PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Josef Špaček má krásně lehkou pravou ruku, nemá s ničím problém, ale nestaví to na odiv. Miroslav Sekera je pozorný, zkušený a výjimečný partner, obdobně nenápadný.“

„Dvě dua Z domoviny Bedřicha Smetany zazněla v rovnováze obou nástrojů, srdečně a kultivovaně.“

„Přídavek? Nic pečlivě nazkoušeného, naopak. Tím víc je výsledek, který byl muzikální a výrazově bohatý, hoden obdivu.“

Houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera připravili pro Lednicko-valtický hudební festival krásný recitál. Dokázali ho ovšem ještě vystupňovat a korunovat přídavkem. Druhá polovina sobotního koncertu v lednické zámecké jízdárně patřila totiž komorní hudbě Jeana Sibelia, a tak se rozhodli – velmi neortodoxně – přidat celou druhou větu z jeho Houslového koncertu.

„Obě dámy se vrhly do kláves s velkou energií a jejich Mozart nepostrádal potřebnou brilantní perlivost rychlých pasáží ani zvukovou křehkost v lyrických úsecích.“

„V Lisztových Consolations ukázala Pacini svůj smysl pro niterný a zpěvný projev, který nepostrádal hloubku a oduševnělost.“

„Strhující muzikalita a fascinující virtuozita působící tak samozřejmě, že by posluchače ani nenapadlo, že právě poslouchají jednu z nejobtížnějších klavírních kompozic všech dob.“

Světová klavírní legenda Martha Argerich opět zavítala do Prahy. 17. září se v rámci festivalu Dvořákova Praha uskutečnil ve Dvořákově síni pražského Rudolfina výjimečný koncert, a to dokonce s dvojím zastoupením nástroje klavíru. Fenomenální argentinská klavíristka totiž přizvala mladou kolegyni Sophii Pacini, pianistku s německo-italskými kořeny.

„Rodiče svěřili Franze s důvěrou Josefu Prokschovi, aniž tušili, že jeho výukou prošel i tehdy budoucí velikán Bedřich Smetana.“

„Byv jako učitel hudby ve významné berlínské rodině finančně zajištěn, mohl se Bendl věnovat ve volných chvílích skládání.“

„Firma Steinway se rozhodla mu uspořádat americké turné, osud však virtuosovi toto vyvrcholení profesní dráhy nedopřál.

Když přišel roku 1833 na svět, pár stovek nadšenců zakládalo Chicago a Britský parlament zrušil otroctví; když o jednačtyřicet let později umíral, začala se v Paříži stavět bazilika Sacré-Cœur. Jak vzdálený se nám může tehdejší svět zdát… V čase ano, nikoli však v prostoru. Vždyť klavírní virtuos, ale taky skladatel a pedagog Franz Bendel byl naším krajanem. Narodil se v Krásné Lípě, hudbu studoval u Smetanova učitele Proksche, jedna z jeho mší měla premiéru v Praze. Ač v encyklopediích považován za Němce, patří k nám svými kořeny i hudebními počátky.

„Jako by během obtížné skladby jen meditoval a vnitřně prožíval Lisztovu mysteriózní hudbu.“

„V samotném závěru se v jeho hře místy zračila únava, ale přesto se jednalo fenomenální výkon, který by patrně žádný kytarista nedokázal napodobit.“

„Umění není zahrát co nejtěžší skladbu, ale vystihnout maximum jejího významu“

Na Mezinárodním kytarovém festivalu Brno se odehrálo něco, co lze adekvátně vystihnout jen za použití superlativů. Peruánský kytarista Jorge Caballero je znám svou bezlimitní kytarovou technikou, pro kterou bývá řazen mezi nejvýraznější klasické kytaristy všech dob. Do Brna přijel už podruhé a jeho programu vévodila dvě kolosální díla: Sonáta pro klavír h moll Franze Liszta a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Obě pochopitelně zazněla v úpravě pro sólovou kytaru.

„Své sólové vystoupení zakončil Teruhisa Maruo Ježkovou temperamentní kompozicí Bugatti step, kterou přednesl se zjevnou chutí a energií.“ 

„Je chvályhodné, že Marco Angioloni do svého programu zařadil skladbu ratibořského rodáka Alberika Mazáka; skladatele, jehož dílo teprve posluchačsky objevujeme.“

„Mladému italskému tenoristovi byl ve všech skladbách velkou oporou zkušený theorbista Jan Krejča.“

Pod názvem Hudba napříč světadíly připravil předseda sdružení Mikroregion Nepomucko a zároveň i místostarosta Nepomuku Pavel Motejzík se svým týmem tři komorní koncerty. První se uskutečnil 6. července v nepomuckém kostele sv. Jakuba Většího. Na programu byla hudba italského baroka a představili se v něm italský zpěvák Marco Angioloni a theorbista Jan Krejča…

„Za tvorbou tohoto programu nepochybně stojí člověk, který dobře rozumí koncertní praxi.“

„Klavírista pak navzdory své drobné postavě rozezněl nástroj až riskantně mohutným tónem.“

„Druhá věta byla hrána vzdušně, svižně, se hřejivými vlnami v melodiích smyčců, žádná klempererovská rozpínavost.“

Orchestr Prague Philharmonia v sobotu 15. června uzavřel svou jubilejní 30. sezonu koncertem v pražském Rudolfinu. Poutavý program obsahoval díla Bohuslava Martinů, Franze Liszta, Vítězslavy Kaprálové a Ludwiga van Beethovena. Šéfdirigent Emmanuel Villaume a sólista George Li svou vitalitou a snahou zprostředkovali svěží umělecký zážitek.

„Můj silný a trvalý vztah k rodnému kraji je obecné známý a Janáčkův festival je jeho integrální součástí.“

„S koncertem ve frýdecko-místeckém sále, kam jsem mimochodem kdysi chodil do tanečních, mám spojený jeden zážitek.“

„Z třídenních kurzů si student může odnést pohled z odstupu na vlastní interpretaci; na to, kam jde a kde se na své cestě nachází.“

Snad se nedotknu věřících mezi čtenáři formulací, že podíl klavírního virtuosa Iva Kahánka na letošním ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka bude trojjediný. Kromě toho, že se 18. června zhostí úlohy protagonisty koncertu ve frýdecko-místeckém Národním domě, přispěje o jedenáct dní později svým umem hukvaldskému dni s názvem Všechno nejlepší, Leoši. A mezitím, ve dnech 21. až 23. června, povede spolu s někdejším festivalovým prezidentem, houslistou Ivanem Ženatým mistrovské kurzy.

„Dvadsaťročná španielska klaviristka disponuje všetkým, čo mladí klaviristi jej generácie majú mať.“

„Beethovenovu Sonátu Les Adieux odohrala Sánchez Durán so suverénnou mladíckou ľahkosťou.“

„Na záver ako prídavok odznela Transcendentálna etuda č. 10 ‚Appassionata‘ Franza Liszta.“

V rámci komorného cyklu Klavír a klaviristi vystúpila v utorok 4. júna v Malej sále Slovenskej filharmónie mladá španielska klaviristka Eugenia Sánchez Durán s programom, zostaveným z diel L. van Beethovena, F. Chopina, A. Skriabina a E. Granadosa…

„Jestli je pro nějakou skladbu zapotřebí, aby se orchestr doslova ‚odvázal‘, pro Rumunskou rapsodii č.1 to platí bezezbytku.“

„Sólistův výkon přesvědčil, jak relativní je ustálené tvrzení, že druhý Lisztův klavírní koncert je méně virtuózní než jeho první.“

„Podstatný byl v tomto případě dokonale sehraný celek a jeho vzájemná komunikace s dirigentem Kasparem Zehnderem.“

Stalo se již pravidlem, že dramaturgický plán každého koncertu obou symfonických cyklů Filharmonie Hradec Králové obsahuje i jistý mimohudební koncept, vyjádřený vystihujícím motem. Nejinak tomu bylo na závěrečném koncertě 46. sezóny tohoto tělesa 30. května pod taktovkou jeho šéfdirigenta Kaspara Zehndera, tentokrát s motem „Koncert pro orchestr“, které by bylo možné doplnit podtitulem „Cesta na jihovýchod“.

„Po delší době Pražské jaro uspořádalo varhanní koncert.“

„Sólistkou byla titulární varhanice Labské filharmonie v Hamburku Iveta Apkalna.“

„Téměř dvouhodinový program s přestávkou nadšeně přijala vyprodaná Smetanova síň.“

Monumentální varhany z dílny Heinrich Voit und Söhne z Durlachu u Karlsruhe s doplňujícími velkými píšťalami varhanáře Jana Tučka z Kutné Hory a tehdejší novinkou, totiž posuvným hracím stolem, byly postaveny ve Smetanově síni Obecního domu v Praze roku 1912. Nástroj se k naší škodě sólově příliš nevyužívá, s výjimkou tří matiné v sezoně, pořádaných orchestrem FOK. Letos jej po delší době využil Mezinárodní hudební festival Pražské jaro a uspořádal varhanní koncert, když k recitálu pozval renomovanou sólistku Ivetu Apkalnu, v současné době titulární varhanici Labské filharmonie v Hamburku.

„Vystudoval sice Pařížskou konzervatoř, kořeny však má v jihokorejském Soulu.“

„Ravelovská série pianistova programu měla jak kompozičně, tak i interpretačně logický gradační průběh.“

„Sedmidílný Lisztův cyklus ‚Léta putování, rok druhý: Itálie‘ je dílem náročným nejen technicky, ale i přednesově.“

Třicetiletý jihokorejský pianista Seong-Jin Cho není na Pražském jaru poprvé. České publikum jej zná již od roku 2016, kdy zde přednesl recitál z děl Fryderyka Chopina, Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schuberta. Letos jsme jej tedy přivítali podruhé. Provází jej pověst instrumentalisty první třídy, který nespoléhá jen na svoji virtuozitu, ale oslovuje publikum i vřelým a jemným přednesem, navíc je lidsky neokázalý a skromný.

„Zsolt Hamar snad ani nemůže jinak, musí dát zaznít dílům svých krajanů. A dělá to s citem, předvádí to nejlepší z možného.“

„Klavírního partu se ujala srbská klavíristka Tamara Stefanović.“

„Rychlé střídání nástrojových barev akcelerovalo do jiskřivého a divokého víru, který dirigent dokázal udržet jen s vypětím vůle.“

Moravská filharmonie Olomouc zakončila rušnou sezónu závěrečným koncertem 10. května. Koncertní sál Reduty byl plně obsazený a před hudebníky se postavil jejich šéfdirigent Zsolt Hamar. Byla to přehlídka hudebních skvostů, radost pro účinkující i pro posluchače. Nejprve zazněla Preludia Ference Liszta, následovala Koncertantní symfonie pro klavír a orchestr Karola Szymanowského, kterou přednesla srbská umělkyně Tamara Stefanović, a na závěr všechny potěšila Sedmá symfonie Antonína Dvořáka.

„Byla zvolena taková hudební čísla a v takovém pořadí, aby reflektovala výpravu románu Paní Bovaryová.“

„Klavír rozezněl na opravdu světové úrovni, hrál na zvukové efekty, obsáhnul všechny dynamické hladiny, barvil notový text drobnými rafinovanostmi.“

„Pokud tento druh svobody projevu pomáhá umělcům jeho typu a schopností cítit se na pódiu kreativněji, pak jsem s tím zajedno.“

Za zdravotně indisponovanou Alexandru Dovgan v ostravském Kině Vesmír toto pondělí na poslední chvíli zaskočil francouzský klavírista David Kadouch. Tradiční formát klavírního recitálu nahradil rozvolněným programem se vstupy mluveného slova. Přestože tím interpret z několika různých důvodů mohl v publiku nejprve vzbudit nedůvěru, sám v koncepci pevně věřil, hrál na velmi vysoké úrovni a událost 22. dubna se nakonec stala moc příjemným zážitkem.

„Patnáctiminutová skladba, ne příliš typická pro oslavence, proběhla velmi rychle; i tak dokázala zaujmout příběhem, barvitostí i nasazením hudebníků.“

„Klavírista Marek Kozák nezklamal. Akordické pasáže byly úderné a opulentní, rychlé části běžely brilantně.“

„Tvrzení v programu, že Smetana byl český Wagner, si lze vysvětlovat různě.“

Abonentní koncert řady Oslavná ve Filharmonii Brno na termíny 29. února a 1. března avizoval oslavu dvoustých narozenin Bedřicha Smetany. Nicméně program tomu nenasvědčoval, přestože byl lákavý. Valdštýnův tábor Bedřicha Smetany následoval Klavírní koncert č. 2 Franze Liszta, který jako sólista přednesl Marek Kozák, a na závěr koncertu zazněl Parsifal, orchestrální suita Richarda Wagnera. Koncert dirigoval švýcarský dirigent Michel Tabachnik.

„Roku 1831 byl chlapec vyslán do Prahy na studia medicíny, ale hrou se mu podařilo zaujmout Václava Jana Křtitele Tomáška.“

„Dreyschockovi bylo pětadvacet, když se vydal na první turné, kde zažil ovace jako ‚největší žijící klavírista‘.“

„V roce 1862 byl pozván samotným Antonem Rubinsteinem, aby se zařadil mezi pedagogy na čerstvě vzniklé konzervatoři v Sankt Petěrburgu.“

Počátkem dubna bývá v Benátkách vlídné počasí. Sem tam sice skropí laguny vlahý deštík, ale jinak se slunce pohupuje nad mořem až třináct hodin denně. Nic z toho si na apríla 1869 nevychutnal padesátiletý muž, jehož toulavý život se onoho dne v Benátkách uzavřel. Alexander Dreyschock – klavírní virtuos, svým interpretačním uměním přinejmenším srovnatelný s veličinami jako Ferenc Liszt nebo Fryderyk Chopin. Podobně jako oni také skladatelem, a pilným. Jen pro klavír zkomponoval na sto padesát „kousků“.

„Nenajde se u nás nikdo jiný, kdo zkomponoval operu na libreto, které mu daroval sám velký Richard Wagner.“

„V pětatřiceti byl vybrán za ředitele Pražské konzervatoře, což pobaveně glosoval Hector Berlioz: ‚Jistě byli členové výboru posedlí chvilkovým šílenstvím.‘“

„Pražská premiéra Kittlovy nejznámější opery se roku 1848 odehrála jen tři dny před vypuknutím revoluce v Paříži.“

Zpola či zcela zapomenut může být umělec z různých důvodů. Například proto, že se z vlasti přemístí do jiných zemí, kde se sice uplatní, ale neproslaví natolik, aby se jeho pověst donesla zpátky domů. Vyskytují se ovšem i odlišné případy. Osobitý jedinec se doma ocitne ve vnitřní emigraci, protože se neumí ani nechce přizpůsobit panujícím poměrům. Anebo se z národnostních příčin ocitne na pomezí svou světů. A dříve či později se dopracuje poznání, že ani v jednom z nich nebyl přijat bezezbytku; že vlastně nepatří nikam.

„Přijde mi hluboce atraktivní, jakým způsobem klavírista tělesně vyjadřoval svoji pódiovou svrchovanost.“

„Kožuchinovo frázování bylo lidské a povědomé, podřizovalo se výpravě, měl jsem pocit, že osobně bych chtěl vést melodie úplně stejně.“

„Myslím si, že pochopení pro ten jevištní prvek je hlavní příčinou, proč v dobách Franze Liszta vznikla tradice hry zpaměti.“

Na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného v úterý 7. listopadu vystoupil pianista Denis Kožuchin s díly Franze Liszta a György Ligetiho. Jeho interpretace byla vkusná, povznášející, pokorná i troufalá, vzbuzovala emoce. Jen hra vysokého romantického repertoáru z not mu zbytečně ubrala na prvku nebezpečí nebo zázraku.