„Klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry vytvořili netradiční duo klávesových nástrojů.“

„Umělci stejné generace provedli v dokonalé komorní spolupráci a obdivuhodné souhře originální skladby pro toto obsazení a použili také transkripce orchestrálních skladeb.“

„Závěr koncertu tvořilo temperamentní provedení Rapsodie v modrém George Gershwina.“

V cyklu FOK Světová klavírní tvorba vystoupili na společném koncertě dva renomovaní francouzští umělci klavírista Éric Le Sage a varhaník Olivier Latry. Patří ke stejné generaci a oba představují špičku současného francouzského interpretačního umění.

Éric Le Sage je vítězem mezinárodních soutěží v Portu, Leedsu a Roberta Schumanna ve Zwickau. Koncertuje po celém světě a je profesorem na Hochschule für Musik v německém Freiburgu.

Olivier Latry je už od svých třiadvaceti let titulárním varhaníkem pařížské katedrály Notre Dame. Rozvíjí bohatou koncertní činnost v Evropě i zámoří a velmi jsou oceňovány jeho nahrávky souborného varhanního díla Oliviera Messiaena a Césara Francka. Je profesorem na Consevatoire National Supérieur de Paris. Mimo činnosti sólistické a pravidelného vystupování s orchestrem si rád odskočí právě tak jako Éric Le Sage do světa komorní hudby.

Výsledkem byl i jejich společný koncert klavír–varhany. Toto atraktivní spojení má však svá různá úskalí. Klavír musí s varhanami dokonale ladit. V koncertním sále je klavír umístěn na podiu, ale varhaník obvykle na galerii, což ztěžuje bezprostřední kontakt hráčů a může se taky jednat o akustické zpoždění zvuku varhan, které varhaník musí vědomě vyrovnávat.

V Rudolfinu nastala obdobná situace. Klavír stál na podiu, varhaník hrál na galerii. Průběh koncertu ale naopak ukázal, že Le Sage a Latry muzicírovali v absolutním soustředění a málokdy slýchané dokonalé souhře, která byla dotažena do neuvěřitelných detailů. Vypadalo to, že spolu hrají už léta, a ne, že se kvůli takovému speciálnímu programu a nezvyklé nástrojové kombinaci spojili jen na několik vystoupení. Jeden problém však nastolila sestava programu. Skladeb pro kombinaci klavír–varhany nebo klavír–harmonium není příliš velký počet a jedná se převážně o kratší a drobnější kusy. Proto umělci sáhli i k transkripcím rozsáhlejších orchestrálních děl.

Úvodním číslem programu byl Hymnus op. 76 původně pro klavír a harmonium belgického varhaníka, skladatele a profesora a ředitele bruselské konzervatoře Josepha Jongena. Náladové dílko impresionistického ražení zaznělo v klidném pohybu a zajímavých harmonických spojích.

Nevidomý varhaník Jean Langlais působil v Paříži jako varhaník u svaté Klotildy a byl pilným skladatelem. Z jeho Diptychu, op. 179 z roku 1974 byla provedena ke škodě posluchačů pouze brilantní motorická rychlá část.

Preludium, fuga a variace h moll Césara Francka se často hrává na koncertech pouze pro varhany. Autor však napsal ještě další verzi, pro klavír a varhany. Klavír v tomto případě v preludiu a variaci hraje všechny doplňující hlasy a varhany půvabnou hlavní melodii. Tato linka však byla narejstříkována tak nenápadně, že byla sotva slyšitelná a jemný klavírní doprovod ji, i když nechtěně, i v pianissimu přehlušoval.

Dále zazněla jediná sólová klavírní skladba večera, třídílné Nokturno Des dur z op. 63 Gabriela Faurého ve velmi poeticky krásném zvuku a lyrickém vyznění.

Pro závěrečné číslo první poloviny programu před přestávkou zvolili umělci vlastní úpravu známé orchestrální skladby Paula Dukase Čarodějův učeň. Brilantní a v orchestru nádherně barevné dílo ale přes veškerou snahu interpretů vyznělo zvukově skromně a nevýrazně a zůstalo daleko za originálem.

Po přestávce Éric Le Sage zahrál volnou větu z Koncertu G dur Maurice Ravela za decentního doprovodu varhan, nahrazujících orchestr.

Olivier Latry jako sólista ukázal své velké umění v Bachově chorálové předehře Aus tiefer Not, BWV 686. Z jejích šesti hlasů jsou čtyři exponovány v manuále a dva ve dvojitém pedálu. Pátý hlas cituje chorál a šestý pod ním tvoří vlastní basový hlas. Znamenité provedení stylově trochu vybočovalo z téměř ryze francouzského programu. Vrcholem spolupráce obou umělců byl závažný Choral´s Dream současného varhaníka a skladatele Thierryho Escaiche. Nápaditá výstavba skladby dlouhých gradujících ploch, ústících do klidného závěru byla příslibem pro jeho Českou filharmonií objednaný Klavírní koncert, jehož premiéra zazní na abonentních koncertech v březnu příštího roku.

Závěr koncertu tvořilo temperamentní provedení Rapsodie v modrém George Gershwina, vyostřené v rytmech za využití mohutného zvuku obou nástrojů.

I přes zaujaté provedení skladeb tohoto trochu kuriózního spojení klavír–varhany bychom příště rádi slyšeli oba umělce spíš v sólových recitálech, kde mohou uplatnit skutečně všechny stránky svého velkého umění.

Foto: Petr Dyrc