PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Sólista dokázal tento jev předat naprosto znamenitě.“

„Interpret navzdory složitosti díla dokázal formou provést srozumitelně, což je z hlediska interpretačního uchopení a vyznění často nesnadné.“

„Šavlový tanec je známý zejména v orchestrální verzi. Na koncertě zazněla transkripce klavíristy a dirigenta Alana Bushe, ale neméně znamenitá.“

Klavírní recitál Karla Košárka zanechal v Redutě Moravské filharmonie Olomouc atmosféru virtuozity i prosté obyčejnosti, kterou dodaly fragmenty lidových nápěvků. Publiku se dostalo možnosti nahlédnout do období romantismu zastoupeného Bedřichem Smetanou a Franzem Listzem, také však poznalo hudbu dvacátého století, která nabyla značné variability. Sólista završil koncert brilantním provedením světoznámého Šavlového tance a po velmi dlouhém potlesku se rozloučil přídavkem s prvky jazzu a posluchače nechal odejít s pocitem lehkosti.

„Skladba Mirrors (Zrcadla) absolvující Euniky Pechánkové akcentuje sekci bicích, žestě a harfu.“

„Klavíristka Oleksandra Bokoch dokázala prezentovat něžnou, procítěnou melodii prosvícenou ozdobami i bouři energických akordů.“

„Dirigent Petr Zapletal se plně ponořil do hudby a dal si záležet na vyznění barevnosti instrumentace.“

Moravská filharmonie Olomouc realizuje koncerty ve spolupráci s Hudební fakultou JAMU už mnoho let. Společně představili ve čtvrtek 24. dubna nové absolventy, kteří patří k těm nejlepším. Pod taktovkou Petra Zapletala přednesl orchestr Moravské filharmonie skladbu mladé absolventky Euniky Pechánkové s názvem Mirrors, Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Es dur Franze Liszta přednesla Oleksandra Bokoch a na závěr zazněly Ludi symphoniaci skladatele Jana Nováka.

„Vivaldiho hrál kompletní soubor s nakažlivou vitalitou a Hudeček si střihl bravurní dueta s Vernerem.“

„Hudba dováděla, mužské hlasy zněly furiantsky i recitativně, zejména v podání houslisty Matouše Pěrušky.“

„Publikum uvedl do obrazu violoncellista souboru Pavel Verner, který přiblížil, zdůvodnil a zpropagoval změnu žánru v programu koncertu.“

Na pódium koncertního sálu Pražské konzervatoře, kde se 25. března konal šestý koncert 33. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze, uvedl Václav Hudeček opět dva komorní soubory – mladší Trio Bohémo a renomované Kvarteto Apollon. Kouzelně vystavěný program upoutal bizarní dramaturgií, která nabídla hudbu Vivaldiho, Liszta, Vičara a po přestávce úpravy skladeb šestice matadorů z hudby „druhého břehu“ aneb ze světa jazzu.

„Když už tedy Michael Volle nemohl pracovat s konkrétními českými slovy, tak rozhodně tvořil se zvukem.“

„Čtyři písně na básně Václava Havla byly jakýmsi mostem mezi klidným, vroucím Dvořákem a vzrušeným, experimentujícím Lisztem.“

„Při vší energii si pěvcův hlas zachovával vláčnost. Volle vždy zůstává u přirozeného zpěvu, nikdy nekřičí.“

Mám dost důvodů myslet si, že klasický zpěv se stává zapomenutým uměním a že se za něj v současnosti vydává něco jiného. Událostí, která mne přesvědčila, že stále ještě existují „ostrůvky pozitivní deviace“, byl večer německého barytonisty Michaela Volleho v pražském Rudolfinu. Ten navíc ozvláštnila světová premiéra Čtyř písní na básně Václava Havla z pera skladatele a současně klavíristy Reinharda Seehafera.

„Zhudebnit Havlovy texty byl Reinhardův nápad. Skladbu mi navrhl pro náš společný recitál v Praze a já s tím rád souhlasil.“

„Jsem zvědavý, jak písně na Havlovy texty zapůsobí na publikum.“

„Opery jsou přenositelné do jiného období, než do kterého byly autory zasazeny. Není to ovšem nic snadného, naopak, je to velmi náročné.“

Do sezony České filharmonie zavítá renomovaný německý barytonista Michael Volle. Na březnovém večeru konaném pod hlavičkou Českého spolku pro komorní hudbu zazpívá za klavírního doprovodu Reinharda Seehafera mimo jiné i světovou premiéru Čtyř písní na básně Václava Havla, které zkomponoval právě tento pianista, skladatel a dirigent. Letos 65letý Volle má za sebou bohatou divadelní kariéru, v Česku ovšem není moc známý. Diváci kinopřenosů z Metropolitní opery si ho nicméně mohou pamatovat z projekce Wagnerových Mistrů pěvců norimberských roku 2014, v níž ztvárnil Hanse Sachse, a z titulní role Verdiho Falstaffa, kterého Metropolitní odvysílala roku 2023.

„Pianista konfrontuje protichůdné světy: božský a démonický, nebe a peklo, duši a tělo, světce a hříšníky, světlo a tmu.“

„Bohatě je na disku zastoupená tvorba francouzských autorů.“

„Andrew von Oeyen se jeví jako klavírista nejvyšších kvalit.“

Andrew von Oeyen je jedním z nejpozoruhodnějších současných amerických pianistů. Do povědomí hudební veřejnosti vstoupil v roce 1999, kdy získal prestižní Gilmore Young Artist Award. V roce 2016 uzavřel exkluzívní smlouvu s labelem Warner Classics, u něhož vydal v letech 2017–2021 tři vysoce ceněná CD. Pro českého posluchače určitě nebude nezajímavé, že na prvních dvou discích mají možnost slyšet Andrewa von Oeyen s orchestrem PKF – Prague Philharmonia, vedeným jeho šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem. Na čtvrté CD Andrewa von Oeyen jsme si museli počkat až do 15. listopadu 2024, kdy vydavatelství Warner Classics uvedlo na trh klavíristovu nahrávku s atraktivním názvem Angels & Demons (Andělé a démoni).

„Hudební zážitek nezačíná prvním tónem koncertu, ale již ve chvíli, kdy návštěvník vstoupí do sálu.“

„Bartókovy Rumunské tance zněly jako hudba, která v sobě nese nejen pohyb, ale i vzpomínku, kolektivní paměť generací.“

„Carlini dokázal udržet disciplínu i tam, kde hudba přímo vybízela k divoké exhibici.“

Koncert Temperamentní housle, konaný 7. února v Rytířském sále zámku Frýdek-Místek, realizovaný Svatováclavským hudebním festivalem v rámci cyklu Hudební výlety, přinesl nejen virtuozitu a vášeň, ale především hlubokou reflexi propojení řádu a spontaneity v hudbě. Houslistka Marie Hasoňová a klavírista italského původu Tommaso Carlini se vydali na fascinující hudební pouť, v níž se prolínala nezkrotná energie východoevropské hudby s intelektuální ukázněností hudební formy.

„Stal se klíčovou postavou vrcholné renesance díky tomu, že dokázal spojit hudební myšlení populární v Římě s nizozemskou polyfonní hudební školou.“

„Je skutečným králem duchovní hudby a věčným otcem italské hudby, prohlásil prý Verdi.“

„V 19. století jeho styl jako vzor a inspiraci objevili ti, kdo se v katolické církvi snažili duchovní hudbu zbavit operních a dalších světských znaků.“

Styl nejuctívanějšího z renesančních autorů, papežského hudebníka šestnáctého století Giovanniho Pierluigiho da Palestrina, byl ještě po staletích pro mnohé vzorem ideální katolické chrámové hudby. Napsal stovky duchovních skladeb, které na první poslech zaujmou klidnou krásou a vyvážeností i srozumitelností zhudebněných textů. Zemřel 2. února 1594 ani ne v sedmdesáti. Na svět přišel s určitou pravděpodobností 3. února 1525. Tedy před pěti sty lety.

„Druhá a třetí věta Janáčkovy skladby exponovala v Praženicově provedení jak básnivě zasmušilé, tak bouřlivě úderné pasáže.“

„Horlivý temperament Jan Novák podtrhl nervózním vibratem, aniž by tím jakkoli potlačil motivickou stavbu skladby.“

„Z Novákova svérázného přístupu bylo zřejmé, že je v Janáčkově prudkosti a nepředvídatelnosti jako doma.“

Laureáti prestižních světových soutěží Pavol Praženica, Jan Novák a Silvie Ježková během úterního rudolfinského večera vlili svěží krev do žil pražskému koncertnímu provozu. Navzdory roztříštěné dramaturgii, kterou však bylo nutné omluvit s ohledem na specifickou povahu události, se instrumentalisté vztáhli k prováděným číslům s perfektním porozuměním hudební látce a s uspokojivou dávkou citlivosti a vnímavosti. A i když se někdy zdálo, že stylová nakynutost repertoáru čítající jména jako Leoš Janáček, Franz Liszt či Johannes Brahms vyzrála nad schopnostmi instrumentalistů, byl koncert 21. ledna mimořádným oživením tuzemské tradice komorní interpretace.

„Czerného Variace, op. 33 by si víc všeobecné pozornosti zasloužily určitě.“

„Klavíristka navzdory oktávám v pravé i levé ruce rozezněla hudbu jako samozřejmou, nevinnou písničku.“

„Klobouk dolů před každým, kdo zahraje fugu z Hammerklavieru tak vyrovnaně a beze strachu.“

Recitálová programová řada Janáčkovy filharmonie Ostrava má čím zaujmout hudební nadšence, zvolené kombinace umělců s jejich programy bývají svěží, nepředpokládané. Korejská klavíristka Yeol Eum Son na svém koncertě 2. prosince v Kině Vesmír předvedla svoje dary a neotřelé skladby. Zaryla se ale publiku doopravdy pod kůži?

„Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře pod vedením Jana Talicha provedl Mozarta s nadějně vystiženým stylovým cítěním, pečlivostí v rytmu a pěkně cílenou dynamikou.“

„Barbare Tataradze hrála klavírní part Haydnova dvojkoncertu náležitě dominantě a suverénně, s bezpečnou technikou v brilantních pasážích koncertu.“

„Finální větu Svatopavelské suity s titulem Dargason hrál orchestr vitálně a dal vědět, co je to anglická lidová taneční melodie tohoto názvu.“

Po slavnostním zahájení v Rudolfinu pokračoval hudební festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté koncertem v sále Pražské konzervatoře dne 19. listopadu. Druhý koncert festivalu a první z cyklu uváděného pod titulem Můj vzor, s upřesněním setkání studentů s inspirujícími osobnostmi, přivítal toho večera gruzínskou klavíristku Barbaru Tataradze. Vedle ní měl v Haydnově dvojkoncertu pro housle a klavír sólo Václav Hudeček. Program naplnila dále díla Mozarta, Sibelia, Holsta a Janáčka. Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře řídil Jan Talich, dirigent souboru od roku 2023.

„Už s nástupem vedoucího dýchl závan pokojné společnosti.“

„Ne zbytečně na efekt, nejen zručnost; hlavně hudba a to, co chce říci.“

„Beethoven ztratil svou rafinovanost.“

Blíží se druhý listopad, vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Snad proto Symfonický orchestr Českého rozhlasu do Smetanovy síně Obecního domu přinesl pořad v předehře svátku inspirovaný tématem smrti. Pojetí dirigenta Darlingtona nicméně chmurné myšlenky rozhánělo entuziastickou radostností a důrazným optimismem. Jako sólista se v úvodní části večera představil francouzský virtuos Marc-André Hamelin. Nadužívané slovo ‚virtuos‘ je v tomto případě naprosto namístě.

„Firma Bechstein si v Seifhennersdorfu vybudovala kromě své továrny také příjemný komorní sál.“

„Kdo jiný by měl ve zdejší VielHarmonii vystoupit než Nikol Bóková, která na křídlo této značky natočila už tři alba.“

„Za sedm let urazila kus poctivé cesty.“

Od rozlehlých Kytlic, proslulých tím, že tu mívaly chalupy osobnosti typu Miroslava Horníčka, Vlastimila Brodského či Táni Fischerové, je to sem, co by kamenem dohodil. Poklidný, na první pohled až ospalý Seifhennersdorf leží kilometr, možná dva za někdejší hranicí; dnes ji člověk protne, aniž by si toho všiml. Za svůj dlouhý název vděčí tento německý, přesněji saský, korektněji lužickosrbský městys tomu, že se skládá z pěti původně samostatných vesnic. I tak tu dnes žije jen kolem tří a půl tisíce obyvatel. Čím může být podobné osídlení zajímavé pro hudební festival takového významu a prestiže, jakým je po třiadvaceti letech své existence Lípa Musica?…

„Josef Špaček má krásně lehkou pravou ruku, nemá s ničím problém, ale nestaví to na odiv. Miroslav Sekera je pozorný, zkušený a výjimečný partner, obdobně nenápadný.“

„Dvě dua Z domoviny Bedřicha Smetany zazněla v rovnováze obou nástrojů, srdečně a kultivovaně.“

„Přídavek? Nic pečlivě nazkoušeného, naopak. Tím víc je výsledek, který byl muzikální a výrazově bohatý, hoden obdivu.“

Houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera připravili pro Lednicko-valtický hudební festival krásný recitál. Dokázali ho ovšem ještě vystupňovat a korunovat přídavkem. Druhá polovina sobotního koncertu v lednické zámecké jízdárně patřila totiž komorní hudbě Jeana Sibelia, a tak se rozhodli – velmi neortodoxně – přidat celou druhou větu z jeho Houslového koncertu.

„Obě dámy se vrhly do kláves s velkou energií a jejich Mozart nepostrádal potřebnou brilantní perlivost rychlých pasáží ani zvukovou křehkost v lyrických úsecích.“

„V Lisztových Consolations ukázala Pacini svůj smysl pro niterný a zpěvný projev, který nepostrádal hloubku a oduševnělost.“

„Strhující muzikalita a fascinující virtuozita působící tak samozřejmě, že by posluchače ani nenapadlo, že právě poslouchají jednu z nejobtížnějších klavírních kompozic všech dob.“

Světová klavírní legenda Martha Argerich opět zavítala do Prahy. 17. září se v rámci festivalu Dvořákova Praha uskutečnil ve Dvořákově síni pražského Rudolfina výjimečný koncert, a to dokonce s dvojím zastoupením nástroje klavíru. Fenomenální argentinská klavíristka totiž přizvala mladou kolegyni Sophii Pacini, pianistku s německo-italskými kořeny.

„Rodiče svěřili Franze s důvěrou Josefu Prokschovi, aniž tušili, že jeho výukou prošel i tehdy budoucí velikán Bedřich Smetana.“

„Byv jako učitel hudby ve významné berlínské rodině finančně zajištěn, mohl se Bendl věnovat ve volných chvílích skládání.“

„Firma Steinway se rozhodla mu uspořádat americké turné, osud však virtuosovi toto vyvrcholení profesní dráhy nedopřál.

Když přišel roku 1833 na svět, pár stovek nadšenců zakládalo Chicago a Britský parlament zrušil otroctví; když o jednačtyřicet let později umíral, začala se v Paříži stavět bazilika Sacré-Cœur. Jak vzdálený se nám může tehdejší svět zdát… V čase ano, nikoli však v prostoru. Vždyť klavírní virtuos, ale taky skladatel a pedagog Franz Bendel byl naším krajanem. Narodil se v Krásné Lípě, hudbu studoval u Smetanova učitele Proksche, jedna z jeho mší měla premiéru v Praze. Ač v encyklopediích považován za Němce, patří k nám svými kořeny i hudebními počátky.

„Jako by během obtížné skladby jen meditoval a vnitřně prožíval Lisztovu mysteriózní hudbu.“

„V samotném závěru se v jeho hře místy zračila únava, ale přesto se jednalo fenomenální výkon, který by patrně žádný kytarista nedokázal napodobit.“

„Umění není zahrát co nejtěžší skladbu, ale vystihnout maximum jejího významu“

Na Mezinárodním kytarovém festivalu Brno se odehrálo něco, co lze adekvátně vystihnout jen za použití superlativů. Peruánský kytarista Jorge Caballero je znám svou bezlimitní kytarovou technikou, pro kterou bývá řazen mezi nejvýraznější klasické kytaristy všech dob. Do Brna přijel už podruhé a jeho programu vévodila dvě kolosální díla: Sonáta pro klavír h moll Franze Liszta a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Obě pochopitelně zazněla v úpravě pro sólovou kytaru.

„Své sólové vystoupení zakončil Teruhisa Maruo Ježkovou temperamentní kompozicí Bugatti step, kterou přednesl se zjevnou chutí a energií.“ 

„Je chvályhodné, že Marco Angioloni do svého programu zařadil skladbu ratibořského rodáka Alberika Mazáka; skladatele, jehož dílo teprve posluchačsky objevujeme.“

„Mladému italskému tenoristovi byl ve všech skladbách velkou oporou zkušený theorbista Jan Krejča.“

Pod názvem Hudba napříč světadíly připravil předseda sdružení Mikroregion Nepomucko a zároveň i místostarosta Nepomuku Pavel Motejzík se svým týmem tři komorní koncerty. První se uskutečnil 6. července v nepomuckém kostele sv. Jakuba Většího. Na programu byla hudba italského baroka a představili se v něm italský zpěvák Marco Angioloni a theorbista Jan Krejča…

„Za tvorbou tohoto programu nepochybně stojí člověk, který dobře rozumí koncertní praxi.“

„Klavírista pak navzdory své drobné postavě rozezněl nástroj až riskantně mohutným tónem.“

„Druhá věta byla hrána vzdušně, svižně, se hřejivými vlnami v melodiích smyčců, žádná klempererovská rozpínavost.“

Orchestr Prague Philharmonia v sobotu 15. června uzavřel svou jubilejní 30. sezonu koncertem v pražském Rudolfinu. Poutavý program obsahoval díla Bohuslava Martinů, Franze Liszta, Vítězslavy Kaprálové a Ludwiga van Beethovena. Šéfdirigent Emmanuel Villaume a sólista George Li svou vitalitou a snahou zprostředkovali svěží umělecký zážitek.

„Můj silný a trvalý vztah k rodnému kraji je obecné známý a Janáčkův festival je jeho integrální součástí.“

„S koncertem ve frýdecko-místeckém sále, kam jsem mimochodem kdysi chodil do tanečních, mám spojený jeden zážitek.“

„Z třídenních kurzů si student může odnést pohled z odstupu na vlastní interpretaci; na to, kam jde a kde se na své cestě nachází.“

Snad se nedotknu věřících mezi čtenáři formulací, že podíl klavírního virtuosa Iva Kahánka na letošním ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka bude trojjediný. Kromě toho, že se 18. června zhostí úlohy protagonisty koncertu ve frýdecko-místeckém Národním domě, přispěje o jedenáct dní později svým umem hukvaldskému dni s názvem Všechno nejlepší, Leoši. A mezitím, ve dnech 21. až 23. června, povede spolu s někdejším festivalovým prezidentem, houslistou Ivanem Ženatým mistrovské kurzy.

„Dvadsaťročná španielska klaviristka disponuje všetkým, čo mladí klaviristi jej generácie majú mať.“

„Beethovenovu Sonátu Les Adieux odohrala Sánchez Durán so suverénnou mladíckou ľahkosťou.“

„Na záver ako prídavok odznela Transcendentálna etuda č. 10 ‚Appassionata‘ Franza Liszta.“

V rámci komorného cyklu Klavír a klaviristi vystúpila v utorok 4. júna v Malej sále Slovenskej filharmónie mladá španielska klaviristka Eugenia Sánchez Durán s programom, zostaveným z diel L. van Beethovena, F. Chopina, A. Skriabina a E. Granadosa…

„Jestli je pro nějakou skladbu zapotřebí, aby se orchestr doslova ‚odvázal‘, pro Rumunskou rapsodii č.1 to platí bezezbytku.“

„Sólistův výkon přesvědčil, jak relativní je ustálené tvrzení, že druhý Lisztův klavírní koncert je méně virtuózní než jeho první.“

„Podstatný byl v tomto případě dokonale sehraný celek a jeho vzájemná komunikace s dirigentem Kasparem Zehnderem.“

Stalo se již pravidlem, že dramaturgický plán každého koncertu obou symfonických cyklů Filharmonie Hradec Králové obsahuje i jistý mimohudební koncept, vyjádřený vystihujícím motem. Nejinak tomu bylo na závěrečném koncertě 46. sezóny tohoto tělesa 30. května pod taktovkou jeho šéfdirigenta Kaspara Zehndera, tentokrát s motem „Koncert pro orchestr“, které by bylo možné doplnit podtitulem „Cesta na jihovýchod“.