„Své sólové vystoupení zakončil Teruhisa Maruo Ježkovou temperamentní kompozicí Bugatti step, kterou přednesl se zjevnou chutí a energií.“ 

„Je chvályhodné, že Marco Angioloni do svého programu zařadil skladbu ratibořského rodáka Alberika Mazáka; skladatele, jehož dílo teprve posluchačsky objevujeme.“

„Mladému italskému tenoristovi byl ve všech skladbách velkou oporou zkušený theorbista Jan Krejča.“

Pod názvem Hudba napříč světadíly připravil předseda sdružení Mikroregion Nepomucko a zároveň i místostarosta Nepomuku Pavel Motejzík se svým týmem tři komorní koncerty. První se uskutečnil 6. července v nepomuckém kostele sv. Jakuba Většího. Na programu byla hudba italského baroka a představili se v něm italský zpěvák Marco Angioloni a theorbista Jan Krejča. Následujícího dne zněla česká a italská hudba na zámku v nedalekém Spáleném Poříčí. Spolu s triem Českých filharmoniků tam vystoupili i japonští hosté. Malý festival byl zakončen večerním koncertem 9. července na zámku v Nebílovech.

Zájmové sdružení Mikroregion Nepomucko o sobě dává slyšet nejen v jihozápadní části naší republiky, za jejími hranicemi, ale i v zámoří. Svými četnými aktivitami, mezi něž patří pravidelné konference, odborné přednášky, výstavy, vydávání publikací, ale i koncerty, se hrdě hlásí ke svému rodákovi, jehož jméno spojuje mnoho národů po celém světě.

Nebílovský zámek nebyl u příležitosti malého festivalu vybrán náhodou. Zámecká budova, unikátní svou architektonickou dispozicí (dvě podkovovitá zámecká křídla jsou situovaná proti sobě na podélné ose nádvoří), se v poslední době pokračující rekonstrukcí stává významným místem kulturních a společenských akcí. 

Za autora architektonického návrhu zámeckého komplexu je s největší pravděpodobností považován Johann Lucas von Hildebrandt, zatímco prováděcím stavitelem se roku 1706 s určitostí stal plzeňský architekt Jakub Auguston. Objekt byl mnohokrát přestavován, naposledy za Vojtěcha hraběte Czernina z Chudenic, pozdějšího největšího lovčího Království českého. Během šest let trvající rekonstrukce byly interiéry vymalovány Antonínem Tuvorou (1747–1807). Bohužel od roku 1816 po Czerninově smrti už zámek nesloužil reprezentativním účelům, nýbrž svými novými majiteli hrabaty z Valdštejna-Wartenberga sloužil jako hospodářské budovy. A právě ve velké jídelně (a zároveň tanečním sále) s Tuvorovými nástěnnými a nástropními malbami, představujícími fantaskní subtropickou krajinu s bujnou vegetací, zvířaty a antickými stavbami, si početné publikum vyslechlo kompozice, tentokrát náležející různým stylovým obdobím. 

V úvodu zazněla Lisztova parafráze Schumannovy klavírní skladby Widmung v podání japonského klavíristy Teruhisy Marua. Zámek má bohužel k dispozici pouze malé křídlo značky Petrof, klavírista si první skladbou zjevně osahával možnosti nástroje a akustiky sálu. V následném Andante z Janáčkova cyklu V mlhách si už mohl dovolit kontrastnější dynamiku. Své sólové vystoupení zakončil Ježkovou temperamentní kompozicí Bugatti step, kterou přednesl se zjevnou chutí a energií. Když mne stará matka, v pořadí čtvrtá z Cigánských melodií, op. 55 Antonína Dvořáka, nás v podání mladého barytonisty Martina Vydry přivedla zpět do 19. století. Nutno dodat, že doprovázející japonský klavírista zde opět projevil velkou úctu k české interpretační tradici. Dalšími dvěma skladbami barytonista Martin Vydra a japonská klavíristka Yoshimi Kawamura připomněli dobu, která nejlépe souzněla s Tuvorovými freskami. Působivou atmosféru zapadajícího slunce umocnila Mozartova nejdelší píseň Abendempfindung an Laura, KV 523 vzniklá 24. června 1787 ve Vídni. Mozart touto melancholickou písní psanou zřejmě na slova Joachima Heinricha Campeho již nahlíží dále do budoucnosti, kdy štafetu písňové tvorby převzali raně romantičtí skladatelé. Stejně ukázněným hlasovým projevem a za citlivého doprovodu klavíristky Vydra přednesl i následující Mozartovu Io ti lascio, o cara, addio, KV 621a. Yoshimi Kawamura se jako sólistka představila dvěma ukázkami ze Chopinovy tvorby. V jejím citlivém provedení zazněla Mazurka h moll, op. 33: č. 4. a Nocturno F dur, op. 15: č. 1.

Další část koncertu byla věnována výhradně barokní hudbě. Za doprovodu theorbisty Jana Krejči přednesli Marco Angioloni a Martin Vydra Sound the trumpet Henryho Purcella (1659–1695). Poté se mladý italský tenorista, rodák z Arezza, soustředil na italskou raně barokní hudbu. Marco da Gagliano (1582–1645) proslul jako operní skladatel (čtrnáct oper), které komponoval v rodné Florencii pro své donátory, rodinu Medicejských, ale i pro mantovské Gonzagy. Posluchači v Nebílovech si vyslechli jednu z nejznámějších Gaglianových árií z opery Dafné, totiž Non curi la mia pianta, kterou pěvec vkusně vyšperkoval dobovou ornamentikou. Podobně jako zde i v následujících skladbách byl tenoristovi velkou oporou zkušený theorbista Jan Krejča. Jako protipól italské produkce zazněly Doux charmes du printamps Michela Lamberta (1610–1696), francouzského „maître du chant“, skladatele a theorbisty. V programu přirozeně nesměl chybět Claudio Monteverdi (1567–1643), byť tentokrát pouze temperamentním, ale posluchačsky vděčným Vi ricorda, o boschi ombrosi z opery Orfeo. Větší prostor pro ornamentiku poskytla pomalá árie Intorno all´idol mio z opery Orontea jednoho z nejúspěšnějších tvůrců italských barokních oper Pietra Antonia Cestiho (1623–1669). Mladý pěvec v ní mohl opět prokázal svoji erudici a zkušenosti s interpretací raně barokní hudby. Je chvályhodné, že do svého programu zařadil skladbu ratibořského rodáka Alberika Mazáka (1609–1661), cisterciáckého kněze, který většinu svého života prožil v rakouském klášteře Heiligenkreuz. Tento skladatel, jehož dílo teprve posluchačsky objevujeme, je autorem doložených 211 skladeb, z nichž mnohé tvoří obsah jeho třídílné sbírky Cultus Harmonicus. V jedné z křesťanských tradičních modliteb Sub tuum praesidium (Pod ochranu tvou) zaujal v interpretově výrazu jeho důraz na hlubokou naléhavost, po technické stránce pak excelentní zdobné pasáže. 

Marco Angioloni chtěl s pomocí svého českého kolegy zjevně potěšit interpretací české hudby. Zde se přímo nabízel duet Jeníka a Kecala ze Smetanovy Prodané nevěsty. Italský host se svého partu zhostil s velkým temperamentem i pověstným italským smyslem pro situační komiku, japonský klavírista s obeznámeností s klavírním výtahem. Po bouřlivých aklamacích musel být duet opakován. 

Mikroregion Nepomucko a zámek Nebílovy, jenž je mimo jiné i častým hostitelem Haydnových hudebních slavností, opět dokázaly, že jsou výraznými subjekty, pravidelně vnášejícími do této části Plzeňska potřebné kulturní hodnoty.

Foto: Martin Myslivec, www.npu.cz - Národní památkový ústav Creative Commons / (CC BY-NC-ND 3.0 CZ)