6. listopad
Svátek má Liběna.
2016 – zemřel Zoltán Kocsis, maďarský klavírista a dirigent (narodil se 1. září 1952). Mezinárodní debut měl jako pianista v roce 1970, v následujících 25 letech hrál s mnoha slavnými orchestry, jako byly Chicago Symphony Orchestra, Sächsische Staatskapelle Dresden, San Francisco Symphony, New York Philharmonic Orchestra, londýnský orchestr Philharmonia či Berlínští a Vídeňští filharmonikové. V posledních letech často pracoval jako dirigent, a to zejména s Budapešťským festivalovým orchestrem a s Maďarskou národní filharmonií, jejímž byl hudebním ředitelem. Kocsis má přirozený cit pro Bacha, ale je také skvělým představitelem soudobé hudby, psalo se o něm. A byl prvním, kdo uváděl Kurtágova díla.
1965 – zemřel Edgard Varèse, francouzský avantgardní skladatel (narodil se 22. prosince 1883), který se v prosinci 1915 přestěhoval do Spojených států. Prakticky všechna díla, která napsal v Evropě, byla buď ztracena, nebo zničena při požáru v Berlíně, takže v USA začínal znovu od nuly. Inicioval tam založení Mezinárodního cechu skladatelů, který se věnoval uvádění nových děl amerických i evropských tvůrců. V roce 1922 navštívil Berlín, kde s Busonim založil podobnou německou organizaci. V roce 1928 se přechodně vrátil do Paříže, upravil jednu z částí své kompozice Amériques pro nově vynalezené Martenotovy vlny. Kolem roku 1930 složil Ionizaci, považovanou za první dílo pro soubor bicích nástrojů. Je označován za vlivného umělce. To, že vnímal potenciál elektronických médií pro využití ve zvukové produkci a že používal nové nástroje a zdroje, vedlo k tomu, že byl známý jako „otec elektronické hudby“. V souvislosti se svou vlastní hudební estetikou sám zavedl termín „organizovaný zvuk“. Ovlivnila ho středověká a renesanční hudba a také hudba Skrjabina, Satieho , Debussyho, Berlioze, Strausse a Stravinského… Byl bratrancem pianisty Alfreda Cortota.
1952 – premiéru měla kantáta Nad naší vlastí slunce vychází, op. 90 Dmitrije Šostakoviče. Monumentální, optimisticky laděné agitační dílo pro smíšený sbor, dětský sbor a orchestr, které oslavuje sovětskou vlast a budování socialismu, je typickým plodem období vrcholného stalinismu.
1943 – premiéru měla v Lipsku skladba Catulli Carmina, druhá ze tří částí cyklu Trionfi Carla Orffa, hudebního triptychu, který zahrnuje také skladby Carmina Burana a Trionfo di Afrodite. Dílo pro smíšený sbor, sólový soprán a tenor a orchestr bicích nástrojů zhudebňuje latinské texty antického básníka Catulla.
1936 – premiéru měla Symfonie č. 3 a moll, op. 44 Sergeje Rachmaninova. V New Yorku ji provedl Philadelphia Orchestra pod vedením Leopolda Stokowského. Vznikla v autorově americkém období a spojuje tradiční rusky laděnou melancholii s pozdějším, úspornějším a modernějším orchestrálním rukopisem.
1935 – premiéru měla Symfonie b moll Williama Waltona, první z jeho dvou symfonií. Patří mezi nejznámější symfonie britských skladatelů. Nejprve zazněla bez finále, dokončena a kompletně premiérována byla o rok později.
1924 – premiéru měly Příhody lišky Bystroušky, sedmá opera Leoše Janáčka, „filozofická revue“ o zvířatech a lidech. Uvedena byla v Brně v Divadle Na hradbách, dnešním Mahenově divadle. Literární předlohou byla novela Liška Bystrouška spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, inspirovaná kresbami Stanislava Lolka, která vycházela jako fejeton v Lidových novinách. Obě díla oslavují věčný koloběh přírody.
1898 – Gustav Mahler dirigoval ve Zlatém sále vídeňského Musikvereinu svůj první koncert s Vídeňskými filharmoniky. Na programu byla Mozartova Symfonie č. 40 g moll, Beethovenova předehra Coriolan a Schumannova Symfonie č. 2 C dur v Mahlerově vlastní orchestraci. Mahler jako nově zvolený dirigent orchestru (Abonnementdirigent) vystřídal svého předchůdce Hanse Richtera. Jako ředitel Dvorní opery dirigoval Mahler členy divadelního tělesa při operních představeních již od roku 1897, avšak pod hlavičkou samostatného koncertního tělesa Wiener Philharmoniker to bylo poprvé právě na podzim roku 1898. Pod jeho taktovkou absolvoval pak orchestr mimo jiné v roce 1900 vůbec první zahraniční turné na Světové výstavě v Paříži.
1896 – narodil se Stanislav Muž, operní pěvec – barytonista (zemřel 13. srpna 1955), v letech 1929 až 1955 člen operního souboru Národního divadla v Praze. Účinkoval v téměř 2200 představeních, ve Smetanově Prodané nevěstě zpíval bezmála pětsetkrát. Do povědomí se zapsal především jako hrdinný baryton. Zejména jako představitele Wagnerových postav ho v českém prostředí těžko někdo překonal.
1893 – zemřel Petr Iljič Čajkovskij, ruský skladatel, jeden z hlavních tvůrců hudebního romantismu (narodil se 7. května 1840). Mezi jeho nejznámější díla patří tři poslední symfonie č. 4 až 6, opery Piková dáma a Evžen Oněgin, balety Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček, 1. klavírní koncert b moll a Houslový koncert D dur. Třikrát navštívil Prahu, 6. prosince 1888 dirigoval českou premiéru opery Evžen Oněgin. Po právnické škole, na kterou ho nechali jít rodiče, se zapsal na petrohradskou konzervatoř, kde ho nejvíc ovlivnil její ředitel Anton Rubinstein (1829–1894), který ho vyučoval skladbu. Po něm to byl jeho mladší bratr, Nikolaj Rubinstein (1835–1881), ředitel nově otevřené Moskevské státní konzervatoře. Ve čtyřiceti už byl známým, oblíbeným a respektovaným skladatelem doma i v cizině, byl triumfálně přijat i v USA. Kromě Dvořáka na cestách osobně poznal Johannesa Brahmse, Gustava Mahlera nebo Charlese Gounoda. S Dvořákem ho pojilo blízké přátelství, Biblické písně op. 99 se často dávají do souvislosti s Čajkovského smrtí. Osobně měl problémy vyrovnat se svou homosexualitou, na rozdíl od bratra Modesta, který žil otevřeně s přítelem. Dokonce se oženil, ale manželství nebylo naplněno, po šesti týdnech duševně zlomený skladatel odcestoval do ciziny, soužití nikdy neobnovil, ale také se nerozvedl. Po rozpadu manželství prošel hlubokou tvůrčí krizí. Jeho milencem se později stal jeho synovec Vladimir Lvovič Davidov, kterému věnoval Symfonii č. 6, v ruštině nazvanou “vášnivá”, ale po celém světě známou jako „Patetická“. Jeho partnery se stali i jeho spolužák a komorník. Je pohřben v Petrohradě, v pravoslavném klášteře Alexandra Něvského.
1854 – narodil se John Philip Sousa, americký skladatel (zemřel 6. března 1932), známý především jako autor vojenských pochodů. Působil jako dirigent u námořní pěchoty, v roce 1892 založil civilní Sousovu kapelu. Věnoval se výhradně dirigování a psaní hudby. Pomáhal také s vývojem suzafonu, formy pochodové tuby založené na helikonu.
1825 – premiéru měl Smyčcový kvartet č. 15 a moll, op. 132 Ludwiga van Beethovena, pozdní pětivěté komorní dílo, a to v provedení Schuppanzigova kvarteta.
1814 – narodil se Antoine-Joseph Adolphe Sax, belgický flétnista a klarinetista, kolem roku 1840 vynálezce saxofonu (zemřel 4. února 1894). Stejně jako jeho otec byl designérem hudebních nástrojů, ve dvaceti letech zdokonalil basklarinet, což byl jeho první patent. V případě saxofonu – nástroje z kovu, ale způsobem tvoření tónu dřevěného dechového nástroje – bylo původním záměrem vytvoření nástroje vhodného pro dechové a vojenské orchestry. Poprvé byl představen veřejnosti na výstavě v Bruselu v roce 1841, patentován mu byl 28. června 1846. Masově se saxofon rozšířil až od nástupu jazzu na přelomu 19. a 20. století.
1795 – zemřel Jiří Antonín Benda, skladatel (narodil se 30. června 1722). Studoval u piaristů v Kosmonosích a u jezuitů v Jičíně a v roce 1742 se odstěhoval i s rodiči do Berlína, kam byl pozván pruským králem Fridrichem II. díky tamnímu působení bratra, skladatele a houslového virtuóza Františka Bendy. Jiří Antonín se stal kapelníkem v Gotě. Jeho melodramy Ariadna na Naxu a Medea jsou významnými příklady tehdy nové hudební formy. Text s hudbou se v nich sice ještě střídá, ale hudební mezivěty vyjadřují obsah mluveného slova a vzniká tak souvislý dramatický proud slova a hudby. Kompoziční zkušenosti z dramatické oblasti přenášel i do děl instrumentálních… Medea byla uváděna už koncem 70. let i v českých zemích, v roce 1787 ji přeložil do češtiny Karel Thám a byla vydána tiskem. Bendovy melodramy našly odezvu v dílech Václava Josefa Praupnera, Johanna Josepha Röslera, Jana Nepomuka Augustina Vitáska či Františka Škroupa.
1672 – zemřel Heinrich Schütz, německý raně barokní skladatel a varhaník (narodil se 8. října 1585). Je považován za nejdůležitějšího před Johannem Sebastianem Bachem, je proto někdy označovaný za „otce německé hudby“. Studoval v Benátkách u Giovanniho Gabrieliho a do severoněmecké protestantské hudby přinesl italské barokní vlivy. Podruhé navštívil Itálii v roce 1628, aby se učil z hudby Claudia Monteverdiho. Po většinu života působil jako dvorní kapelník na kurfiřtském dvoře v Drážďanech. Většinu jeho díla tvoří vokální duchovní hudba, zejména moteta. Kromě rané knihy madrigalů se od něj téměř žádná světská hudba nedochovala. Napsal také operu Dafne, která je považována za první německou operu. Byla uvedena v Torgau v roce 1627. Její hudba se však později ztratila.
1492 – zemřel Antoine Busnois, renesanční skladatel, básník a zpěvák (narodil se roku 1430) ve službách burgundského dvora. Spolu s Johannesem Ockeghemem byli ústředními postavami rané francouzsko-vlámské školy.
*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…
1962 – třetím a posledním odstřelem byla v Praze definitivně zlikvidována konstrukce Stalinova pomníku na Letné
1951 – zemřel herec Jindřich Plachta (narodil se 1. července 1899).
1611 – Petrem Vokem vymřel rod pánů z Rožmberka
Do konce roku zbývá 55 dní