„Martin Daněk upoutal svým jistým, měkkým, sametovým tónem s bezpečnou intonací, v taneční sarabandě se zaskvěl krásnými melodickými oblouky a libým frázováním.“

„Ozdobami a rokokovou hravostí naplněná čtvrtá věta se závěrečným vtipem byla dokladem, jak se výborní hráči vyrovnávají s náročnou skladbou – s lehkostí a samozřejmostí.“

„Zajímavě se propojující hlasy těchto tří nástrojů vytvářely dojem akvarelu – jako by se jejich barvy do sebe vpíjely.“

Během Víkendu komorní hudby se v sobotu v podvečer představil vítěz soutěže Pražského jara z roku 2019 Martin Daněk. Ta nejcennější odměna za vítězství – vystoupení na samostatném pražskojarním koncertě – se sice kvůli pandemii dva roky odkládala, ale čekání stálo za to. Martin Daněk se svými kolegy koncert jaksepatří rozehráli a publikum ve vyprodaném sále Anežského kláštera jejich výkony přijalo s nadšením.

Martin Daněk zvolil zajímavý program: kombinaci francouzských barokních autorů s moderními autory. Anglický skladatel Thomas Adès se ve své skladbě inspiroval Claudem Debussym i Françoisem Couperinem, Rameauovo baroko bylo zase vyváženo skladbou Henriho Dutilleuxe. Hobojista přizval renomované hudebníky – cembalistku Moniku Knoblochovou, francouzskou gambistku Mélusine de Pas, hornistu Ondřeje Vrabce, slovinského kontrabasistu Todora Markoviće a jihokorejského perkusistu Gyu Jin Lee. Ti všichni se podíleli na výborné a do detailů provedené interpretaci všech skladeb.

Martin Daněk, v současnosti člen orchestru Opery Curych, studoval na HAMU u Jany Brožkové a na Vysoké škole Hannse Eislera v Berlíně u Dominika Wollenwebera a Jonathana Kellyho, poté u Jeana-Louise Capezzaliho v Lausanne. Jako sólohobojista hrál nejen v Mládežnickém orchestru Gustava Mahlera, ale zkušenosti získával i v dalších orchestrech. Je zakládajícím členem dechového souboru Belfiato Quintet. Úvodní Couperinův Koncert č. 14 ze sbírky koncertů Les goûts-réunis, ou Nouveaux concerts à l’usage de toutes les sortes d’instruments de musique (Znovusjednocené chutě aneb Nové koncerty s užitím všech druhů hudebních nástrojů), publikované v roce 1724, byl poslechovým dobrodružstvím. Francouzský styl podléhající italskému vlivu, lehkost, tanečnost a melodičnost daly prostor interpretům předvést to nejlepší. K hobojistovi se připojily Monika Knoblochová a Mélusine de Pas, jejichž nástroje – cembalo a viola da gamba – melodicky a zvukově doplnily vůdčí nástroj – hoboj. Martin Daněk hrál velmi precizně stylově, melodie v jeho podání byly podmanivé, ozdoby přirozeně vykroužené do nejmenšího detailu. Upoutal svým jistým, měkkým, sametovým tónem s bezpečnou intonací, v taneční sarabandě se zaskvěl krásnými melodickými oblouky a libým frázováním. Cembalistka i gambistka byly inspirativními a spolehlivými partnerkami. Přesnost a muzikálnost Moniky Knoblochové, vítězky pražskojarní soutěže v roce 1999, dnes už vyučující na HAMU a hudební organizátorky, podpořila krásný zvuk hoboje. A temně až smyslně zabarvená viola da gamba v rukou Francouzky Mélusine de Pas doplňovala až opojně tento trojhlas. De Pas nezapře své vokální vzdělání ve zpěvné hře na svůj nástroj. Je zakládající členkou souboru Lunaris a účastní se projektů, které propojují různé žánry i hudební tradice.

V Sonatě da caccia Thomase Adèse z roku 1993 se vedle hoboje uplatní lesní roh a cembalo. Anglický skladatel tímto obsazením vzdává hold Claudu Debussymu, který na sklonku života zamýšlel napsat sonáty pro tyto nástroje. Slyšitelný je i vliv hudby k lovu (italsky caccia) – jak melodickými signály, tak užitím nástrojů. Martina Daňka a na cembalo hrající Moniku Knoblochovou v této skladbě doplnil sólohornista České filharmonie a dirigent Ondřej Vrabec. Čtyřvětá sonáta je pestrou a zajímavou skladbou. V první větě vzájemně se propojující hlasy tří nástrojů vytvářejí dojem akvarelu – jako by se jejich barvy do sebe vpíjely. Druhá věta je rytmicky komplikovanější – každý nástroj si tu vede svou, velejemným tónem zahrál Ondřej Vrabec. Melancholicky vyznívající třetí věta klade na hráče velké nároky – dlouhé tóny lesního rohu a hoboje vzbuzovaly obdiv, nadechnutí přineslo půvabné téma cembala, ke kterému se nakonec svou melodií přidaly i horna a hoboj. Ozdobami a rokokovou hravostí naplněná čtvrtá věta se závěrečným vtipem byla dokladem, jak se výborní hráči vyrovnávají s náročnou skladbou – s lehkostí a samozřejmostí.

Za současného Adèse zařadil Martin Daněk Rameauův Koncert č. 5 z cyklu pro komorní ansámbl Pièces de clavecin en concert, zdůrazňujícího roli cembala jako vůdčího nástroje. V tomto koncertu se vedle tohoto nástroje uplatnily hoboj a viola da gamba. Monika Knoblochová okouzlila svou precizně zahranou melodickou linkou, Martin Daněk zase svým zpěvným hebkým tlumeným tónem, lehce provedenými trylky, vemlouvavostí a proměnami dynamiky na jediném tónu. Velké porozumění panovalo i s gambistkou, hoboj s tímto nástrojem zní neuvěřitelně zvukově krásně.

Nejpestřejší nástrojové obsazení večera měla závěrečná skladba Henriho Dutilleuxe Les Citations. První část diptychu pro hoboj, cembalo, kontrabas a bicí z roku 1985 For Aldeburgh 85 je věnována tenoristovi Peteru Pearsovi k pětasedmdesátým narozeninám. K ní autor v roce 1990 připojil druhou větu From Janequin to Jehan Alain, připomínající renesančního skladatele a skladatelova současníka, který padl ve druhé světové válce. K Martinu Daňkovi a Monice Knoblochové se připojili pětadvacetiletý slovinský kontrabasista Todor Marković, laureát několika soutěží, už zkušený orchestrální hráč a v současnosti vedoucí kontrabasové sekce Filharmonického orchestru Severoněmeckého rozhlasu v Hannoveru, a jihokorejský perkusista Gyu Jin Lee, člen Orchestrální akademie České filharmonie. Dutilleuxova skladba byla velkým zážitkem. Ostatním nástrojům sice dominoval Daňkův hoboj svou jasností, pevností, odhodlaností i jistotou v intonačních skocích, ale vzájemné zvukové prolínání hoboje s kontrabasem či důležitá zvuková i významová úloha bicích odkryly další vrstvy této pozoruhodné skladby. Energie cembalistky, barevná sladěnost hoboje a kontrabasu, nezvyklé použití perkusí, to vše učinilo z této skladby mimořádný zážitek. Právě jako výborné výkony všech hráčů.

Víkend komorní hudby 21. a 22. května se pyšnil pěti pozoruhodnými koncerty. Vystoupení Martina Daňka bylo jedním z nich. Kromě vynikajících interpretačních výkonů přinesl sobotní podvečer i pozoruhodnou, pečlivě sestavenou dramaturgii, která zajímavým způsobem konfrontovala současnou hudbu s hudbou minulých století.

Foto: Pražské jaro / Ivan Malý