PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nejenže v jejím podání zazní dvě ze čtyř skladeb večera, navíc bude Yuja Wang celý večer dirigovat, z toho polovinu programu od kláves.“

„Jako jedno z takto provedených děl si vybrala Janáčkovo Capriccio pro klavír levou rukou a komorní orchestr.“

„Po pařížské premiéře 20. ledna 2024 zamíří turné ještě do čtyř míst blíž k našim hranicím.“

Světová hvězda klavíru, čínská pianistka Yuja Wang se vydává na pětidílné evropské turné. Začíná v Paříži a končí ve Vídni. Hudební ikona svůj pobyt na pódiu tentokrát pozvedne o stupeň výš – vedle hry na klavír se chopí i taktovky. Navíc zazní skladby našich velikánů.

„Sdělnou moderní klasiku, v tomto případě hudbu z let 1938 a 1924, nabídla s naprostou samozřejmostí. A bez partitury, zpaměti.“

„Projekt dirigentských debutů není soutěžním vystoupením. V tomto případě nebyl ani nějakým školním koncertem.“

„Zásadní podíl na tom, že Pražští symfonikové hráli tak skvěle, měla evidentně dirigentka: subtilní, přesto schopná inspirovat, vést a vládnout.“

Debut festivalu Pražské jaro byl v pondělí v Rudolfinu skutečným triumfem mladé dirigentky Aleny Hron, ještě nedávno, při zveřejnění programu letošního ročníku, vystupující pod dívčím jménem Jelínková. Loňský rozhovor s ní čtěte pod titulkem U dirigování není důležité, zda jste žena, nebo muž. Nyní řídila v ambiciózním programu Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Zněla hudba Sergeje Prokofjeva a Ottorina Respighiho a se sólistou Tomášem Jamníkem skladba Jana Nováka. Debutantka naplnila večer takovou energií, že strhla na svou stranu hráče i publikum.

„Její přítomnost na scéně je vše, jen ne odtažitost.“

„Těleso užívající dobové nástroje přidávalo dravý styl rychlých temp, emotivnost temp pomalých a mimořádně velké, až manýristické bohatství dynamiky.“

„Vypálila takovou pěveckou ekvilibristiku, že nebylo pochyb, že jí to bude skvěle zpívat ještě hodně dlouho.“

Italská diva Cecilia Bartoli přijela do Prahy s barokním programem nazvaným Farinelli a jeho současníci. Doprovodil ji barokní orchestr Les Musiciens du Prince – Monaco. Nedělní koncert ve Smetanově síni, prokomponovaný bez pauzy do jednoho pásma, se i s přídavky protáhl skoro na dvě hodiny. Byl postaven na neokázale samozřejmé virtuozitě, ale ještě víc na ztišeném cituplném výrazu. A vygradoval zábavně, protože komediantku v sobě tato pěvkyně prostě nezapře.

„Máme naplánováno si všímat skladatelů a kompozic dosud spíše opomíjených, přesto však zajímavých. V této souvislosti si i pokládáme otázku, kdo všechno tvoří pojem česká hudba, kdo jsou vlastně čeští skladatelé? Jsou to i ti, kteří se narodili na území dnešní České republiky ale život prožili jinde?“

„V této souvislosti bych ráda vyzdvihla koncert z děl málo uváděných autorů, na kterém zazní Jarní symfonie Jana Nováka spolu s Novým žalmem Antonína Rejchy, který zazní pravděpodobně v premiéře. Zde se v sobě pojí dvě myšlenky, pocta české hudbě a také koncepční péče o méně uváděné, avšak vynikající autory.“

„Rok 2024 by se mohl zapsat do historie brněnské kultury jako počátek nové éry – rok, kdy se začalo stavět Janáčkovo kulturní centrum. Mé velké přání je, aby se tento plán stal skutečností a abychom si užili hudbu z pódia světových parametrů v některé z nejbližších sezón. (Markéta Vaňková, primátorka Města Brna v Katalogu sezóny 2023/24.)“

Marie Kučerová je ředitelkou Filharmonie Brno již deset let. Za tu dobu se jí podařilo dostat brněnskou filharmonii do povědomí evropské i světové veřejnosti a získat větší návštěvnost brněnského publika zajímavou dramaturgií. Pro nadcházející sezónu již filharmonie dramaturgii odtajnila a proto jsem se s ní nad programy koncertů sešla. Současně mne zajímalo, jak vypadá příprava na stavbu nového koncertního sálu.

„Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře!“

„Napsal jsem vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.“

„Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecký kvartet, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní.“

Český filharmonický sbor Brno založil Petr Fiala před 33 lety a dokázal ho vypracovat na přední české a evropské těleso. Přitom byl schopen si najít čas i na komponování a mnohé skladby vznikly právě pro jeho sbor. Letos 25. března slaví skladatel a sbormistr 80. narozeniny a k jubileu bude 22. a 26. března ve Zlíně a v Brně uvedeno v premiéře jeho nové dílo – Stabat mater. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Fiala hledí dopředu i bilancuje a především podrobněji přibližuje svou novou skladbu s velikonočním textem.

„Nabízí podněty k zamyšlení nad obtížnými cestami k uplatnění, nad tvůrčí svobodou a kompromisy, jež (ne)musíme podstupovat.“

„V této souvislosti stojí za připomenutí, že tento kreativní muž, mimo jiné zdatný pianista, stojí také za pozoruhodným filmem Piano na křižovatce.“

„Mohly by probouzet i smutek, jenže ten se nějak nedostavuje. Z filmu spíš vyzařuje zřetelná, i když nesnadno definovatelná naděje, že pandemické ticho brzy skončí.“

Dva mladí pouliční muzikanti fidlají na kontrabas klasickou melodii; neruší je hluk vídeňského bulváru, nevadí jim ani déšť, před kapkami se schovávají pod igelitovou plachtou. Menší mladík, který má růstovou vadu, obstarává smyčec, velký brnká na struny. Plastic Symphony… Nejen z titulu slovenského filmu, ale také z úvodních scén je zřejmé, že půjde o hudbu. A o tu samozřejmě jde i v českém dokumentu Piano na křižovatce, který je skutečnou poctou klavíru.

„Velmi šťastný krok byl oslovit sopranistku Alžbětu Poláčkovou, sólistku Národního divadla, jejíž hlas byl ozdobou i magnetem, k němuž byli posluchači neodolatelně přitahováni.“

„Hobojista si pohrával se všemi běhy, trylky a melodiemi, harfistka rozeznívala harfu jako nástroj mnoha rejstříků a hlasů.“

„Výsostné umění všech tří umělců bylo podpořeno něčím velmi důležitým a pro zdařilou spolupráci nepostradatelným. Vzájemným respektem, velkorysostí a radostí z úspěchu svých kolegů.“

Hobojista Vilém Veverka své příznivce chvíli napínal, co přesně přinese jeho nový program Ekstase. Vyšponovaná zvědavost byla nakonec uspokojena v pondělí 13. února na pražské Novoměstské radnici. Spolu s harfistkou Kateřinou Englichovou a sopranistkou Alžbětou Poláčkovou připravili písňový večer, v němž prostor zazářit, dostali všichni tři umělci.

„Vondráček svému domácímu publiku není lhostejný a jsem si jistý, že by mu odpustilo i výpadek závažnějšího rozsahu.“

„Všehovšudy šlo o poutavé provedení, které se vyznačovalo kladným vztahem k dílu a značnou pódiovou zkušeností.“

„Podle mého názoru jí však s narůstajícím množstvím not klesají možnosti charakterizace.“

Dne 12. února v pražském Rudolfinu proběhl v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu koncert ruské klavíristky Olgy Kern. Původně měl místo ní vystoupit Lukáš Vondráček, ale asi před dvěma týdny svou účast z rodinných důvodů odřekl. Navzdory změně programu byl sál plný, vstupenek nebylo vráceno mnoho.

„Lidé velmi pozitivně reagují na pestrost a určitou plasticitu koncertů. Nechceme je šokovat za každou cenu, ale přinést kontrast. Něhu, energii i vášeň.“

„U Viléma je vždycky na prvním místě hudba, zápal a obrovské nasazení. On je někdy na zabití, ale je to člověk, který vás posouvá.“

„Hoboj má s lidským hlasem hodně společného. Ať už je to tvorba tónu, práce s dechem. Propojování a prolínání nás dvou bude něco, na co se moc těším.“

O novém projektu hobojisty Viléma Veverky Ekstase, hovoří harfistka Kateřina Englichová a sopranistka Alžběta Poláčková. Kateřina Englichová je dlouholetou Veverkovou uměleckou partnerkou, pro Alžbětu Poláčkovou to bude vůbec první profesionální setkání s nekompromisním interpretem. Co posluchače v jejich Ekstasi čeká a jaké jsou nejbližší plány obou umělkyň, to se dočtete v následujícím rozhovoru.

„Klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry vytvořili netradiční duo klávesových nástrojů.“

„Umělci stejné generace provedli v dokonalé komorní spolupráci a obdivuhodné souhře originální skladby pro toto obsazení a použili také transkripce orchestrálních skladeb.“

„Závěr koncertu tvořilo temperamentní provedení Rapsodie v modrém George Gershwina.“

V cyklu FOK Světová klavírní tvorba vystoupili na společném koncertě dva renomovaní francouzští umělci klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry. Patří ke stejné generaci a oba představují špičku současného francouzského interpretačního umění.