PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Říkala jsem si, jestli v Roce české hudby by i při takové uvolněné příležitosti nestálo za to projevit víc dramaturgické odvahy a kreativity.“

„Nejpříjemnějším překvapením večera bylo, jakým způsobem se barytonista Jiří Brückler zhostil Přemyslovy árie.“

„Open-air koncert je tu především od toho, aby si diváci společně užili hudbu v plenéru a aby si ho poslechli i lidé, kteří třeba jinak do koncertních sálů nepřijdou. V tomto ohledu svůj účel splnil.“

Česká filharmonie svou sezonu tradičně zakončuje open-air koncertem na Hradčanském náměstí. Letos přišla s malou novinkou a přálo jí i počasí. Až na ten vítr.

„Soubor jednověté Novákovo dílo vyklenul funkční tektonikou, představil oblíbený kus zajisté reprezentativně, ale to nejlepší mělo teprve přijít.“

„Jan Brabec působí, že není fyzicky schopen udělat chybu.“

„Někdy je Čechová nazývána ‚první dámou českého klavíru’ – asi proto, že ‚přední česká klavíristka‘ by bylo málo. Ano, to by bylo málo.“

Poslední, desátý koncert komorního cyklu organizace nově zvané Prague Philharmonia se uskutečnil 10. června opět v prostorách malostranského Profesního domu. Pozvání přijalo legendární Smetanovo trio a také klarinetista Jan Brabec, člen orchestru. Zněla osvědčená díla klasiků.

„Irvin Venyš hrál Mozarta soustředěně, s radostí i procítěně, v symbióze s poselstvím not, ale zároveň živě, lidsky, s vášní i pokorou.“ 

„Těch sedm minut, během nichž se díky skladbě Sylvie Bodorové prohnala koncertní síní smršť komplikované, postupně se zrychlující rytmiky, si budou posluchači dlouho pamatovat.“

„Ondřeje Vrabec v kompozici Vítězslava Nováka nabídl pozoruhodnou přidanou hodnotu.“

Nástrojem, na který zaměřila pozornost Komorní filharmonie Pardubice v rámci svých abonentních koncertů, se stal v dubnu klarinet. K interpretaci skladeb Wolfganga Amadea Mozarta a Sylvie Bodorové byl přizván Irvin Venyš, jenž se úkolu zhostil s patřičnou suverenitou a v případě druhého kusu si poradil i s jeho komplikovanou rytmikou…

„Klasikem je Smetana, i když zaznívají hlasy, že inscenovat jeho opery je kvůli jejich příběhům obtížné a že na ně lidé ani nechtějí moc chodit.“

„I když pro odezvu poměrně širokého publika nějaké silné podněty jejich hudba tak snadno nenabízí, tak třeba ještě jejich čas přijde…?“

„Kdo další vstoupí po slavné české skladatelské čtveřici a několika jejich souputnících s fanfárami na pomyslný Olymp, nebo se tam, což je pravděpodobnější, tak nějak nenápadně objeví?“

Debaty a úvahy o tom, kdo ze žijících nebo nedávno zesnulých skladatelů se jednou stane klasikem, kdo se dostane do kánonu uznávaných za ty nejvlivnější a nejdůležitější, tedy i nadále hrané, jsou ošemetné. Vzpomeňme na autory minulosti, objevené až mnohem později, ale i na oslavované…

„Programová dramaturgie volila skladby výhradně českých autorů, stylově navíc značně různorodé až kontrastní.“

„Jestliže termín ‚antiklimax‘ postihuje postupné vyhasínání intenzity, pak Štochlova skladba na této tendenci akusticky a výrazově staví a hudebními prostředky ji povyšuje do roviny duchovní.“

„Publiku podmanivý drajv provedení prvního Smyčcového kvartetu Vítězslava Nováka konvenoval natolik, že výkon po zásluze vřele aplaudovalo.“

Komorní hudba má zvláštní kouzlo i moc – všude se takzvaně „vejde“, dokáže potěšit v jakémkoli prostředí a v jakýkoliv roční čas. Míří hlouběji do niterných pocitů lidí a má nepochybnou integrující sílu. Realizuje se všemi existujícími stylovými proudy a málokdo jí odolá. Tyto a spřízněné myšlenky mohly napadnout návštěvníky koncertu Doležalova kvarteta pořádaného v rámci právě probíhající sezony Českého spolku pro komorní hudbu 16. ledna v Sukově síni Rudolfina.

„Vycpálkova základní koncepce, ale i nejedna pracovní zásada a metoda, včetně členění fondu, platí dodnes.“

„V kompozici byl soukromým žákem Vítězslava Nováka.“

„V roce 1967 byl jmenován národním umělcem.“

Hudební oddělení Národní knihovny si v roce 2023 připomnělo sto let od založení. Za iniciativou a aktem stál tehdy Ladislav Vycpálek. Skladatel a knihovník hudebnímu oddělení tehdejší Univerzitní knihovny vtiskl dodnes platný profil a model uspořádání jeho sbírek. Stal se tak jeho nedílnou součástí hned dvojím způsobem: jednak jako knihovník-archivář utvářející hudební fond, jednak jako umělec-skladatel, jedna z položek fondu. Od úmrtí Ladislava Vycpálka – osobnosti, na kterou by se v rámci Roku české hudby 2024 nemělo zapomenout – uplynulo 9. ledna 55 let.

„Jeho Symfonie Asrael, jedno z vrcholných děl, se zcela jistě vyrovná závažností obsahu a dokonalostí zpracování hudbě Mahlerově.“

„Vydání Sukovy Serenády Es dur podpořil Johannes Brahms, který předtím v sedmdesátých letech podobným způsobem zásadně napomohl zahraničnímu zájmu o Dvořákovu hudbu.“

„Slepí hudci z Pohádky léta jsou pětiminutový hudební výjev, který nelze zapomenout.“

V roce 1892 napsal první ze svých dodnes slavných děl. Zároveň založil s kolegy konzervatoristy České kvarteto. Z osmi desítek skladeb, které zkomponoval, nese sedmatřicet opusové číslo; roky, po které působil v kvartetu, dosáhly počtu jedenačtyřiceti. Narodil se v Křečovicích na Sedlčansku 4. ledna 1874, tedy před sto padesáti lety, a zemřel jako jedenašedesátiletý v Benešově v květnu 1935. Jmenoval se Josef Suk a v roce 1892 mu bylo osmnáct.

„Je na Kabeláčově Mysteriu času něco českého? Přesto je to jedna z nejlepších českých skladeb.“

„V hlavním městě operní invence holt tolik nekvasí.“

„Česká hudba nepotřebuje žádné kvóty.“

Rok české hudby 2024, který právě začíná a který je tentokrát ještě posílen důrazem nazývaným Smetana200, vzbuzuje hrdost i otázky. Jako výsledek vzájemného zvažování a poměřování obou možných postojů a přístupů se nabízí přesvědčení, že to, čemu se říká česká hudba, je charakteristické otevřeností ke světu – že prokazuje schopnost přijímat podněty z okolí a zároveň nabízet světu vlastní invenční řešení.

„Do první věty Kasík vplynul zasněnou, avšak analyticky důslednou hrou nesenou měkkým úhozem podchycujícím v barevném oparu Novákovy kompozice intimní a podprahově přítomnou melodickou křivku.“

„Následující návrat do lyricky hřejivé polohy byl pak odstíněn přelévavou agogikou a opatrným přístupem k dynamice.“

„Akordické předivo hutně utkaných hlasů Kasík uzemnil v synkopicky skočné rytmizaci.“

Sál Bohuslava Martinů rozezněly klavírní skladby klasiků české moderny Vítězslava Nováka, Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Klementa Slavického. Fenomén tuzemské klavírní virtuozity Martin Kasík v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů 2023 posluchači přichystal dokonale vytesanou a nápaditě uchopenou hru, při níž se jedovaté martinůovské harmonie a kousavé janáčkovské rytmy mísily s novákovskou impresionistickou perlivostí a dekadentně hřmící expresí Slavického kompozice…

„Novákova Bouře byla a je v České republice i ve světě uváděna velmi zřídka, ačkoliv se jedná o dílo, které bylo už na premiéře veřejností i kritikou vřele přijato.“

„Na některých místech se mi zdálo, že v důsledku delších dynamických ploch zanikaly drobné nuance, které by Novákovu hudbu předvedly v ještě větší pestrosti, barevnosti a vrstevnatosti.“

„Monumentální durové sborové vstupy byly klidným, ale důrazným vyvrcholením kompozice jak po hudební, tak obsahové stránce.“

V sobotu 11. listopadu bylo v Národním divadle v Praze provedeno dílo Vítězslava Nováka z jeho vrcholného tvůrčího období – Bouře, mořská fantazie pro sóla, sbor a orchestr na text básně Svatopluka Čecha, op. 42. Od posledního uvedení této monumentální kompozice v Národním divadle uběhlo více než půl století, jednalo se tedy o výjimečnou událost.

„Pianistka dokázala svou duchovní ‚prorostlost‘ s příjmením Páleníček.“

„Dílo s temným námětem a ponurého vyznění hrála citlivě i s rozmyslem, přesto však mohla sušší pedalizací podtrhnout jeho naturalismus.“

„Tzv. ‚perličkovou‘ techniku a schopnost rovné hry v závratném tempu Jitka Čechová projevila v kratší Toccatě Jaroslava Ježka. Kratší, o to více však hutné.“

Nejen Klavírní festival Rudolfa Firkušného v těchto dnech sytí Prahu klavírním uměním. 6. listopadu se v Anežském klášteře o slovo přihlásil i bechsteinovský cyklus Hybatelé rezonance, představující tuzemské pianistické špičky, a tentokrát program obstarala Jitka Čechová, známá specialistika přes dílo Bedřicha Smetany. V poslední době se však „první dáma českého klavíru“ vydává i do mladších českých vod a právě poslední pondělí představila pečlivě dramaturgicky vystavěný recitál zahrnující například i skladbu Josefa Páleníčka, jejího tchána.