PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Polská sopranistka Aleksandra Kurzak bude jednou z největších hvězd letošního Pražského jara. Představí se v titulní úloze oratoria Máří Magdaléna od skladatele Julese Masseneta, známého spíš operami. Kurzak se na světových operních scénách pohybuje víc než čtvrtstoletí. Za tu dobu prodělala pozoruhodný vývoj – od koloraturních a lyrických rolí, jako je Mozartova Zuzanka, Donizettiho Adina či Offenbachova Olympia, se propracovala až k úlohám, jako je Madama Butterfly, Tosca a Turandot. Na jevištích se občas potkává se svým manželem, tenoristou Robertem Alagnou, s nímž má dceru Malenu. Také jejich rodinné soužití pěvkyně přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz

Každoroční a ostře sledovanou akcí festivalu Pražské jaro je tzv. „Debut“. Jedná se o platformu pro dirigenty na začátku kariéry, kteří mají příležitost předvést svůj um s profesionálním orchestrem. Letos se Debut Pražského jara uskuteční přesně za dva měsíce 18. května ve společnosti tělesa Prague Philharmonia a sopranistky Simony Šaturové, z podstaty věci však bude příslovečná zář reflektorů upřena zejména na dirigenta a tím je pro letošek Ondřej Soukup, mladý umělec s rozsáhlými zkušenostmi ze zahraničí. KlasikaPlus.cz s ním přináší rozhovor.

Když před čtyřmi lety Pražské jaro oznámilo, že jeho soutěž bude v roce 2023 také v oboru viola, způsobilo to tak trochu poprask v hudebním světě. Nejen proto, že tento nástroj, jehož hráči jsou terčem nejšťavnatějších vtipů, se na jedné z nejprestižnějších světových soutěží objevil vůbec poprvé, ale rovněž pro hvězdnou porotu, jež o vítězích rozhodla. Setkaly se v ní osobnosti jako Antoine Tamestit, Tabea Zimmermann, Kristina Fialová, Garth Knox, Pavel Nikl, Cynthia Phelps nebo Lars Anders Tomter. O to více musí chutnat vítězství francouzsko-nizozemskému violistovi s portugalským jménem Sào Soulez Larivièrovi. Ten se do Česka vrací v neděli již poněkolikáté, tentokrát s Koncertem pro violu a orchestr Bély Bartóka.

Americký tenorista Paul Appleby vyniká mezi ostatními pěvci jasným, čistým tónem, interpretační inteligencí a pestrou škálou výrazových možností. Stejně dobře se cítí v noblesním světě Mozartovy hudby jako v dramatické intenzitě Berlioze, Brittena či současné opery. V rozhovoru hovoří o své umělecké identitě, zdravém operním ekosystému a o rolích, které brzy představí v Praze – na Pražském jaru uvede Berliozovo Faustovo prokletí a s rozhlasovými symfoniky se ujme tenorového partu ve Stravinského oratoriu Oedipus Rex.

Jedním z nejočekávanějších projektů letošního ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro je bezpochyby závěrečný koncert 4. června ve Smetanově síni Obecního domu. Zazní monumentální Messa da Requiem Giuseppa Verdiho se čtveřicí světových sólistů – Eleonorou Buratto (soprán), Elīnou Garančou (mezzosoprán), Benjaminem Bernheimem (tenor) a Riccardem Zanellatem (bas). Sächsische Staatskapelle Dresden a Wiener Singverein bude řídit Daniele Gatti. Se zmíněnou mezzosopranistkou KlasikaPlus.cz přináší exkluzivní rozhovor.

„Zakladatelský impuls Jiřího Bělohlávka je dodnes naprosto živý. Naši muzikanti nepřemýšlejí o tom, jak něco co nejjednodušeji nazkoušet, jak věci udělat jenom tak, aby byly…“

„Věřím, že Vltavská filharmonie přinese zlepšení. Že budeme moci plánovat s větším horizontem.“

„Aby Prague Philharmonia byla ve zdravé finanční kondici, tak by měl její roční rozpočet narůst ze současných šedesáti na sedmdesát až osmdesát milionů korun.“

Od podzimu je novým ředitelem orchestru Prague Philharmonia, do léta 2025 vedl tým připravující festivaly Pražské jaro. Pavel Trojan v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, co je pro těleso do budoucna nejdůležitější, a dává nahlédnout do ekonomiky i do uměleckého a provozního plánování, včetně jednání s festivaly. Vrací se rovněž k odkazu Jiřího Bělohlávka, který v roce 1994 orchestr založil a řadu let pak umělecky vedl. Stranou však nenechává ani téma vánočních svátků. Jak říká, stromeček a dárky jsou jejich civilním rozměrem, ale druhý rozměr, duchovní, je u nich v rodině ten silnější.

„Až půjdu 31. prosince spát, svléknu si trikot České filharmonie a až se 1. ledna probudím, obléknu si dres Pražského jara.“

„Věřím, že velké hudební instituce nesou určitou odpovědnost: nemají jen prezentovat špičkové umění, ale také vést, provázet a otevírat cestu těm, kteří stojí na jejím začátku.“

„V hlavě nosím několik edukačních projektů, zaměřených nejen na budoucí umělce, ale také na budoucí manažery. Máme v naší zemi skvělé umělce, ale nedostatek manažerů s dostatečnou praxí.“

Osmačtyřicetiletý hudební manažer a pedagog Robert Hanč vystudoval klarinet na pardubické konzervatoři a následně anglistiku, amerikanistiku a hudební vědu na Masarykově univerzitě v Brně, kde posléze i vyučoval. Po zahraničních stážích v Londýně působil v letech 2005–2011 jako manažer Filharmonie Brno a poté nastoupil do České filharmonie, kde se stal jejím generálním manažerem a uměleckým ředitelem. Dne 2. prosince 2025 jej ministr v demisi Martin Baxa jmenoval novým ředitelem festivalu Pražské jaro. Robert Hanč je ženatý a je otcem tří dětí. V rozhovoru se s čtenáři KlasikyPlus dělí o své vize pro festival Pražské jaro a ohlíží se za svou kariérou u našeho prvního orchestru.

„Je to orchestr tvárný, nesvázaný tradicemi a schopný plnit sny každého vynikajícího dirigenta.“

„Veronika Eberle i Jean-Guihen Queyras jsou zdatní komorní hráči se smyslem pro jemnou lyriku, což bylo nejpůsobivější v pomalé větě.“

„Nézet-Séguin připomněl emotivní nahrávku Leonarda Bernsteina, který velké citovosti obětuje skoro všechno.“

Evropský komorní orchestr, který má zajímavou historii i status, provedl 4. prosince díla Johannesa Brahmse ve Španělském sále Pražského hradu. Dirigoval šéfdirigent newyorské Metropolitní opery Yannick Nézet-Séguin, který nabídl své emotivní čtení Symfonie č. 1 c moll a Dvojkoncertu a moll, jehož sólisty byli Veronika Eberle (housle) a Jean-Guihen Queyras (violoncello). Koncert s podtitulem „adventní“ pořádalo Pražské jaro, aby se tím před Vánocemi připomnělo. Orchestr byl skvělý a ovace nadšené, preferuji ale jiného Brahmse.

„Mé angažmá v Ostravě nebylo prodlouženo čistě z časových důvodů; nestíhal bych své závazky, což by způsobovalo potíže oběma stranám.“

„Další soutěže neplánuju. Svůj účel splnily.“

„Mým osobním přáním je hudebníky vést s porozuměním pro každého z nich; aby našeho společného hudebního putování nelitovali.“

Jiří Habart představuje talentované dirigenty, kteří svou kariéru vybudovali od základů na své poctivosti a pracovitosti. Narodil se ve Frýdku-Místku, ZUŠ navštěvoval v Litomyšli, hru na housle studoval na konzervatoři v Kroměříži a dirigování se věnoval v Brně na JAMU. Byl úspěšný na dirigentských soutěžích v Debrecínu a zejména v Londýně na Donatella Flick Conducting Competition 2023 a už za studií se stal dirigentem Národního divadla moravskoslezského. Roku 2024 prožil Debut Pražského jara. Nejčerstvější informací je, že od následující sezony se ujme pozice šéfdirigenta Filharmonie Hradec Králové. V rozhovoru jsme se ho tedy ptali zejména na současné umělecké aktivity, ale také na šéfdirigentské vize.

„Coplandovi se dařilo psát hudbu plnou patriotismu. Tak plnou, že se její styl udržel ve filmu vlastně dodnes.“

„Dílo záměrné bukolické jednoduchosti, se smírným vyústěním do nálady evokující náboženské shromáždění či modlitbu.“

„Publikem byla skladba ihned pochopena jako odraz národní identity, naděje a naplnění v těžké době druhé světové války.“

Za hudbu k baletu Apalačské jaro získal Aaron Copland roku 1945, rok po premiéře, Pulitzerovu cenu. Dílo složené pro tanečnici Marthu Grahamovou bylo svým optimistickým vlasteneckým námětem oslavou lásky, mateřství a venkovského života a hudebně – tanečními rytmy, široce rozvinutými harmoniemi a dlouhými melodickými oblouky – aktuální syntézou abstraktního modernismu a nezakryté lidovosti. Mimořádně empatickou nahrávku Leonarda Bernsteina a orchestru Los Angeles Philharmonic z první poloviny 80. let připomínáme ke 14. listopadu, dni, kdy se před 125 lety, tedy v roce 1900, skladatel narodil.

„V A dur fuze zřejmě chtěla vyzdvihnout prvek totální harmonické čistoty.“

„V c moll dvojici se občas vynořily obzvlášť dojemné introvertnější barevné pasáže.“

„Poměrně známá díla, a přece ten pocit, že je objevujete poprvé.“

V pondělí 10. listopadu vystoupila Julianna Avdějeva v Rudolfinu jako druhá interpretka Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného. Z výběru třinácti preludií a fug z monumentálního cyklu Dmitrije Šostakoviče vytvořila podnětný, emocionálně naplňující večer, který možná fungoval lépe než kompletní provedení všech čtyřiadvaceti.

„Chopinovo Preludium As dur mě oslovilo pro kontrolu nad tempem, pedalizací i akustikou sálu.“

„G moll preludium Sergeje Rachmaninova budilo dojem větší, závažnější skladby, než jak ji člověk obvykle vnímá.“

„Jeho interpretační svět mi je s každým dalším setkáním o něco bližší.“

Klavírní festival Rudolfa Firkušného zahájil 8. listopadu Jan Lisiecki, někdejší zázračné dítě a dnes vyzrálý pianista, který hraje promyšleně, naplno a bez přetvářky. Jediným slabším článkem byla volba programu: konceptuální „fór“, který na papíře působí lépe než v reálném provedení.

„Mezinárodní soutěž musí vygenerovat osobnost s potenciálem, ne pouze dokonalého hráče.“

„Já si myslím, že v Asiatech chápání evropské hudby je, akorát ho dřív neuměli tak prezentovat.“

„Kladu si za úspěch, že jsme před dvěma roky nově zařadili do pražskojarních soutěží violu.“

První prosincový den končí uzávěrka přihlášek do 77. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro pro mladé hudebníky do třiceti let. Uskuteční se od 6. do 14. května 2026, a to v oborech příčná flétna a klavír. Violoncellista Michal Kaňka, pedagog AMU, sólista a kvartetní hráč, má za sebou už čtrnáctý rok ve funkci předsedy stálé soutěžní komise Pražského jara. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se ještě vrací k té letošní, která se počátkem května v oborech hry na hoboj a na violoncello konala za opětovně většího zájmu mladých interpretů z celého světa, hojně z asijských zemí.