„Chválit soubor Collegium Marianum mi po několika návštěvách jeho koncertů v plenéru, v kostele i koncertním sále připomíná nošení dříví do lesa.“

„Sympatický průvodce večerem stručně a nevtíravě svou vytříbenou angličtinou vysvětloval různé výslovnosti tohoto jazyka v průběhu vývoje ostrovní hudby od renesance až po baroko.“

„Bylo evidentní, že pan Daniels v minulosti oplýval skvělou technikou, příjemným kulatým a měkkým hlasem, to jistě každý poznal.“

Pondělní koncert v krásném prostředí Císařského sálu Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě posluchačům přinesl písňovou tvorbu anglických autorů od konce šestnáctého až po začátek osmnáctého století, a to v podání předního britského tenoristy Charlese Danielse, který se na tento repertoár specializuje. V rámci hudebního večera vystoupil soubor Collegium Marianum s uměleckou vedoucí Janou Semerádovou a koncertní mistryní Lenkou Torgersen. Posluchači měli příležitost poslechnout si u nás jen vzácně uváděná díla Thomase Morleyho, Johna Dowlanda, Henryho Purcella, Matthewa Locka či Johanna Christopha Pepusche. Ve druhé polovině programu umělci přednesli části z pastorální ódy Georga Friedricha Händela L’Allegro, il Penseroso ed il Moderato – Veselý, Rozjímavý a Umírněný – na text básní Johna Miltona. Program s názvem Welcome to all the pleasures byl součástí podzimní řady jednadvacátého cyklu Barokních podvečerů, které právě Collegium Marianum pořádá.

Chválit soubor Collegium Marianum mi po několika návštěvách jeho koncertů v plenéru, v kostele i koncertním sále připomíná nošení dříví do lesa. Takže se k jeho výkonu vyjádřím stručně: Opět nabité energií, perfektně technicky zvládnuté finesy v čele s hráčkou na flauto traverso a zobcovou flétnu Janou Semerádovou a houslistkou Lenkou Torgersen, na které je i krásný pohled. Jsou doslova pohonem souboru. Zrovna tak v basové části excelovala Hana Fleková na violu da gamba a na barokní violoncello a v jemných doprovodech tenoristy Charlese Danielse také loutnista a teorbista Jan Krejča. Celý ansámbl dosáhl plného a vyrovnaného zvuku (tím nemám na mysli forte, ale homogennost a měkkost zároveň) v druhé půli večera, zejména v Händelových skladbách, kdy do společné hudby „vplul“ i kontrabasista Tilman Schmidt.

A nyní k tenoristovi Charlesi Danielsovi, který by měl v tomto roce překročit šedesátku. Sympatický průvodce večerem stručně a nevtíravě svou vytříbenou angličtinou vysvětloval různé výslovnosti tohoto jazyka v průběhu vývoje ostrovní hudby od renesance až po baroko. A tyto rozdíly aplikoval ve svém pěveckém projevu. Zároveň byl vlastně i dramaturgem večera. Potud bylo vše úplně v pořádku, zajímavé a poučné. Je však vždy velmi nepříjemné, když je recenzent svědkem projevu, kterému se říká, že je umělec „za zenitem“. Bylo evidentní, že pan Daniels v minulosti oplýval skvělou technikou, příjemným kulatým a měkkým hlasem, to jistě každý poznal. Protože mi to nedalo, zaposlouchal jsem se do jeho starších nahrávek, abych si ujasnil, kudy se jeho hlasová cesta ubírala. A musím říci, že jeho hlas i projev byly na skvělé úrovni, což se několikrát projevilo i během tohoto koncertu.

Má zkušenosti na mezinárodním poli, jeho životopis uvádí, že procestoval celý svět jako koncertní umělec, například s Händelovým Mesiášem pod taktovkou Nikolause Harnoncourta ve Vídni, Bachovými světskými kantátami pod vedením Masaakiho Suzukiho v Japonsku, Purcellovou Královnou víl v rámci promenádních koncertů BBC v Royal Albert Hall, Kilarovou mší Missa pro Pace pro papeže v Římě. V rámci řady koncertů na festivalu Oude Muziek Utrecht přednesl mimo jiné písně Henryho a Williama Lawesových se souborem Les Voix Humaines a vystoupil v Cavalliho nešporách se souborem Concerto Palatino. Nahrál například Monteverdiho Orfea s Andrewem Parrottem, Bachovy Matoušovy pašije se sborem a orchestrem J. S. Bach-Stiftung, Händelova Mesiáše, Schützovu Weihnachtshistorie a Monteverdiho Mariánské nešpory se souborem Gabrieli Consort. Má na kontě většinu nahrávek kompletního díla Henryho Purcella s King’s Consort a také intimněji laděná alba, jako jsou Senflův Tenorlied se souborem Fretwork, Heracleitus s Bridge Quartet a Airs Michela Lamberta s Fredem Jacobsem. Pěvec editoval mnoho anglických písní ze 17. století od Henryho a Williama Lawesových, Johna Jenkinse, Johna Blowa a Henryho Purcella. Od posledního jmenovaného dokončil ódu u příležitosti narozenin královny Marie s názvem Arise, my Muse a pro koncerty v Amsterodamu se souborem Gesualdo Consort doplnil chybějící hlasy do motet Sacrae Cantiones à 6 Carla Gesualda.

Tentokrát mi koncert přinesl zejména méně známé či úplně neznámé skladby anglických mistrů v krásném instrumentálním podání a vhled do jejich pěvecké interpretace. Bylo to rozhodně přínosné.

Foto: Petra Hajská