„Oproti Den Haagu se v Brně cítím o něco blíže své vlastní italské kultuře.“

„Jako mladý pianista jsem byl samozřejmě zamilovaný do Chopinovy hudby, ale s postupujícím věkem člověk začne jeho hudbu objevovat znovu.“

„Lehčí a čistší zvuk raných fortepian poskytuje úplně jinou představu o tom, jak by mohla znít díla mladého Beethovena.“

Italský kulturní institut v Praze pravidelně představuje zajímavé italské klavíristy. Jedním z nich je Danilo Mascetti, který zahraje v pondělí 22. ledna v barokní kapli institutu ve Vlašské ulici díla skladatelů 18. a 19. století včetně Chopina. Klavírista pravidelně koncertuje po celé Evropě, v současnosti je studentem programu European Masters in Early Music, který se uskutečňuje v nizozemském Den Haagu a v Brně, kde italský umělec část roku žije. Není divu, že vedle uměleckých otázek portál KlasikaPlus.cz zajímalo také to, jak je Danilu Mascettimu blízká atmosféra jižní Moravy.

Co vás přivedlo ke staré hudbě? Chcete se jí v budoucnu věnovat intenzivněji?

Starou hudbu jsem objevoval postupně. Začalo to hlubokou láskou k barokní hudbě (zejména k Bachovi a Händelovi) a také potřebou najít lepší cestu k interpretaci, kdy vás některé tradice „moderního“ světa klasické hudby zavádějí jinam. Historicky poučený přístup – jak k hudbě baroka, tak především k hudbě pozdějšího 19. století – mi dává motivaci a také probouzí zájem o provedení skladeb, které se i v minulosti hojně hrály. V budoucnu si v ideálním případě zachovám historický přístup ke všemu, co hraju, od velmi staré hudby až po 20. století. Pokud je to možné, vždy se snažím všechno hrát na odpovídající nástroje.

Jaký je rozdíl mezi hrou na fortepiano a hrou na běžný klavír? Hrajete i na cembalo?

Fortepiano není tak úplně odlišné od moderního piana, ale jeho zvuk a zejména rozdíly v hlasitosti a kvalitě různých rejstříků klaviatury nám pomáhají lépe pochopit, proč byly některé skladby dříve komponovány daným způsobem. Lehčí a čistší zvuk raných fortepian poskytuje úplně jinou představu o tom, jak by mohla znít díla mladého Beethovena. Hraju také na cembalo, i když ne tolik jako na fortepiano, a doprovod continua, což neuvěřitelně pomáhá v historickém přístupu a pochopení kontextu tehdejších skladeb. Je důležité připomenout, že hra na starý klavír bez studia pramenů a zkoumání partitur by byla prací, která se zastavila na půli cesty; zároveň problémy nastolené hrou na starší nástroj vzbuzují hodně zvědavosti a vůle objevovat zdroje a porozumět kontextu skladeb.

Co vám přináší program European Masters in Early Music?

Tento program je speciálně přizpůsoben pro konání jak v Haagu, tak v Brně. Díky tomu jsem měl možnost poznat mnohem více muzikantů, než kdybych zůstal jen v jedné instituci, a přinesl mi i další koncertní příležitosti. Také jsem díky pobytu na Moravě mohl objevit a ocenit spoustu českých skladatelů z minulosti; nejoblíbenějším objevem je pro mě hudba Voříška, kterou teď velice rád hraju.

Vaší brněnskou pedagožkou je Barbara Maria Willi. Co jste od ní získal?

Barbara je nejen vynikající, vždy skvěle připravená pedagožka, ale také velmi inspirovaná hudebnice a její hodiny mě motivují vždy odevzdat to nejlepší a hledat dál a dál. Plně mě podporovala ve všech mých nápadech a projektech a její zápal pro starou hudbu je nakažlivý.

Vloni jste dvakrát vystoupil na festivalu Concentus Moraviae. Jak vnímáte atmosféru tohoto festivalu?

Festival je naprosto fantastický. Program je rozsáhlý a místa koncertů jsou přizpůsobena repertoáru, takže akustický výsledek je vždy povedený. Zahajovací koncert s Beethovenovou Třetí symfonií na mě zapůsobil a opravdu jsem si užil jak sólovou hru, tak komorní hudbu.

Jak se vám žije v Brně? A jak blízká je vám atmosféra Moravy – ve srovnání s Haagem?

Miluju Brno! Především, počasí je tam skoro tak dobré jako v Itálii a líbí se mi, že i když to není největší město České republiky, má velice živý kulturní život s divadlem, operou, baletem, vážnou hudbou a jazzem. Oproti Den Haagu se zde cítím o něco blíže své vlastní italské kultuře – pocházím ze severní Itálie od jezera Como a přes určité rozdíly máme i pár společných rysů. Brno mi bude moc chybět, ale určitě se budu často vracet koncertovat!

Pro pondělní koncert v Italském kulturním institutu jste zvolil zajímavý program. Co vás vedlo k výběru Cimarosa – Szymanowska – Chopin?

Rozhodl jsem se zahájit koncert několika Cimarosovými sonátami, abych reprezentoval Itálii. Jedna z nich, Sonáta c moll, je skladba, kterou uvádím téměř na každém svém koncertu, často jako přídavek, a hraju ji po světě více než deset let – proto je mi velmi blízká. Maria Szymanowska byla přední klavíristkou své doby a její koncerty v Polsku navštěvoval i Chopin. Líbí se mi tedy nápad zahrát její Polonézu a ranou Polonézu od Chopina, kterou složil ještě v Polsku. Zbytek recitálu je věnován pozdějším Chopinovým skladbám. Jako mladý pianista jsem byl samozřejmě zamilovaný do Chopinovy hudby, ale s postupujícím věkem člověk začne jeho hudbu objevovat znovu. Je to čistá, opravdu geniální hudba plná invence, od inspirovaných melodií až po vysoce kvalitní umění polyfonie. Letos se mi poštěstilo provést tuto hudbu na obou typech klavíru – moderních i historických nástrojích, jako jsou Pleyel, Bucholtz či Erard – a nemohu se dočkat vystoupení v Italském kulturním institutu.

Foto: archiv Danila Mascettiho, B.Barczyk, Jorg Sarbach