Pětadvacátý ročník festivalu Lípa Musica otevřel v pátek večer sváteční barokní program – Koncert pro Liberecký kraj. Měl dvě protagonistky. Především pěvkyni Robertu Mameli. Avšak neoddělitelně s ní – ať už hrála sólo, nebo v orchestru – i flétnistku Janu Semerádovou, uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a navíc garantku letošního festivalu.

Lípa Musica nabízí na severu Čech od 11. září do 2. listopadu dvě desítky koncertů. Letošním dramaturgickým tématem je Žena. A přesně v tomto duchu vyzněl zcela spolehlivě i zahajovací koncert nazvaný Il canto amoroso. Láskyplný zpěv. Na programu byla sice v libereckém Divadle F. X. Šaldy hudba tří mužů, tří barokních skladatelů: Georga Friedricha Händela a Antonia Vivaldiho, těch hvězdných, a s nimi Johanna Friedricha Fasche. Ale v rukou měly její vyznění rozhodujícím způsobem tři ženy: sopranistka Roberta Mameli, dále jako umělecká vedoucí a sólistka Jana Semerádová s historickými flétnami a s nimi jako koncertní mistr barokního orchestru ještě Lenka Torgersen. A žen bylo v samotném souboru ještě dalších šest.

Aniž by bylo potřeba přeceňovat „ženský“ princip v interpretaci hudby jako vymezení se proti tomu donedávna zcela převažujícímu univerzálnímu či mužskému, bylo zřejmé, že Händelova, Vivaldiho a Faschova hudba má v tomto případě opravdu namixován zřetelně o něco vyšší podíl jemnosti, emotivnosti a hravosti. Tedy atributy připisované spíše uměleckému projevu žen než mužů. Nicméně bylo to i tím, že v souladu s podtitulem koncertu byl výběr árií pro tento večer veden spíše cestami něžnějšími, s pomalejšími tempy a cituplnou melodikou.

Italka Roberta Mameli, sopranistka s trochu temnějším, měkkým a vemlouvavým projevem s poctivými hloubkami, je právě pro taková operní čísla vybavena velmi dobře. Jak přirozeným, nijak přehnaně stylizovaným hlasem a jeho téměř mezzosopránovým zabarvením, tak ovládáním dynamiky. I tím, že je pěvkyní nestavící na odiv charakteristiku svého projevu ve virtuózních výškách. Působí i zpívá neokázale, vyzařuje z ní pozitivní energie, její pódiový projev je výrazně civilní.

S Händelem a Vivaldim soupeřil na samém počátku večera o pozornost skladatel Fasch, výrazný severoněmecký představitel ryze instrumentální hudby, v jehož Ouvertuře D dur, suitě o několika částech, se prolnuly obřadnější a tanečnější prvky francouzské provenience s lehkostí odkazující spíše k italské inspiraci. Vhodně vybraná skladba jak z hlediska Händelova německého původu, tak z hlediska výrazných italských vlivů v jeho operní tvorbě. Přemostění použitelné i směrem k Vivaldimu i pro ještě bohatší a komplexnější vyznění celého koncertu. Jana Semerádová se svou flétnou v tomto případě nijak nevyčnívala, ale vedla, a to až k efektně a v tempu roztančené poslední části. Faschova hudba ze stejného díla zazněla pak v dalším výběru ještě jednou.

Roberta Mameli zpívala během večera, včetně přídavku, osm árií. Se sólovou flétnou i bez flétny, s koncertantním hobojem i pouze s orchestrem. Dvě položky byly z Händelovy serenáty Aci, Galatea e Polifemo ze skladatelova mládí, kdy strávil několik formativních let v Itálii. V případě prvního čísla pastorální hudba, kouzelný dialog s flétnou, v případě druhého ve zpomalení naléhavá emotivnost. V první polovině programu zazněla rovněž árie z méně známé Händelovy italské opery Lotario. Pěvecky nehledaně, přirozeně, s emocionální samozřejmostí. Zařazena byla však i árie Augelletti garulletti (Štěbetající ptáčci) z Vivaldiho opey Il Giustino s Janou Semerádovou realizující, zpola z úkrytu mimo jeviště, jako dialog se zpěvačkou rozkošná echa na flauto piccolo.

Stejného „ptačího“ rodu bylo i první číslo po přestávce, árie Sweet bird ze světského oratoria či ódy L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato, které v roce 1740 „George Frideric Handel“ (už dávno naturalizovaný anglický skladatel) složil sice pod italským názvem, ale na anglický text. Titul skladby odkazuje ke slavným básním Veselý a Zádumčivý anglického literáta Johna Miltona, třetí lidská povaha v názvu odkazuje ke zlaté střední cestě – k mírnosti a střídmosti. Zmíněná árie vyniká především mistrovským propojením sólového pěveckého partu se „slavičím“ partem sólové flétny. A Jana Semerádová tomu svému nezůstala nic dlužna. Umí si pohrávat se škálou artikulačních fines, s tvorbou tónů a se zámlkami a staccaty tak nápaditě (a spoluvytváří při tom mimikou i celým tělem výslednou podobu hudby tak neodolatelně), že šlo v dialogu s pěvkyní o nejpoutavější, nejvděčnější a nejzdařilejší číslo koncertu. Obě linky se prolínají, chvílemi znějí v rozkošném unisonu, chvílemi naopak recitativně osamoceně, ozývají se hravá echa, nastávají okamžiky, kdy orchestr vyčkává… Rafinovaně napsaná a skvěle interpretovaná ukázka barokní poetiky, ve které jsou přírodní motivy metaforou pro sdělování citů: Il canto amoroso. Píseň lásky…

Koncert, charakteristický mimo jiné i skvělou úrovní orchestrální hry s minimální mírou patosu, pokračoval instrumentální i vokální hudbu z Händelova biblického oratoria Solomon (Šalamoun) oslavujícího éru míru a prosperity; neoddělitelně sem pochopitelně patřila také známá orchestrální sinfonia Příjezd královny ze Sáby. Následovala pár částí z jeho Vodní hudby ve verzi pro flétnu a smyčce a závěrečná virtuózní árie Gelosia, tu già rendi l’alma mia (Žárlivosti, ty činíš mou duši nešťastnou) z Vivaldiho opery Ottone in villa. Až tady se ukázaly technické limity Roberty Mameli. Ve zvoleném rychlejším tempu chybělo koloraturám do suverénní dokonalosti překvapivě docela dost. Vokální běhy byly bohužel upracované, a to nejen poprvé, ale i při opakování v da capo formě. Ještě že dojem napravil přídavek, dlouhodechá emotivní světoznámá árie Lascia ch’io pianga z Händelova Rinalda, vedle Bachovy instrumentální Air nepochybně druhá nejpopulárnější barokní melodie.

Roberta Mameli si evidentně byla nedokonalosti vědoma. Ale vystupuje a vystupovala tak přirozeně a mile, že není problém jí to odpustit… Její koncert byl přiměřeně ambiciózním úvodem festivalu, který i v daleko menších místech, než je Liberec, i s umělci, kteří třeba nejsou mezinárodními hvězdami, trvale vydařeně naplňuje vyzrálé představy pořadatelů o jedinečných uměleckých okamžicích.

Foto: Lípa Musica

Facebook X E-mail WhatsApp