„Velmi překvapil Jaromír Nosek, který vstupoval do toku hudby jemně, krásným barevným zvukem doplňoval své kolegy.“

„Hana Blažíková své kvality rozhodně stvrzovat nemusí, její krásný čistý soprán kraloval, avšak nedominoval, umělkyně má veliký cit pro ansámblové zpívání.“

„Zajímavé bylo sledovat, jak se pojí hlasy obou sopranistek – místy by v kostelní akustice člověk soudil, že zpívá jen jedna, zkrátka jsou perfektně sezpívané…“

Praga Rosa Bohemiae – to je název koncertu, kterým vokální soubor Cappella Mariana v pondělí 10. října zahájil řadu koncertů Barokních podvečerů, pořádaných souborem Collegium Marianum. Hudební večer se konal v krásných prostorách kostela svatého Salvátora v klášteře svaté Anežky České a umělci nabídli publiku skladby od patnáctého do počátku sedmnáctého století. V českých premiérách zazněla díla vlámského skladatele Johannese Tourouta, zastoupeni byli také Josquin des Prez, Pierre de Bonhomme, Jacobus Regnart, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Jan Sixt z Lerchenfelsu. Cappella Mariana vystoupila pod vedením Vojtěcha Semeráda s hosty Jakubem Kydlíčkem, hrajícím na zobcové flétny, a Mélusine de Pas – hráčkou na renesanční viola da gamba.

Soubor Cappella Mariana reprezentovali sopranistky Hana Blažíková a Barbora Kabátková, altistka Daniela Čermáková, tenoristé Vojtěch Semerád, Tomáš Lajtkep a Ondřej Holub, barytonista Petr Svoboda a basista Jaromír Nosek.

První část koncertu byla věnována vlámskému skladateli Johannesu Touroutovi, který se narodil před rokem 1460. Jak v tištěném programu píše Antonio Chemotti, o Tourotově životě se ví málo. V nedávno objevené listině z roku 1460 je uveden jako kantor císaře Fridricha III. Habsburského ve Vídni. Jeho hudební působení se tedy odhaduje od konce padesátých let patnáctého století až do roku 1467. Chemotti dále uvádí, že až na několik výjimek se Touroutovy skladby dochovaly v rukopisech středoevropského původu, jako jsou Tridentské kodexy a české rukopisné prameny Kodex Speciálník a Kodex Strahov.

Koncert zahájila Touroutova mše Mon œil (Kyrie, Gloria), kterou zazpívali a později se k jejím dalším částem vrátili Hana Blažíková, Ondřej Holub, Jaromír Nosek a Vojtěch Semerád. Mše přepracovává francouzský chanson Mon œil od neznámého autora. I když se samotná skladba nedochovala, lze hypoteticky vysledovat její obrysy.

Umělci mši přednesli kultivovaně, čistě, hlasy se krásně pojily, byl to balzám na duši. Velmi překvapil Jaromír Nosek, který (a to po celou dobu koncertu) vstupoval do toku hudby jemně, krásným barevným zvukem doplňoval své kolegy. Hana Blažíková své kvality rozhodně stvrzovat nemusí, její krásný čistý soprán kraloval, avšak nedominoval, umělkyně má veliký cit pro ansámblové zpívání. Stejně příjemně se zapojili i tenoristé Ondřej Holub a svítivými tóny Vojtěch Semerád, který provedení vedl. A vedl ho skvěle! Mše vyniká jistou hybností, nebyla to skrumáž tónů, je to velmi zajímavá a uchu lahodící hudba.

Cappella Mariana v různých sestavách přednesla publiku ještě tři Touroutovy skladby – tříhlasé moteto na mariánské motivy O gloriosa regina mundi (zaznělo v podobě čistě vokální a také v podobě vokálně-instrumentální) a skladby O florens rosa a Mais que ce fut secretement.

Všichni pěvci se sešli, aby přednesli mariánskou sekvenci Stabat Mater z pera Josquina des Preze, který v díle zpracovává chanson Gillesa Binchoise Comme femme desconfortée. Pondělní uvedení bylo ozvláštněno šestým hlasem, který byl k původní skladbě dokomponován dodatečně. V tutti obsazení všichni opět zpívali s absolutním zaujetím, zajímavé bylo sledovat (a to i v dalších číslech koncertu), jak se pojí hlasy obou sopranistek – místy by v kostelní akustice člověk soudil, že zpívá jen jedna, zkrátka jsou perfektně sezpívané…

Na řadu přišel představitel poslední franko-vlámské generace skladatelů, Pierre de Bonhomme. Vojtěch Semerád popisuje, že skladatelé této generace pomyslně otevírají dveře k raně baroknímu stylu. „Jejich díla prošla rozhodujícími změnami v hudebním stylu, jsou charakterizována větším důrazem na vztah hudby a slova, tendencí k více chromatickým a expresivním postupům, opuštěním archaického kontrapunktu a užitím techniky benátských mistrů cori spezzati,“ popisuje Semerád. A právě takovým příkladem bylo provedení Bonhommova dvojsborového moteta Praecinite Domino.

Jacobus Regnart byl na koncertě zastoupen žalozpěvem Defunctum charites Vaetem, který napsal jako reakci na předčasnou smrt vlámského kapelníka Jacoba Vaeta. V této skladbě před ostatní pěvce, kteří stáli v kruhu pod klenbou kostela, předstoupili Daniela Čermáková a Petr Svoboda, aby citovali – zpívali text requiem. Bohužel, ostatní tutti zpěváci je dynamicky překrývali, a to byla veliká škoda.

Následovalo moteto Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic Qui confidunt in Domino na text žalmu 125, které složil na své cestě do Svaté země, kde ho inspirovaly společné zpěvy místních mnichů v Jeruzalémě.

Závěr koncertu patřil skladbě Te Deum Jana Sixta z Lerchenfelsu, altisty v kapele Rudolfa II., kde působil zřejmě až do roku 1590. Tehdy zkomponoval své Te Deum, které vydal tiskem a dedikoval ho Ferdinandu II. Vojtěch Semerád poznamenává, že je toto dílo jedním z dokladů proměny hudby v českých zemích na rozhraní renesance a baroka. Te Deum Cappella Mariana přednesla soustředěně a pěvecky bylo místy znát už tu a tam jakési mírné opotřebení. Program koncertu byl velmi náročný a dlouhý. Myslím, že by skladbě, protagonistům i posluchačům prospěla přestávka. V zásadě však vše vyznělo na vysoké úrovni, což dokládal i potlesk publika a přídavek v podobě opakování závěru díla. Barokní podvečery začaly velmi dobře!

Foto: Petra Hajská