Bavorský rozhlas připomenul 90. výročí narození legendárního tenoristy Fritze Wunderlicha
Německá tenorová legenda Fritz Wunderlich by v srpnu letošního roku oslavil devadesát let. Bohužel se nedožil vysokého věku. Zemřel v pouhých šestatřiceti letech, ale stačil na sebe upozornit svým překrásným hladkým, mladistvým a hlavně podmanivým hlasem s technikou, která oslnila celý operní svět. Vedle dalšího německého tenoristy Rudolfa Schocka, od jehož narození letos uplynulo dokonce 105 let, překvapoval svou schopností deklamace pod legatem a ve své podstatě dokázal nemožné – belcantový princip zpěvu v jazyce, který údajně není s italským způsobem zpěvu slučitelný. Byli tak s Rudolfem Schockem vlastně průkopníky a dodnes jsou oba velmi uznávanými pěvci. Bavorský rozhlas připomenul Wunderlichovo umění pěti snímky, které vám chceme zprostředkovat i my.
Asi nejslavnější rolí Fritze Wunderlicha byl Tamino v Kouzelné flétně Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho stoupání k vyšším tónům pod takzvanými portamenty, skoro neidentifikovatelnými, ale přece, dává jasně najevo, že se pěvec musel nutně zabývat italskou operní školou, respektive zpíval tak, aby hlas zněl měkce a byl stále svěží.
Wunderlich byl už ve svém mladém věku také mistrem písňového přednesu. Mnoho operních pěvců se snažilo o komorní projev, ale posuďte sami, jak tento tenorista zvládal písňovou tvorbu, například v písňovém cyklu Krásná mlynářka Franze Schuberta. Nejinak, a vlastně ještě hlasově šířeji, byť stále komorně, se projevil ve Straussově písni Morgen!, která bývá často na repertoáru sopranistek, ale Wunderlich zdaleka není jediný z mužských interpretů, který ji měl za svou.
Od opery přes písňovou tvorbu se dostáváme k operetě, ve které pěvec exceloval stejnou měrou. Jako důkaz existuje více snímků, za všechny upozorňuje Bavorský rozhlas na zpěv z Lehárovy Giuditty, kde se projevuje Wunderlichova schopnost „lesklých“ vysokých tónů s naprostou lehkostí.
A na závěr k lehčímu, ačkoli velmi hodnotnému žánru: Fritz Wunderlich zpíval i slavnou Larovu píseň Granada, kterou ve videu komentují rakouský kritik Karl Löbl, který zemřel v roce 2014, a významný tenorista Rolando Villazón. Tuto nahrávku vysoce hodnotí i slavní tenoristé jako Juan Diego Flórez a vyjádřil se k ní velmi osobně i Jonas Kaufmann, který by si ji prý s sebou vzal na opuštěný ostrov.
Foto: Paul Sessner, archiv spolku Fritze Wunderlicha, Youtube
Josef Zedník
Zpěvák, publicista
Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál také na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal). Také pracoval několik let pro Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Má rád své nejbližší a pejska Endyho. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.
Příspěvky od Josef Zedník
- Hlas a přednes světové kvality! Armand Rabot na Novoměstské radnici v Praze
- Kathleen O’Mara a Ahmad Hedar příjemně završili víkend, na rozdíl od jejich publika
- Vojtěch Orenič: Naše inscenace je influencerská paralela procesu Milady Horákové
- Komedianti před Sedlákem kavalírem ve Státní opeře netradičně a tradičně
- Pene Pati a Amina Edris v Rudolfinu – nádherný koncert!
Více z této rubriky
- Mozartova i Salieriho hudba zněla v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje
- Múzy pana B. aneb Jan Bartoš a bílé křídlo
- Vzorově mladistvé uvedení Divadla za branou Bohuslava Martinů
- Děti se učily hrát baroko, jak se patří
- Sympozium se zaměří na správné držení těla při hře na hudební nástroj
- Ovace pro nestora. Richard Novák slavil pětadevadesátiny
- Václav Smetáček není pouze FOK
- AI nenapsala tento text
- O potřebnosti estetiky aneb Hudební kritika a rozvrat pražské univerzitní estetiky
- Rozhovory před festivalem Lípa Musica. S Martinem a Pavlou Prokešovými o hudbě, posluchačích i interpretech, o lidech kolem i o rodině
