„Jitka Čechová, vynikající sólistka i komorní hráčka, umělecká garantka letošního ročníku, pro svůj koncert v srdci klavírů Bechstein zvolila ryze český repertoár.“

„Než však nabídla samotného Janáčka, kde kvalita jejího úhozu a smysl pro stavbu skladby nachází živnou půdu, zahrála Klavírní sonátu Josefa Páleníčka.“

„A přestože jednotlivé nálady skladby vycizelovala, její Páleníček, Janáček a Ježek zážitek ze Suka bohužel přebili.“

Jeden z posledních koncertů festivalu Lípa Musica patřil 14. října klavíristce Jitce Čechové. Umělecká garantka letošního ročníku se po komorních projektech uvedla i jako sólistka, a to v areálu výrobce klavírů Bechstein v německém Seifhennersdorfu nedaleko českých hranic. Překvapivě sáhla k pozdně romantickým a modernistickým skladbám Nováka, Suka, Janáčka, Ježka a Páleníčka a ukázala, jak široký je její záběr ve vztahu k české hudbě.

V saském městě Seifhennersdorf, zaklíněném mezi Varnsdorf a Rumburk, lze od devadesátých let najít výrobnu německých klavírů a pianin Bechstein. Tradiční německý výrobce, který vlastní také velkou výrobní halu v Hradci Králové a je tak vedle Petrofu jedním z největších výrobců u nás, se tam přestěhoval z Berlína, kde v roce 1853 vznikl. A právě areál, na jehož okraji lze najít i malý koncertní sál Vielharmonie, byl poprvé dějištěm jednoho z koncertů festivalu Lípa Musica. Tento skvělý dramaturgický nápad přivést Lípu do Seifhennersdorfu byl ovlivněn výběrem interpreta i repertoáru. Byla to Jitka Čechová, vynikající sólistka i komorní hráčka, umělecká garantka letošního 22. ročníku festivalu, která pro svůj koncert v srdci klavírů Bechstein zvolila ryze český repertoár. A nebála se přitom sáhnout k méně hraným skladbám.

Čechová ohraničila program večera klasičtějšími, pozdně romantickými kusy, a mezi ně vložila hudbu zvukem i stavbou směřující do moderní doby. Začala Vzpomínkami, op. 6 Vítězslava Nováka z roku 1894. Toto Novákovo rané a romanticky laděné dílo v jejím podání lehce perlilo a přesto, že stále nabízí široké romantické plochy, sólistka ho pojala docela střízlivě, bez patosu, přílišné pedalizace a v koncentrovanějších barvách. Dokonce tak, že zvukem (především v Inquieto, druhé ze tří částí cyklu) občas připomínalo Janáčkův hudební svět, což možná o Jitce Čechové prozradilo více, než se zná.

Než však nabídla samotného Janáčka, kde kvalita jejího úhozu a smysl pro stavbu skladby nachází živnou půdu, zahrála Klavírní sonátu Josefa Páleníčka. Dílo z roku 1936 představila neméně poutavě a promyšleně, vyzdvihla několik zajímavých momentů skladby a dala tak připomenout se úspěšné desce Josef Páleníček – Chamber Works, kterou natočila společně se svým manželem Janem Páleníčkem, synem Josefa Páleníčka. Nechyběla energičnost hodná mladého a v lecčem experimentálního kusu.

Po přestávce přišel na řadu Janáček. Ten byl vedle zmíněného Páleníčka a Ježka bezesporu vrcholem recitálu. Schopnost Čechové zkoncentrovat emoce a dobře volit úhozové rejstříky vytvářela ze Sonáty 1. X. 1905 „Z ulice“ mnohovrstevnaté, avšak logicky vypointované dílo, jenž občas neodolatelně jiskřilo. Zato následující skladba, hráčsky náročná Toccata Jaroslava Ježka z roku 1939, byla odlišným světem. Co ji však s Janáčkem tento večer spojovalo byla hráčská zručnost a poctivost Jitky Čechová. Nechyběla dostatečná expresivita, rázné frázování a smysl pro detail. Program završila Jarem, op. 22a Josefa Suka z roku 1902. Pojala ho zeširoka, líbezně, tanečně, pateticky, v neobvyklých důrazech, zkrátka více klasicky. A přesto, že jednotlivé nálady skladby vycizelovala, její Páleníček, Janáček a Ježek zážitek ze Suka bohužel přebili.

Jitka Čechová, přes akustické nedostatky koncertního sálu Vielharmonie, úctyhodně a s elánem sobě vlastním završila úspěšnou rezidenci na letošním festivalu Lípa Musica. Koncert v Seifhennersdorfu jen potvrdil pevnost a šíři jejího vřelého vztahu k české hudbě. Jak se po koncertě publiku v češtině i němčině sama přiznala, bylo pro ni potěšením hrát na velké koncertní křídlo Bechstein. A aplaudujícímu dvojjazyčnému publiku se odměnila dvěma vynikajícími přídavky, kterými rozpálila celou klaviaturu: svižně zahraným Bugatti stepem Jaroslava Ježka a zasněným Lístkem odvanutým Leoše Janáčka, dvou autorů, za jejichž interpretaci si energická umělkyně zaslouží respekt.

Lípa Musica přece jenom nabídne ještě poslední možnost se s Jitkou Čechovou setkat: 3. listopadu v České Lípě na speciálním mistrovském kurzu společně se žáky ZUŠ. Hlavní program 22. ročníku festivalu vyvrcholí již tuto sobotu 21. října v devatenáct hodin v bazilice Všech svatých v České Lípě koncertem s názvem Moteta pro královnu v podání Czech Ensemble Baroque a vybraných sólistů.

******

Foto: Lukáš Marhoul Photography