„V těch skladbách, kde se na pódiu sešli všichni účinkující, si posluchači vychutnali přitažlivě znějící souzvuk, vytvořený ne často slýchanou kombinací obsazení.“

„V písni Geistliches Wiegenlied se rovnocenné hlasy všech tří interpretů spojily do celistvosti a harmonie, tvořené nápadnou konejšivostí obou nástrojů a vzrůstající dramatičností zpěvního partu.“

„Na malé ploše jsme mohli obdivovat Sekerovo umění výstavby, jeho cit pro velké plochy i detaily, erudici, s níž na klaviatuře vyjadřuje bouři citů, zoufalství i křehkost.“

Advent se chýlí ke svému závěru, Jakub Jan Ryba je na roztrhání, a přece se najdou koncerty, které nejsou prvoplánově vánočně laděné. I tak přinášejí duchovní obohacení a jsou příležitostí k rozjímání. Takovým byl i poslední letošní večer komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, na kterém se v pondělí 29. ledna v zajímavé dramaturgii představili mezzosopranistka Lucie Hilscherová, klarinetista Jindřich Pavliš, violista Ondřej Martinovský a klavírista Miroslav Sekera.

Jména účinkujících byla – ostatně jako vždy v tomto komorním cyklu – příslibem i zárukou nejvyšší interpretační kvality. V těch skladbách, kde se na pódiu barokního refektáře Profesního domu MFF UK sešli všichni účinkující, si posluchači vychutnali přitažlivě znějící souzvuk, vytvořený ne často slýchanou kombinací obsazení. Dramaturgie byla dílem Lucie Hilscherové a nutno dodat, že se jí zhostila výborně. Dvořákovy a Brahmsovy písně doplnila zpěvačka dvěma písněmi Josefa Bohuslava Foerstera, auditorium potěšilo zařazení dvou krátkých kusů Maxe Brucha pro klarinet, violu a klavír, Miroslav Sekera se blýskl v první části Janáčkova cyklu V mlhách a na závěr zazněla premiéra Jaroslava Pelikána Confessiones II.

Čtyři písně pro zpěv a klavír, op. 82 napsal Antonín Dvořák na přelomu let 1887 a 1888 na původní německé texty, které dodatečně do češtiny přeložil Václav Juda Novotný. Nádherné písni Kéž duch můj sám, uvozující devítiminutový cyklus, dodala Lucie Hilscherová hloubku, rychlé U potoka zase energičnost a hravost. Za klavírní asistence Miroslava Sekery vynikl její sytý, plný hlas s temnějším zabarvením, pěvkyně lpěla na srozumitelnosti slova i dramatickém ztvárnění obsahu. O tom, že je Miroslav Sekera vynikajícím a vyhledávaným komorním partnerem, už bylo napsáno mnoho, pondělní večer to jen potvrdil. Pozornost, kterou věnuje svým partnerům, ohleduplnost k jejich vůdčím hlasům, připravenost, pohotovost a v neposlední řadě skvělé klavírní umění z něj vytvářejí velkou komorní osobnost.

Všechny výše zmíněné klady se projevily i ve spolupráci s klarinetistou Jindřichem Pavlišem a violistou Ondřejem Martinovským. Z Osmi kusů pro klarinet, violu a klavír, op. 83 Maxe Brucha zazněly dva – III. Andante con moto a II. Allegro con moto. V prvním z nich vynikla okouzlující melodie A-klarinetu i Bruchovo lišáctví; party klarinetu a violy kontrastovaly nebo se vzájemně doplňovaly. To vše za spolehlivého jištění klavírním partem. V druhé skladbě, hrané na B-klarinet, posluchače pohltila skladatelova invenčnost, s níž stvořil krásné, vřelé melodie. Zařazení těchto miniatur bylo působivým obohacením programu.

Po osvěžujícím Bruchovi přišla opět závažnější chvíle – Lucie Hilscherová zazpívala Dva zpěvy pro alt, violu a klavír, op. 91 Johanessa Brahmse. Dílo věnované Josephu Joachimovi a jeho manželce, kontraaltistce Amalii, potvrzující výsadní postavení Brahmse jako komorního autora, zaznělo v úpravě pro alt, klarinet a klavír. V první písni Gestillte Sehnsucht se v úvodu vemlouvala krásná melodie klarinetu, na niž vzápětí navázala melodická linka altu. Klarinet chvíli spočinul v roli partnera v dialogu, svou hebkostí nádherně doplňující souzvuk alt, klarinet, klavír. Příjemně měkké frázování zpěvačky tuto interpretaci ještě povýšilo. V písni Geistliches Wiegenlied se rovnocenné hlasy všech tří interpretů spojily do celistvosti a harmonie, tvořené nápadnou konejšivostí obou nástrojů a vzrůstající dramatičností zpěvního partu. Přidanou hodnotou pak bylo viditelné i slyšitelné vzájemné porozumění všech interpretů.

Podobně jako drobnosti Maxe Brucha zapůsobily i Dvě písně s violou a klavírem, op. 91 Josefa Bohuslava Foerstera, v poslední době naštěstí znovu objevovanému a stále častěji uváděnému. S vědomím subjektivních preferencí dodávám, že vedle Brucha to pro mě byla nejobjevnější položka programu. V písni Hudba v duši doplňoval zvonivý hlas Lucie Hilscherové citem obdařený violový part, skladatel v této kompozici nijak nešetřil ani klavíristu; Miroslav Sekera nejen ukázal své technické dovednosti, ale také svůj pověstný jemný úhoz a tvorbu pianissim. Klavírista kouzlil i v druhé písni Konec, pro zpěvačku s technicky vypjatými místy. Lucie Hilscherová se jich zhostila zkušeně, se silným emocionálním vkladem. Sólovou příležitost dostal Miroslav Sekera v Janáčkově Andante z cyklu V mlhách. Na malé ploše jsme mohli obdivovat Sekerovo umění výstavby, jeho cit pro velké plochy i detaily, erudici, s níž na klaviatuře vyjadřuje bouři citů, zoufalství i křehkost.

Večer zakončilo premiérové uvedení kompozice flétnisty a skladatele Jaroslava Pelikána. Dílo vzniklo na objednávku Jindřicha Pavliše speciálně pro obsazení alt, viola, klarinet a klavír, inspirací byl text sv. Augustina Vyznání. Jedná se o jednovětou polyfonickou kantátu, pro posluchače srozumitelnou do té míry, že během jejího provedení bylo patrné pohnutí a rozjímání leckoho z publika. Autor pracuje s opakováním motivů, podněcuje zvukově příjemný dialog violy a klarinetu. Lahodně vyznívá souzvuk violy s altem a klavírem, jednotlivé nástroje přebírají melodie zpívaného partu a rozvíjejí je. Rozhodně je to skladba, která si zaslouží více než jedno provedení, protože dokáže zaujmout posluchače a obohatit je.

Jak se někdy stává, přídavek vzbudí nejsilnější emoce. Stalo se to i na tomto komorním koncertě, kdy kompletní „kvarteto“ předneslo jednu z Dvořákových Biblických písní, totiž Hospodin jest můj pastýř. V úpravě Jaroslava Pelikána nejen vynikl krásný hlas Lucie Hilscherové, která jako by v této písni vplula do důvěrně známé domoviny, ale svou příležitost dostaly i ostatní nástroje. Překrásným souzvukem byl zakončen komorní večer; v adventu, jehož vyvrcholení je již na dohled.

Foto: Milan Mošna