KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Povedená Hubička v Plzni english

„Celé představení hýří nápady a vedle povedené a účelné scény je režie dle mého nejsilnější stránkou inscenace.“

„Zaujal povedený sjezd dvou odvážných sboristů na dobových dřevěných lyžích s kandaháry.“

„Příjemným byl výkon mladé, ještě studující Marie Šimůnkové.“

V Plzni byla 27. dubna uvedena další ze Smetanových oper – Hubička. Pátá premiéra operního souboru zapadá do plánu uvést v letošní sezóně Roku české hudby všechny Smetanovy opery. Režie se chopila Magdalena Švecová, hudebního nastudování Jiří Petrdlík. Podotkněme, že světová premiéra se odehrála s velkým úspěchem v Prozatímním divadle v Praze 7. listopadu 1876, v Plzni opera poprvé zazněla roku 1880. Mezi první a současnou inscenací se v Plzni událo ještě deset jiných nastudování.

Bedřich Smetana mezi 18. dubnem a 9. květnem 1875 cestoval za nejlepšími zahraničními lékaři kvůli své ušní chorobě. Bohužel se dověděl nepříznivé zprávy. Přesto se rozhodl pokračovat v prozatím pozastavené práci na vokálních kompozicích. Dobře věděl o velkém úspěchu mladé libretistky Elišky Krásnohorské, kdy pro Karla Bendla napsala své první libreto Lejla. Bendlova opera měla premiéru 4. ledna 1868. Po Elišce Krásnohorské chtěl něco podobného – nabídla mu novelu Hubička Karolíny Světlé. Smetanovi se nejprve nezdála dost vhodná, nicméně Krásnohorská mu přečetla několik veršů vstupu Lukáše a Tomše a jejich zpěvnost jej přesvědčila. Karolína Světlá nejprve nechtěla poskytnout Hubičku k hudebnímu zpracování. Krásnohorská poslala hotové libreto Smetanovi 11. listopadu 1875. Smetana si po jeho prohlédnutí vyžádal určité změny. Mimochodem Krásnohorská pro Smetanu pracovala vždy z úcty bez nároku na honorář. Krásnohorská k druhé verzi přidala národní ukolébavku z Erbenovy sbírky Hajej, můj andílku a ještě druhou Letěla bělounká holubička. Na popud Krásnohorské Smetana při příležitosti vydání klavírního výtahu díla v roce 1880 Hubičku věnoval Karolíně Světlé.

Obsah opery je prozaický. Mladý vdovec Lukáš se uchází u otce Palouckého o svou dřívější lásku Vendulku. Přichází se svým švagrem Tomšem. Otec Vendulky tuší, že kvůli tvrdohlavosti obou milenců můžou vzniknout v manželství problémy, ale nakonec se sňatkem souhlasí. Když jsou pak mladí poprvé o samotě, dochází mezi nimi ke sporu z banálního důvodu, když Vendulka odmítne dát Lukášovi hubičku před sňatkem z důvodu úcty k jeho bývalé zemřelé ženě. Uprostřed hádky přichází otec Vendulky a připomene svá slova. Lukáš odchází do místního hostince a líbá na truc mladá děvčata. Záhy si však uvědomí svoji chybu a odchází do lesa, kam jej následuje opět Tomeš. V lese se také, vlastně nejprve, pohybuje pašerák (pašíř) Matouš se svými kolegy. Čeká na Martinku, Vendulčinu tetu, aby ji předal pašované zboží. Ta přichází spolu s Vendulkou. Teta se snaží přemluvit Vendulku, aby Lukášovi odpustila, zrovna tak jako Tomeš poradí Lukášovi, aby Vendulku veřejně odprosil. Lukáš prosí o odpuštění nejprve otce Vendulky, pak i ji. Vendulka mu odpouští, ale tentokrát dojde k paradoxní situaci, že hubičku Lukáš nechce přijmout. Nakonec vše samozřejmě dobře dopadne…

Dle režisérky Magdaleny Švecové se snaží nová inscenace v Plzni operu udělat živou a přiblížit ji mladým lidem. Podle mého se jí to zdařilo. Celé představení hýří nápady a vedle povedené a účelné scény výtvarnice Zuzany Přidalové a skvěle do modra sladěných kostýmů stejné autorky je režie dle mého nejsilnější stránkou inscenace. Všechny postavy na scéně se od začátku pohybují velmi přirozeně, a to včetně skvěle bezprostředního dětského sboru opery Kajetán. Svou zásluhu na tom má jistě i Kristýna Miškolciová, která se podílela na pohybové stránce věci. Režisérka v lektorském úvodu, připraveném spolu s dramaturgem opery Vojtěchem Frankem, také objasnila principy pašeráctví v tehdejší době, kdy se třeba pašovala mouka, cukr a uprostřed svatých sošek cukerín. Dalšími momenty povedené režie byl třeba návrat Vendulkou vyhozeného Lukáše do světnice oknem, nebo povedený sjezd dvou odvážných sboristů na dobových dřevěných lyžích s kandaháry z „kopce“ ze dřeva potaženého bílou textilií jako sněhem. Skvělým nápadem bylo rozjasnění osvětlení při dlouhém Smetanově C dur akordu ve druhém dějství. 

Scéně v prvním dějství dominuje otevřená světnice domu a tři další makety čelních stěn domů s okny vyrobené z dřevotřískových desek, které jsou využity nenuceně se pohybujícími herci. Snad jedinou výtku bych měl k poněkud slabšímu vyznění sólistů, pokud zpívali až v zadních prostorách světnice. Nicméně i střecha „domku“ byla moderně otevřena (dojem střešních oken), tedy pro volné šíření hlasů bylo učiněno i zde maximum. Skvěle na scéně působily i „stromy“ ve druhém dějství opery, bylo využito podobných tvarů jako u domů v dějství prvním. O „kopci“, po kterém se kromě lyžařů velmi zdatně pohybovali i ostatní aktéři, jsem se zmínil.

K modernímu pojetí tradičních kostýmů přispěl třeba detail kecek, buď modrých, nebo s modrými tkaničkami, které obuli mladší sboristé včetně dívek. Starší pánové měli klobouky, všichni muži pak elegantní vesty. Dámy bílé šaty, ale jako pánové košile také s modrými lemy. Potěšil i sladěný modrý ubrus na stole.

S hudebním nastudováním Jiřího Petrdlíka, který se při premiéře chopil i taktovky, jsem osobně souhlasil. Petrdlík vedl orchestr Smetanovou hudbou plnou lidové melodiky přesně, s citlivým důrazem na souhru se sólisty. Velmi se mu povedlo přimět hrát orchestr až v dechberoucím pianissimu při doprovodu obou Vendulčiných ukolébavek. Je pravda, že po stránce hudebního materiálu není tato část hráčsky exponovaná, nicméně kdyby těchto míst se slabší dynamikou orchestru bylo ještě více, posluchači by to jistě uvítali. Orchestr byl výborně připraven a podal skvělý výkon.

Velmi přesvědčivě vyzněly sbory opery připravené Jakubem Zichou, a to včetně těch jen mužských. Byly opravdu zvučné a v perfektní souhře. O přirozeném i vtipném chování sboristů, jsem se již zmínil, ostatně při dalších reprízách opery se posluchači mohou přesvědčit sami.

Ze sólistů mne osobně nejvíce zaujal svým sonorním a barevným hlasem představitel Tomeše Martin Bárta. Pro obsazení do premiéry se vzhledem ke svému věku hodil určitě více než mladý Jakub Hliněnský, nicméně i na jeho hlas se můžou posluchači vzhledem k jeho dosavadním výkonům jen těšit. Skvělá byla samozřejmě svým jistým hlasem pohybujícím se intonačně zcela precizně i do nejvyšších poloh Vendulka Ivana Veberová. Největším příjemným překvapením pro mne byl však výkon mladé, ještě studující Marie Šimůnkové, jako představitelky děvečky Barče. Její hlas je do budoucna velmi nadějný. Samozřejmě při repríze se můžeme těšit na „domácí“ vynikající Radku Sehnoutkovou. Skvěle si pěvecky vedl i Pavel Klečka jako otec Paloucký. Ten zaujal i svým přirozeným hereckým projevem. Konečně i představitel Lukáše Richard Samek předvedl ve své obsažné roli spolehlivý výkon. Myslím, že posluchači se mohou těšit i na jeho alternaci Michalem Bragagnolem. Nezklamala ani zkušená Jana Foff Tetourová jako Martinka, Vendulčina teta. Svým bodrým hereckým vystupováním si posluchače získal ve své roli pašeráka Matouše Jevhen Šokalo. Menší roli strážníka ztvárnil Jan Ondráček, kterého bude alternovat Petr Horák.

Alternující herce si může každý užít v některé z dalších repríz, které jsou Divadlem J. K. Tyla naplánovány zatím na 3. a 14. května.

Premiérové představení bylo věnováno sólistovi opery v Plzni Daliboru Tolašovi, který se na inscenaci měl sám podílet a bohužel náhle zemřel. Na začátku představení na něj vzpomněl ředitel divadla Martin Otava a připomněl dlouhou, více než třicetiletou osobní spolupráci s ním. Ředitel divadla také pozval přítomné na vzpomínkové posezení k této smutné události, které se uskuteční v pátek 3. května ve Foyer Vendelína Budila ve Velkém divadle. Vstup bude umožněn od třinácti hodin, a to pouze do vyčerpání kapacity prostor.

Foto: DJKT / Martina Root

Petr Novák

Petr Novák

Pedagog klavírní hry, sólista, komorní hráč a korepetitor

Studoval na Konzervatoři Plzeň, na Hudební fakultě AMU v Praze a na Hochschule für Musik und Theater Felix Mendelssohn-Bartholdy v Lipsku. Jako sólista spolupracoval s tuzemskými orchestry a se Symfonickým orchestrem v běloruském Brestu, recitály měl nejen doma v Plzni, v Praze a na festivalu Janáčkův máj, ale i v Německu. Těžištěm jeho činnosti je ale spolupráce s mladými studenty – instrumentalisty, a to jak na půdě Konzervatoře Plzeň, tak při korepetici například na Letních hudebních kurzech v Domažlicích, Letních hudebních kurzech Plzeňského kraje, Třeboňském letním setkávání a jinde. Per Novák spolupracuje nebo spolupracoval s renomovanými sólisty, nahrává pro Český rozhlas, jeho spolupráci s houslistkou Viktorií Kaunzner zachytil Bavorský rozhlas. Účinkoval ve významných sálech, zvláště v Británii - ve Wigmore Hall v Londýně, Bridgewater Hall v Manchesteru nebo v St. David´s Hall v Cardiffu. Po studiích působí už osmnáctým rokem v Plzni. Zapojuje se i do hudebně – publikační činnosti, mimo jiné pro Plzeňský deník.

www.novakpetr.com



Příspěvky od Petr Novák



Více z této rubriky