„Podobně jako Italové ctí Petrarcu, pro Francouze je Guillaume de Machaut největším básníkem vrcholného středověku.“
„Cappella Mariana dává přednost zpěvu v kombinaci s různými nástroji – gotickou harfou, fidulou a zobcovými flétnami.“
„Soubor se může těšit ze spolupráce s Jaromírem Medunou, který dal ve svém dokonalém projevu zaznít kráse mateřštiny.“
Téměř po celou dobu trvání Smetanovských dnů jsme byli svědky diskusí na téma, má-li se jeho programová náplň striktně držet pouze devatenáctého století, či zda může vybočit i do jiných stylových období. Zatímco multidisciplinární sympozium a výtvarná oblast v podobě výstav v Západočeské galerii a Západočeském muzeu původní záměr zachovává, hudební program se ubírá jinou cestou. Občas nám dramaturgie koncertů totiž nabídne exkurz buď do současných, anebo naopak časově vzdálenějších period hudebního vývoje. Bylo tomu tak i v úterý 1. dubna, kdy se v plzeňském Domě hudby v podání souboru Capella Mariana rozezněla hudba Guillauma de Machaut (cca 1300–1377).
