PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Collegium Marianum ukazuje svým posluchačům kouzelná zákoutí barokní hudby a provází je přitom krásnými koncertními prostorami staré Prahy. Renesanční Císařský sál Lobkovického paláce na Pražském hradě hostil během čtvrtečního večera dvě výrazné pěvecké individuality a devět skvěle sehraných instrumentalistů. Přítomni byli také dva největší skladatelé anglické barokní hudby, Henry Purcell a Georg Friedrich Händel. Slavnému souboru se opět podařilo vytvořit unikátní zážitek. A všechny složky na tom měly svůj podstatný díl, i úchvatný výhled na jedno z nejkrásnějších světových měst.

Německý dirigent Michael Hofstetter zasvětil svou už více než třicetiletou kariéru interpretaci hudby od baroka po vídeňský klasicismus a dnes je vnímám jeho jeden z předních specialistů na toto období. Vedle spolupráce s prestižními operními scénami, jako jsou Bavorská státní opera, Staatsoper Hamburg či Royal Opera Copenhagen, se prosadil také na festivalových pódiích od Salcburku po Halle. V rozhovoru se dělí o vášeň pro historicky poučenou interpretaci i o to, jak se mu daří vdechovat život novému nastudování mistrovské opery Henryho Purcella Dido a Aeneas, která bude uvedena 15. ledna ve Stavovském divadle s Markétou Cukrovou v roli Dido a Lukášem Bařákem jako Aeneasem.

„Nejznámější z Purcellových děl věnovaných jejímu svátku je Hail! Bright Cecilia, provedená roku 1692.“

„Název díla odkazuje na patronku hudebníků, libreto má nicméně jako hlavní téma teorii ‚harmonia mundi‘, podle které hudba byla ústřední silou při stvoření Země.“

„Britten měl k takové kompozici přinejmenším ještě jeden nemalý důvod. Narodil se totiž v roce 1913 na její svátek…“ 

Cecilie, podle katolické i pravoslavné církevní tradice pro svou mučednickou smrt prohlášená za svatou, je patronkou hudebníků, duchovní hudby a chrámového zpěvu i patronkou zpěváků a řemeslníků zhotovujících hudební nástroje. Proto jsou mezi jejími obvyklými atributy ve výtvarném umění hudební nástroje, zejména varhany a housle. Pokud žila, narodila se v Římě možná roku 200 a byla pro svou víru popravena možná 22. listopadu roku 230. Ale ať tak, nebo jinak, mnohokrát se každopádně potom objevila v umění.

„Koncert byl koncipován jako ucelený proud rozdělený do šesti logických částí. Jedno hudební číslo navazovalo na druhé a hudebníci vyprávěli různé příběhy.“

„Hlas pana de Praetere zní naprosto přirozeně a působí, jako by se takto jednoduše vyjadřoval od narození.“

„Soubor jako celek působil nesmírně mladě, a to nejen svým vzezřením čerstvých absolventů hudební školy, ale především přístupem k hudbě.“

Další z festivalových večerů Letních slavností staré hudby, nesoucí podtitul Their Majesties (Jejich výsosti), se 31. července odehrál na příhodném místě, v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě. Do vznešené společnosti anglického královského dvora druhé poloviny 17. a počátku 18. století pozval posluchače vlámský soubor Musica Gloria spolu s belgickým kontratenoristou Pieterem De Praetere. Stylově vytříbený program se nesl ve znamení ušlechtilé hudby Henryho a Daniela Purcellových a připomenul jejich jedinečný přínos dějinám barokní Anglie.

„Dýchají jako jeden, slova i hudební fráze jim znějí jako od jednoho.“

„Vědoucně hlídané rozvrstvení poloh a barev od jasného sopránu přes nenápadný měkký alt, flétnový tenor a světlý baryton až po jadrný, přesto jemný bas.“

„Soubor během litanie putoval po chrámu a završil vystoupení vokálně nejkomplikovanějším a prezentací nejneotřelejším způsobem.“

Prysk je rekreační obec v Lužických horách. Tamní barokní katolický kostel se stal v sobotu, na státní svátek, dějištěm nenápadného, o to však krásnějšího koncertu. Hostem festivalu Lípa Musica bylo lipské vokální kvinteto Calmus Ensemble. Více než hodinový program sestavený z duchovní hudby několika staletí věrně a inspirativně vystihl hloubku křesťanské víry a současně měl i parametry dechberoucí interpretační dokonalosti.

„Renomé katedrálního festivalu se stále zvyšuje, což dokládá i vynikající návštěvnost jednotlivých koncertů.“

„Ondřej Valenta na úvod svého koncertu zařadil populární Preludium C dur Dietricha Buxtehudeho; skladatele, kterého obdivoval i sám Johann Sebastian Bach.“

„Sonáta d moll op. 42 Alexandra Guilmanta nezazněla v rámci tohoto festivalu poprvé – před několika lety ji zahrál slovenský umělec Vladimír Kopec.“

Pátý a poslední koncert mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery úspěšně proběhl a jeho třináctý ročník se tak stal minulostí. Původně ohlášeného Jana Doležela na poslední chvíli nahradil místní varhaník Ondřej Valenta, což vůbec nevadilo; díky svému působení v katedrále její varhany dobře zná. V programu se odehrály změny, nikoli špatné. Hrálo se nejen na Mölzerův nástroj, ale i na katedrální pozitiv. Společně s Ondřejem Valentou vystoupil i trumpetista Stanislav Masaryk, který koncertu dodal slavnostní ráz.

„Své sólové vystoupení zakončil Teruhisa Maruo Ježkovou temperamentní kompozicí Bugatti step, kterou přednesl se zjevnou chutí a energií.“ 

„Je chvályhodné, že Marco Angioloni do svého programu zařadil skladbu ratibořského rodáka Alberika Mazáka; skladatele, jehož dílo teprve posluchačsky objevujeme.“

„Mladému italskému tenoristovi byl ve všech skladbách velkou oporou zkušený theorbista Jan Krejča.“

Pod názvem Hudba napříč světadíly připravil předseda sdružení Mikroregion Nepomucko a zároveň i místostarosta Nepomuku Pavel Motejzík se svým týmem tři komorní koncerty. První se uskutečnil 6. července v nepomuckém kostele sv. Jakuba Většího. Na programu byla hudba italského baroka a představili se v něm italský zpěvák Marco Angioloni a theorbista Jan Krejča…

„Houslista disponující výbornou hudební pamětí a absolutním sluchem si uvedené Adagio zapamatoval, posléze zapsal do not a nyní jej sám interpretuje.“

„Umělci předvedli různé polohy; při veselejších nápěvech probouzeli svou interpretací v posluchačích chuť tančit, v tklivých melodiích ukázali citovou stránku.“

„Koncerty Svatováclavského hudebního festivalu obvykle přináší bohatý program, přední umělce, skvostné interpretace, a to vše v nádherných prostorách.“

Večer plný energie a radosti zaplnil nádherné prostory evangelického kostela v Orlové. Posluchači se sešli na koncertě Stopy folklóru v barokní hudbě, který byl součástí Svatováclavského hudebního festivalu. V hlavní roli se představily housle a cembalo, které svým zvukem okamžitě evokují atmosféru 17. a 18. století…

„Akustika Gewandhausu mě ohromila.“

„Stejně tak ohromující byla i srozumitelnost Sokolovovy hry.“

„Program a způsob hry mě začínaly podobně vyčerpávat jako na posledním pražském recitálu Andráse Schiffa.“

Ve Velkém sále lipského Gewandhausu hrál v prvomájovou středu Grigorij Sokolov. Nabídl dlouhý a poctivý klavírní koncert, vyznačující se stále dokonale fungujícím fyzickým aparátem, krásou tónu, občas nezvyklými koncepcemi, mimořádnou artikulací a ornamentikou. Program byl ale ubíjející i na umělcovy poměry a v jeho hře tentokrát chybělo určité, obvyklé přítomné napětí.

„Vedle barokní hudby, která je doménou kontratenoristů, Orliński zařadil na program i díla polských skladatelů 19. a 20. století.“

„Hlas Orlińskeho je subtilní, připomíná něžný a čistý hlásek andělíčka, je pohyblivý a schopný slušné dynamické rozpínavosti.“

„Bylo by ale určitě zajímavé, kdyby vokální i pohybové schopnosti Orlińského náležitě využil nějaký soudobý skladatel.“

Poprvé v české metropoli vystoupil polský kontratenorista Jakub Józef Orliński. A stal se nejspíš i vůbec prvním pěvcem, jenž na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina předvedl ukázku tanečního stylu zvaného breakdance.

„Katedrální varhaník Aleš Nosek si své provedení náročného Preludia a fugy e moll Johanna Sebastiana Bacha doslova užil.“

„Biblické písně jsou Janálovou srdeční záležitostí.“

„Hlas Poláčkové se nesl i nad nejsilnějšími místy orchestru.“

Druhým koncertem cyklu Chrámová koncertní řada v Plzni pokračovala tradice Plzeňské filharmonie se představit v jiném prostředí než obvyklém. Koncert byl věnován Plzeňskému Prazdroji u příležitosti výročí, kdy přesně před 181 lety byla 5. října uvařena první várka plzeňského piva.

„Skladby v úvodu koncertu byly bez předělů a pauz; zazněly jako jedno pásmo, ve kterém oba citlivě hrající muzikanti přecházeli ladně mezi renesančními a barokními skladbami a vlastními kusy.“

„Pro diváky bylo příjemné přivřít oči a nechat se unášet volnou hudební krajinou. Nebyly zde žádné nečekané krpály a sešupy, cesta nevedla přes vysoké kopce, nebylo v ní mnoho zatáček a nabízela výhled do daleké krajiny na všechny strany.“

„Oba Davidové ukázali, že hudba kráčí dál, stále jinam a přitom stejně dobře funguje.“

Devátým letošním koncertem a zároveň třetím koncertem v Liberci pokračoval letošní ročník festivalu Lípa Musica. Ve velmi specifickém prostoru Nové synagogy vystoupili ve společném programu nazvaném Alter ego klarinetista David Orlowsky a loutnista a theorbista David Bergmüller.

„Není to o tom, abychom hudbu uchovávali jako v muzeu, ale o tom udržet ji živou.“

„Vždy se řídím jakousi intuicí, čekám na ten pocit, když má člověk ‚motýly v břiše‘.“

„V dramaturgii Alter Ega objevujeme spíše nižší hladiny znělosti. Převažuje mezzopiano, piano… je to téměř jako modlitba.“

Mezinárodní hudební festival Lípa Musica uvede již 27. září mimořádně zajímavý a lehce nekonvenční program. V Liberci se spolu představí klarinetista David Orlowsky a loutnista David Bergmüller se svým projektem zvaným Alter Ego. Koncept, jehož těžištěm jsou nevšední úpravy skladeb Henryho Purcella a Johna Dowlanda právě pro tyto nástroje, přenáší posluchače do ztišeného, chvějivého světa – o tom, jak tento svět vznikal, prozrazuje více David Orlowsky.

„Musica Florea má nezpochybnitelnou vysokou kvalitu, léty pěstovanou a ustálenou pod vedením dirigenta Marka Štryncla.“

„Originální choreografii barokního tanečníka Louise Pécoura rekonstruovala Hana Slačálková.“

„Ale v očekávání sboru ‚How Happy the Lover‘ Henryho Purcella došlo ke katastrofě a velkému, ale ukázněnému stěhování. Dirigent marně před zahájením koncertu doufal, že alespoň hodinu nezaprší – počasí rozhodlo v pravý opak.“

Nedělní večer dne 16. července byl na nádvoří paláce Hudební a taneční Akademie múzických umění v Praze zasvěcen baroku. Na skutečných prknech putovního divadla Florea Theatrum tančil balet Baroque Balance za zvuku orchestru Musica Florea pod vedením Marka Štryncla. Ve svém druhém projektu po uvedení novodobé premiéry zpěvohry Oční lékař od klasicistního českého skladatele Vojtěcha Jírovce připravilo přenosné divadlo komponovaný program s názvem Na dvoře Krále Slunce aneb Barokní dostaveníčko. Vystoupení nočního baletu s hudbou doplnil sborový ansámbl Collegium Floreum.

„Půlstoletí existence tělesa, jímž kdysi prošly a stále procházejí stovky dětí, je již důvodem k velkým oslavám. A dodejme, že Tachovští se této příležitosti chopili vskutku velkoryse. Celý týden před sobotním koncertem Tachovského dětského sboru 20. května však neznamenal jen oslavovat, ale také tvrdě zkoušet.“

„Rekonstrukce jízdárny ve Světcích (v Evropě druhé největší po Vídni) bylo pro Tachovsko velkým štěstím. Získalo tak akusticky dobře fungující prostor, který by mu mohlo leckteré město v Čechách závidět.“

„Toho dne mu náležela sbormistrovi Josefu Brabencovi mnohá slova díků a uznání, a to nejen z řad oficiálních hostů, ale především od bývalých členů sboru. Nepřeháníme, prohlásíme-li, že se tento skromný a stále vitální dvaaosmdesátník, nositel řady ocenění, podstatnou měrou zasloužil o hudební kultivaci několika generací v životě tohoto města.“

Tachovsko se po druhé světové válce přiřadilo k oněm odlehlým a bolavým koutům naší republiky, z nichž se s vysídleným obyvatelstvem vytratily i po několik staletí budované kulturní tradice. Oblast se stala periférií, do níž se jen málokomu chtělo investovat svůj pracně nabytý vzdělanostní kapitál. Toto vakuum naštěstí nemělo dlouhého trvání. Koncem 60. let tam vyrostli jedinci přesvědčení o užitečnosti a smyslu soustavného hudebního vzdělávání, pěstovaného v rámci širšího kolektivu. Jedním z nich je i učitel Josef Brabenec, spoluzakladatel Tachovského dětského sboru. Těleso si v sobotu koncertem v Jízdárně Světce připomnělo půlstoletí existence.

„Základní myšlenkou je, dát prostor studentům, aby mohli čerpat zkušenosti vedle profesionálních umělců, vesměs svých profesorů. Studentská jevištní praxe je tak zajištěna vytvořením jedné inscenace v sezóně.“

„Nevděčnice, to jsou mladé dívky a ženy, které se zřekly lásky, což je zde chápáno jako urážka Amora, jehož šípy tak nemohly vykonat svou práci, a proto nyní tráví čas v pekle.“

„Přesun do Slavnostního sálu Divadla Jiřího Myrona zvládli diváci rychle. Představení opery Henryho Purcella Dido a Aeneas mohlo začít. Uspořádání sedadel do elipsy kolem stěn sálu konvenovalo komornímu prostoru a posazení orchestru v levé části sálu nijak nerušilo vnímání.“

Národní divadlo moravskoslezské připravilo dvě horké novinky, které uvedlo v koprodukci s Fakultou umění a jejím Operním studiem. Již čtvrtým rokem se propojují obě instituce, aby daly prostor pro společnou práci profesionálů a studentů, kteří zde získávají cenné zkušenosti. V sále Divadla 12 a ve Slavnostním sále Divadla Jiřího Myrona se představili publiku společně profesionálové a studenti v projektech, které zasahují počátky opery. Opera a balet Tanec nevděčnic Claudia Monteverdiho z roku 1608 a opera Henryho Purcela Dido a Aeneas z roku 1683 měly premiéru 9. února. Recenze je psána z reprízy 15. února 2023. Hudebního nastudování a provedení se ujal Jiří Habart, režie Jiří Nekvasil, scénografem je David Bazika, autorkou kostýmů Hana Kelar Knotková. Sbor Operního studia vedla Lenka Živocká, choreografem byl Lukas Zuschlag.