Komorní dialog zobcové flétny a cembala. Bachovy sonáty v podání Jakuba Kydlíčka a Vojtěcha Spurného
„Cembalo poskytovalo flétnovému partu pevnou oporu, aniž by ztrácelo vlastní hudební profil.“
„Oba interpreti zde navázali na dosavadní komorní souhru, založenou na stabilitě a schopnosti reagovat na průběh hudebního dialogu.“
„Výraznou předností zůstala vzájemná souhra obou hudebníků a jejich rytmická jistota, na nichž bylo společné provedení vystavěno.“

Koncert flétnisty Jakuba Kydlíčka a cembalisty Vojtěcha Spurného, který proběhl v ostravské Vile Grossmann 23. října v rámci koncertního cyklu Hudební výlety, nabídl setkání s hudbou Johanna Sebastiana Bacha v prostředí, které svou intimitou vybízí k soustředěnému poslechu a vnímání i těch nejjemnějších výrazových detailů. Program sestavený z pěti Bachových kompozic představil rozmanité podoby dialogu zobcové flétny a cembala.
Hudba Johanna Sebastiana Bacha vyžaduje od interpretů nejen technickou připravenost a stylovou poučenost, ale také schopnost odhalovat vnitřní logiku stavby a proměňovat její složitou strukturu v přesvědčivý hudební celek. V historickém interiéru vily se pozornost přirozeně obracela k samotnému hudebnímu dění, komorní prostředí přináší nejen výhody bezprostředního kontaktu s interprety, ale také zvýšené nároky na přesnost, zvukovou vyváženost a vzájemnou souhru. Každý nástroj zde vystupuje zřetelněji a jednotlivé interpretační detaily získávají větší váhu.
Večer hudebně otevřela Sonáta F dur BWV 1035, jejíž výrazový svět stojí na eleganci, melodické plynulosti a citovém rozvržení hudebních myšlenek. Oba interpreti od počátku prokazovali dobrou vzájemnou komunikaci a smysl pro společný rytmický puls. Cembalo poskytovalo flétnovému partu pevnou oporu, aniž by ztrácelo vlastní hudební profil. V Bachově komorní tvorbě je přitom důležité, aby se jednotlivé fráze neskládaly pouze z přesně zahraných tónů, ale vytvářely souvislý výrazový oblouk. Právě možnosti individuálního uchopení této stránky interpretace patří k charakteristickým rysům repertoáru, který se na koncertních pódiích objevuje v mnoha různých podobách.

Sonáta e moll BWV 527, vycházející z Bachovy varhanní triové sonáty, postavila do popředí polyfonní charakter a rovnocenné postavení obou nástrojů. Vojtěch Spurný se zde uplatnil nejen jako harmonický partner flétny, ale také jako aktivní účastník melodického dialogu. Rytmická přesnost a přehlednost patřily k důležitým předpokladům společného provedení. Jakub Kydlíček reagoval pohotovou artikulací a schopností začlenit melodickou linii do složitějšího vícehlasého celku. V této sonátě se výrazně ukázalo vzájemné naslouchání interpretů a jejich duchapřítomné reakce na hudební dění druhého.

V Sonátě A dur BWV 1032 se pozornost přesunula k bohaté melodické invenci a proměnlivému charakteru hudebního materiálu. Interpretace této skladby ukázala vedle technické pohotovosti také cit pro proporce a přirozené směřování jednotlivých frází. Oba interpreti zde navázali na dosavadní komorní souhru, založenou na stabilitě a schopnosti reagovat na průběh hudebního dialogu. Zobcová flétna představuje nástroj s osobitými zvukovými možnostmi, a tak v komorním prostoru jsou jednotlivé zvukové detaily posluchači bezprostředně přístupné. Oba nástroje jsou velmi náchylné na výkyvy teplot, během provádění skladeb jejich materiál pracuje, je tedy často náročné uhlídat intonační stránku.

Po přestávce zazněla Suita d moll BWV 997. Oproti předchozím sonátám nabídla odlišný způsob hudebního vyprávění, založený na charakterové rozmanitosti jednotlivých částí. Jakub Kydlíček a Vojtěch Spurný v této skladbě navázali na dobrou vzájemnou koordinaci. Jejich souhra a společné směřování byly důležité zejména v místech, kde se hudební průběh opírá o pravidelný pohyb a zřetelnou artikulaci. Oba interpreti vystihli rytmický profil jednotlivých částí, stejně tak vzájemné kontrasty, kde dali prostor výrazovému odstínění a pohotově reagovali na proměny hudebního charakteru. Společné provedení tak nabídlo příležitost vnímat, jak se oba nástroje podílejí na utváření hudebního výrazu a jak jejich vzájemná komunikace ovlivňuje celkové vyznění skladby.
U Bachových skladeb je podstatné, aby jednotlivé části neztrácely svou osobitost a zároveň nepůsobily jako izolované celky. Oba interpreti přirozeně členili hudební myšlenky, zdůraznili jejich vnitřní souvislosti a navazovali jednotlivé motivy. Nejen v tomto případě zůstávalo důležitým východiskem společné cítění obou hudebníků, které pomáhalo udržovat kontinuitu hudebního proudu. Závěrečná Trio sonáta F dur BWV 529 přenesla pozornost rovnocennému postavení jednotlivých hlasů. Dílo původně určené pro varhany klade na interprety specifické nároky, aby zachovali samostatnost melodických linií a současně došli k jejich vzájemnému propojení. V úpravě pro zobcovou flétnu a cembalo získává tento dialog odlišnou zvukovou podobu, která vyžaduje citlivé vyvážení obou nástrojů. Vojtěch Spurný zde uplatnil zkušenosti s polyfonním repertoárem, vedle harmonické opory citlivě rozvíjel melodický materiál a vedle dechové kantilény utvářel citlivě stavěnou, ale pevnou strukturu. Všechny linky zůstaly čitelné a přirozeně se začleňovaly do společného hudebního proudu. Pro Jakuba Kydlíčka představovala sonáta další příležitost k uplatnění technických a výrazových možností zobcové flétny. Respektoval pohyb cembalových linek, přirozeně vedl tón a dal vyniknout jemným rozdílům ve zvukovém projevu v různých částech sonáty.

Sonáty Johanna Sebastiana Bacha patří k dílům, která se na pódiích objevují často, přesto jejich interpretační podoba nikdy není zcela totožná. Každé provedení vychází z vlastního pojetí hudebního jazyka a akcentuje jiné stránky jeho mnohovrstevnatosti. Jakuba Kydlíčka a Vojtěcha Spurného spojovala snaha o společné výrazové uchopení skladby. Výraznou předností zůstala vzájemná souhra obou hudebníků a jejich rytmická jistota, na nichž bylo společné provedení vystavěno.
Po koncertu následovala diskuse s oběma umělci, která posluchačům nabídla nahlédnutí nejen do zákulisí jejich interpretační práce, ale také do dalších hudebních aktivit, jimiž se věnují. Setkání tak rozšířilo večer o zajímavé informace z jejich profesního působení. Přestože diskuse zůstala spíše v rovině obecnějšího sdílení zkušeností, poskytla příležitost k bezprostřednímu kontaktu s interprety.

***
Program:
Jakub Kydlíček – zobcová flétna
Vojtěch Spurný – cembalo
Johann Sebastian Bach: Sonáta pro zobcovou flétnu a cembalo F dur (orig. E dur), BWV 1035
Johann Sebastian Bach: Sonáta pro zobcovou flétnu a obligátní cembalo e moll (orig. d moll), BWV 527
Johann Sebastian Bach: Sonáta pro zobcovou flétnu a cembalo A dur, BWV 1032
Johann Sebastian Bach: Suita pro zobcovou flétnu a cembalo d moll (orig. c moll) BWV 997
Johann Sebastian Bach: Trio sonáta pro zobcovou flétnu a obligátní cembalo F dur (orig. C dur) BWV 529
Foto: Martin Kusyn
Příspěvky od Tereza Mrázová
- Od Zelenkova dramatu k nádheře ve Versailles. Collegium Marianum v záři barokního Jubilate Deo
- Lyrika písňového večera. Festivalový epilog s Alžbětou Poláčkovou na Hukvaldech
- Příběhy lásky raného baroka. Hana Blažíková a Jan Krejča okouzlili frýdeckou kapli
- Když folklór potká klasiku. Kapela MusEquality proměnila industriální prostory
- Česká hudba v novém světle strunami Jany Bouškové a Minji Stojanović
Více z této rubriky
- Slovenská filharmonie zahájila sezonu
- Gratulační akordeonový koncert k poctě Václava Havla
- Múzy pana B. aneb Jan Bartoš a bílé křídlo
- Hajime Sakita. Japonský masakr kanadskou pilou
- Liška Bystrouška a Richard Novák. Setkání generací dojalo celý sál
- Rakousko-uherský koncert Vídeňanů v Brně
- Kukal Quartet na Lípě Musice vyprávěl o lásce
- Varhanice Katta, Wagner a Sibelius. Mystický koncert se konal ve Zlíně
- Od Rossiniho hrdinů přes virtuozitu Beethovena až k poslednímu Šostakovičovi
- Svátky hudby v Praze vstoupily do jubilea s noblesou špičkových umělců