PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Hubičku si operní pěvci dávají většinou tak nějak stylizovaně. Možná na to mají i nějaké manažery, stejně jako filmoví herci na milostné scény. Hubička, ta Smetanova, se však dává letos i v Operní líhni na Smetanově Litomyšli. S mladými na jevišti. Moc pěkně. A své manažery měla při dlouhé přípravě nadmíru povolané – dirigenta Jakuba Kleckera a režisérku Magdalenu Švecovou.

Operní líheň. Tak nazývá Smetanova Litomyšl nový projekt, ve kterém se jí protíná pozornost odkazu slavného rodáka, klasika české hudby, s vědomým systematickým vytvářením prostoru pro mladé interprety. Ti mají letos za úkol nastudovat a ve dnech 23. až 25. června představit Hubičku Bedřicha Smetany – jeho šestou operu, dojemnou, lyrickou i komickou, premiérovanou před sto padesáti lety a od té doby milovanou jako národní dílo navazující svým duchem na Prodanou nevěstu. Za mnohaměsíční přípravou mladých pěvců, studentského orchestru a místního sboru stojí dirigent Jakub Klecker a s ním režisérka Magdalena Švecová, která v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje přípravu projektu, ale také uvažuje třeba nad tím, proč se někteří režiséři Smetanově operní tvorbě vyhýbají.

Novinkou letošního programu festivalu Smetanova Litomyšl je Operní líheň – nastudování skladatelovy Hubičky se studentskými sólisty. Stojí za ním s režisérkou Magdalenou Švecovou dirigent Jakub Klecker, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje průběh celoročních příprav a vypočítává záměry, které projekt má. Je přesvědčen, že pro dlouhodobý pěvecký rozvoj sólistů je hlubší poznání práce na smetanovských operních rolích velmi důležité. A připomíná, že Hubička patří k nejvděčnějším a pěvecky nejpřístupnějším operám Bedřicha Smetany. Připravují se tři představení, na večery od 23. do 25. června.

Jsou inscenace, u nichž se po premiéře ptáme především na to, zda se vydařily. U některých se ale ještě před touto otázkou ozve jiná: Proč k nim nedošlo už dávno? Nynější první uvedení dětské opery Kolotoč skladatele Václava Trojana v pražském Národním divadle je velikou událostí. Nejen proto, že tuto výjimečnou skladbu poprvé představilo pražskému publiku v regulérní divadelní inscenaci (a to celých 86 let od jejího dokončení), ale hlavně proto, že ji ukázalo jako dílo plné života, hravosti a fantazie. Režii si vzala na starost Magdalena Švecová, hudební nastudování vedl dirigent Zbyněk Müller.

Václav Trojan je znám především jako autor hudby k loutkovým filmům Jiřího Trnky. Jeho ostatní skladby jsou v podstatě neznámé, ostatně není jich mnoho. Nejrozsáhlejší z nich je dětská opera Kolotoč, kterou skladatel komponoval v letech 1936 až 1940 na libreto Marie Charousové-Gardavské. Národní divadlo uvedlo tuto operu v premiéře ve čtvrtek 23. dubna v hudebním nastudování Zbyňka Müllera a v režii Magdaleny Švecové.

Charismatického basbarytonistu Lukáše Bařáka není třeba dlouze představovat. Pražské Národní divadlo je jeho domovskou scénou řadu let, pravidelně však hostuje také v Brně a spolupracuje s předními českými orchestry. Kromě pozoruhodně barevného hlasu je nepřehlédnutelným i díky přirozeně výraznému hereckému projevu. O svých uměleckých výzvách, inspiracích i nejnovější roli v Purcellově opeře Dido a Aeneas, která zažije premiéru ve Stavovském divadle 15. ledna 2026 v hudebním nastudování Michaela Hofstettera a v režii Alice Nellis, mluví v následujícím rozhovoru.

„Brněnská inscenace je vzácným příkladem toho, že lze operu v její původní podobě nepodceňovat a že ji lze zpřítomnit i bez režisérského přeznačování.“

„Scéna silně a zdařile evokuje starověký Egypt.“

„Verdiho hudbu dirigent bezpečně rozprostřel pod drama vyvěrající z velkých citů a velkých ideálů.“  

Opera Aida je titulem, který se může jako divácky přitažlivý držet na repertoáru po řadu sezón, a to i tehdy, když neláká na vymoženosti, jako kdysi bývali živí sloni na jevišti. Národní divadlo Brno uvedlo Verdiho mistrovské dílo, staroegyptské drama, jako úvodní premiéru sezóny. Inscenace láká kvalitním hudebním nastudováním, atraktivní vizuální podobou plnou zlaté barevnosti a rozumnou režií bez výstředností. Poslední zářijový páteční večer byl v Janáčkově divadle díky spolehlivé působivosti příběhu a jeho hudební a divadelní podoby veskrze úspěšný.

„Aida je skutečně ikonickým titulem. Od premiéry v roce 1871 v Káhiře zaujímá výsostné postavení na repertoáru divadel po celém světě.“

„Jsem moc rád za opětovnou spolupráci s režisérkou Magdalenou Švecovou.“

„Novou inscenaci připravujeme ve dvojím obsazení. Pilířem bude maďarská sopranistka Csilla Boross.“

První premiérou sezóny Janáčkovy opery bude Verdiho Aida. Dirigentem představení režírovaného Magdalenou Švecovou je Jakub Klecker, který působí v Janáčkově opeře už osmnáct let. Patří ke stálicím souboru a formuje jeho umělecké směřování. Jak vnímá novou sezónu a co nového je možné v Aidě čekat, jsme diskutovali v rozhovoru.

„Považuji za malý zázrak, že se podařilo setkání tří institucí – Hudební fakulty JAMU, HAMU a Národního divadla.“

„Brittenovo dílo je skvostné, ale opravdu náročné po všech stránkách.“

„Nečekali jsme, že se na litomyšlskou Hubičku přihlásí tolik uchazečů. Na konkurzu se objevil také například jeden zpívající právník.“

Jméno Magdaleny Švecové není neznámé komukoli, kdo se bazálním způsobem zajímá o operní dění v České republice. Činorodá umělkyně vysoce aktivní jak pedagogicky, tak profesionálně operuje na základní ose Praha–Brno. Výraznou stopu zanechala v nedávném studentském uvedení Brittenovy temné opery Utahování šroubu, ale chystá také brněnskou Aidu nebo litomyšlskou Hubičku. Je až udivující, že portálu KlasikaPlus.cz poskytla historicky první rozhovor.

„Zámek je to vskutku jako z pohádky, trochu ‚cukrkandlový‘, obklopený klidnou krajinou.“

„Inscenaci na malém jevišťátku nastudovala režisérka Magdalena Švecová pro tento účel v podstatě sympaticky.“

„V singspielu ovšem bývá hodně mluvení a to je potíž. Všichni zpěváci si více či méně vypomáhali typicky táhlými, zpěvavými, v důsledku nudnými promluvami.“

Součástí programu Smetanovy Litomyšle je i Večer na zámku v Nových Hradech, jenž kombinuje návštěvu zámku, pohoštění a divadelní představení. Letos byla na programu opera-singspiel Jiřího Antonína Bendy Vesnický jarmark.

„Celé představení hýří nápady a vedle povedené a účelné scény je režie dle mého nejsilnější stránkou inscenace.“

„Zaujal povedený sjezd dvou odvážných sboristů na dobových dřevěných lyžích s kandaháry.“

„Příjemným byl výkon mladé, ještě studující Marie Šimůnkové.“

V Plzni byla 27. dubna uvedena další ze Smetanových oper – Hubička. Pátá premiéra operního souboru zapadá do plánu uvést v letošní sezóně Roku české hudby všechny Smetanovy opery. Režie se chopila Magdalena Švecová, hudebního nastudování Jiří Petrdlík. Podotkněme, že světová premiéra se odehrála s velkým úspěchem v Prozatímním divadle v Praze 7. listopadu 1876, v Plzni opera poprvé zazněla roku 1880. Mezi první a současnou inscenací se v Plzni událo ještě deset jiných nastudování.

„Jedinečné dílo Camilla Saint-Saënse žije u nás v povědomí více na koncertech a pěveckých soutěžích, kde árie Dalily z druhého dějství patří k vyhledávaným ukázkám kantilény v repertoáru mezzosopranistek.“

„Na obou premiérách byla pro mne imponující složkou choreografie baletních výstupů, nejen efektně a profesionálně vytvořeného slavného bakchanále.“

„Scéna byla racionálně a pragmaticky volena, aby jednotlivé přesuny a dílčí proměny bylo snadné realizovat, kostýmy neurčovaly přesněji dobu, ale míří k současnosti. Minimalistická scéna dávala ostatně od počátku naději na určitou nadčasovost.“

Biblické drama Camilla Saint-Saënse Samson a Dalila uvedla Opera Jihočeského divadla České Budějovice ve dvou premiérách, 5. a 6. května, v budově Domu kultury Metropol. V hudebním nastudování dirigenta Martina Peschíka a v režii Magdaleny Švecové. Scénu a kostýmy vytvořil Marek Cpin, choreografie byla v rukou osvědčeného Martina Šintáka, světelný design vytváří Michal Hör. Sbormistrem je Martin Veselý, operní sbor má v původně autorem zamýšlené oratorní koncepci díla významné postavení. V dlouhé historii Jihočeského divadla se toto dílo francouzského pozdního romantismu 19. století uvádí poprvé.

„Veselá vdova se směje na účet jakéhosi malinkého balkánského státečku v kulisách rozmařilé Paříže. Ale podstatná je jiskřivá i melodická hudba a zápletka, která je docela vtipná.“

„Státní finance malé země jsou utraceny a hrozí bankrot a pomoci má mladá krajanka, Hana Glawari, která se po krátké době po svatbě s bohatým bankéřem, který byl štědrým sponzorem státní kasy, stala vdovou s dvaceti miliony.“

„Orchestr pod taktovkou Jakuba Kleckera neztrácel napětí a vídeňskou příchuť a v jeho podání se hudba třpytila jako šampaňské. Sólisté podávali skvělé pěvecké výkony a dokonce se povedla i próza.“

Operní soubor Janáčkova divadla přinesl s poslední premiérou klasický operetní titul, což činí asi tak jedenkrát za deset let. V pátek 3. února si na první premiéře členové opery s chutí zahráli a zazpívali sladkobolné melodie i svižné kuplety operety Veselá vdova, jedné z nejúspěšnějších operet Franze Lehára. U dirigentského pultu stál dirigent Jakub Klecker, na scéně Davida Janoška připravila režijně inscenaci Magdalena Švecová, spolu s choreografem Martinem Packem. V kostýmech Zuzany Přidalové zpívali Hanu Glawari Veronika Rovná, hraběte Danila Roman Hoza, hraběte Camilla de Rosillon si zazpíval Martin Šrejma, barona Mirko Zetu představoval Jan Šťáva a jeho ženu Valencienne Andrea Široká. Sbor Janáčkovy opery připravil Martin Buchta a byl doplněn o komparzisty, kteří obstarali i taneční složku.