným dramaturgickým schématům a výsledkem byl koncepčně sevřený taneční oblouk, v němž jednotlivá díla nepůsobila jako izolované položky, ale jako skutečně promyšlený celek.

Pražské jaro nabídlo v sobotu 16. května po dlouhých osmi letech koncert Smetanova tria, které výtečně zahrálo v Anežském klášteře. Vysoké renomé komorního tělesa s více než devadesátiletou tradicí potvrdil pestrý program od konce 18. do první poloviny 20. století.

Tobiáš Horváth je mladým, nadějným skladatelem dokončujícím své studium na pražské HAMU, kromě hudby se ale věnuje i výtvarnému umění nebo organizační činnosti. V roce 2023 získala jeho akusmatická skladba Historie Josefa Egyptského ocenění pro českého autora v Mezinárodní soutěži elektroakustické hudby Musica Nova a jeho jméno figuruje i ve výběru tří mladých skladatelů na cenu Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby za rok 2025, kterou každoročně uděluje OSA. Na koncertu Prague Offspring: Ensemble Modern II, který pořádá Pražské jaro, mu 30. května v DOX+ zazní skladba 423. O této kompozici i dalších tématech spjatých tvorbou mladého autora se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.

Průběh letošního ročníku klavírní soutěže Pražského jara budil pozornost od samého prvopočátku. Z 231 přihlášených pianistů jich bylo do prvního kola vybráno 42, přičemž poklidnou hladinu tuzemských klavírních vod značně rozčeřila skutečnost, že 40 (!) účastníků pocházelo z Asie – 25 z Korejské republiky, 11 z Číny, 3 z Japonska a jedna soutěžící přijela ze Singapuru. „Evropské barvy“ reprezentovali Eliška Tkadlčíková z pražské HAMU a německý pianista Julian Gast…

Sir Simon Rattle v čele Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu ukázal na Pražském jaru, jak může vypadat interpretační umění bez limitů. Schumanna a Stravinského zahráli v pátek bezkonkurenčně skvěle, propracovaně, pozorně, nápaditě a barvitě. Totéž ostatně platilo o programu o den dřív. Mnichovské těleso je zcela neokázale v Evropě jedním z nejlepších a jeho nynější šéf rovněž.

Přestože festival Pražské jaro tradičně zahajuje 12. května Smetanova Má vlast, pro mladé hudebníky začíná pražskojarní svátek už o několik dní dříve. Mezinárodní interpretační soutěž Pražské jaro je intenzivní hudební maraton, který je nedílnou součástí festivalu a který každoročně přivádí do Prahy desítky talentovaných umělců z celého světa. Letošní ročník v oboru flétna nabídl pestrou národnostní skladbu soutěžících, přesto se ve finálovém kole nakonec setkaly tři výrazné osobnosti reprezentující výhradně Francii. Doprovodila je Filharmonie Hradec Králové pod taktovkou Kaspara Zehndera.

Má vlast Symfonického orchestru Českého rozhlasu a jeho šéfdirigenta Petra Popelky byla na úvod Pražského jara nezapomenutelně vyprofilovaným uměleckým činem. Smetanova hudba zazněla mimořádně životně, poutavě a nevšedně, podnětně a muzikálně. Občanskou iniciativu ‚Nesahejte nám na veřejnoprávní média’ podpořil ten večer sám rozhlas účinným kalibrem. Ano, nejde o pouhé zpravodajské médium, kterému by momentálně vládnoucí politici rádi dali náhubek. Je ve společnosti významným kulturním hráčem, a to nepřehlédnutelně i svým orchestrem. Nejsme v psím útulku. Sem náhubky nepatří.