„Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře!“

„Napsal jsem vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.“

„Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecký kvartet, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní.“

Český filharmonický sbor Brno založil Petr Fiala před 33 lety a dokázal ho vypracovat na přední české a evropské těleso. Přitom byl schopen si najít čas i na komponování a mnohé skladby vznikly právě pro jeho sbor. Letos 25. března slaví skladatel a sbormistr 80. narozeniny a k jubileu bude 22. a 26. března ve Zlíně a v Brně uvedeno v premiéře jeho nové dílo – Stabat mater. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Fiala hledí dopředu i bilancuje a především podrobněji přibližuje svou novou skladbu s velikonočním textem.

V březnu slavíte osmdesátiny. Máte pocit, že je to nějaký předěl ve vašem životě?

Ne nadarmo se říká, že věk je pouhé číslo, a pokud je člověk stále zapojen do práce, která ho naplňuje, a pokud má pořád ještě co říci, věk nevnímá. Jen když mi to někdo připomene, jako teď vy, tak si tu skutečnost uvědomím, ale není to vůbec nic příjemného.

Český filharmonický sbor Brno jste založil před více než třiceti léty jako o.p.s. a jste jeho ředitelem i zřizovatelem. Je to stabilní forma existence sboru?

Nevím, jestli stabilní, ale zatím to, s jistými problémy, funguje. I když bych byl raději, kdybychom dosáhli na status, který mají mnohé symfonické české orchestry, tedy mít zřizovatele Jihomoravský kraj a Město Brno. Dokud dosáhneme na granty z veřejných prostředků a pokud je o nás zájem v tuzemsku i v zahraničí, tak žijeme. Chce to velké manažerské úsilí a obratnost, abychom minimálně v evropské konkurenci obstáli. Musíme se velmi starat především o kvalitu sboru, protože to je záležitost dlouhodobá. Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Nikdo nemůžeme vědět, jak se ekonomická situace bude dál ve světě vyvíjet, ale člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře! Vzpomeňme na covidovou situaci a zákaz zpěvu, to byla krušná doba. Ale ustáli jsme ji, i když to bylo těžké. Věřím, že sbor má stále velký potenciál a tedy i budoucnost, ať bude jeho forma jakákoli.

Vy jste nejen sbormistr, ale i skladatel, píšete i pro sbor?

Jak jinak, dokonce mne trochu mrzí, že skladatel žije ve stínu sbormistra. Komponoval jsem už jako mladý, daleko dřív, než jsem měl sbor. Nyní jsem napsal vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.

Proč téma Stabat mater? Není děl na tohle téma už v historii dostatek?

Máte pravdu, hodně skladatelů se tomuto niternému a bolestnému tématu věnovalo. Jen namátkou nás může napadnout Liszt, Poulenc, Pergolessi, Schubert, Schumann, Haydn a samozřejmě Antonín Dvořák a mnoho dalších. Není to o tom, že bych je vyzýval na souboj, ale je to nadčasové a krásné téma. Navíc jsem k němu přistoupil poněkud netradičně.

Prozradíte něco o vzniku a charakteru skladby?

Věnoval jsem ji na paměť dirigenta Jiřího Bělohlávka, protože ten si skladbu u mne objednal pro Českou filharmonii a já ji dokončil v dubnu 2017. Dirigent Bělohlávek v květnu téhož roku zemřel. Pak o ni projevil zájem dirigent Jakub Hrůša a chtěl ji premiérovat v Bamberku se svým orchestrem už v roce 2019, jenže přišla sezóna covidová a koncertní termíny se pomíchaly. Proto se světová premiéra odehraje 22. března 2023 ve Zlíně, s Filharmonií Bohuslava Martinů a s dirigentem Robertem Kružíkem. Nahrávána bude Českým rozhlasem. V Bamberku zazní až v září s dirigentem Jakubem Hrůšou a s Bamberskými filharmoniky. V Brně se odehraje druhá premiéra 26. března v Besedním domě a bude ji přenášet přímým přenosem televize NOE. O dílo je překvapivě velký zájem. Ještě ji uvedou v Hradci Králové, na Smetanově Litomyšli, na Svatováclavském festivalu v Ostravě a v Teplicích, kde ji bude hrát Severočeská filharmonie.

Říkal jste něco o netradičním pojetí, jak jste to myslel?

Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecké kvarteto, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Inspirovala mne moje dcera Kristina, která je sólovou violistkou a hraje na nástroj, který má velmi jímavý zvuk. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní. Sbor má funkci hlasu lidu a orchestr vytváří barevnou a výrazovou složku oratoria. Není obsazený příliš, ale dal jsem si záležet na výběru nástrojů, abych dosáhl barevnosti. Skladba má místo deseti jen pět částí a každá má svoji dramatickou plochu, vlastní výkřik bolesti. Ve třetí části je pouze violové sólo, bez orchestru, jen se sborem. Amen je záležitost jen sboru, violy a celesty a závěr jde celý do ztracena v A dur, jako usmíření. Celé dílo je neseno láskou a důvěrou v Matku Boží, což je můj životní postoj.

Vy prý jste původně nechtěl dělat hudbu profesionálně, pocházíte z hudebnické rodiny?

Jako mladého studenta mne lákala chemie, ale na vysokou školu jsem se nedostal. Měl jsem totiž v posudku, že pocházím z nábožensky fanatické rodiny. A to se tehdy neodpouštělo. A navíc to byla pravda. Naši byli hodně zbožní a měli třináct dětí, já byl nejstarší. Žili jsme v Jihlavě – a když jsme šli všichni v neděli dopoledne do kostela, to se nedalo utajit, to bylo téměř demonstrativní. Rodiče měli normální civilní povolání, ale byli oba hudebně velmi erudovaní. Otec měl pěkný tenor a zpíval v amatérském divadle v operetách. Maminka hrála na housle a taky hezky zpívala. Hudba byla přirozenou součástí našeho života a my děti jsme všechny na něco hrály a zpívaly, bylo to ještě takové národně obrozenecké muzicírování. Bez not a doprovodu jsme rádi zpívali přirozené vícehlasy k lidovkám. A já už od deseti let hrál na kúru na varhany a vedl dětské sbory a psal pro své sourozence drobné skladbičky a pro místní divadlo scénickou hudbu.

Konzervatoř z toho tedy vyplynula automaticky?

Ale vůbec ne, jak jsem říkal, lákala mne chemie, ale po gymnáziu jsem musel jít pracovat jako pomocný dělník, abych se sblížil s dělnickou třídou. Soukromě jsem dál studoval klavír a až koncem šedesátých let si mne tehdejší ředitel Tomaštík prosadil jako studenta konzervatoře. JAMU jsem končil naštěstí už v roce 1971 a pak jsem učil třiatřicet let na brněnské konzervatoři. Sbory mne provázely stále, založil jsem a vedl deset let sbor Kysuca v Čadci a v Brně jsem převzal mužský sbor Foerster. Spojením s dívčím sborem Amicitia, který založila moje žena na ZUŠ Veveří, vznikl v roce 1990 profesionální Český filharmonicky sbor Brno.

Sbor existuje tedy více než 30 let a získal řadu významných ocenění, můžete je připomenout?

Asi největší význam měla pro sbor nejprestižnější evropská hudební cena, kterou uděluje institut Deutsche Phono-Akademie v oblasti klasické hudby. Jmenuje se Echoklassik 2007. Sbor byl vyhlášen „Vokálním souborem roku 2007“ za nahrávku duchovních motet Antona Brucknera. Současně jsme dostali i cenu „Nejlepší nahrávka roku 2007“ společně s Beethoven Orchestr Bonn za oratorium Ference Liszta Christus. Kvality sboru si všiml i japonský kritický časopis Geijutsu Disc Review, který udělil cenu Tokusen za nahrávku Dvořákova Requiem. 18. ledna 2020 byly ve Smetanově síní Obecního domu v Praze vyhlášeny prestižní ceny klasické hudby „Classic Prague Awards 2019, kde v kategorii Vokální výkon získal tuto prestižní cenu Český filharmonický sbor Brno za interpretaci Glagolské mše Leoše Janáčka. Slavnostní udílení těchto cen vysílala Česká televize v přímém přenosu na ČT ART. Taková ocenění zavazují k vyšším výkonům. Ale musíme se především uživit, na dotacích jsme schopni získat maximálně polovinu potřebných nákladů, zbytek si musíme vydělat, což je v oboru sborového zpěvu velmi náročné.

Zpíváte i v domácím prostředí, v Brně?

Zhruba polovinu koncertů zpíváme v České republice a polovinu v zahraničí. Máme 90 až 100 koncertů za rok, víc se zpívat skutečně nedá. Přesto pro brněnské publikum realizujeme Cyklus abonentních koncertů, letos již 17. ročník. Zpíváme je v Besedním domě a spolupracujeme také s brněnskou filharmonií, v rámci jejích abonentních cyklů v Janáčkově divadle. Poznali jsme mnoho nejrůznějších koncertních prostředí, krásné sály i open air, ale nejraději bychom zpívali v Brně, v novém koncertním sále. Snad se nám i to někdy podaří a i brněnské publikum bude mít možnost domácí sbor slyšet tak, jak si ho mohou vychutnat v zahraničí.

Co vás se sborem letos ještě čeká? Besední dům má 150 let, budete u toho?

Ano, stíháme samozřejmě i Brno, na oslavách 150 let existence této krásné koncertní budovy nemůžeme chybět! Budeme zde zpívat Mozartovo Requiem a Janáčkovu skladbu Rákoš Rákoczy, a u mne si dramaturgie filharmonie objednala novou skladbu, Pocta Janáčkovi. Máme se sborem zatím nasmlouvaných asi 90 koncertů, polovinu u nás a polovinu v zahraničí. Nejbližší je účast na festivalu v Salcburku spolu s lipským Gewandhausorchestrem, kde budeme zpívat Wagnerova Tannhäusera společně se světovými sólisty Jonasem Kaufmannem a Elinou Garančou. Potom nás čekají na festivalu v Heidenheimu, kde jsme léta rezidenčním sborem, tentokrát s Verdiho Donem Carlosem a Janou z Arcu, v Dortmundu budeme spolupracovat na Gershwinově opeře Porgy a Bess. Těšíme se i na koncert na festivalu v Luhačovicích, kde máme zpívat Glagolskou mši a má to být velmi netradiční koncert. Také nás čekají koncerty v Ostravě, v Jaroměřicích i na Dvořákově Praze a dalších českých a moravských městech… Takže je stále co dělat a není čas počítat léta! 

Děkuji za rozhovor a přeji pevné zdraví a elán do dalších let!

Foto: Jakub Koumar, Ivan Korč, Fb ČFSB, Fb Filharmonie B. Martinů