PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Program prvního koncertu 16. ročníku koncertní řady Kühnova smíšeného sboru tvořily duchovní skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Josefa Bohuslava Foerstera, moteto, píseň a sborová balada Johannesa Brahmse a Otčenáš Leoše Janáčka. Koncert se konal ve čtvrtek 5. února v kostele sv. Šimona a Judy v Praze na Starém Městě. Sólisté byli Přemysl Kšica (varhany), Ondřej Holub (tenor) a Minja Stojanović (harfa). Sbor vedli Marek Vorlíček a Igor Karpilovskij.

Špatným ohlasem na předpremiéru se Mahler nenechal odradit. Dělal vše, aby prosadil úplné provedení obřího díla.“

„Novátorstvím a jedinečností ideových záměrů i svou trpitelskou rozpolceností, ironií a bolestnými grimasami směřuje Mahlerova hudba plně k dvacátému století.“

„Symfonie končí očistně – současně v extázi i ve spočinutí.“

Berlínská premiéra Druhé symfonie, rozměrného díla působícího úžasným dojmem, jako z jiného světa, byla rozhodujícím okamžikem pro uznání kapelníka Gustava Mahlera, tehdy sotva pětatřicetiletého, jako symfonika, jako skladatele. V sále Alte Philharmonie na Bernburger Straße hráli Berlínští filharmonikové, dirigoval autor. Stalo se tak před sto třiceti lety, v prosinci 1895. V pátek třináctého.

„Skladba Josefa Bohuslava Foerstera zazněla stejně jako před 80. léty, kdy Moravská filharmonie vznikla.“ 

„Interpretace písní se ujaly sopranistka Kateřina Kněžíková a mezzosopranistka Markéta Cukrová.“

„Zazněla naopak skladba zcela nová, kterou si filharmonie objednala u soudobé slovenské skladatelky Jany Kmiťové.“

Moravská filharmonie Olomouc vstoupila do 80. sezóny s pokorou i s novou nadějí. Pod taktovkou šéfdirigenta Zsolta Hamara zazněly skladby Josefa Bohuslava Foerstera, Wolfganga Amadea Mozarta, Gustava Mahlera a Antonína Dvořáka. Všichni měli vazbu na Olomouc a ve své době zde působili. Písně Gustava Mahlera přednesly Kateřina Kněžíková a Markéta Cukrová a koncert byl přímo přenášen Českým rozhlasem Vltava.

„Stal se klíčovou postavou vrcholné renesance díky tomu, že dokázal spojit hudební myšlení populární v Římě s nizozemskou polyfonní hudební školou.“

„Je skutečným králem duchovní hudby a věčným otcem italské hudby, prohlásil prý Verdi.“

„V 19. století jeho styl jako vzor a inspiraci objevili ti, kdo se v katolické církvi snažili duchovní hudbu zbavit operních a dalších světských znaků.“

Styl nejuctívanějšího z renesančních autorů, papežského hudebníka šestnáctého století Giovanniho Pierluigiho da Palestrina, byl ještě po staletích pro mnohé vzorem ideální katolické chrámové hudby. Napsal stovky duchovních skladeb, které na první poslech zaujmou klidnou krásou a vyvážeností i srozumitelností zhudebněných textů. Zemřel 2. února 1594 ani ne v sedmdesáti. Na svět přišel s určitou pravděpodobností 3. února 1525. Tedy před pěti sty lety.

„Foerster byl přesvědčen, že nejvyšším cílem umění je zušlechtění srdcí a duší. I proto jeho hudba není explicitně poutavá, ale naopak vědomě nenápadná.“

„Praha Foerstera po první světové válce nepřijala zcela jednomyslně. Byl dokonce zpochybňován národní charakter jeho hudby.“   

„Teprve dnem jeho úmrtí se definitivně uzavřela epocha českého hudebního romantismu.“

Byl svědkem kladení základního kamene k Národnímu divadlu i dvou světových válek, zažil císaře, první republiku i nástup komunistů k moci. V dětství potkával Palackého, v létě v Osenicích v Českém ráji u dědečka, vesnického kantora, běhával bos. Roky ovšem později žil i ve velkoměstech, v Hamburku a ve Vídni. A po osmdesátce jezdil v Praze domů do Strašnic tramvají… Josef Bohuslav Foerster zemřel 29. května 1951 v Novém Vestci u Staré Boleslavi, když mu bylo dvaadevadesát. Narodil se jako Josef Caspar Franz Förster v Praze před 165 lety – 30. prosince 1859.

„V pondělí je připraveno exkluzivní provedení Beethovenova Trojkoncertu, hraje Yo-Yo Ma, Anne Sophie Mutter a klavírista Mark Zeltser, Berlínské filharmoniky řídí Herbert von Karajan.“

„Ve středu poslouchejte záznam pondělního přímého přenosu koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, se kterým vystupuje fenomenální francouzský houslista Renaud Capuçon.“

„Víkendová dopoledne patří návštěvě u Jany Brožkové, vynikající hobojistky, členky České filharmonie i souboru Afflatus Quintet.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 9. do 16. prosince?

„Korngoldova Bouře působila krotce, jako by dirigent hudebníky šetřil pro dramatičtější okamžiky.“

„Slavnostní ouvertura Josefa Bohuslava Foerstera dala naplno vyznít orchestru a byla náležitou přípravou na Mahlera po přestávce.“

„Rané dílo Gustava Mahlera Píseň žalobná je pohádka o třech větách.“

Pro svůj první abonentní koncert 69. koncertní sezóny si Filharmonie Brno vybrala ranou kantátu Gustava Mahlera, která určila název koncertního projektu Pohádkový Mahler. Na den přesně před devadesáti lety zazněla ve světové premiéře 28. listopadu 1934 v brněnském Blahoslavově domě, v dnešní Lidické ulici, pod vedením Mahlerova synovce Alfreda Rosé Mahlerova třívětá Píseň žalobná…

„K mimořádně úspěšným počinům se řadí koncert ‚Biblické písně‘, který hostilo ve čtvrtek 24. října Městské divadlo v Novém Boru.“

„V Sukově Meditaci Alinde Quintet působil jako homogenní těleso, souhra byla plná emocí a přirozené technické jistoty.“

„Adam Plachetka dostál své pověsti a zpíval Dvořákovy zhudebněné žalmy plným a emocemi prodchnutým hlasem.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica dospěl letos již ke 23. ročníku a byť jeho teritoriem jsou severní Čechy a jih Saska, zraje skutečně jako dobré víno. Každý ročník je osobitý a rozvíjí myšlenky přeshraniční spolupráce v místech známých i dosud neznámých. Zaměření festivalu na česko-německý hudební dialog a oslovování mladší generace publika souvisí také s výběrem mladých talentovaných interpretů z obou států, pestrá dramaturgie reflektuje tradičním i zcela novým způsobem rovněž letošní Rok české hudby. K mimořádně úspěšným počinům se řadí koncert Biblické písně, který hostilo ve čtvrtek 24. října Městské divadlo v Novém Boru za umělecké účasti pěvce Adama Plachetky a dechového souboru Alinde Quintet.

„Koncert byl příznačně nazván Bedřich Smetana a jeho následovníci.“

„Pietní foersterovské zastavení vystřídaly dvě skladby naprosto odlišného typu, a to zejména dobou vzniku, stylovou i žánrovou příslušností.“

„Motivace oslavit Rok české hudby 2024 netradičním a pokud možno navíc humorným způsobem doznala nevšedního vyústění.“

Všem, kteří obdivují, hledají a nacházejí humor v hudbě takzvaně vážné, určitě konvenoval koncert v pražské budově Českého rozhlasu na Vinohradské ve Studiu S1, pořádaný 6. května Vydavatelstvím a nakladatelstvím Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a stanicí D-dur u příležitosti letošního Roku české hudby.

„Slyšet sólový trombon je příležitost, která není častá, a v případě Roberta Kozánka šlo o příležitost výjimečnou.“

„Čtvrtá symfonie J. B. Foerstera je prodchnutá hlubokou vírou a pokorou.“

„Dirigent Robert Kružík dal dílu potřebnou majestátnost a vyklenul hudební fráze.“

Poslední abonentní koncert v Kongresovém centru Zlín ve čtvrtek 11. dubna měl titul Veliká noc. Patřil Symfonii č. 4 Josefa Bohuslava Foerstera, která byla stěžejním bodem večera. Na úvod koncertu dirigent Robert Kružík řídil předehru k Smetanově opeře Libuše a lákadlem pro posluchače byl Koncert pro trombon a orchestr skladatele Ivana Zelenky v podání Roberta Kozánka.

„Klavírních partů se ujal jediný klavírista Miroslav Sekera.“ 

„V pojetí Zbigniewa Kaliny vyzněla Šrámkova protiválečná báseň jako naléhavá výpověď vojáka.“

„Hudba třiadvacetiletého Martinů posluchačům poskytla silný zážitek z jemné efemérní atmosféry.“

První české melodramy, uskutečněné jako další z komorních koncertů Smetanovských dnů 4. dubna v Domě hudby, plynule navázaly na pořad minulého týdne, na rozdíl od něj však nabídly retrospektivní pohled. Počínaje druhou polovinou 19. století až po první dekádu století následujícího zavedly posluchače do doby, kdy se melodram stal oblíbenou hudební formou jak českého, tak německého kulturního života. Jako fundovaná odbornice na melodram se průvodního slova opět ujala Věra Šustíková, předsedkyně Společnosti Zdeňka Fibicha a spoluorganizátorka Melodramfestu.

„V provedení Veldové dosáhla Lisztova Lenora požadovaného účinku, stejně tak i Averkiev plně využil všech výrazových nuancí, které zde nabízí klavírní part.“

„Martin Otava se Vrchlického textu ve Foersterových Třech jezdcích ujal s příkladnou dikcí a hudební erudicí.“

„Sérii Rilkeho básní ve Foersterově melodramu Z třicetileté války vtiskl Pavel Pavlovský svůj osobitý projev.“

V rámci slavnostního koncertu 28. února věnovaného Roku české hudby se plzeňské divadlo kromě jiných žánrů vrátilo i k formě melodramu. Ve stejném duchu pokračovalo i v nadcházejícím nedělním matiné 3. března, které se odehrálo ve foyeru Velkého divadla…

„Jako dynamický mladík dirigentské taktovky vstoupil raketově na česká hudební pódia, ale pak se dočkal doma takřka třicet let totálního zapomnění.“

„Poprvé v Americe vystoupil v roce 1982 a hned s proslulým Chicago Symphony Orchestra. Úspěch měl neuvěřitelný, do programu mj. zařadil První symfonii Bohuslava Martinů!“

„Imponoval mu hektický život, partitury studoval v letadle a nesčíslněkrát se spolu s manželkou stěhoval; v Kalifornii mu vyhořel dům, když byl na jakémsi turné.“

Není tomu ještě ani čtvrt roku, co se 25. října 2023 v Praze uzavřela životní dráha Zdeňka Mácala, někdejšího šéfdirigenta České filharmonie. A letos 8. ledna by tento sugestivní, charismatický umělec, který bohužel příliš krátce a přitom neobyčejně výrazně poznamenal český hudební život, oslavil 88. narozeniny. Vzhledem ke své pestré a extrémně bohaté umělecké dráze odešel zcela netypicky, bez oficiálních smutečních poct, provázen v tisku spíše jen drobnými vzpomínkovými články. Světská sláva, polní tráva, jak říká často používané přísloví; v Mácalově případě to platí dvojnásob.

„V těch skladbách, kde se na pódiu sešli všichni účinkující, si posluchači vychutnali přitažlivě znějící souzvuk, vytvořený ne často slýchanou kombinací obsazení.“

„V písni Geistliches Wiegenlied se rovnocenné hlasy všech tří interpretů spojily do celistvosti a harmonie, tvořené nápadnou konejšivostí obou nástrojů a vzrůstající dramatičností zpěvního partu.“

„Na malé ploše jsme mohli obdivovat Sekerovo umění výstavby, jeho cit pro velké plochy i detaily, erudici, s níž na klaviatuře vyjadřuje bouři citů, zoufalství i křehkost.“

Advent se chýlí ke svému závěru, Jakub Jan Ryba je na roztrhání, a přece se najdou koncerty, které nejsou prvoplánově vánočně laděné. I tak přinášejí duchovní obohacení a jsou příležitostí k rozjímání. Takovým byl i poslední letošní večer komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, na kterém se v pondělí 29. ledna v zajímavé dramaturgii představili mezzosopranistka Lucie Hilscherová, klarinetista Jindřich Pavliš, violista Ondřej Martinovský a klavírista Miroslav Sekera.