PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Spolupráce s Pietarim Inkinenem byla geniální, on je tak skvělý dirigent, že jsem opravdu dělala to, co chtěl, protože to dávalo smysl.“

„Na konzervatoř vzpomínám ráda, ale myslím, že jsem nebyla ještě dost vyzrálá, abych všechno kolem klasické hudby dokázala pochopit – její hloubku, cit, krásu.“

„Hodně se změnilo, když jsem se po přestupu na AMU dostala k paní profesorce Heleně Kaupové. To byl pro mě opravdu velký zlom, protože ona byla ta, která to ve mně utvrdila.“

Ester Pavlů – česká mezzosopranistka mladé generace, která se v poslední době nezastaví. Tu zpívá na Maltě, poté v Sofii, v Grazu, dále v USA a čekají na ni krásné role v Národním divadle a ve Státní opeře. O tom všem a nejen o tom mluvila v rozhovoru pro KlasikuPlus.

„Vtipné je, že jako jediný člověk z mého okolí se nemůžu dočkat návratu do práce. Myslím, že tím hodně lidí celkem štvu a rodinu pak musím přesvědčovat, že jsem s nimi taky ráda.“

„Micaëlu už jsem sice zpívala v Plzni, ale myslím, že si na ni můžu ještě počkat.“

„Hodně cestuju, takže se cítím jako ta babička kořenářka z pohádky Byl jednou jeden král: ‚Já jsem všudezdejší.‘“

Doubravka Součková je mladá a velmi nadějná sopranistka z Hodonína. Během krátké doby se však představila na mnoha českých operních scénách, včetně Národního divadla v Praze. O jejích začátcích, setkáních s umělci, kteří ji inspirovali, odehraných rolích, vztazích s kolegy, o folklóru a také dalších plánech vám s ní KlasikaPlus přináší rozhovor.

„Hned v ten okamžik mě napadlo, že jediné, co městu chybí, je profesionální orchestr zaměřený na hudbu osmnáctého století.“

„Oprostit se na týden od shonu a neklidu moderní doby, věnovat se pouze hudbě a prožít takový týden v klášteře je myslím mimořádně duchovně obohacující.“

„Pro provozování má Rybovka nevýhodu díla, které ‚každý zná a každý to hrál‘. O to více je ale potřeba se nad její interpretací zamýšlet.“

Činorodý dirigent Marek Štilec nezahálí. Hudba je jeho hlavním zájmem, zejména ta z osmnáctého století. Za poslední dobu v rámci projektu nazvaného Češi ve Vídni vydal několik CD s hudbou Leopolda Koželuha a Pavla Vranického. Založil Wranitzky Kapelle a právě v těchto dnech vyšla nová nahrávka se světovými premiérami Vranického orchestrálních děl se sólovým hobojem a flétnou. O tom a o dalších hudebních projektech přináší KlasikaPlus s renomovaným umělcem rozhovor.

„Je naprosto přirozené, že budu zpívat automaticky jinak antifonu Hildegardy z Bingenu a cappella a jinak Ligetiho Le Grand Macabre s orchestrem. Ale obojí mě baví!“

„Podařilo se mi najít vnuka Hanse Winterberga, Petera Kreitmeira, který na můj opatrný dotaz, má-li přístup k Winterbergově pozůstalosti, reagoval s velkým nadšením a okamžitě nám zprostředkoval první noty. A stálo to zato!“

„Plánů je docela hodně, ale s ohledem na minulý nešťastný rok je už neberu jako hotovou věc. Smutek z tolika zmařených koncertů minulé sezóny zůstává…“

Přední česká sopranistka Irena Troupová je známá coby interpretka staré hudby, jíž se začala intenzivně věnovat už během studia hudební vědy na Karlově univerzitě. Ze spolupráce se souborem Musica Antiqua Praha pod vedením Pavla Klikara vzešel velký počet nahrávek a došlo k mnoha koncertům u nás i v zahraničí. V té době se u Ireny Troupové zrodil zájem i o hudbu soudobou…

„Byla to velká výzva, ale já jsem si řekla, že do finále soutěže se musí něco risknout!“

„Neexistují žádná pravidla, jen že jste v kontaktu s ostatními hráči, s místem, kde hrajete, a že nasloucháte a respektujete to, co slyšíte. Improvizovat tak, aby to mělo smysl, vůbec není lehké.“

„Za Kateřinou Kněžíkovou jsem poprvé jela do Kroměříže před dvěma lety a to mě skvěle nakoplo. Tak velkorysou podporu jsem ještě od jiného pedagoga nezažila.“

Mladá mezzosopranistka Bella Adamova nedávno ve svém oboru vyhrála Mezinárodní pěveckou soutěž Roberta Schumanna. Narodila se v Rusku, vyrostla v Praze a zpěv studovala na londýnské Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance a pak v Kolíně nad Rýnem, ale také u naší Kateřiny Kněžíkové. Na svém kontě už má ceny v soutěži Emy Destinnové v Londýně, ve Dvořákově pěvecké soutěži v Karlových Varech a minulý rok byla mezi finalisty spolkové soutěže Bundeswettbewerb Gesang v Berlíně…

„V době vynucené covidové koncertní pauzy pak uzrála myšlenka pro tento nesmírně zajímavý a repertoárově obsažný žánr něco udělat – a vznikl spolek Lieder Society.“

„Studovala jsem v Düsseldorfu, kde jsem měla samostatný předmět Liedgestaltung, tedy doslova ‚výstavbu‘ písně, a pedagog pracoval zároveň se mnou i s klavíristkou.“

„V písni je zkrátka často mnohem průzračnější sazba a dramatický vývoj, na který by jinak byl k dispozici celý večer. Ten je v písni potřeba vytvořit za několik minut.“

Nedávno založený spolek Lieder Society jsme našim čtenářům představili ve VýhleduPlus před několika dny. Zakladatelé – klavírista a skladatel Jan Dušek a pěvkyně Tamara Morozová a Monika Jägerová – mají za sebou už čtyři koncerty s názvem Zahajujeme!,…

„Navázali jsme také na spolupráci s blízkými sousedy na německé straně, se kterými nás pojí historické souvislosti.“

„Rozhodně to nebylo snadné období, protože jsme nesčetněkrát předělávali dramaturgii, žili v nejistotě, ale na druhou stranu to byl prostor pro to, aby si člověk poskládal lépe své životní hodnoty. “

„Světlo světa po měsících příprav v daný večer spatří skladba s prostým, avšak výmluvným názvem, ‚Domov‘, která nás zavede do očistného světa klidu a meditace, ze kterého se člověk dokáže dívat na svět z úplně jiné perspektivy.“

Martin Prokeš společně se svými kolegy z týmu zahajuje dvacátý ročník MHF Lípa Musica. Nelze si nepovšimnout dvou dekád ve společnosti hudby pořádané na Českolipsku, v Libereckém kraji, a to s přesahem do sousedního Saska. Během fungování festivalu, který už má vlastní tradici, rozšířili pořadatelé své aktivity o Českolipský komorní cyklus…

„Jsem takové to typické hudební dítě, nejen, že rodiče byli oba zpěváci, ale dokonce obě babičky byly varhanice a krásně zpívaly!“

„Občas odbočím trošku mimo svůj obor a zkouším, co to udělá – například letos bych měla zpívat Ariadnu od Martinů, která má v partu v jednom místě držené es tři…“

„Holčičko, lidi se brali i za války, tak co je proti tomu nějakej covid!“

Sopranistka Markéta Böhmová se do povědomí hudbymilovného publika dostala zejména skrze účinkování v různých ansámblech, v poslední době nejčastěji v Czech Ensemble Baroque, kde nabyla cenné zkušenosti coby sólistka. Má za sebou ale i operní role, a to například v Ostravě, v Plzni i v Praze…

„Hned v druhé frázi, kterou už Česká televize doladila, bylo jasné, že v žesťové skupině má Česká studentská filharmonie výraznou oporu, byť některé tóny nebyly zcela sladěné.“

„Marko Ivanović od začátku zářil optimismem a bylo znát, že si s orchestrem velmi dobře rozumí. Skladba Josefa Suka naladila všechny zúčastněné k přesnému frázování, byla odlehčená, čišela z ní obyčejná lidská radost z muzicírování.“

„Konkrétní a zároveň dramatický a „přesbarokně“ romantický. Já bych to nazval syntézou úhozu Buchbindera a Goulda, nebo u našeho Jana Bartoše. Opravdu je v jeho hře něco, co dosud nebylo slyšeno…“

Sobotní přímý přenos koncertu České studentské filharmonie z Rudolfina na ČT art jako poděkování a vyjádření podpory žákům, studentům a všem těm, kteří v těžkých podmínkách pandemie pečují o výchovu a vzdělávání, vyšel pod vedením dirigentů Marka Ivanoviće a Semjona Byčkova na jedničku!

„Přiznám otevřeně, že teď, ač už jsem dávno minula věk postavy, si Gildu teprve užívám.“

„Můžu mluvit za sebe – já se koronaviru prostě nebojím. I když ho nepodceňuji. Kdo se bojí, přitahuje nemoc k sobě.“

„Slyšet zase ‚živé‘ tóny, vidět to nadšení a úsměvy na tvářích muzikantů, to bylo jako dávka drogy radosti.“

Sopranistku Olgu Jelínkovou není třeba českému publiku nějak dlouze představovat. Už několik let umělecky působí zejména v zahraničí, pravidelně však účinkuje i na českých scénách. V těchto dnech vrcholí přípravy na první operní premiéru ve Státní opeře po její rekonstrukci, a sice na Rigoletta Giuseppe Verdiho…

„Mladá klavíristka občas poslouchá nahrávky starších dětských pianistů, a tak objevila i soutěž Louskáček.“

„Noru překvapilo, že byl soutěžní nástroj Steinway značně hlučný a bylo potřeba hrát velmi lehkým úhozem.“

„Pokud dojde ke shodě bodů, porota se krátce poradí a vyhlásí, kdo je finalistou. Tak se stalo, že španělský klavírista a Nora měli shodně 33 bodů. Porota však vybrala Noru.“

Do finále letošního ročníku právě probíhající mezinárodní televizní hudební soutěže Louskáček v Moskvě postoupila naše, teprve jedenáctiletá klavíristka Nora Lubbadová. V Čajkovského sále tak v úterý 8. prosince přednese s Moskevskou filharmonií třetí větu Beethovenova Prvního klavírního koncertu. Spolu s ní do finále postoupili dva ruští klavíristé – desetiletý Roman Šer a dvanáctiletý Ivan Čepkin…