„Dramaturgický přínos večera nelze označit jinak než jako mimořádný.“

„Provedení Potulného šílence vedené Lukášem Vasilkem mělo všechny parametry dokonale propracované janáčkovské partitury a publikum odměnilo účinkující srdečným potleskem.“

„Suverénní způsob, jakým se zhostili svých partů sólisté, mohutně obsazený sbor a instrumentální ansámbl, nenechával posluchače ani chvíli v klidu.“

Janáčkův festival v Brně měl z loňského roku nevyrovnané účty vůči svému publiku, způsobené covidovou epidemií, avšak sobotní koncert v Besedním domě se podílel na zrušení onoho manka zásadním způsobem. Lze pravděpodobně už nyní konstatovat, že byl vrcholem festivalu. Vystoupil na něm Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem, sólisty Kateřinou Kněžíkovou, Janou Hrochovou, Borisem Stepanovem a Jiřím Brücklerem a pianisty Stanislavem Gallinem, Marcelem Javorčekem, Martinem Levickým a Karlem Vrtiškou. Na programu byla díla Josefa Bohuslava Foerstra, Vítězslava Nováka a Leoše Janáčka a ve druhé polovině Igora Stravinského.

Dramaturgický přínos večera nelze označit jinak než jako mimořádný. Jakkoliv byly v Brně přinejmenším ve druhé půli dvacátého století sborové koncerty velmi oblíbené a navštěvované (vzpomeňme na pravidelná půlroční vystoupení APS Moravan!), byla jejich dramaturgie zacílena především na klasickou tvorbu českých skladatelů – a tak jsme v programu festivalového večera byli překvapeni sbory Josefa Bohuslava Foerstra na německé texty (Die Weihe der Nacht a Abendlied) z roku 1910, které většina posluchačů slyšela patrně poprvé a které velmi zaujaly.

Ze sborové tvorby Leoše Janáčka jsme slyšeli dvě vrcholná díla: ženský sbor se sopránovým a tenorovým sólem na text Jaroslava Vrchlického Vlčí stopa a Potulného šílence pro sóla a mužský sbor na text Rabíndranátha Thákura. Zejména tento sbor byl v uplynulém půlstoletí programovou lahůdkou, na niž „se v Brně chodilo“: to proto, že její interpretace byla tehdy doslova dokonalá. Nicméně nechejme vzpomínek – sobotní provedení vedené Lukášem Vasilkem mělo všechny parametry dokonale propracované janáčkovské partitury a publikum odměnilo účinkující srdečným potleskem.

Vrcholem večera se pak stalo provedení „ruských choreografických scén“ Svatba (Svaďobka, Les Noces) Igora Stravinského. Naposled bylo v Brně uvedeno před několika (třemi?) desetiletími, rovněž v Besedním domě, tehdy i s choreografickou složkou. Toto dílo bývá méně uváděno především pro komplikovanost svého obsazení (čtyři klavíry a sedmnáct bicích nástrojů, vedle této definitivní verze jsou možné i verze jiné), ovšem pokud se dramaturgie rozhodne je uvést, má už téměř předem zaručený úspěch. Dílo působí rituálně koncipovanými ruskými lidovými svatebními pořekadly, neobvyklým užitím artikulace a zvukovosti a strhující rytmikou. Suverénní způsob, jakým se zhostili svých partů sólisté, mohutně obsazený sbor a instrumentální ansámbl, nenechával posluchače ani chvíli v klidu. Zákonitě následoval po ukončení obrovský aplaus, výkřiky bravo a dlouhotrvající potlesk vestoje. Nadšení publika bylo zřejmé ještě i u šaten a cestou domů. Díky za tak povznášející večer! Byl to uklidňující kontrast oproti aktuálně vyhlašovaným covidovým restrikcím…

Foto: Marek Olbrzymek