PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zřejmý byl i rukopis samotného Havelky v situační komice vtipně doplňující herecké akce.“

„Jana Sibera svou Neddu pojala velmi přesvědčivě. Pokud se o opeře říká, že je jen o zpěvu, Sibera tento omyl jasně vyvrací.“

„Když tenorista Petr Nekoranec začínal, nebyl jsem jeho fanoušek, přiznávám. On se však hlasově posouvá k daleko zajímavější, plnější barvě i volumenu. Divadlo svým tónem naplnil dokonale.“

Ve čtvrtek 15. června nabídla Státní opera první premiéru dvojice veristických oper Ruggera Leoncavalla a Pietra Mascagniho Komedianti (I Pagliacci) a Sedlák kavalír (Cavalleria rusticana), a to v netradičním pořadí. Tradiční bylo ovšem celkové ztvárnění děl a to je veliké plus obou inscenací, které propojovala černobílá projekce vysvětlující záměr režiséra Ondřeje Havelky. Představení jsou výborná, ale pořadí oper mě nepřesvědčilo.

„Pene Pati je mistrem se skvělou pěveckou technikou, výrazem a úžasným nadhledem, který se u pěvců jen tak nevidí a neslyší!“

„Amina Edris velmi pěkně přednesla slavnou árii Lauretty O mio babbino caro z Pucciniho opery Gianni Schicchi. Tu zazpívala namísto v programu uvedené Eleniny árie Mercè, dilette amiche ze Sicilských nešporů Giuseppe Verdiho.“

„Fantasticky vyzněla předehra ke třetímu dějství Pucciniho opery Madama Butterfly – orchestr předvedl skutečně symfonický, ale kultivovaný zvuk plný barev.“

Mezinárodně uznávaní sólisté, tenorista Pene Pati a jeho žena, sopranistka Amina Edris, vystoupili s orchestrem PKF – Prague Philharmonia pod vedením Łukasze Borowicze v Praze. Poslední lednový večer tak publikum ve Dvořákově síni Rudolfina potěšila nádherná operní a písňová čísla podpořená skvělým výkonem orchestru i dirigenta. Pokud jste se nemohli na koncert dostavit nebo si ho chcete připomenout, vězte, že ho ze záznamu odvysílá televizní stanice Mezzo Live HD, a to již v sobotu 4. února ve 21 hodin.

„Smíšený sbor předvedl příjemnou barvu zvuku, ale i rytmickou přesnost. Krásně zněla i pianissima, byla konkrétní, znělá, a to i v tzv. brumendu, tedy bocca chiusa.“

„Mluvené pasáže Vypravěče se ujala v českém jazyce naše mezzosopranistka Dagmar Pecková, a to skvěle!“

„Německý tenorista Michael Gniffke je omyl!!! Nechápu, kdo a proč ho pozval!“

Na scéně Národního divadla zazněla v pátek 20. ledna mimořádná vokálně-symfonická díla dvou významných představitelů ruské hudby dvacátého století. Orchestr, Sbor Národního divadla a sólisty hudebně vedl americký dirigent John Fiore, který s Národním divadlem spolupracuje už poněkolikáté. Návštěvníci vyslechli Rachmaninovovu chorální symfonii Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr a operu – oratorium Oedipus rex z pera Igora Stravinského. Stejný program můžete navštívit i v neděli 22. ledna, obrňte se však velikou trpělivostí k výkonu německého tenoristy Michaela Gniffkeho, který svůj (hlavní) part nezvládl po všech stránkách.

„Není divu, že mu FOK vystrojil hned dva gratulační koncerty. Ten příští se koná hned zítra, ve čtvrtek 15. prosince.“

„Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, zda by vůbec taková hudba na významných podiích zazněla, kdyby nebyla součástí osobnosti, která se vyprofilovala jako světově proslulý tenorista.“

„Ester Pavlů byla Curovi naprosto rovnocennou pěveckou partnerkou.“

V úterý 13. prosince uvedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK první z gratulačních koncertů argentinskému tenoristovi, dirigentu a skladateli Josému Curovi. Koncert se konal v domovském sídle FOK – Smetanově síni Obecního domu a hosty byly maďarská sopranistka Polina Pasztircsák a naše mezzosopranistka Ester Pavlů. V české premiéře pod vedením slavného umělce zazněly jeho dvě skladby, a to Symfonická suita z opery Montezuma a Rudý kněz a Te Deum, ve kterém spoluúčinkovaly Kühnův smíšený sbor připravený Jakubem Piklou a Královéhradecký dětský sbor Jitro, se kterým dílo nazkoušel Jiří Skopal. FOK a Kühnův smíšený sbor se sólisty v operních výstupech v druhé polovině koncertu řídil argentinský dirigent Mario De Rose.

„Když si Janáčkovo Postludium člověk rozebere, zjistí, kolik je tam nádherných myšlenek a míst, která se dají prožít a ‚vyzpívat‘. Nevnímám to jako sólo, ale jako svébytnou SOUČÁST celého díla.“

„Ale vzhledem k tomu, že celá akce dopadla nad očekávání dobře, můžeme ji zpětně považovat za ‚nultý‘ ročník nového festivalu Dědictví Levého Hradce.“

„O tohle jde! V těch dětech je tvoje pokračování. Jde o to, aby tvé ‚hnízdo‘ bylo v pořádku. Já se o cokoli jiného už odmítám bát.“

Varhanici, hráčku na klávesové nástroje a dnes už organizátorku svého festivalu Danielu Valtovou Kosinovou jsem poznal coby bývalý zpěvák asi před patnácti lety, ale také jsem o ní měl přehled díky tomu, že jsem studoval na HAMU s její sestrou, mezzosopranistkou Jarmilou Kosinovou, dnes už Vopatovou, s níž jsme dodnes přátelé. K našemu rozhovoru v příjemné kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad mě od začátku září inspirovalo provedení Janáčkovy Glagolské mše v rámci Koncertu pro Evropu, které se konalo na Vltavě, a to s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a sólisty pod vedením Semjona Byčkova…

„Už ale nevyzněly další důležité hudební záležitosti – například dynamické zvraty, odstíny a zejména rozvíjení tónů, hlavně těch opakujících se.“

„Skupina viol hraje krásným jednotným zvukem, vytvářela hned v úvodním largu pěkný protihlas k houslím.“

„Mirella Hagen má krásný hlas, výborně vyslovuje, váže moc hezky tóny a rozvíjí je citlivě.“

Soubor Collegium 1704 s dirigentem Václavem Luksem vystoupil v úterý 6. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina s programem příznačně nazvaným Laudate pueri. Vrcholem večera totiž bylo Vivaldiho zhudebnění stejnojmenného žalmu (Laudate pueri Dominum, RV 601), ve kterém se sopránového sóla výtečně zhostila německá sopranistka Mirella Hagen. Zhudebněnému žalmu předcházely instrumentální skladby stejného skladatele a jeho drážďanských či s Drážďanami spolupracujících kolegů – jeho žáka a koncertního mistra na dvoře saských kurfiřtů Johanna Georga Pisendela a Johanna Friedricha Fasche. Collegium 1704 podalo dvojí výkon – v první půli zaměřený na rychlost a virtuozitu, kde mému vnímání chyběla hudba jako taková, a v druhé polovině večera jako by přišel úplně jiný ansámbl, který muzicíroval, frázoval a „zpíval“.

„Často se říká, aby se pěvci Janáčkovi vyhýbali, protože prý ničí hlas. Ale to vůbec není pravda! Vždyť se dá zpívat, pěvecká linka tam je!“

„Pěvci, kteří říkají, že se jim Mozart nezpívá dobře, že je jim nepohodlný, že musejí zpívat víc uvolněně, přecházejí důležitou etapu vývoje technického zpívání…“

„Můžu děkovat nahoru, že to můžu dělat, že tu šanci mám, je to vlastně privilegium! V žádném případě to není samozřejmost.“

Úspěšný a zcestovalý tenorista Aleš Briscein už mnoho let zpívá první obor na našich, ale i zahraničních scénách. Vystudoval hru na klarinet a operní zpěv na Pražské konzervatoři a později pokračoval na Západočeské univerzitě v Plzni. Je držitelem Ceny Thálie za rok 2012 za roli Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a v roce 2014 ji získal znovu za roli Jaroměra ve Fibichově Pádu Arkuna v inscenaci Národního divadla. Často zpívá Janáčka, objel s ním kus světa, ztvárnil jeho postavy i v Mexiku (Števu z Jenůfy) či Japonsku (Skuratova z opery Z mrtvého domu). Před pár dny se vrátil z Grand Théâtre de Genève, kde zpíval roli Borise v sérii představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová pod vedením Tomáše Netopila…

„Ottensamer má vynikající techniku, krásný, podmanivý a místy sladkobolný tón, pracuje s detaily a nevynechá žádnou příležitost vyklenout frázi.“

„Úžasná symbióza dirigenta s orchestrem, což nebylo jen slyšet, ale i vidět… Několikrát jsem si všiml, že se hráči usmívají, že je jim dobře a že je muzicírování baví.“

„Takový večer bych rád viděl a slyšel i v Rudolfinu za účasti plného sálu nadšených posluchačů!“

Orchestr PKF – Prague Philharmonia v rámci své donátorské řady konající se v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě přichystal na středu 2. listopadu hudební událost, která velmi potěšila hudbymilovné publikum. Hostem a dirigentem koncertu byl rakousko-maďarský hudebník a první klarinetista Berlínských filharmoniků Andreas Ottensamer. Ten doslova uchvátil kultivovanou barvou tónu svého nástroje, přirozeným, sympatickým vystupováním a muzikalitou, která ho právem jako sólistu dostala k orchestrům po celém světě. PKF – Prague Philharmonia představila svou smyčcovou sekci, která se předvedla v tom nejlepším světle. Na zhruba hodinovém koncertě bez přestávky zazněly skladby Samuela Barbera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Petra Iljiče Čajkovského.

„Soutěže jsou nesmírně náročné, hlavně po psychické stránce, je to hodně o hlavě, a tak jsem ráda, že jsem to zvládla nejenom pěvecky, ale i psychicky.“

„Jako malá jsem zpívala vždycky alt a pak jsem přišla na konzervatoř, stále jako mezzosoprán, jenže kvůli špatnému vedení jsem se začala stahovat a můj hlas se jako by vytáhl nahoru…“

„A tak jsem hledala a hledala, až jsem narazila na sopranistku Christinu Vasilevu, která mě vrátila ke mně samé a ukázala mi cestu, na kterou jsem se vydala a cítím, že je to správně.“

Z letošního pátého ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Évy Marton v Budapešti si odvezla tři speciální ceny mezzosopranistka Jolana Slavíková, absolventka Pražské konzervatoře a Vysoké školy ve Frankfurtu nad Mohanem, pěvkyně se zkušeností z Durynského operního studia a z Drážďanské státní operety. Jako vůbec první v historii soutěže jí byla udělena cena za nejlepší interpretaci povinné Lisztovy písně…

„Smetana byl vlastně mým prvním krokem k velkému romantickému repertoáru.“

„Od studií miluji písňovou tvorbu. Urputně ji prosazuji, přestože pořadatelé koncertů většinou preferují recitály operních árií.“

„Práce se studenty na konzervatoři či například na HAMU by mě lákala, ale příležitost se zatím nenaskytla.“

S mezzosopranistkou Lucií Hilscherovou jsem se poznal zhruba před dvaceti lety a už tenkrát mi bylo jasné, že jde o velikou osobnost. Vždy se projevovala takovým svým jakoby aristokratickým jednáním… Je v určitém smyslu tajemná, ale ve výsledku skromná a milá dáma, která uspěla tím, že umí zpívat, a to v mezinárodním měřítku. V blízké době ji čeká koncert v režii spolku Lieder Company z děl českých skladatelů dvacátého století, který se koná 13. listopadu v Sále Martinů…

„Velmi překvapil Jaromír Nosek, který vstupoval do toku hudby jemně, krásným barevným zvukem doplňoval své kolegy.“

„Hana Blažíková své kvality rozhodně stvrzovat nemusí, její krásný čistý soprán kraloval, avšak nedominoval, umělkyně má veliký cit pro ansámblové zpívání.“

„Zajímavé bylo sledovat, jak se pojí hlasy obou sopranistek – místy by v kostelní akustice člověk soudil, že zpívá jen jedna, zkrátka jsou perfektně sezpívané…“

Praga Rosa Bohemiae – to je název koncertu, kterým vokální soubor Cappella Mariana v pondělí 10. října zahájil řadu koncertů Barokních podvečerů, pořádaných souborem Collegium Marianum. Hudební večer se konal v krásných prostorách kostela svatého Salvátora v klášteře svaté Anežky České a umělci nabídli publiku skladby od patnáctého do počátku sedmnáctého století. V českých premiérách zazněla díla vlámského skladatele Johannese Tourouta, zastoupeni byli také Josquin des Prez, Pierre de Bonhomme, Jacobus Regnart, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic a Jan Sixt z Lerchenfelsu. Cappella Mariana vystoupila pod vedením Vojtěcha Semeráda s hosty Jakubem Kydlíčkem, hrajícím na zobcové flétny, a Mélusine de Pas – hráčkou na renesanční viola da gamba.

„Vyprávění o svatém Grálu bylo opravdu vyprávěním, byť překrásným hlasem. Pavel Černoch si na toto číslo přinesl noty a byl až příliš v jejich otěžích, v nich byl ovšem i David Švec.“

„Árii Vidino divná, přesladká přednesli s takovým entusiasmem… Pavel Černoch byl naprosto ve své kůži a konečně mu jeho ‚belcantové‘ výrazivo sedlo, a to v plné míře!“

„Přídavkem byla slavná árie ze Země úsměvů Franze Lehára. Ta opět zvedla publikum ze sedadel a oběma protagonistům se dostalo další, zasloužené nálože potlesku.“

Letošní sezónu Českého spolku pro komorní hudbu zahájili v neděli 9. října ve Dvořákově síni Rudolfina mezinárodně úspěšný tenorista Pavel Černoch a klavírista David Švec, který je zároveň šéfdirigentem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ti společně dali publiku nahlédnout do skladeb Beethovena, Brahmse, Webera, Wagnera a v druhé půli recitálu pak Liszta, Smetany, Dvořáka, Janáčka a Italů Verdiho a Leoncavalla. Došlo i na přídavek v podobě operety. Tenorista Pavel Černoch prokázal své kvality, pro něž je zván do světových operních domů, zaujal zejména neslýchaným hlasovým témbrem.

„Už od prvního vstupu tenoristy Aleše Brisceina, který ztvárnil roli Alberta Gregora, bylo jasné, že se setkáváme s něčím výjimečným.“

„Absolutním překvapením byl výkon basbarytonisty Adama Plachetky! Jeho projev, hlasový fond, výslovnost a muzikalita šly naprosto ruku v ruce s Janáčkem a Robertem Jindrou, potažmo s orchestrem.“

V neděli 11. září v Národním divadle pod vedením nového hudebního ředitele opery Roberta Jindry zaznělo koncertní provedení Janáčkovy opery Věc Makropulos. V hlavní roli Emilie Marty vystoupila Eva Urbanová. Doslova janáčkovským objevem byl výkon basbarytonisty Adama Plachetky v roli Jaroslava Pruse a skvělým Albertem Gregorem byl Aleš Briscein. Druhé provedení se stejným obsazením se bude konat ve středu 14. září. Určitě se jděte podívat!

„Úvod patřil předehře k opeře Únos ze Serailu, která vyzněla bystře, vzletně, hráči předvedli křišťálový zvuk, dynamicky bylo dílo skvěle vystavěno a odstíněno.“

„Mám za to, že střídání stylů tak od sebe odlišných v jednom večeru jednoduše nemůže v absolutní kvalitě zvládnout žádný orchestr na světě.“

Ve středu 7. září v pražském Rudolfinu zahájil svou devětadvacátou koncertní sezónu orchestr PKF – Prague Philharmonia, a to s šéfdirigentem a hudebním ředitelem Emmanuelem Villaumem. Hvězdným hostem byla americká sopranistka s hispánskými kořeny Ailyn Pérez, která nadchla úžasným, intimním projevem a překrásnou barvou hlasu. Dramaturgie koncertu šla proti hráčům orchestru. Více níže.

„Hlavním dílem celého večera byla Glagolská mše Leoše Janáčka. Koncepce Semjona Byčkova je doslova unikátní.“

„Nenaléhal, nechal proudit hudbu, zkrátka dal skladbě potřebnou energii a nechal umělce hrát, znít a zpívat… Pro demokraticky míněný večer bych nenašel lepší ekvivalent.“

„Barva hlasu Dobračevy je výjimečná. Tón vede zcela tělesně, naprosto přesně ví, co dělá a jak to má udělat. Dlouho jsem nezažil takový výkon sopranistky.“

Pořadatelé Mezinárodního hudebního festivalu Prague Sounds připravili ve spolupráci s několika organizacemi v Praze na řece Vltavě koncert, který se absolutně vymykal běžným kulturním akcím. Koncert se konal u příležitosti českého předsednictví v Radě EU a na začátku se rozezněl památeční Zvon #9801, který měl připomenout zvony, které za druhé světové války přetavili nacisté na zbraně. Premiér ČR Petr Fiala připomněl kvalitu českých skladatelů, kteří v dobách, kdy u nás nebyla demokracie, přesahovali rámec politiky, a i přesto oslovovali celý svět. Kromě Martinů jmenoval autory, jejichž hudba 2. září zazněla – Smetana, Dvořák a Janáček. Úvod v podání České filharmonie s jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a Pražským filharmonickým sborem patřil české hymně a hymně Evropské unie – Ódě na radost z Beethovenovy Deváté symfonie. Přímý přenos zprostředkovala Česká televize. Dále zazněl Dvořákův Karneval, Smetanova symfonická báseň Vltava a hlavním dílem večera byla Janáčkova Glagolská mše.

„Už od začátku nastavili všichni hráči laťku na nejvyšší úroveň a drželi ji po celou dobu koncertu.“

„Byl to úžasný závěr celého festivalu s příslibem do dalšího ročníku, že Praha opět příští léto ožije nádhernou hudbou v podání vynikajících umělců v čele se souborem Collegium Marianum.“

Ve čtvrtek 4. srpna se v kostele svatých Šimona a Judy na Starém Městě uzavřel třiadvacátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Letošním tématem bylo pouto mezi přírodou a hudbou. Na koncertě nazvaném Canto della Ninfa vystoupil rezidenční soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou. Hostem a hlavní protagonistkou večera byla italská sopranistka Roberta Mameli, která si publikum získala krásnou barvou hlasu, koloraturami, širokou škálou dynamických odstínů, podmanivými vysokými tóny a zejména noblesou a výrazem. Vynikající sólové výkony předvedly také flétnistky Jana Semerádová a Julie Braná. Celý večer zněla hudba Vivaldiho a Händela.

„Tore Tom Denys se narodil právě v Roeselare. Není tak divu, že se pustil do objevování skladeb místního rodáka Willaerta.“

„Sametovou barvu hlasu předvedl vedoucí Tore Tom Denys, zpíval zcela odlišně od svých tenorových kolegů.“

Třiadvacáté Letní slavnosti staré hudby odehrávající se na území města Prahy zahájil vídeňský mužský vokální soubor Dionysos Now! s uměleckým vedoucím a tenoristou Torem Tomem Denysem. Koncert, který se konal v úterý 19. července v kostele Panny Marie a slovanských patronů v Emauzském opatství, představil duchovní i světskou hudbu vlámského renesančního skladatele Adriana Willaerta prokládanou gregoriánským chorálem. Zazněla i ukázka tvorby Andrey Gabrieliho. Z výkonu souboru složeného z mezinárodních umělců se doslova tajil dech, absolutní špičkou byl zpěv i výraz kontratenoristy Terryho Weye.

„Wagner mě nasměroval k rozhodnutí, že změním obor, ovšem byl v tom ještě jeden rozhodující moment, a to, když mi Katharina Wagner nabídla, abych pro příští produkci v ND nastudovala roli Pucciniho Turandot.“

„Dlouho jsem čekala například na svůj debut v Kostelničce v Národním divadle.“

„Já jsem covidovou dobu využila a s mým korepetitorem Markem Pinzowem studovala role. Mark mě po celou dobu držel psychicky a umělecky nad vodou, věnoval se mi třikrát týdně!“

Eliška Weissová – dramatická sopranistka, která se pro tento obor rozhodla po létech kariéry coby mezzosopranistka, a to konkrétně před čtyřmi roky. O tomto rozhodnutí, o dalším posouvání hranic v novém oboru díky studiu nových rolí, o nedávném úspěchu v cardiffské opeře v Janáčkově Jenůfě, o úskalích a zvládání rolí a o dalších plánech jsme si povídali v příjemném prostředí na pražských Vinohradech.

„Geniální dílo Césara Francka bylo publikem nadšeně přijato, dokonce zaznělo ‚Bravo!‘ Za mě osobně to byl nejlepší kus celého večera.“

„Emmanuel Villaume několikrát k publiku během koncertu promlouval a já jsem si připadal jako na výchovném koncertě. Dostatečně nevysvětlil a ani neobhájil svůj úmysl – dramaturgii.“

Francouzsko-německými hudebními dialogy zakončil v neděli 12. června aktuální sezónu ve Dvořákově síni Rudolfina orchestr PKF – Prague Philharmonia. Těleso vedl jeho šéfdirigent Emmanuel Villaume. V neobvykle dlouhém programu zazněly skladby Debussyho, Francka, Wagnera, Berlioze, Glucka, Rameaua, Couperina a Bacha – tedy v časově opačném pořadí. Dramaturgie byla velmi náročná, jak pro publikum, tak pro orchestr, zejména pro lesní rohy a skupinu dřevěných nástrojů. Klobouk dolů před nimi!

„Dvě vtipné písně Melpomèny přednesla Jana Sibera s milým a odlehčeným výrazem, bylo znát, že jí přirostly k srdci.“

„Franckova skladba Anděl a dítě je doslova srdcervoucí a v interpretaci Romana Janála s Karlem Košárkem byla jistě nejsilnějším zážitkem celého večera.“

Spolek Lieder Company v neděli 5. června uvedl ve své první sezóně druhý koncert s názvem V barvách Francie, a to v refektáři Profesního domu na Malostranském náměstí v Praze. Vystoupili tam sólisté Národního divadla v Praze, sopranistka Jana Sibera, pro kterou se jednalo v podstatě o její písňový debut – více se dočtete v nedávném RozhovoruPlus, a barytonista Roman Janál. Klavírních partů se ujal Karel Košárek. Na programu byly méně uváděné písně Césara Francka, Clauda Debussyho a Jacquesa Iberta.

„Všichni aktéři prokázali nebývalou kázeň a schopnost se navzájem poslouchat.“

„Koncert byl velmi krásný, umělecky hodnotný a diváci dokonce zvolili standing ovation.“

Ve středu 25. května ve Dvořákově síni Rudolfina vystoupil belgický soubor Vox Luminis, založený basistou Lionelem Meunierem, uměleckým vedoucím, před sedmnácti lety. Se zpěváky díla Johanna Sebastiana Bacha a Georga Philippa Telemanna přednesl Freiburger Barockorchester, jemuž pro tento večer vévodila švýcarská houslistka Leila Schayegh. Vybraní instrumentalisté zahráli také Růžencovou sonátu XII C dur nazvanou Kristovo Nanebevzetí od Heinricha Ignaze Franze Bibera. Svátek Nanebevstoupení Páně připomíná výstup Ježíše Krista z hory Olivetské na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení. Tento svátek letos připadl hned na následující den, tedy na 26. května.

„Dnes režiséři nepotřebují osobnosti, oni potřebují ‚tělo‘.“

„Mým úkolem je přenést bel canto do českého jazyka, protože pražština je naprosto odlišná od italštiny.“

„Já bych se mohl stát lakmusovým papírkem pro jevištní mluvu.“

S barytonistou Vladimírem Chmelem jsem se poznal před mnoha lety coby člen sboru v produkcích režiséra Martina Otavy, se kterými jsme jezdívali do zahraničí. Velmi dlouhou dobu jsme se neviděli a dohromady nás po letech svedla letošní premiéra Carmen v Národním divadle, ve které hlavní úlohu ztvárnila Ester Pavlů, která je Vladovou pěveckou svěřenkyní. Slovo dalo slovo a my jsme se s Vladem konečně setkali v rozhlasové kavárně. Povídali jsme si o pěvecké technice, o bel cantu, o italštině, ale i jeho krumlovských kurzech, o zpěvácích, těžké zkoušce osudu a také o jeho cestě k Metropolitní opeře a o mnoha dalších věcech.

„Sopranistka Hana Blažíková doslova prozářila překrásný prostor síně v Anežském klášteře. V kontrastu se zvukem harfy zněl její hlas nebesky a naplnil sál dokonale.“

„V některých písních Nejtek ‚trhá‘ fráze a texty, v některých naopak nechává melodii i text přirozeně a logicky vázat. Je evidentní, že to byl záměr, ten jsem však nepochopil.“

Festival Pražské jaro nabídl v sobotu 14. května třídílný projekt zaměřený na historicky poučenou interpretaci staré hudby ve skladbách dávných i současných autorů. Od 19 hodin se v Anežském klášteře představil ženský soubor Tiburtina Ensemble s uměleckou vedoucí Barborou Kabátkovou a jejich hosty. Programu jejich vystoupení dominoval Nejtkův vokálně-instrumentální cyklus psaný na texty středověkých trubadúrek zvaných trobairitz z přelomu dvanáctého a třináctého století. Michal Nejtek skladbu napsal na objednávku Pražského jara.

„Napriek nezhodám vo speváckom oddelení, ktoré som zažíval s mojou osobou, hodnotím štúdium na konzervatóriu kladne.“

„Peter Mikuláš vycítil, že sa dobre cítim v piesňach a koncertnej činnosti, a podporoval ma v nich. Profesor je excelentný interpret piesňovej tvorby a taktiež oratoriálnej, ktorá nemá ďaleko od barokovej tvorby.“

„Moje najväčšie šťastie bolo sa dostať do zborovej akadémie v Nemecku, kde som chodil circa dvanásť rokov a vypracoval som sa od zboristu na sólistu. Myslím, že toto bolo pre mňa kľúčové.“

Slovenský basbarytonista Tomáš Šelc nedávno vystoupil v Lobkowiczkém paláci se souborem Collegium Marianum. Velmi mě potěšil jeho zpěv i projev, a tak jsem se s ním po koncertu seznámil a požádal ho o rozhovor pro náš portál. Protože je v současné chvíli ve Francii, kde zpívá s Collegiem 1704, rozhovor jsme vedli na dálku.

„Omikron kulminoval téměř souběžně s datem koncertu. Pro mne to znamenalo nejistotu, zdali do Ameriky neodcestuji jako kytarista a nevrátím se jako turista.“

„Smrtihlav si pro mě doslova došel! Psal jsem v té době úplně jinou věc – fragmenty na novou zamýšlenou operu na antický námět. V prosinci roku 2019 se mi to v hudbě celé začalo černit a musel jsem této práce nechat.“

„V jistou chvíli jsem zjistil, že mi ten obor dal vše, co dát mohl. V momentě, kdy totiž do aranžmá písní vnášíš příliš tvůrčí energie a nerespektuješ jistá nepsaná pravidla, narážíš na pomyslný strop toho celého… A v tu chvíli mi chvíli svitlo, že je čas se rozloučit.“

Koncertní kytarista, skladatel, organizátor festivalu Lissa Classica, učitel, zkrátka umělec každým coulem. To je Lukáš Sommer, který se nezastaví. RozhovorPlus pro náš portál vznikal na tři etapy, právě z důvodu jeho velké vytíženosti. Bavili jsme se spolu o jeho účinkování v USA, o jeho skladatelských začátcích, dirigování, aranžování hudby, o učení, ale i o konkrétních skladbách a jeho dalších plánech…