PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Když interpretuji díla Fryderyka Chopina, cítím relativní uvolnění a osobní svobodu.“

„Při rozsáhlém interpretačním přístupu k tvorbě jednoho skladatele je nádherné a vzrušující proniknout do hloubky jeho stylu, jazyka a pocitů.“

„S dirigenty o svých pocitech v mém přístupu ke skladbě příliš často nehovořím, protože emoce ovlivní tempo, charakter, dynamiku a intonaci.“

Legendární americký klavírista Garrick Ohlsson, držitel Grammy, si letos připomněl v Praze i padesát let od svého prvního vystoupení na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro. Dosud je jediným Američanem, který zvítězil v roce 1970 v Chopinově mezinárodní klavírní soutěži ve Varšavě. U příležitosti pražských koncertů poskytl pro portál KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor v Obecním domě…

„Soutěžení v jakýchkoli uměleckých disciplínách mi přijde zbytečné a na hlavu postavené.“

„Mám osobní vnitřní obdiv k národu, který dokázal přežít z toho mála, co mu bylo nabídnuto.“

„Vrzání skleničky pro spoustu lidí není hudba.“

Téměř dvacet let trvající spolupráce skladatelky a pedagožky Jany Vöröšové s orchestrem Berg, který se specializuje zejména na uvádění soudobých skladeb, vykrystalizovala v další jejich společný počin. Stále stejný příběh je název nového hudebně-tanečního či zvukově-pohybového představení v divadle pro tanec Ponec, ke kterému Vöröšová napsala hudbu, choreografka Mirka Eliášová je pak autorkou taneční složky…

„Písně jsou nádherné, vždycky se na ně těším.“

„Ne každý na to má potřebný talent, ale David Mareček ano, a proto se mi s ním dobře zpívá.“

„Dal jsem z berlínské Státní opery výpověď, ale budu tam každý rok jezdit hostovat.“

Basista Jan Martiník, letošní čtyřicátník, účinkoval na závěrečném koncertu festivalu Pražské jaro v Beethovenově Deváté symfonii. S Davidem Marečkem u klavíru figuruje teď v programu letošního červnového festivalu Smetanova Litomyšl jako protagonista písňového recitálu sestaveného z děl českých autorů. Jak říká, písně jsou opravdu něco úplně jiného než opera. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz o písních podrobně uvažuje, ale přibližuje také své působení ve Státní opeře v Berlíně.

„Problémem bylo a je, že málokterá skladba, snad jen s výjimkou Novosvětské, by se dala na takto zvýrazněném místě opakovat každý rok. Beethovenova Devátá ano.“

„Emocí, které k hudbě patří primárně a snad i neoddělitelně, bylo během festivalu přítomno dost.“

„O mimořádné otevření festivalu se postaral hned 12. května Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Jejich Má vlast byla opravdu Smetanova.“

Po třinácti letech uzavřela Pražské jaro zase jednou Beethovenova Devátá. Lepší završení festivalu, který se během tří týdnů dennodenně pohybuje mezi národním a mezinárodním rozměrem, zatím nikdo nevymyslel. Jaký byl 2. června v Obecním domě poslední večer s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a Christophem Eschenbachem? A jaký byl celý osmasedmdesátý ročník, který 12. května na stejném místě otevřel Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery?

„Organizátorom sa vďaka manželom Haasovcom podarilo prirodzene upozorniť na spoločenské otázky, tabuizované témy, či prepojenia politiky a hudby.“

„Novšie kompozície sa síce dostávajú aj do „bežných“ festivalových programov; v rámci víkendu v DOXe si ale organizátori mohli dovoliť o čosi hlbší ponor do tejto oblasti.“

„Formát reading lessons bol v podaní Pražského jara a Klangfora Wien celkom dynamický a pre mladých autorov celkom iste predstavoval náročnú, ale cennú skúsenosť.“

Prague Offspring, ktorý sa konal 26. a 27. mája v DOXe, je formátom Pražského jara venovaným výlučne súčasnej hudbe, za ktorým do veľkej miery stojí dramaturg festivalu, Josef Třeštík. Práve Prague Offspring pritom robí z Pražského jara podujatie, v rámci ktorého je súčasnej hudbe venovaná nadštandardná pozornosť…

„ZUŠ Open už není happening, přináší do veřejného prostoru plnohodnotný festival, který nabízí pestrou dramaturgii a má hluboký smysl i směrem k sociálnímu přesahu.“

„V sobotu v Senátu zazní dvě premiéry kantát Eduarda Douši a Jaroslava Pelikána a též scénické provedení Otvírání studánek Bohuslava Martinů.“

„Každý kraj má svá specifika, která se promítají i do charakteru programů ZUŠ Open.“

Tradiční koncert v Senátu je jedním z vrcholů letošní přehlídky ZUŠ Open, kterou založila mezzosopranistka Magdalena Kožená. Koná se v sobotu 3. června ve Valdštejnské zahradě. V poměru k celkovému programu je to ale jen kapka v moři zhruba pěti set akcí, které děti a učitelé ze základních uměleckých škol po celé republice připravili. Jak v RozhovoruPlus říká ředitelka ZUŠ Open Irena Pohl Houkalová, letošního ročníku se účastní rekordní počet škol a dětí.

„Tůmova hudba, pohybující se na pomezí barokního a galantního slohu, působila velmi vstřícně.“

„Moteto poskytlo Andreasu Schollovi jako jedinému sólistovi prostor pro lahodné kantilény.“

„Koncert přinesl hudbu vědomě střízlivou, přehnaně nevystupňovanou, ale příjemně jemnou.“

Šest děl Františka Ignáce Tůmy bylo ve středu na festivalu Pražské jaro v monotematickém koncertním programu souboru Czech Ensemble Baroque a kontratenoristy Andrease Scholla intenzivní porcí vídeňské duchovní hudby. Čech Tůma tam byl v polovině osmnáctého století důležitým autorem. Jeho tvorba vyzněla v nastudování dirigenta Romana Válka jako velmi invenční a neokázalá.

„V čele komorního orchestru PKF – Prague Philharmonia jako protagonistka večera stanula ukrajinská dirigentka Oksana Lyniv.“

„Bylo potěšením sledovat, jak dirigentka ten rozeklaný monument bezpečně vede a usměrňuje jednoduchými, přehlednými gesty, bez zbytečné exaltace.“

„Právě ve vygradovaných partiích se projevila síla elektrizujících gest Oksany Lyniv, a to nejen v porozumivé reakci interpretů – zápal se dokázal přenést i na publikum.“

Koncerty Pražského jara jsou mnohdy různým způsobem dramaturgicky tematizované. Ačkoliv v tomto případě to nebylo výslovně zdůrazněno, večerní koncert v neděli 28. května v Rudolfinu z podstatné části náležel ukrajinským umělcům, ukrajinské kultuře a potažmo Ukrajině jako takové. V čele komorního orchestru PKF – Prague Philharmonia jako protagonistka večera stanula ukrajinská dirigentka Oksana Lyniv. S pražskými filharmoniky je ostatně dobře obeznámena, společně účinkovali v Praze už v roce 2015.

„Od prvních tónů předehry Pygmaliona byla evidentní přirozenost, jakou hráči při hraní této hudby oplývají“

„Emoční ‚otočka‘ od zoufalství k radosti byla čitelně propsána do hlasu zpěvákova a ten pak na konci díla mohl naplno předvést své fantastické technické schopnosti.“

„Sbor v obou dílech poskytoval vyváženou sílu skvěle se pojící s orchestrem, krom vypracovaného tónu je nutné ocenit zejména vynikající sehranost všech zpěváků, díky čemuž byl zpívaný text dobře srozumitelný.“

V pondělí 29. května zavítali do Prahy v rámci festivalu Pražské jaro světově proslulí Les Talens Lyriques. Spolu s Chœur de Chambre de Namur a vynikajícími sólisty představili divákům dvě francouzské barokní jednoaktové opery, obě provedené na nejvyšší možné úrovni.

„V sobotu bolo na programe hneď päť nových skladieb českých autorov a autorky. Každý z pätice sa na tejto ploche dokázal predstaviť ako tvorca s osobitým hudobným jazykom a estetikou.“

„Ťažiskom – dramaturgickým, interpretačným aj poslucháčskym – sa oba večery stali kompozície Georga Friedricha Haasa. Až tu sme mohli naplno oceniť, s akým výnimočným telesom máme v rámci Pražského jara tú česť.“

„V prípade in vain stoja všetci zúčastnení – hráči, dirigent, aj poslucháči, pred ešte väčšou výzvou.“

Opätovná rezidencia súboru Klangforum Wien v rámci Prague Offspring bola od festivalu Pražské jaro veľmi dobrým ťahom. Svoje dva koncerty (26. a 27. mája v sále DOX+) premenil ansámbel pod vedením Petra Rundela na mimoriadne, strhujúce večery a naplnil tak oprávnené očakávania povestne špičkovej interpretácie súčasnej hudby.

„Vypadá to, že se schyluje k jakési generační výměně a až se bude ‚dělit koláč‘ zodpovědnosti, na Levita pravděpodobně také část připadne.“

„Pianista je velmi výrazný i ve vizuálním projevu, jeho hra je plná gest.“

„Patříte-li stejně jako já do té druhé kategorie, může pro vás být poslech Levitovy interpretace devastující.“

Pianista Igor Levit naposledy vystoupil v Praze teprve před dvěma lety, a přesto jej hned dva místní festivaly měly důvod angažovat znovu na tento rok. Jeho sólový recitál, který proběhl 25. května ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci Pražského jara, zahrnoval mimo jiné méně známé transkripce nebo nový cyklus soudobého skladatele Freda Hersche. Byla to ale interpretace Lisztovy sonáty, ve které se přiblížil něčemu vzácnému.

„Samotná idea spojit sedmačtyřicetiletého Hardinga jako oceňovaného interpreta Mahlerovy hudby s tímto „mahlerovským orchestrem“ z Mnichova zavdala značným očekáváním.“

„Hráčské schopnosti orchestru a jeho hmatatelný zvuk podtrhly Hardingovo vynikající pražské provedení.“

„Slyšeli jsme energické, řezané pojetí, které se ale nikterak neztrácelo v patosu a jehož snahou bylo podat „Sedmou“ co nejvíce srozumitelně.“

Daniel Harding potvrdil pověst mahlerovského specialisty, když ve středu 24. května s velkým úspěchem předložil pražskojarnímu publiku vytříbené provedení Mahlerovy sedmé symfonie „Pražské“, dovedené do úplného detailu.

„Půlhodinová plocha, dlouhá a podrobná, působí permanentními údery klavíru, hustými akordy, staccaty a běhy především robustně, neklidně a hlučně.“

„Ólafsson jako přídavky neslýchaným způsobem zahrál Mozartovo moteto Ave verum corpus a Bachovu varhanní sonátu. Tichounce, s neuvěřitelně plastickým vedením hlasů.“

„Stravinského symfonie vyzněla těžkopádněji a masivněji, charakteristická asketická suchost a holost skladatelova neoklasického hudebního myšlení a pichlavého vyjadřování zůstala trochu zastřena.“

České publikum mělo první příležitost setkat se naživo s proslulým postmoderním americkým skladatelem Johnem Adamsem. Přijel na Pražské jaro jako dirigent vlastní hudby i dalších děl premiérovaných ve Spojených státech. Umělec s renomé dosahujícím globálních rozměrů, letos šestasedmdesátiletý, stál v úterý v Rudolfinu před Českou filharmonií. Ne přímo charismatický, ale přesto vyzařující dostatečnou energii, aby koncert se zajímavým programem a s legendou před očima zapůsobil jako událost.

„Nedělní atmosféra svědčila o tom, že si této příležitosti účinkující opravdu považovali.“

„Až na malé výjimky hráli zpaměti, jejich výkony byly přesvědčivé, sebejisté, u většiny už i přednesově vyspělé a výrazově pochopené a procítěné.“

„Je zvláštní, jakou mají koncerty mladých hudebníků vždy jiskřivou a pozitivní atmosféru.“

Smyčcové kvarteto a celkem sedmnáct sólistů se představilo v rámci festivalu Pražské jaro na Salonu ZUŠ. Koncert naplnil bohatě celé nedělní odpoledne 21. května a pro mladé talentované hudebníky byl prvním veřejným vystoupením, které završilo jejich roční úsilí a intenzivní práci s mentory Akademie MenART. Těmi byli Kateřina Kněžíková, Michaela Fukačová, Jan Fišer, Jan Ostrý, Pavel Steidl, Ivo Kahánek a Karel Košárek. Na své svěřence mohli být právem hrdí.

„Sdělnou moderní klasiku, v tomto případě hudbu z let 1938 a 1924, nabídla s naprostou samozřejmostí. A bez partitury, zpaměti.“

„Projekt dirigentských debutů není soutěžním vystoupením. V tomto případě nebyl ani nějakým školním koncertem.“

„Zásadní podíl na tom, že Pražští symfonikové hráli tak skvěle, měla evidentně dirigentka: subtilní, přesto schopná inspirovat, vést a vládnout.“

Debut festivalu Pražské jaro byl v pondělí v Rudolfinu skutečným triumfem mladé dirigentky Aleny Hron, ještě nedávno, při zveřejnění programu letošního ročníku, vystupující pod dívčím jménem Jelínková. Loňský rozhovor s ní čtěte pod titulkem U dirigování není důležité, zda jste žena, nebo muž. Nyní řídila v ambiciózním programu Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Zněla hudba Sergeje Prokofjeva a Ottorina Respighiho a se sólistou Tomášem Jamníkem skladba Jana Nováka. Debutantka naplnila večer takovou energií, že strhla na svou stranu hráče i publikum.

„S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum mohlo seznámit během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí.“

„Vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v kategorii viola se stal Francouz Sào Soulez Larivière… Hned prvními tóny, včetně mikrointervalů, se projevil jako skutečný kouzelník svého nástroje.“

„Pozornost, jakou letošní Pražské jaro věnovalo viole, nejenže jednoznačně potvrdila její nepostradatelnost, ale i oprávněnou svébytnost jako sólového nástroje.“

Překvapení v rámci prvního týdne mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bylo sice neokázalé, o to ale účinnější, neboť letos se poprvé v historii této mimořádné kulturní události soutěžilo v oboru viola. Interpretační soutěž Pražského jara má ve světě odpovídající zvuk, pro mnohé účastníky a hlavně laureáty mohou znamenat úspěšný start na mezinárodní koncertní scéně. S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum seznámilo během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí nedlouho před půlnocí, v sobotu 13. května v pražském Rudolfinu.

„Tamestit dokázal využít kompoziční invenci vloženou do spodního rejstříku nástroje v ušlechtilém snivém tónu, který v horních polohách neztrácel tónovou kvalitu.“

„Tamestit s Tiberghienem rozehráli na ploše kolem patnácti minut strhující proměnlivou řadu variací, přičemž první polovinu skladby hrál violista con sordino. Dosáhl tím skvělé iluze renesanční loutnové produkce, kterou transponoval do dalšího průběhu skladby.“

„Violista demonstroval tónové kvality svého unikátního nástroje – melodickou pružnost tónu, šíři jeho barvy na nejhlubší struně c, eleganci na dalších strunách a konkrétní jasnou artikulaci zvuku na nejvyšší struně.“

Dvořákova síň Rudolfina v sobotu 20. května přivítala violistu Antoina Tamestita, rezidenčního umělce Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Klavírním partnerem violového virtuosa byl francouzský pianista Cédric Tiberghien. Dramaturgická volba směřovala k populárním opusům violové literatury, které autoři nadali schopnostmi demonstrovat specifika nástroje, jak je svět nejlépe poznal v legendární symfonii pro sólovou violu a orchestr Harold v Itálii od Hectora Berlioze.

„Hladké ukončování frází bylo nejen slyšitelné, ale i viditelné.“

„Zpěvnost ve volnějších částech druhé věty snadno ponoukala k zasnění se.“

„V lyričtějších dílech byl zvuk houslí opět sametově plný, v hlavních tématech nepostrádal odstín hravosti.“

Ve čtvrtek 18. května 2023 zazněl v rámci festivalu Pražské jaro koncert k výročí sta let od prvního pravidelného vysílání Československého rozhlasu. Zhostil se ho Symfonický orchestr Českého rozhlasu s německým dirigentem Corneliem Meisterem a českým houslistou Janem Mráčkem. Společně provedli díla Heinricha Marschnera, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Slavnostní večer se konal ve Smetanově síni Obecního domu.