PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„V těch skladbách, kde se na pódiu sešli všichni účinkující, si posluchači vychutnali přitažlivě znějící souzvuk, vytvořený ne často slýchanou kombinací obsazení.“

„V písni Geistliches Wiegenlied se rovnocenné hlasy všech tří interpretů spojily do celistvosti a harmonie, tvořené nápadnou konejšivostí obou nástrojů a vzrůstající dramatičností zpěvního partu.“

„Na malé ploše jsme mohli obdivovat Sekerovo umění výstavby, jeho cit pro velké plochy i detaily, erudici, s níž na klaviatuře vyjadřuje bouři citů, zoufalství i křehkost.“

Advent se chýlí ke svému závěru, Jakub Jan Ryba je na roztrhání, a přece se najdou koncerty, které nejsou prvoplánově vánočně laděné. I tak přinášejí duchovní obohacení a jsou příležitostí k rozjímání. Takovým byl i poslední letošní večer komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, na kterém se v pondělí 29. ledna v zajímavé dramaturgii představili mezzosopranistka Lucie Hilscherová, klarinetista Jindřich Pavliš, violista Ondřej Martinovský a klavírista Miroslav Sekera.

„Čtyřvěté dílo bylo komponováno s ohledem na prezentaci jednotlivých nástrojů a soubor toto ‚zadání‘ vrchovatě naplnil.“

„Po přestávce koncertu uvedlo České noneto Taneční preludia Witolda Lutoslawského.“

„České noneto hrálo osmidílnou Foerstrovu skladbu s působivým nastíněním lyrických poloh a přitažlivou, vitální agogikou.“

Ve středu 6. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina oslavilo České noneto sté výročí založení. Sdružení konzervatoristů sice 14. března roku 1923 vystoupilo ještě v desetičlenné sestavě decetu či dixtuoru se skladbou Tři meditace od Bohuslava Taraby, ale o rok později už se konalo první oficiální vystoupení devítičlenného souboru pod názvem České noneto – bylo to 17. ledna 1924 na Žižkově. Na programu středečního večera Českého spolku pro komorní hudbu byly nyní skladby, které těleso v začátcích kariéry podržely, a pietu ozdobilo  jejich excelentní provedení.

„Změna místa konání byla ku prospěchu věci.“

„Fialovo úsporné, ale výmluvné gesto naplno rozevřelo pestrou paletu zvukových barev i obdivuhodné dynamické rozpětí sboru.“

„Martinů byl bezesporu jedním z hudebních vrcholů večera.“

Letošní 54. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka v Příbrami hostil Český filharmonický sbor Brno. Jedno z našich nejlepších vokálních těles zavítalo v úterý 23. května 2023 do Březových Hor společně se svým zakladatelem-dirigentem Petrem Fialou, který se v obdivuhodné svěžesti letos dožívá významného životního jubilea. Velmi působivou dramaturgii podpořily i skvělé umělecké výkony.

„Koncert byl zahájen již v osmnáct hodin a z kúru kostela zazněl začátek z první věty Symfonie č. 3 Gustava Mahlera v podání dechové sekce orchestru ZUŠ Jihlava pod vedením dirigenta Jana Noska. Mladí hudebníci do provedení dali mladistvý elán a povedlo se jim zahrát úvodní fanfáry pevně a bez zaváhání.“

„Následovalo Adagietto ze Symfonie č. 5 cis moll (1902), snad nejznámější Mahlerova melodie, půvabná a vroucí, vznášející se prostorem, s klenutými oblouky dlouhých, pomalých frází, vzpínající se v crescendech, aby se vzápětí klidnila do něžných pian.“

„Mezzosoprán ladil s anglickým rohem a postupně zjemňoval výraz až tak, že se dostal do duchovní dimenze, korespondující s okolním prostorem. Zvolené pořadí písní bylo promyšlené a pěvkyně jim dala niterný výraz s procítěným přednesem.“

Mezinárodní hudební festival v Jihlavě je připomenutím odkazu skladatele a dirigenta Gustava Mahlera. Od května do září se konají koncerty na různých místech, zahajovací byl 18. května v kostele Povýšení sv. Kříže. V podání Karlovarského symfonického orchestru zazněly zejména skladby Gustava Mahlera a jeho přítele Josefa Bohuslava Foerstera. Program řídil indický dirigent Debashish Chaudhuri, ke spolupráci si přizval mezzosopranistku Ester Pavlů. Zazpívala nejprve Foersterovy Milostné písně a poté Mahlerovy Rückert-Lieder.

„Bude to možná znít jako klišé, ale opravdu mám nejraději Leoše Janáčka a jeho operu Z mrtvého domu. Dalším mým oblíbencem je Richard Strauss, jehož Salome právě připravujeme. Je to náročná, ale ve finále nejvíc vzrušující práce, a to jak s orchestrem, tak se zpěváky.“

„Jestli má nějaký režisér potřebu sdělit něco z moderní doby moderním způsobem, není myslím lepší cesty, než je nová, moderní opera. Z historického hlediska taky chceme zanechat dějinám hudby vzorky dnešní doby.“

„Musíme si upřesnit, co jsou současní autoři, já bych to období vymezil na posledních sto let. V této poslední době existovala spousta skvělých skladatelů, které ještě vůbec neznáme a kteří propadli sítem dějin zcela nezaslouženě. Takový Otakar Jeremiáš, Josef Bohuslav Foerster, Mieczysław Weinberg, nebo brněnský František Gregor Emmert, Alois Piňos, Arnošt Parsch… je tu spousta krásné hudby, na kterou by se nemělo zapomínat.“

Ondrej Olos je dirigentem Janáčkovy opery a je pověstný svojí důkladností a pečlivostí. Patří ke střední generaci dirigentů, kteří prošli brněnskou JAMU a kterým se daří prosazovat nejen v domácím prostředí. Působí v souboru již dvacet let a stojí za nastudováním většiny operních titulů, i když ne vždy jako hlavní dirigent. Je to on, na kterého se mohou hudebníci i pěvci vždy spolehnout a který vytváří stabilní a bezpečné klima v souboru.

„Při Magnificat Jana Hanuše mi šel mráz po zádech. Polyfonická práce v kombinaci s transcendentálním námětem v kompozici bez aspirace na efekt, zato však silné svou čistotou, mě uchvátily.“

„To byl moment, kdy nastoupili avizovaní hosté, totiž bývalí členové sboru, a nám se naskytl velkolepý pohled a hmatatelný důkaz dosahu sbormistrovy, šestapadesát let trvající práce. Na pódiu totiž v tu chvíli stálo, včetně empory, jistě tři sta zpěváků.“

„Pan sbormistr skutečně stále umí. Gesto je jasné, přináší jen to nutné, nenajdeme v něm žádný dirigentský ‚plevel‘; když je potřeba, mávne energičtěji, naopak zas ví, kde inspirovat k jemnému vyjádření.“

Pražské Rudolfinum se 12. května 2023 stalo dějištěm koncertní oslavy. Jeho Dvořákova síň se zcela zaplnila při příležitosti výročního představení Kühnova dětského sboru, který před devíti dekádami založil sbormistr a zpěvák Jan Kühn. Jeho pokračovatel, Jiří Chvála, který sbor vede už více než půlstoletí, během večera vystřídal roli diváka s rolí vedoucího tělesa. Tato legenda českého sborového zpěvu před třemi dny oslavila zase svoje jubileum – rovněž devadesáté – a i na tento milník bylo v závěru večera decentně vzpomenuto. O podium se s jubilantem podělil sbormistr Petr Louženský, aby s koncertním oddělením Kühnova dětského sboru provedl skladby výhradně českých autorů – těch, jejichž tvorba je s existencí sboru spjata.

„Jedním z nejoddanějších příznivců sboru byl Václav Trojan, kterého veřejnost zná hlavně z loutkových filmů Jiřího Trnky. Spolupráce s Jiřím Trnkou ve Starých pověstech českých, Princovi Bajajovi, Špalíčku a dalších byla další doménou našeho sboru.“

„Někdy jsem si vyčítal, že mám až moc velké, možná přehnané, nároky, a že jsem neúprosný; ve výsledku vidím, že to nebylo zbytečné.“

„Ale pozor, to za Kühna nebylo! Jeho založení jednak dětského sboru a potom založení sboru dospělých, to bylo světové unikum. On byl sám zpěvák a žádný sbormistr nedovedl to, co dovedl Kühn: Naučit amatérské pěvce profesionálnímu pěveckému projevu.“

Právě dnes, 9. května, slaví narozeniny jedna z našich nejvýznačnějších osobností v oboru sborového zpěvu, zejména dětského, Jiří Chvála. Tři dny po jubilantových devadesátých narozeninách se v Dvořákově síni pražského Rudolfina uskuteční výroční koncert k založení Kühnova dětského sboru. Sbormistra i sbor spojuje číslovka devadesát. „Koncert je k výročí sboru, svoje narozeniny se snažím tutlat,“ říká neobyčejně vitální a noblesní pán, notně bilancující i vděčně vzpomínající na zakladatele sboru, Jana Kühna.

„Již před zahájením slavností zněl z balkonu Besedního domu zvuk mužského sboru Láska opravdivá, který lákal na odpolední a večerní program. Hlavní část odpolední slavnosti se započala v 17 hodin na nádvoří, které bylo propojeno s nádvořím vedlejšího Pražákova paláce.“

„Milé a profesionální bylo vystoupení mladého studenta pěvecké konzervatoře v Pardubicích Richarda Kolaře, syna sbormistra, který přednesl čtyři písně italských skladatelů.“

„Akademický smíšený pěvecký sbor Pečman a mužský sbor Láska opravdivá pod vedením sbormistra Jana Špačka provázel po zahájení na balkoně hosty po celou dobu konání slavnosti a následně i po slavnostním koncertě.“

Jako před 150 lety, kdy byl v Brně slavnostně otevřen Besední dům, tak i 1. května 2023 se probudil na nádvoří tohoto domu duch české pospolitosti 19. století. Mužský sbor Láska opravdivá se sbormistrem Janem Špačkem zpíval již dlouho před sedmnáctou hodinou z balkonu a lákal na neobvyklou akci. Od 17 hodin se sešli milovníci zpěvu a hudby, aby byli součástí programu, který navodil atmosféru předminulého století. Nechyběli návštěvníci v dobových kostýmech ani dívky v krojích, nabízející příchozím chléb a sůl. Sbor Beseda brněnská pod vedením Petra Kolaře pak na nádvoří zval na večerní program, který se již konal uvnitř, v sále.

„Dramatický příběh nevyzněl o nic méně přesvědčivě než originál.“

„Perfektní souhra obou instrumentalistek udržovala potřebné napětí.“

„Název cyklu naznačuje spíše odlehčenou hudební nadílku, ale publiku se tu dostává závažných a zajímavých témat.“

Nápaditost Moniky Knoblochové při vytváření dramaturgie programů „Hudebního salónu Café créme“ získala v průběhu let zaslouženě svou popularitu i publikum. Svědčí o tom i koncert, konaný již tradičně v bývalém pražském kostele svatého Vavřince 13. listopadu tohoto roku. Původně orchestrální podoba melodramu Jiřího Antonína Bendy „Ariadna na Naxu“ zazněla tentokrát v citlivé úpravě pro dva recitátory, flétnu a cembalo.

„Pokud bratr nebyl na nějakém zahraničním turné, každoročně vystupoval v křečovickém kostelíku svatého Lukáše a hrál především díla Dvořákova a Sukova.“

„Sukova symfonická tetralogie, mám na mysli Asrael až Epilog, je velmi nadčasová.“

„Hrubín byl krásný, ušlechtilý člověk, a hlavně, na rozdíl od jiných, neodradil člověka od poezie.“

Jan Suk, básník, esejista, filozof a literární kritik, je hudebnímu světu možná známější jako pravnuk Antonína Dvořáka, vnuk Josefa Suka skladatele a nevlastní bratr houslisty Josefa Suka. O svém rodu píše vzletnou esejistickou prózou v knize Melancholické století oblaku, která byla vydána před dvěma lety. Sešli jsme se u něj doma v Křečovicích, aby téma přiblížil širší veřejnosti a možná dal na něj nahlédnout z jiného úhlu.