Operní líheň. Tak nazývá Smetanova Litomyšl nový projekt, ve kterém se jí protíná pozornost odkazu slavného rodáka, klasika české hudby, s vědomým systematickým vytvářením prostoru pro mladé interprety. Ti mají letos za úkol nastudovat a ve dnech 23. až 25. června představit Hubičku Bedřicha Smetany – jeho šestou operu, dojemnou, lyrickou i komickou, premiérovanou před sto padesáti lety a od té doby milovanou jako národní dílo navazující svým duchem na Prodanou nevěstu. Za mnohaměsíční přípravou mladých pěvců, studentského orchestru a místního sboru stojí dirigent Jakub Klecker a s ním režisérka Magdalena Švecová, která v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje přípravu projektu, ale také uvažuje třeba nad tím, proč se někteří režiséři Smetanově operní tvorbě vyhýbají.

Co bylo na začátku – dostat Smetanovu hudbu k mladým?

S nápadem nastudovat s mladými Hubičku přišel Jakub Klecker. Potkává se v tom několik krásných ideálů. Jednak snaha, aby vznikla ojedinělá platforma pro mladé zpěváky, kteří třeba už nejsou ve škole, ale nejsou ještě ani na pódiích ve velkých divadlech. Nebo jsou to mimořádně šikovní studenti. A nebo dokonce lidé, kteří se učí zpívat soukromě a nemají možnost se někde představit… Takže na jedné straně je idea dát mladým pěvcům prostor a motivovat je něčím lákavým a hezkým, což možnost vystoupení na Smetanově Litomyšli samozřejmě je. Druhým záměrem bylo a je, aby se tito mladí setkali se Smetanovou hudbou. Pěstování vztahu k české klasice není úplnou samozřejmostí, takže jde dokonce o to, aby se potkali se Smetanou co nejdřív. Mimo jiné i proto, že Smetanova hudba má určité interpretační zvláštnosti, jako je frázování a podobně. Na rozdíl od klasického belcanta je český repertoár specifický. Nakládá se v něm jinak s výslovností, také jevištní práce je jiná, protože zpěvní party jsou vedeny v dlouhých frázích…

A třetí důvod?

Jakub Klecker, v souladu s uměleckým ředitelem festivalu Markem Šulcem, měl představu, aby se třeba jednou za dva roky nastudovala některá opera Bedřicha Smetany, a to právě takhle, s mladým obsazením.

Co hravé slovo líheň v názvu projektu?

Souvisí s jedním z podporovatelů festivalu, s litomyšlskou firmou Mach Drůbež, která provozuje líhně kuřat, jedny z největších u nás. Paralela s operou vznikla až následně, ale je krásná.

Podobné projekty se nerodí na poslední chvíli. Jak dlouho už se chystá tento?

Už tři roky. Já sama jsem byla přizvaná po prvním půl roce.

Říkává se teď, že Smetanovy opery mají u publika problém… Že na ně nechtějí lidé tolik chodit. Je to tak?

Kdyby člověk neznal Janáčka a jeho úspěšnost ve světě, nebo třeba i úspěšnost Dvořákovy Rusalky, tak by ke Smetanovi přistupoval asi jinak. Takže je to trochu nespravedlivé. Na druhou stranu je pravda, že Smetanova hudba je úžasná, ale že libreta jeho oper jsou trochu komplikovaná…

Zastaralá?

Prostě komplikovaná. Já za sebe naprosto ctím Prodanou nevěstu. Ta je podle mého napsaná dokonale, pro režiséra je v ní naservírováno všechno na stříbrném podnose: charaktery postav a vše, co se mezi nimi děje. Hubička je lyrická. Když se uchopí s respektem ke vší té křehkosti, která v ní je, tak nemusí působit, že „je to o ničem“. Dá se v ní najít ohromná hloubka… Pak jsou opery, které mají libreta komplikovanější. Asi i proto se do nich některým inscenátorům nechce.

Třeba prvotina, Braniboři v Čechách?

Ano, třeba. Ale jsou i režiséři, kteří si nenajdou cestu k Tajemství nebo k Čertově stěně. Připadají jim jakoby neatraktivní. Buď se takovým dílům vyhýbají, nebo se vůči nim vymezují – a nějakým způsobem je zlehčují, parodují. Největším problémem totiž je dílu uvěřit. Když už se člověk rozhodne operu inscenovat, tak by měl jít se Smetanou, ne proti němu.

Když se vrátíte k myšlence o Janáčkovi…

…ano. Smetana prostě bude vždycky pro svět o něco méně atraktivní než on.

Na Smetanovy opery se chodívalo hodně. V publiku se něco zásadně proměnilo?

To je těžká otázka… Ono se v minulosti na Smetanu chodit muselo. Bylo to skoro „befelem“. Na Nový rok byla v televizi vždycky Prodaná nevěsta… Možná ho byli lidi už přesyceni…? Ale důležité je i to, že se ve Smetanových operách chová jinak čas. Diváci dnes vyžadují čím dál víc vizuálních vjemů, žijeme rychle, žijeme reely, ve kterých za pět vteřin dostaneme veškeré informace. U Smetany samozřejmě ne…

Do české tradice nicméně patří. Kde jinde než v Praze v Národním divadle už by se měl hrát.

Ano, existují názory, že by Smetana v tom svém hlavním stánku, tedy v Národním, měl mít velké slovo… A samozřejmě i v Litomyšli.

Projektu Operní líheň na Smetanově Litomyšli můžeme tedy rozumět i jako svého druhu službě veřejnosti?

Řekla bych, že ano. A pro mě osobně bylo úžasným zjištěním, že těm nejmladším interpretům Smetana něco říká. A nejen sólistům, budoucím profesionálům. Spolupracujeme na inscenaci také se smíšeným sborem KOS z Litomyšle. Při našem společném soustředění jsem byla úplně uchvácená, jak je jako amatéry Smetana bere!

Není to tím, že jsou z Litomyšle, z jeho rodiště?

Myslím, že zdaleka ne. Ne pouze. Říkali mi, že jsou rádi, že mohou zpívat něco „opravdového“. A přitom libreto používá slovník, jaký dnešní mladí už opravdu vůbec nepoužívají! Takže mě překvapili. Jde o lidi, kteří v tom třeba ani nevyrostli, nemají s operou zkušenost, potkávají se s tímto typem hudby poprvé… Neříkám, že náš projekt je přímo nějaký experiment, ale jeho záměrem určitě také je vzbudit zájem o Smetanu. Samozřejmě, že pro mladé zpěváky je zajímavá i sebeprezentace, protože jinak tolik prostoru pro ni nenajdou. Ale opakuji: berou setkání se Smetanou jako s někým, kdo je pro ně zajímavý.

Pracujete na Hubičce jinak, když máte k dispozici typ interpretů, který právě popisujete?

Ano. Já i Jakub Klecker jsme si nastavili trochu jiný způsob přípravy. Fungujeme projektově, měli jsme ostrůvky několikadenních soustředění. Začalo se už loni v září nebo v říjnu. Až do února připravovali intenzivně komplexní hudební nastudování. Já jsem s nimi byla nejdříve na soustředění, které zdánlivě ani nemuselo souviset s Hubičkou. Chtěla jsem poznat, jakým způsobem fungují. Dělali jsme spolu pohybové improvizační etudy, které si samozřejmě při běžné práci v kamenném divadle už nemůžu dovolit… V tomto projektu se potkávají různě zkušení lidé. Od jara se teď už dostáváme k tomu, abychom našli nějaký tvar. Ano, pracuji s nimi trochu jinak.

Hovoříte o metodice, já mám ale na mysli i poetiku a koncepci…

Přiznávám, že jsem původně měla v plánu jít do větší odvahy, právě proto, že jde o mladší ročníky. Nicméně to by pak bylo potřeba uchopit inscenaci adekvátně i výtvarně… Rozhodli jsme se pro jinou cestu. Pokud se potkávají se Smetanou třeba dokonce poprvé, tak je důležité jít na dřeň příběhu. Dostáváme se ke klasické interpretaci, nicméně s psychologickým prohloubením. Snažíme se přečíst dějové situace a případně pak uvažovat a jít do dalších vrstev. Jde mi o to, aby se naučili nad rolemi myslet.

Oproti původním idejím je tento koncept tedy klasičtější?

Ano. Na druhou stranu, ona by Hubička stejně příliš mnoho nesnesla. Je natolik lyrická a natolik spjata s daným prostředím a s lokací v Podještědí, že ji z něj nelze úplně vykořenit. Jde o velmi lidovou věc, kterou je těžké někam přesazovat, takže náš koncept je opravdu značně klasický. Vezměte si třeba pašíře. To nejsou pašeráci jako v Carmen… Já jsem před lety, v době kdy jsem ji připravovala pro Plzeň, studovala k Hubičce reálie v muzeu ve Vysokém nad Jizerou. Zjistila jsem tam, že všechny kořeny libreta jsou podpořeny něčím skutečným. Jsou v něm zachyceny pravdy a zaběhnuté systémy mezi lidmi. Takže vztahové záležitosti jsou pilíři, na kterých stavíme teď v přípravě Hubičky i my.

Realismus? Ve smyslu pravdivosti?

Ano, snažíme se o něj. O větší stylizaci se snažíme jen tehdy, když výraz textu zrovna nenese nějaká pěvecká fráze. Nebo v instrumentálních úsecích. Jen tam si dovolujeme jít do nějakých obrazů, které dovysvětlují, co se děje.

Pracujete už na něčem dalším? Bude něco podobného v Operní líhni na Smetanově Litomyšli v dalších letech? A půjde vždycky o Smetanu?

Teď jde o pilotní ročník, takže se teprve uvidí, jestli jsme našli dobrý formát.

K projektu Operní líheň čtěte také nedávný RozhovorPlus s dirigentem Jakubem Kleckerem.

Foto: archiv KlasikyPlus, smetanovalitomysl.cz

Facebook X E-mail WhatsApp