PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

V sobotu 3. října se sešli posluchači v milé atmosféře kostela v německém Waltersdorfu, malebném letovisku na úpatí hraniční hory Luž, aby si dopřáli další z koncertů festivalu Lípa Musica s názvem Dámy hrají dámy. Interpretky dechového Kalabis Quintet si vybraly skladby dvou autorek a dvou skladatelů, aby v pomyslném konkurenčním dialogu předvedly, že díla komponistek ve srovnání s jejich mužskými protějšky zcela obstojí, a podtrhly jejich vzájemnost. České i německé publikum vytvořilo nádhernou atmosféru, a potvrdilo tak naplňování jednoho z cílů festivalu – propojení přeshraničního kulturního života v širší oblasti Českolipska.

Venkovský barokní katolický kostel v Horním Prysku v Lužických horách byl v pátek dějištěm pozoruhodného koncertu. Spíše obřadu s hudbou a zpěvem, spirituálního uměleckého setkání, meditace nad událostmi dávné i nedávné historie, nad hodnotami, které by neměly být zapomenuty. Odvážný program s názvem Přímluvy, vyprodaný, mimořádně působivý a u publika úspěšně rezonující, byl součástí nabídky festivalu Lípa Musica.

Čtvrtstoletí mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica vedlo pořadatele letošního ročníku k zařazení hned několika výjimečných programových lahůdek. Patří mezi ně i inscenace mima Radima Vizváryho, flétnistky Jany Semerádové a režisérky Magdaleny Švecové La Rameau, jejíž premiéra se odehrála v neděli 27. září v Městském divadle v Turnově. Relativně malá scéna a nevelké hlediště se ukázaly být v tomto případě ideálním prostorem.

Mim, režisér a pedagog Radim Vizváry se v novém hudebně-dramatickém projektu La Rameau potkává s flétnistkou a hudební dramaturgyní Janou Semerádovou. Společně přibližují osobnost a život Jeana-Philippa Rameaua, skladatele, který se vymykal své době, a hledají současný ekvivalent jeho provokativnosti. V rozhovoru Vizváry mluví také o své roli Barona Prášila, proměnách pantomimy, nedostatku mladých mimů i o tom, proč tento obor vyžaduje mimořádnou trpělivost.

Dva koncerty, které se v rámci festivalu Lípa Musica uskutečnily v domovském městě, v České Lípě, měly jedno společné – možnost až spirituálního soustředění na hudební krásu. A také místo konání: baziliku Všech svatých v historickém centru. V pátek večer tam zpíval soubor Voces8 jemnou vokální hudbu od renesance po současnost, v sobotu večer tam klavíristka Terezie Fialová přednesla Roční doby žijícího klasika Pēterise Vaskse. Poobakrát šlo o víc než jen o běžný koncert.

Do svého pětadvacátého ročníku rovnýma nohama vstoupil festival Lípa Musica. Hned po zahajovacím koncertě v Liberci začala dělat Lípa Musica to, co umí nejlépe, dekorovat malebná místa severočeského venkova hudebními klenoty, zasazovat je do koruny svého pomyslného stromu, který má v názvu i v genetice. Dalším z těchto klenotů byl Ensemble Inégal, který uvedl v sobotu večer v kostele Nejsvětější Trojice v Bzí Lužanskou mši Antonína Dvořáka.

Úspěšný britský vokální soubor Voces8, zaměřený na a cappella zpěv, míří už poněkolikáté do Česka. V září vystoupí 17. září v Ostravě na Svatováclavském festivalu a o den později na festivalu Lípa Musica. Pokaždé s jiným programem. Umělecký šéf souboru kontratenor Barnaby Smith tyto koncerty v našem rozhovoru představí, především ale dává nahlédnout do toho, co „rodina“, kterou pro něj Voces8 je, potřebuje ke svému fungování.

Pětadvacátý ročník festivalu Lípa Musica otevřel v pátek večer sváteční barokní program – Koncert pro Liberecký kraj. Měl dvě protagonistky. Především pěvkyni Robertu Mameli. Avšak neoddělitelně s ní – ať už hrála sólo, nebo v orchestru – i flétnistku Janu Semerádovou, uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a navíc garantku letošního festivalu.

Křišťálově čistý hlas italské sopranistky Roberty Mameli a její výrazný temperament ji přivedly na nejvýznamnější světová pódia, od Berlína a Vídně přes Paříž až po Tokio či Buenos Aires. Spolupracovala s předními dirigenty a soubory specializujícími se na historicky poučenou interpretaci a její diskografie čítá více než třicet nahrávek. Nyní se vrací do České republiky, kde společně s Collegium Marianum zahájí pětadvacátý ročník festivalu Lípa Musica. Náš rozhovor se točil především kolem barokní, ale překvapivě i jazzové hudby.

Flétnistka a dramaturgyně Jana Semerádová letos vstupuje do nové role jako umělecká garantka festivalu Lípa Musica. Jak propojit barokní hudbu se současností, proč je pro ni důležitý „příběh“ koncertu a kde se rodí nové dramaturgické nápady? V rozhovoru mluví o inspiraci, improvizaci i o tom, co se děje ve chvíli, kdy vstoupí na pódium.

Pětadvacátý ročník severočeského hudebního festivalu Lípa Musica obsáhne v hlavním podzimním termínu a s přidanou letní položkou dvě desítky koncertů a půltuctu doprovodných akcí. Pokrývají data od června do listopadu. Téma programu zní Žena, a tak i uměleckou garanci svěřili pořadatelé ženě – flétnistce Janě Semerádové.

„Důraz na sdělení je tu tak všudypřítomný, že není možné, aby publikum nebylo osloveno.“

„Edukace má možná větší budoucnost, nežli si zatím uvědomujeme: působivé je sledovat, jak při ní v publiku roste fandovství.“

„Zastoupení koncertů, které přímo posilují sounáležitost, je určující pro celkovou kvalitu našeho kulturního prostředí.“

V nabídce každého festivalu samozřejmě nejvíc poutají vystoupení hvězd. Vyzdvihnutí si ale zaslouží jiný typ koncertů, méně nápadný. Na Lípě Musice takové typy sledujeme dva: jeden patří k nejstarší tradici festivalu, totiž oduševňovat končiny, které byly spíš stranou zájmu. Druhý je novější a jde v něm o propojení různých generací při péči o mladé muzikanty. Zároveň se tak trochu edukuje i publikum.

„Styl vyučování na Berklee a celá tamní mentalita vzdělávání je diametrálně odlišná.“

„Hodně se zapomíná na to, že to, co děláme, není jenom umění – musíme se tím taky uživit.“

„Každý má schopnost vnímat emoce a hudbu, pokud dýchá a bije mu srdce.“

Tomáše Kača nejspíš netřeba nijak blíže představovat. Jeho příběh je inspirací pro mnoho lidí, jeho píle a odhodlání ho dovedly ze skromných poměrů v Novém Jičíně až do Los Angeles; vystupoval v Rudolfinu, v Carnegie Hall a v dalších koncertních sálech světa. K hudbě přistupuje progresivně a věří, že je bez předsudků. Nezalekne se jen tak nějaké překážky a tvrdošíjně si jde za tím, co ho baví a co mu dává smysl… 31. října Kačo vystoupí v rámci festivalu Lípa Musica v saském městečku Seifhennersdorf na koncertě pod názvem Silnější než včera.

„Tentokrát Jamník zvolil zcela tradiční podobu: violoncello s klavírem – a repertoár, který důvěrně zná.“

„Jeho síla hodně spočívá právě v jemnosti: vítězily momenty, kdy cello zpívalo nejtišeji.“

„Bylo milé zaslechnout, jak se tu potkávají lidé z různých koutů Libereckého kraje, kteří se znají právě z kulturních akcí.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica pořádá atraktivní koncerty v různých končinách Libereckého kraje. Místa premiérová a netradiční střídá s místy opakovaně prověřenými. K těm druhým patří i nevelká galerie zámku Sychrov nedaleko Liberce – romantické prostředí, v němž v pátek 17. října zazněl osvědčený romantický repertoár v podání violoncellisty Tomáše Jamníka a klavíristy Stanislava Gallina.